Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Rodičovská poradna Kateřiny Novotné

Poradna

ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Poraďte se s Kateřinou Novotnou, spoluzakladatelkou Akademie rodičovství , lektorkou a autorkou kurzů pro rodiče a dospívající děti. V soukromé praxi řeší problémy s výchovou dětí a pomáhá nastartovat změny v rodinách – aby se jim spolu dobře žilo. Když se zrovna nevěnuje své rodině, superviduje případy svých kolegů terapeutů, koučů i asistentek v domově pro mentálně postižené.

Nejvíce se ptáte

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Sešívané rodiny
Dobrý den, potřebovala bych poradit v této situaci: manžel má z dřívějšího vztahu 13-ti letého syna (s manželem jsme se seznámili až po odchodu jeho tehdejší partnerky za jiným mužem, když bylo malému něco přes rok), máme spolu nyní téměř ročního chlapce. Jiné sourozence manželův první syn nemá. Trápí mě to, že manžel vůči prvorozenému synovi uplatňuje výchovu ve stylu "zábava, žádné povinnosti", až mám někdy pocit, že vedení k samostatnosti a zodpovědnosti je jen na mě a častokrát se tím dostávám do role macechy, která kazí srandu. Manžel u syna není schopný ohlídat ani večerku (u nás chodívá spát až po půlnoci), umyté ruce nebo zuby, má tendence všechno dělat za něj, vše mu servírovat pod nos, uklízet po něm, balit nebo nosit mu tašku, apod... V poslední době starší syn navíc začal provokovat malého (dělá hluk, aby ho vzbudil, křičí mu u hlavy, takže se lekne a rozbrečí.) Když se ozvu, obrátí se to proti mně. Mám to nechat být nebo se dál ve výchově nějak snažit? - otázka upravena poradcem
Andrea
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Andreo,


děkuji za váš dotaz. Když nad tím tak přemýšlím, napadá mě, že manžel se snaží synovi něco kompenzovat. Něco vynahradit. Bohužel výchova ve stylu zábava a žádné povinnosti synovi nebude prospívat a bude hledat hranice. Ty může testovat i v podobě provokování malého apod. Pokud dětem hranice nenastavíme my – rodiče, hledají a zkouší, až to může dojít tak daleko, že hranice nastaví stát. Z vašeho dotazu chápu, že vy v tom máte jasno.


Nevím, jak máte nastavenou a domluvenou výchovu staršího syna s manželem. Ale v tomto případě bych spíše doporučila rozhovor s ním. Umožnit manželovi zreflektovat si, kam jeho výchova a přístup vede, co se tím jeho syn učí, jaký model budoucího muže mu nabízí a co potřebuje u sebe změnit, aby mohl ze syna vychovat samostatného a zodpovědného chlapa (pokud to tedy chce). Zodpovědnost není dědičná, ale věc naučená. A děti se jí učí prožitkem. Kdy a jak se jí má možnost naučit syn, pokud za něj otec vše udělá? Pokud by manžel nechtěl toto téma probírat s vámi může se obrátit i na odborníky.


Je jasné, že se rodiče nemohou shodnout ve výchově v běžných věcech, v čem by však oba měli mít jasno je, jakého člověka chtějí ze svého dítěte vychovat. Chceme „mamahotel“ nebo samostatného a zodpovědného kluka?  Pokud se s manželem shodnete na „rodičovských vizích“ ohledně vašich synů, pak lze již v diskusi pokračovat – zda-li většina toho, co dnes děláme, k této vizi směřuje.


Chápu, že je to velmi složitá a náročná situace, ale zkuste se snažit dál. Každé dítě si utváří vlastní komunikační vzorec s rodičem zvlášť. Jiný komunikační vzorec má syn s vámi a jiný s otcem. Váš přístup je stejný jak vůči staršímu, tak mladšímu chlapci. Jinými slovy u vás budou hranice a transparentní komunikaci obě děti nalézat. Věřím, že debatou s manželem a objasněním si vašich postojů/názorů/čekávání a vizí bude pomalu docházet k dalším posunům.


I malinkatá změna je fajn a může rozhodnout v klíčových rozhodnutích staršího syna.


Přeji vám i celé vaší rodině jen to dobré a hodně zdraví. Srdečně, Katka


PS – spánek dětí v pubertě se vzhledem k hormonálním změnám posouvá. Je pro ně přirozené být dlouho vzhůru a druhý den dlouho spát. Umožnit jim to s ohledem na školu o víkendech je fajn.

 

 

Sešívané rodiny
Dobrý den, paní Kateřino, ještě jednou Andrea, díky za Vaši odpověď, a jen upřesňuji. S partnerem jsme se poznali, když už byl rozvedený. Rozvedla se s ním jeho žena, on rodinu zachraňoval do poslední chvíle, říkali mi to jeho přátelé. Jeho syn rozvodem vůbec netrpí, partner si ho kolikrát chce vzít i mimo určené dny, ale kluk dává přednost babičce, protože mu dovolí úplně vše včetně hraní her do dvou do rána. Právě naopak, partner ho až moc rozmazluje, dítě nemá žádné mantinely. Jeho dítě mám ráda, učím se s ním, což jeho matka nedělá, ale nechci, aby moje děti svedl ke hrám. Jeho matka byla a je na antidepresivech roky, není to následek rozvodu. Navíc, když řeknu, že jeho syn bude mít v budoucnu problémy (už teď má, ve škole, např. chorobně si vymýšlí) bere to jako útok. Já si jinak s partnerem velmi rozumím, jsem s ním opravdu šťastná, a cítím, že mě má i on velmi rád, ale bojím se hádek kvůli jeho synovi...
Andrea
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Andreo,


děkuji za upřesnění. Zkusím navázat. Přemýšlím nad tím, proč jej partner rozmazluje. Rodiče děti rozmazlují jako protiklad výchovy, kterou jsme zažili (mě vychovávali přísně, já to budu dělat jinak), nebo proto, že cítí vinu. Atˇ tak či tak jen málo z těchto rodičů si již uvědomuje, že rozmazlování je formou deprivace. Okrádá děti o možnosti si osvojit dovednosti, které bude v životě nutně potřebovat. Rozmazlené děti jsou handicapované, protože samy sebe nepovažují za dost dobré a schopné zaujmout své místo jako rovnocenný člen společnosti. Staví se do opozice proti svému pocitu závislosti, ale zároveň považují za své právo, aby jim ostatní sloužili. Tyto děti se zlobí, nebo dokonce trestají ty, kdo nevycházejí vstříc jejich požadavkům. Důvodem, proč roste malý tyran je, že dítě neumí respektovat sám sebe (nezískal tento model od rodiče). Nejde to změnit jinak, než že rodiče přestanou dělat věci místo dítěte a ustupovat mu do nerozumných mezí.


Velmi bych vám doporučila si vyjasnit s partnerem jeho očekávání na váš přístup k jeho synovi. Jak se k němu máte vztahovat. Kdo je za co zodpovědný a o čem chce s vámi diskutovat a o čem již ne. A toto plně respektovat. Možná by partnerovi pomohlo si o všem promluvit s odborníkem.


A co se týká vašich dětí.  Posilujte jejich sebeúctu/sebehodnotu a učte je rozhodovat se v těžkých situacích, přebírat za svá rozhodnutí zodpovědnost.  Uzavírejte s nimi dohody včetně bezpečného chybování, pevně a laskavě nastavujte hranice. Propojujte jejich rozhodování s jinými situacemi a okolnostmi. Dneska je to hra od syna partnera, zítra to může být cigareta od ……a za pár let……To že jim bude v životě nabízeno od kámošů, spolužáků „něco lákavého a nebezpečného“ se může stát a stává se to velmi často. Pak budou moci využít svých schopností a říci – ne nechci.


Věřím, že když si téma „partnerova syna“ s partnerem vyjasníte – máte se ním učit nebo ne, máte přinášet vaše názory a postřehy nebo ne – viz výše a toto respektovat vaší situaci to pomůže. Možná se časem změní okolnosti a pak tyto dohody budete měnit.


Srdečně, Katka

 

Sešívané rodiny
Dobrý den, paní Kateřino, s partnerem budeme dva roky, rozhodli jsme se o prázdninách sestěhovat k sobě, resp. já s mými třemi dětmi k němu. On má syna 10 let v péči matky, vídá jej každý druhý víkend. Jeho syn velmi špatně čte a píše, a když má doma trénovat pod dozorem otce, je vidět s jakou nechutí a netrpělivostí to dělá. Skoro vždy po ukončení psaní úkolů a čtení vybuchne v hysterický pláč a křičí, že nesnáší školu a má záchvaty vzteku. Navíc pořád hraje hry na PC i mobilu, když nehraje je vidět, že je velmi nervózní. Matka to neřeší, je ráda, že má klid, jeho otec, můj partner je v tomto velmi nedůsledný. Hry mu zakáže a pak jej zas nechá hrát. Nechci, aby mého syna (7) "strhl" na hry, když bude u nás o víkendech, a zároveň partnerův syn bude o víkendu sdílet mého synka pokoj. Bojím se, aby mu něco neudělal, partnerův syn mívá i noční můry. Jeho matka bere antidepresiva, obávám se, že syn podědil psychickou labilnost po ní. Co s tím? Předem děkuji za radu. - otázka upravena poradcem
Andrea
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Andreo,    

   

dříve než-li se rodiny sestěhují k sobě bývá fajn, když si partneři předem promluví o svých představách společného soužití. Zjednodušeně když oba odpoví na otázky: Jak to v ideálním případě má vypadat, Jak si společné bydlení přestavují, Jaká jsou má očekávání na společné soužití, Co od partnera/partnerky potřebuji, aby nám spolu bylo i nadále tak dobře jako nyní. Vyjasnit si své role vůči dětem partnera, jak se má chovat k vašim dětem, jak vy k jeho synovi, jak je budete vychovávat (společně, každý si budete vychovávat své děti sám….??) a co je cílem výchovy. Nastavit si kdo je za co zodpovědný. V průběhu tohoto rozhovoru můžete spolu probrat situaci, kterou popisujete.


Chápu, že pustit se do takového rozhovoru není jednoduché, ale vyjasnění si těchto klíčových otázek přispěje k vašemu pohodovému soužití.


V okamžiku, kdy budete mít jasno vy s partnerem můžete přizvat k diskusi i děti a povídat si s nimi. V tomto rámci lze domlouvat pravidla společného soužití (jak často a jak dlouho budou děti v digitálním světě). Nastavovat hranice a popisovat dětem s čím se na vás mohou obrátit (např. můžete synovi partnera nabídnout dělat domácí úkoly sám s tátou nebo s vámi apod.).  Cílem je, aby byli všichni na jedné lodi a nikdo se necítil odstrčený – právě naopak, každý (včetně syna partnera) musí cítit, že jeho slovo má stejnou váhu jako kohokoliv jiného. Akademie rodičovství nabízí tuto službu přímo v rodině – takže pokud byste s tím chtěli pomoci – přijedeme k vám domů a pomůžeme vám.


Co mě zaujalo je, jak popisujete situaci. Dalo by se z vašich řádků chápat obavy ze syna partnera a vaše snaha chránit své děti proti němu. Pokud by tomu tak bylo – partnerův syn toto vycítí a jeho reakce/chování bude této atmosféře v rodině odpovídat.


Přemýšlím nad tím, co by jemu pomohlo. Očividně to nemá jednoduché a snaží se s rozvodem rodičů nějak vyrovnat. Mohl celou tíživou situaci vyřešit útěkem do světa her. Nevím, jak často hraje, ale jedním z příznaků závislosti na tabletu/PC  je, že dítě velmi negativně reaguje na jakékoliv omezení používání. Bez svých technologických drog jsou závislé děti znuděné a nemají zájem o normální život. Pokud by tomu bylo i v případě syna partnera velmi bych doporučila konzultaci s odborníkem. Myslím, že syn partnera by potřeboval pomoc svých blízkých k tomu, aby mu s jeho nelehkou situací pomohli. Vnímám to tak, že jste svých dotazem udělala první krok. Další bude na partnerovi a matce.


Kdybyste potřebovali pomoci můžete se obrátit na poradnu Akademie rodičovství nebo další odborníky.


Přeji vám všem hodně odvahy, pochopení, respektu a především hodně zdraví.

Srdečně, Katka

 

Sešívané rodiny
Dobrý den, jsem již v rok v zcela nové situaci. Partnerkou muže, který má ve svojí péči syna 17,dceru 8 má v péči matka. S oběma dětmi vycházím já i moje děti (10 a 20) velmi dobře. Žijeme každý ve svém domě,snažíme se trávit hodně společných chvil. V poslední době si všímám, že dcera partnera neustále naléhá, že by chtěla žít s otcem. Partner, pokud ji má doma, ve všem ji skutečně vyhoví a neodporuje. Už je to ve fázi, že se toleruje vymýšlení a nesmyslné žádosti. Spaní s ním v posteli, v noci jej budí, aby s ní šel na WC, vyžaduje, aby s ní šel večer rovnou do postele a usínal s ní. Když něco provede, do očí tvrdí,že to neudělala. Chce jen ležet u TV nebo si hrát doma. Má nadváhu, partner však omlouvá plnění jejích gastro přání tím, že stejně její návyky nemůže ovlivnit. Hovoříme o tom, ale je to pro mě velmi těžké. Moje žádost o radu:mám přehlížet lhaní a plnit přání? Mám dělat věci, které by mým dětem vůbec neprošly? Nevím jak se v těchto situacích chovat.Je to velmi citlivé.Dekuji
Jitka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jitko,


děkuji za váš dotaz. Z toho, co píšete si myslím, že je to těžké a velmi citlivé pro všechny. Jak pro vás, tak pro partnera i jeho dceru i všechny ostatní v rodině.


Když píšete, že s partnerem o tom hovoříte – jaký má na věc názor partner? Vnímá i on celou situaci tak, že dceři vždy vyhoví? Pokud ano proč tomu tak je? Má z něčeho obavy či výčitky. Povídáte si o tom, jak byste se měla k dceři vztahovat i z jeho pohledu? Jak celou situaci ovlivňuje biologická matka zmiňované dcery? S jakými informacemi dcera odchází k vám do rodiny? Jak mluví o vaší rodině? Jaké jsou představy partnera o vašem soužití? Jak celou situaci vidí do budoucna? Jak si představuje výchovu dcery až bude v pubertě? Proč chce dcera žít s otcem? Může toto její přání ovlivnit „volnější výchova“ ze strany otce oproti výchově ze strany biologické matky?


V tomto případě bych doporučila osobní pohovor s vámi i partnerem, kde se doplní informace, které já v tuto chvíli nemám. Pokud budete chtít - určitě můžete příjít za námi do poradny.


Co mohu určitě říci dnes – nepřehlížejte lhaní ani neplňte přání.


Ze zkušenosti se domnívám, že dcera může být bezradná. Její chování může signalizovat, že jí chybí pocit sounáležitosti s rodinou, může se cítit opuštěná či neschopná. Hledá hranice, o které by se mohla opřít. Tím, že by jí procházely věci, které u vašich dětí neprojdou byste mohla tuto bezradnost podporovat.


Co by určitě tedy mohlo pomoci je nasměrovat schopnosti dcery pozitivním směrem. Učte jí respektovat sebe i druhé. Podporujete její sebeúctu. A nejlépe a nejpřirozeněji to jde přes vás – jako model. Buďte důsledná – jinak dcera bude stále zkoušet, jestli jí to projde i tentokrát. Nekritizujte ani se nehádejte – zkuste se ptát – co myslíš, že může každý z nás udělat, aby se situace zlepšila? Co by ti pomohlo?


Vytvoření nové rodinné konstelace s sebou přináší velkou dávku stresu a obtíží, neshody ohledně rodinných rituálů, ztrátu výsadních práv ve vztahu k rodičům, otázky loajality k rodičům původním, nové rodičovské praktiky, nutnost najít si novou pozici v nové rodině. Zavedení rodinné rady by v tomto případě mohlo pomoci.


Vytváření nových vztahů bude stát vždy úsilí, trpělivost a čas - ať se vám daří.

Srdečně, Katka






mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.