Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Rodičovská poradna Kateřiny Novotné

Poradna

ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Poraďte se s Kateřinou Novotnou, spoluzakladatelkou Akademie rodičovství , lektorkou a autorkou kurzů pro rodiče a dospívající děti. V soukromé praxi řeší problémy s výchovou dětí a pomáhá nastartovat změny v rodinách – aby se jim spolu dobře žilo. Když se zrovna nevěnuje své rodině, superviduje případy svých kolegů terapeutů, koučů i asistentek v domově pro mentálně postižené.

Nejvíce se ptáte

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Vztahy v rodině
Dobrý den,
s manželem vychováváme dvě děti, chlapec 6 let, dcera 3. Problém je v tom, že manžel jaksi netráví moc času s našimi dětmi. Vždy si najde důvod, aby raději seděl na ipadu, koukal na TV, jde si zaběhat. Když se pak dětem někdy věnuje, tak po nich řve, peskuje je a je netrpělivý, celkově je to docela nesnesitelné. Až si říkám, zda není lepší, že si jich nevšímá. Děti se tisknou ke mě, nebo chlapec brečí. Rodinné výlety probíhají podobně. Není to pohoda. Co byste mi, prosím, poradila. Mé domluvy funguji, jen krátce. Bojím se o vývoj dětí. Předem děkuji, R
Radka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Radko,


pravděpodobně jsou vaše očekávání na společně strávený čas jako rodina rozdílné. Pokud je manžel aspoň trochu komunikativní, zeptejte se ho. Jak by chtěl žít ve společné rodině, jaké jsou jeho představy, co se mu líbí, co dělá s dětmi rád. Možná cítí tlak, že se po něm něco chce - že musí, vždyť všude jsou billboardy s fotkami šťastných rodinek, a Váš manžel třeba jenom neví jak na to. Nebo se mu opravdu nechce, děti ho zatěžují, a tak se raději odpojí. Nabídněte mu i variantu, že se na nějaký čas může odpojit a postarejte se o děti sama. Děti jsou ještě ve věku, kdy je máma milujícím bezpečím. Než-li pro všechny napjatá atmosféra, tak se raději rozdělte. Možná později, když to nebude manžel "muset", tak se k vám opět připojí. Nepíšete, zda manžel zastává v rodině roli živitele, zda nemá náročnou práci a vás vidí především v roli matky, která se o děti postará. I to je důležité v pohledu na vaši rodinu vnímat.


Také přemýšlím nad tím, jaký má on prostor vůči dětem. Jestli s nimi dělá „mužské“ věci, jezdí s nimi na výlety sám/či jakýkoliv jinak strávený čas. A jak tyto akce probíhají – je to stejná nepohoda? Jestli si umí představit, co by s dětmi chtěl dělat a jaká má na ně očekávání. Jak se vlastně v roli otce cítí, a umí si s dětmi poradit a jak by si to představoval on – co by mu pomohlo? Jaké vzorce výchovy převzal od svého otce a jaké nyní nabízí svým dětem. V tomto případě mohu nabídnou jemu nebo vám oběma kurzy Akademie rodičovství, nebo individuální poradnu.


Děti se učí modelem a vytváří si samostatně vztahy a komunikaci k vám, k manželovi i k sobě navzájem (sourozenecké vztahy). Oba dva nabízíte jiné přístupy, modely a děti mají na výběr, který z nich je více osloví. Svět je pestrý, a i ve školce/škole či později v životě se děti budou potkávat s různými přístupy/jednáním. Je fajn s nimi umět pracovat a naučit děti postarat se o sebe tak, abych byl v pohodě.


Srdečně, Katka

Sešívané rodiny
Dobrý den, paní Kateřino, ještě jednou Andrea, díky za Vaši odpověď, a jen upřesňuji. S partnerem jsme se poznali, když už byl rozvedený. Rozvedla se s ním jeho žena, on rodinu zachraňoval do poslední chvíle, říkali mi to jeho přátelé. Jeho syn rozvodem vůbec netrpí, partner si ho kolikrát chce vzít i mimo určené dny, ale kluk dává přednost babičce, protože mu dovolí úplně vše včetně hraní her do dvou do rána. Právě naopak, partner ho až moc rozmazluje, dítě nemá žádné mantinely. Jeho dítě mám ráda, učím se s ním, což jeho matka nedělá, ale nechci, aby moje děti svedl ke hrám. Jeho matka byla a je na antidepresivech roky, není to následek rozvodu. Navíc, když řeknu, že jeho syn bude mít v budoucnu problémy (už teď má, ve škole, např. chorobně si vymýšlí) bere to jako útok. Já si jinak s partnerem velmi rozumím, jsem s ním opravdu šťastná, a cítím, že mě má i on velmi rád, ale bojím se hádek kvůli jeho synovi...
Andrea
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Andreo,


děkuji za upřesnění. Zkusím navázat. Přemýšlím nad tím, proč jej partner rozmazluje. Rodiče děti rozmazlují jako protiklad výchovy, kterou jsme zažili (mě vychovávali přísně, já to budu dělat jinak), nebo proto, že cítí vinu. Atˇ tak či tak jen málo z těchto rodičů si již uvědomuje, že rozmazlování je formou deprivace. Okrádá děti o možnosti si osvojit dovednosti, které bude v životě nutně potřebovat. Rozmazlené děti jsou handicapované, protože samy sebe nepovažují za dost dobré a schopné zaujmout své místo jako rovnocenný člen společnosti. Staví se do opozice proti svému pocitu závislosti, ale zároveň považují za své právo, aby jim ostatní sloužili. Tyto děti se zlobí, nebo dokonce trestají ty, kdo nevycházejí vstříc jejich požadavkům. Důvodem, proč roste malý tyran je, že dítě neumí respektovat sám sebe (nezískal tento model od rodiče). Nejde to změnit jinak, než že rodiče přestanou dělat věci místo dítěte a ustupovat mu do nerozumných mezí.


Velmi bych vám doporučila si vyjasnit s partnerem jeho očekávání na váš přístup k jeho synovi. Jak se k němu máte vztahovat. Kdo je za co zodpovědný a o čem chce s vámi diskutovat a o čem již ne. A toto plně respektovat. Možná by partnerovi pomohlo si o všem promluvit s odborníkem.


A co se týká vašich dětí.  Posilujte jejich sebeúctu/sebehodnotu a učte je rozhodovat se v těžkých situacích, přebírat za svá rozhodnutí zodpovědnost.  Uzavírejte s nimi dohody včetně bezpečného chybování, pevně a laskavě nastavujte hranice. Propojujte jejich rozhodování s jinými situacemi a okolnostmi. Dneska je to hra od syna partnera, zítra to může být cigareta od ……a za pár let……To že jim bude v životě nabízeno od kámošů, spolužáků „něco lákavého a nebezpečného“ se může stát a stává se to velmi často. Pak budou moci využít svých schopností a říci – ne nechci.


Věřím, že když si téma „partnerova syna“ s partnerem vyjasníte – máte se ním učit nebo ne, máte přinášet vaše názory a postřehy nebo ne – viz výše a toto respektovat vaší situaci to pomůže. Možná se časem změní okolnosti a pak tyto dohody budete měnit.


Srdečně, Katka

 

Sourozenecké vztahy
Dobrý den, mám čtyřletá dvojčata - holčičky, posledních pár měsíců mám problém s mladší z nich, snaží se na sebe strhávat pozornost, až tak, že když její sestra upadne a praští se, tak se na mě sápe, i přestože se jí nic nestalo, že se taky bouchla, závidí jí i když je nemocná, snažím se jí to vysvětlovat, ale marně. V poslední době dost zlobí a je na sestru zlá, jenže když nějak zasáhnu, ta druhá pláče, zastává se jí a s pláčem mi říká, ať jsem na ní hodná nebo když jí něco provede, tak že jí to vlastně ani nebolelo a podobně, stále jí ustupuje, nevím, co s tím, aby jedna nebyla ustupující otloukánek a druhá malý uzurpátor. Děkuji
Iveta
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Iveto,


děkuji za váš dotaz a důvěru. Vzhledem k tomu, že neznám vás, vaši rodinu a všechny okolnosti je pro mě obtížné nabídnou jeden pohled. Dovolím si tedy pár nápadů, námětů a věřím, že některý z nich vám pomůže.


Téma sourozeneckých vztahů je na kurzech Akademie rodičovství velmi časté a nejvíce účastníky překvapí, jak je to v každé rodině jiné – i když se jedná o dvojčata, dva kluky či kluka a holku v podobném věku. Když si o tom s rodiči povídáme začínáme otázkou – jak si představujete vztah vašich dětí? Co je pro vás klíčové? A do jaké míry si vztah mohou řídit děti samy a do jaké je ovlivňován vstupy rodičů (neperte se, půjč mu to, rozděl se, postarej se, pomož mu, hrajte si spolu, nestrkejte se…atd). Jak jsem si přečetla vás dotaz, tak mě napadlo – a jak to má Iveta.  Jak moc u holek rozlišujete, která je mladší a která je starší. Možná se ta mladší opravdu cítí v jiném postavení a chce se vyrovnat. Starší se dle popisu chová dospěleji (zastává se sestry).


Myslím, že holky jsou již dost staré na to, abyste si s nimi o celé situaci promluvila. Ptejte se jich, co od vás chtějí. Ptejte se „mladší“ co potřebuje. Zlobení je znak bezradnosti dítěte. Signalizuje, že dítěti chybí pocit sounáležitosti s rodinou, cítí se neschopné a opuštěné. Ptejte se „starší“ jak rozumí svému chování, když vy zasáhnete a ona začne plakat (zastávat se sestry, chránit jí). Občas, když rodiče často dětem říkají – Měla bys být na sestru opatrná je mladší, Měla bys…jsi starší, tak potom starší sestry ochraňují ty mladší – ale netuším, zda-li je to i váš případ. Pokud by byl – zkuste vynechat ze slovníku: Měla by ses chovat tak a tak, protože jsi starší…..


Také pomáhá, když rodič přestane vstupovat do vztahu svých dětí – situace se může sama uklidnit, když se vy upozadíte. Přistupovat k jejich vztahu s vírou, že holky ví, co potřebují a dělají pro sebe to nejlepší. Učí se, zkouší a trénují pro dospělý život v bezpečném prostředí. Dneska to může vypadat tak, že jedna bude „otloukan“ a druhá „agresor“, ale za pár týdnů/měsíců si to holky prohodí a vyzkouší si i jinou roli.


Další možností je proaktivně nabízet pozornost oběma sestrám.


Děti se potřebují naučit přijímat porážky a překonávat je. Zatímco zraněné koleno se zahojí, zraněná odvaha zůstává handicapem na celý život. Věřím, že vaše holčičky si to mezi sebou vykomunikují a vy jim můžete nabídnout podporu a pomoc, když nebudou vědět kudy kam. „Holky je to na vás, já vás mám moc ráda obě, když budete potřebovat moji pomoc, jsem tady pro vás“.


Budu ráda, když mi napíšete, jak se vám za čas daří.


Srdečně, Katka

Pláč, strach a jiné úzkosti
Dobrý den, od narození jsem byla s dcerou sama, nyní jí je 2,5 roku. Půl roku žiji s novým přítelem, který má 10-ti letou dceru ve střídavé péči, holky jsou spolu v pohodě. Má dcera na přítele žárlí a dělá mu naschvály. Někdy, když jí vezme do náruče začne se šíleně vztekat (ječí a dokáže i zvracet), křičí, že se ho bojí a že ho nemá ráda, jindy ale k němu sama přijde obejme ho, dá mu pusu a řekne, že ho ráda má. Když je v práci stále se ptá kde je... Přítel to s malými dětmi moc neumí a když se vzteká a říká mu, že ho nemá ráda, tak je naštvaný, ale z jeho strany se situace po mém vysvětlování lepší a snaží se být trpělivý. Občas jí jde uspat přes její prvotní vzdor kdy chce mámu, pak jí ale čte pohádku a na mě už si nevzpomene a v klidu usne... Jak se máme zachovat v situaci, kdy se vzteká? A jak jí vysvětlit, že o mě nepřijde, že se musí o mě podělit a že je normální žít jako rodina?
Iva
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Ivo,


moc se mi líbí, jak píšete, že po vašem vysvětlování se přítel snaží být trpělivý. Je to pro něj náročná situace. Také mě velmi zaujala vaše schopnost situaci popsat a jak hledáte řešení.


Vaše dcera je ve věku osamostatňování se. V tomto věku ještě dítě nechápe význam minulosti ani budoucnosti, existuje jen přítomnost a místa kde je. Tak složitých konstrukcí jako dělat naschvály (promyšlené) zatím ještě není schopna, stejně jako promyšleně není schopna lhát apod. V tomto věku děti reagují na aktuální situaci v přítomnosti.


Co by mohlo pomoci je popisovat její chování, když se vzteká. Mluvit s ní. Když jste zrovna v té situaci vy i přítel a dcera začne křičet, můžete přijít vy k nim a popisovat co vidíte: slyším, že křičíš, asi se ti něco nelíbí, asi máš z něčeho strach? Myslím, že je důležité, že se může vztekat – ve smyslu může vyjadřovat své emoce. Může si tu situaci prožít. Takže bych jí to určitě nezakazovala. Chcete jí vlastně říci – je v pořádku, když vyjadřuješ své emoce, my tě máme rádi a nijak tě za to nekritizujeme/netrestáme/nenálepkujeme… co by ti ještě pomohlo situaci zvládnout?


Myslím, že jí nevysvětlíte slovy, že o vás nepřijde, ale můžete jí v maximální míře oba nabízet bezpečí a naplňovat pocity jistoty – projevovat zájem, oceňovat, dávejte jí na výběr, umožněte jí spolurozhodovat (chceš, aby ti četl pohádku přítel nebo já?), buďte citliví na příležitosti, kdy dcera může říci svůj názor – to vše by mohlo pomoci situaci zklidnit. Můžete jí sdělit vaše potřeby a pocity. Jinými slovy zvyšujte její sebeúctu – pokud byste chtěli toto téma více prozkoumat můžete navštívit kurzy Akademie rodičovství.


Ještě mě napadla myšlenka – Jak přemýšlíte o vztahu vaší dcery a přítele vy? Nemáte tam nějaké pochybnosti, nejasnosti, které by dcera zrcadlila? Jaké jsou vaše ambice – někdy vysoká očekávání (i když nevyslovená) mohou působit na děti tlak. Z čeho usuzujete, že to přítel s malými dětmi moc neumí? Co by měl umět, abyste naopak řekla, že to s malými dětmi umí. Nabízím experiment – berte přítele tak, že to s malými dětmi velmi dobře umí. Co se změní?


Také si umím představit, že když se situace delší dobu opakuje, tak u vás i přítele vznikají očekávání. Tak co dneska – bude to OK nebo se bude vztekat? Ať se nevzteká…ať je v pohodě ….takže jsou všichni tak trochu napnutí a to napětí dcera cítí a začne křičet (občas tomu tak není a dcera napětí necítí a je v pohodě)…V tomto případě by pomohlo změnit očekávání. Není přítel ve své roli nejistý a dcera z něj tuto nejistotu/nervozitu necítí? Třeba si také myslí, že to s malými dětmi neumí – tak je trochu nesvůj a dcera na to reaguje. Čím více vy budete v pohodě a jisti si svojí rolí tím klidnější bude dcera.


Počítejte s tím, že celá situace bude vyžadovat hodně času a trpělivosti a pevné a jasné hranice vás obou.  A vaši důslednost při jejich dodržování – tím dceři poskytnete jistotu, kterou potřebuje.


Přeji vám všem hodně zdraví.

Srdečně, Katka

 

Sešívané rodiny
Dobrý den, paní Kateřino, s partnerem budeme dva roky, rozhodli jsme se o prázdninách sestěhovat k sobě, resp. já s mými třemi dětmi k němu. On má syna 10 let v péči matky, vídá jej každý druhý víkend. Jeho syn velmi špatně čte a píše, a když má doma trénovat pod dozorem otce, je vidět s jakou nechutí a netrpělivostí to dělá. Skoro vždy po ukončení psaní úkolů a čtení vybuchne v hysterický pláč a křičí, že nesnáší školu a má záchvaty vzteku. Navíc pořád hraje hry na PC i mobilu, když nehraje je vidět, že je velmi nervózní. Matka to neřeší, je ráda, že má klid, jeho otec, můj partner je v tomto velmi nedůsledný. Hry mu zakáže a pak jej zas nechá hrát. Nechci, aby mého syna (7) "strhl" na hry, když bude u nás o víkendech, a zároveň partnerův syn bude o víkendu sdílet mého synka pokoj. Bojím se, aby mu něco neudělal, partnerův syn mívá i noční můry. Jeho matka bere antidepresiva, obávám se, že syn podědil psychickou labilnost po ní. Co s tím? Předem děkuji za radu. - otázka upravena poradcem
Andrea
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Andreo,    

   

dříve než-li se rodiny sestěhují k sobě bývá fajn, když si partneři předem promluví o svých představách společného soužití. Zjednodušeně když oba odpoví na otázky: Jak to v ideálním případě má vypadat, Jak si společné bydlení přestavují, Jaká jsou má očekávání na společné soužití, Co od partnera/partnerky potřebuji, aby nám spolu bylo i nadále tak dobře jako nyní. Vyjasnit si své role vůči dětem partnera, jak se má chovat k vašim dětem, jak vy k jeho synovi, jak je budete vychovávat (společně, každý si budete vychovávat své děti sám….??) a co je cílem výchovy. Nastavit si kdo je za co zodpovědný. V průběhu tohoto rozhovoru můžete spolu probrat situaci, kterou popisujete.


Chápu, že pustit se do takového rozhovoru není jednoduché, ale vyjasnění si těchto klíčových otázek přispěje k vašemu pohodovému soužití.


V okamžiku, kdy budete mít jasno vy s partnerem můžete přizvat k diskusi i děti a povídat si s nimi. V tomto rámci lze domlouvat pravidla společného soužití (jak často a jak dlouho budou děti v digitálním světě). Nastavovat hranice a popisovat dětem s čím se na vás mohou obrátit (např. můžete synovi partnera nabídnout dělat domácí úkoly sám s tátou nebo s vámi apod.).  Cílem je, aby byli všichni na jedné lodi a nikdo se necítil odstrčený – právě naopak, každý (včetně syna partnera) musí cítit, že jeho slovo má stejnou váhu jako kohokoliv jiného. Akademie rodičovství nabízí tuto službu přímo v rodině – takže pokud byste s tím chtěli pomoci – přijedeme k vám domů a pomůžeme vám.


Co mě zaujalo je, jak popisujete situaci. Dalo by se z vašich řádků chápat obavy ze syna partnera a vaše snaha chránit své děti proti němu. Pokud by tomu tak bylo – partnerův syn toto vycítí a jeho reakce/chování bude této atmosféře v rodině odpovídat.


Přemýšlím nad tím, co by jemu pomohlo. Očividně to nemá jednoduché a snaží se s rozvodem rodičů nějak vyrovnat. Mohl celou tíživou situaci vyřešit útěkem do světa her. Nevím, jak často hraje, ale jedním z příznaků závislosti na tabletu/PC  je, že dítě velmi negativně reaguje na jakékoliv omezení používání. Bez svých technologických drog jsou závislé děti znuděné a nemají zájem o normální život. Pokud by tomu bylo i v případě syna partnera velmi bych doporučila konzultaci s odborníkem. Myslím, že syn partnera by potřeboval pomoc svých blízkých k tomu, aby mu s jeho nelehkou situací pomohli. Vnímám to tak, že jste svých dotazem udělala první krok. Další bude na partnerovi a matce.


Kdybyste potřebovali pomoci můžete se obrátit na poradnu Akademie rodičovství nebo další odborníky.


Přeji vám všem hodně odvahy, pochopení, respektu a především hodně zdraví.

Srdečně, Katka

 

Poruchy spánku
Dobrý den,
prosím o radu, ohledně spánku dcery 3roky a 2mesice.
Dcerka vzdy v noci dobře spala, posledních 6mesicu se asi kolom 23hodiny budí a přijde k nám do postele.A bez problému u nás usne a spí až do rána. Zkoušeli jsme ji nosit zpět, ale bohužel ze řevem. Máme ještě starší dcerku 5let, která s ní spí v pokojíčku, nechceme aby jí mladší probudila.
Můžete mi poradit, jak postupovat abychom ji jeji večerní přesuny odnaučili.
Děkuji

Martina
Martina
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Martino,


v otázce spaní s rodiči je řada nejasností, názorů a pohledů. Z vašeho dotazu chápu, že byste byli rádi, aby dcera spala sama v pokojíčku se starší sestrou. Napadá mě proč? Proč myslíte, že by to tak mělo být?


Když se koukneme do historie či jinam do světa, kde je ještě přirozená výchova, tak děti spí s rodiči a je to pro všechny v pořádku.


Já neznám žádnou 100% metodu, která zařídí, aby vaše dcera spala sama v postýlce (každé dítě je jiné, žije v jiné rodině – těch rozdílných proměnných je hodně a já ty vaše neznám). Říkám si, proč se budí? Zdají se jí sny, které jí budí. Nebo má strach, úzkost – pak mi přijde přirozené, že jde za vámi a říká si o pomoc – „mami, tati – bojím se, jdu k vám do bezpečí“. A v klidu a bezpečí usíná a spí až do rána.


V kurzech Akademie rodičovství nabízíme podívat se na to – co nám svým chováním chce dítě říci. Pohlédnout na to z pohledu dítěte – potřebuje bezpečí a vaši blízkost. Napadá mě, že děti obvykle kolem 3 roku nastupují do školky – nezačala vaše dcera chodit do školky? To by mohlo znamenat, že už s vámi tolik není – není tolik času na mazlení, blbnutí a jiné projevy bezpečí a blízkosti.


Co si o tom myslíte vy? Jak přemýšlíte o tom, co vaše dcera potřebuje a kdy můžete její potřeby naplnit a kdy ne – obojí je dle mého názoru v pořádku, pokud si to rodič uvědomuje a přebírá za svá rozhodnutí zodpovědnost.


Moc se mi líbí, že vaše dcera se umí o sebe postarat, umí si říci co potřebuje (umí se ozvat) a to získala od vás z rodiny. Zkuste si s ní o tom povídat, ptát se – co potřebuje.


Srdečně, Katka

 

 

Vyživovací povinnost
Dobrý den. Chtěl bych se zeptat jestli musím platit výživné i za tu cenu, že je na mě dcera dost zla a posílá mi dopisy kde mě uráží a ponižuje? Můžu podat žalobu k soudu za porušení dobrých mravů? Přece se nemusím nechat urážet od někoho komu posílám své penize.Dceři je 22 let,studuje vysokou školu a s její matkou jsme se rozvedli před 5 lety. S dcerou se nevidame. Napadla sprostymi slovy na ulici i moji současnou přítelkyni tak, že vec se řešila i na Policii. Navíc mi i odmítá napsat jestli letos konci vysokou školu.
Josef.1
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Josefe,


děkuji za váš dotaz. Vaše otázka má pro mě dvě části. Jedna část se týká právní oblasti. Ano, pokud vás soud nezprostí povinnosti platit výživné – vaše legislativní povinnost po dobu studia dcery trvá. Můžete se určitě poradit s právníkem o změně výše výživného.


Na druhou stranu cítím z vašeho dotazu i další téma, a to je váš vztah s dcerou. Její způsob chování si můžeme také vykládat jako způsob vyrovnávání se s rozpadem rodiny. I mnoho dalších možností či variant. Možná by se situace dala řešit i jinak než soudní cestou. V tomto případně bych doporučila konzultaci s odborníkem. Můžete se obrátit na poradnu Akademie rodičovství nebo jiná pracoviště.


Přeji vám vše dobré.

Srdečně, Katka

Osobní vzkazy
Dobrý den, paní Novotná, moc se mi líbí Vaše odpovědi. Nicméně mám dotaz, proč používáte konkrétně v odpovědi paní Jitce pojem „biologická matka“. Z dotazu paní Jitky nevyplývá, že by holčička měla více matek. Přiznávám, že na tento termín jsem dost alergická, velice často se vyskytuje na jednom raději nejmenovaném fóru, které radí milujícím taťkům, jak bojovat PROTI „biologickým matkám“, aby jejich děti byly konečně šťastné. Dle mého názoru má dítě jen jednu matku, pouze pokud tato není, například umře, může ji (do určité míry) nahradit jiná osoba - macecha, babička nebo hodná teta, ale i ty mají své označení. Bohužel poslední dobou jsem zaregistrovala, že začíná být jedno, jestli má dítě mámu a tátu, může mít dva táty nebo dvě mámy, přátelé rodičů jsou považováni za rovnocenné rodičům (ačkoli tito plní své rodičovské povinnosti) apod. Skutečně tedy dnes musíme odlišovat rodiče dítěte víceslovnými pojmenováními, aby bylo jasné, o kom je řeč? Zajímal by mě Váš názor. Moc děkuji
Alena
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Aleno,


právě proto, že se v současné době používá tolik pojmů a není jasné jaké vztahy v rodinách panují – je pro mě použitý termín snaha vyjasnit o kom je v textu řeč. Jde opravu jen o technický termín pro vyjasnění situace (aby se čtenář neztratil v textu).


Chápu, že některé výrazy jako macecha či tchýně mívají negativní podtexty v naší kultuře. A záleží na každém z nás jak to slyší a vnímá.


Děkuji, že čtete moji poradnu a zamýšlíte se nad jednotlivými příběhy.

Srdečně, Katka

Vztahy v rodině
Dobrý den,mám čtyři děti - Šimon 14,Eliška 16,Iveta 18 a Tomáš 19,obě holky k sobě mají hezký blízký vztah.V poslední době se Eliška chová problémově a Iveta to špatně nese,je citlivá a i kvůli stresům z maturity.Například často Iveta řekne svůj nápad do rodinné diskuze,Eliška dělá,že ji neslyší a vzápětí její nápad řekne ona,využívá její myšlenky,nebo často ignoruje její otázky a raději odpoví manželovi nebo bratrovi na otázku položenou později.Na upozornění nereaguje,jako by se nic nestalo,zapírá a jinak se sestrou mluví normálně.K nikomu dalšímu se tak nechová a je to tudíž poměrně výrazné,všimli si toho i oba kluci a Iveta mě požádala o pomoc,ale když nepomáhá s Eliškou promluvit,moc nevím co poradit.Nemohla byste mi poradit,jak se má vypořádar takovým chováním?Nemá nějaké psychické problémy?Zdá se mi na takové chování už velká.Napadla me i žárlivost na sestřiného přítele,Iveta je sama,ale uz ho má dva roky,tak mi to nepřijde.Děkuji velice za odpověd.
Sára
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Sáro,


líbí se mi, jak o celé situaci přemýšlíte a hledáte náměty a řešení. Já mám z vašich řádků velmi málo informací.


Zkusím shrnout co jsem vyčetla já a třeba vás to nasměřuje někam dál. Pokud máte podezření, že má Eliška psychické problémy (pozorujete další změny – v chování, oblékání, jídle, vzhledu… )  můžete zajít za odborníkem – buď vy nebo i s dcerou a vše probrat. Kde on bude mít možnost dialogu.


Eliška je ve věku, kdy je ukončen proces růstu, je plně rozjetý proces osamostatňování se, s tím mohou být spojeny pocity nejistoty – co dál v životě – škola, práce, partnerské vztahy, rodina, bydlení. Kde vlastně to moje místo je. Jaké jsou moje hodnoty a cíle. K tomu mě právě napadá, že Eliška může vytvářet své sebepojetí přes antiidentifikaci – tj. dělá opak toho, co je od ní čekáváno.


Může se vymezovat přes sestru. Možná její vymezení přes Ivetu – jakožto starší sestru je pro ni snazší než-li vymezení přes vás jako mámu. Pokud tomu tak, je – tak si myslím, že je fajn, když si Eliška našla způsob. Dnešní mlaďoši obtížněji nalézají vlastní identitu, protože vymezit se vzhledem k dospělým je čím dál tím těžší.


Já bych si s ní zkusila promluvit právě o jejích představách sebe sama v budoucnu. Pomohla bych jí vytvářet obraz sama sebe. Podporovala bych její sebevědomí. Dospívající velice intenzívně vyhledávají blízkost. Myslím, že pro ně je fajn, když rodič zvládne akceptovat určité meze (ponechat jim jejich soukromí a tajemství), ale na druhé straně tam stále pro ně je a projevuje svůj zájem. I když mlaďoši nechtějí odpovídat na otázky rodičů, pokud je rodiče přestanou klást mohou se cítit opuštění (jako ve smyslu – už se ani neptá…už ji nezajímám…apod.)


Eliška potřebuje přijetí a uznání. Možná jen si ověřuje svých chováním zda-li bude přijímána a uznávána v bezpečí rodiny. V tomto věku může být uznání od starší sestry pro Elišku velmi významné. Takže to bych naopak nabídla Ivetě. 


Nevím, jestli máte doma zavedenou rodinnou radu, ale i to by mohlo pomoci. Informace o rodinné radě najdete třeba na wikipedii. Ta nabízí vytvářet prostor pro otevřenou komunikaci a přijímání všech členů rodiny. Kdybyste chtěli pomoci zavést rodinnou radu, můžeme vám v Akademii rodičovství s tím pomoci.


Přeji vám a celé vaší rodině vše dobré.

Srdečně, Katka
Sešívané rodiny
Dobrý den, jsem již v rok v zcela nové situaci. Partnerkou muže, který má ve svojí péči syna 17,dceru 8 má v péči matka. S oběma dětmi vycházím já i moje děti (10 a 20) velmi dobře. Žijeme každý ve svém domě,snažíme se trávit hodně společných chvil. V poslední době si všímám, že dcera partnera neustále naléhá, že by chtěla žít s otcem. Partner, pokud ji má doma, ve všem ji skutečně vyhoví a neodporuje. Už je to ve fázi, že se toleruje vymýšlení a nesmyslné žádosti. Spaní s ním v posteli, v noci jej budí, aby s ní šel na WC, vyžaduje, aby s ní šel večer rovnou do postele a usínal s ní. Když něco provede, do očí tvrdí,že to neudělala. Chce jen ležet u TV nebo si hrát doma. Má nadváhu, partner však omlouvá plnění jejích gastro přání tím, že stejně její návyky nemůže ovlivnit. Hovoříme o tom, ale je to pro mě velmi těžké. Moje žádost o radu:mám přehlížet lhaní a plnit přání? Mám dělat věci, které by mým dětem vůbec neprošly? Nevím jak se v těchto situacích chovat.Je to velmi citlivé.Dekuji
Jitka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jitko,


děkuji za váš dotaz. Z toho, co píšete si myslím, že je to těžké a velmi citlivé pro všechny. Jak pro vás, tak pro partnera i jeho dceru i všechny ostatní v rodině.


Když píšete, že s partnerem o tom hovoříte – jaký má na věc názor partner? Vnímá i on celou situaci tak, že dceři vždy vyhoví? Pokud ano proč tomu tak je? Má z něčeho obavy či výčitky. Povídáte si o tom, jak byste se měla k dceři vztahovat i z jeho pohledu? Jak celou situaci ovlivňuje biologická matka zmiňované dcery? S jakými informacemi dcera odchází k vám do rodiny? Jak mluví o vaší rodině? Jaké jsou představy partnera o vašem soužití? Jak celou situaci vidí do budoucna? Jak si představuje výchovu dcery až bude v pubertě? Proč chce dcera žít s otcem? Může toto její přání ovlivnit „volnější výchova“ ze strany otce oproti výchově ze strany biologické matky?


V tomto případě bych doporučila osobní pohovor s vámi i partnerem, kde se doplní informace, které já v tuto chvíli nemám. Pokud budete chtít - určitě můžete příjít za námi do poradny.


Co mohu určitě říci dnes – nepřehlížejte lhaní ani neplňte přání.


Ze zkušenosti se domnívám, že dcera může být bezradná. Její chování může signalizovat, že jí chybí pocit sounáležitosti s rodinou, může se cítit opuštěná či neschopná. Hledá hranice, o které by se mohla opřít. Tím, že by jí procházely věci, které u vašich dětí neprojdou byste mohla tuto bezradnost podporovat.


Co by určitě tedy mohlo pomoci je nasměrovat schopnosti dcery pozitivním směrem. Učte jí respektovat sebe i druhé. Podporujete její sebeúctu. A nejlépe a nejpřirozeněji to jde přes vás – jako model. Buďte důsledná – jinak dcera bude stále zkoušet, jestli jí to projde i tentokrát. Nekritizujte ani se nehádejte – zkuste se ptát – co myslíš, že může každý z nás udělat, aby se situace zlepšila? Co by ti pomohlo?


Vytvoření nové rodinné konstelace s sebou přináší velkou dávku stresu a obtíží, neshody ohledně rodinných rituálů, ztrátu výsadních práv ve vztahu k rodičům, otázky loajality k rodičům původním, nové rodičovské praktiky, nutnost najít si novou pozici v nové rodině. Zavedení rodinné rady by v tomto případě mohlo pomoci.


Vytváření nových vztahů bude stát vždy úsilí, trpělivost a čas - ať se vám daří.

Srdečně, Katka

Vztah s dětmi
Dobrý den zajímal by mě Váš názor na charakter dětí - jakou roli hraje povaha, kterou má dítko dáno vínku a jakou roli výchova? Už v těhotenství jsou podle pohybů rozlišitelné povahy živější a mírnější. Ale jakou roli hraje výchova? Příklad - dcera, 5 let, je velmi úzkostná, bojácná. Zajímalo by mě, nakolik jsem to mohla způsobit svou výchovou, do které se jistě promítají mé strachy. Také bych se vás chtěla zeptat - dcera je velmi bojácná, nikoliv však vůči svému o dva roky mladšímu bratrovi, na kterém se dost "vybíjí", hodně na něj křičí, bouchá ho, i když se strašně snažím s nimi mluvit sama jak nejlaskavěji jsem v daný moment schopná a jak bych sama chtěla, aby oni jednali se mnou (jasně, sem tam se nezadaří). On pak pláče, ale vesměs její až vojenské povely (!) poslouchá, sedí a čeká, co poručí - nemůže mu tak jeho povahu, která od kolébky byla poměrně nebojácná a živelnější, "zatlouci"? Mluvíme s ní o tom, ale oni dva spolu mají svůj vlastní svět a vše se za chvíli opakuje. - otázka upravena poradcem
Mirka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Mirko,


děkuji vám za váš dotaz. Toto je velmi diskutované téma nejenom s rodiči v kurzech Akademie, ale i mezi námi kolegy. Abychom mohli tuto otázku zodpovědět je na místě se ptát z jakých filozofií vycházíme vy i já. A jenom toto je velká a zajímavá diskuse.


Mě je velmi blízký systemický přístup a já osobně si myslím, že když dítě přichází na svět jdou mu naproti očekávání, obava a strachy a potřeby jeho rodičů. Rodiče učí své děti prostřednictvím jazyka a příkladu (učení se modelem), takže mu předkládají významy vnějšího prostředí. A my vždy říkáme, jak o dítěti přemýšlím – tak mu vytvářím prostor ve kterém se může pohybovat (strachy rodiče – bojácná dcera). Modely odměn a trestů – jakožto mocenské modely, kdy se dítě učí, kdo má moc a sílu může si dovolovat/bít menší, slabší atd. Vůči rodičům je dítě v podřadné roli, vůči mladším sourozencům/dětem ve školce… je to naopak. Kde se dcera naučila vojenské povely? Je to způsob komunikace, který je veden s ní a ona jej chápe jako správný, a proto jej uplatňuje dále. Kdyby s ní bylo komunikováno modelem XY, bude jej vnímat jako správný a bude jej uplatňovat dále.


Na druhou stranu si myslím, že chování dítě je utvářeno celým rodinným systémem. V něm každý člen zaujímá určitou roli. Rodina se chová způsobem, který má potenciál vést k rovnováze v interpersonálních vztazích. A všichni členové tuto rovnováhu udržují (vědomě i nevědomě). To dítě, které dělá v rodině největší problémy – nejvíce zlobí volá o pomoc v rámci ale celého rodinného systému – celé rodiny. Protože já chápu rodinu jako jednotku.


Také si myslím, že jak uspějeme jako rodiče je ovlivněno tím, jak vnímáme své dítě.


Akademii jako jednu z klíčových věcí nabízíme rodičům, aby se naučili vyjadřovat své myšlenky, přání a touhy, pocity a očekávání, aniž by tím druhého odsuzovali, ničili a zároveň tak, aby výstupem byl uspokojivý oboustranný vztah. Aby nabízeli svým dětem – něco si myslím, něco cítím, vím a zajímá mě, jak to máš ty a já to mám tak a ty jinak, a to je v pořádku. Zajímá mě tvá jinakost a pojďme společně hledat co nám bude fungovat nejlépe.


Nemohu na závěr napsat nic jiného, než moc by mě zajímalo, jak to máte vy. Jak přemýšlíte o sobě jako rodiči. Jak přemýšlíte o svých dětech o modelech a vzorcích, které jim vědomě i nevědomě nabízíte vy? Proč máte děti a kam vaše výchova směřuje. Budu moc ráda, když se mnou své názory budete sdílet. Buď tady v poradně nebo třeba u nás na kurzech Akademie rodičovství.


Přeji vám a vaší rodině hodně zdraví.

Srdečně, Katka

Návykové látky v rodině
Dobrý den, chtěla bych se poradit ohledně mé neteře, 5 let. holčička je od 8 měsíce vychovávána babičkou, matka je drogově závyslá a za drerkou chodí nepravidělně. Já mám 4 letou dcerku a snažím se rodičům s neteří pomáhat, beru jí k nám, chodíme ven, bereme jí na výlety. Co mě trápí je zjevný vztek neteře na mě, tak i na mou dcerku. je šťastná, když je s námi, často si to přeje, ale velmi často u ní vidím vnitřní vztek, jakoby si uvědomovala že tohle vše by chtěla prožívat s maminkou. Stává se že je k mé dceři ošklivá, skoro až škodolibě manipulativní. Moje dcera je často po její návštěvě lítostivá. Neteři se snažím vysvětlovat jak moc jí máme rádi a je naše, ale její ztrátu nedokážu nahradit. Manžel se bohužel začíná neteři stranit, nechce vídat jak je naše dcera terčem a její návštěvy u nás chce omezit. Osobně na to nemám grády a neteři nic co se týká nás neodepřu, jen už nevím jak z toho bludného kruhu ven, na světlo.Velmi děkuji za odpověď, Klára
Klára
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobry den Kláro,


z vašeho dotazu je patrné, že se o osud své neteře intenzivně zajímáte. Vzhledem k tomu, že máte sama dceru, tak si dovedu představit, že to může být občas docela náročné. Z vašeho dotazu cítím několik okruhů problémů. Ne všechno možná vyřešíme tady v poradně – proto pokud si o všem budete chtít promluvit osobně neváhejte navštívit poradnu Akademie rodičovství nebo jiné odborníky.

Zkusím postupně přinášet nápady k vašemu dotazu.

Co se týče vzteku (manipulačního jednání), tam bych se zaměřila, v jakých situacích vzniká a k čemu napomáhá, velmi pravděpodobně půjde o nějakou komunikační strategii neteře. Kdybych vám mohla poradit vztahujte se ke vzteku neteře jako k vzteku kohokoli jiného, například jako vzteku vlastní dcery. Tím pro ni budete konzistentní a dáte ji šanci vytvořit nějaký zralejší způsob komunikace.

Myslím, že náročné to je pro vaši dcerku, přesto ji podporujte ať si i ona najde způsob, jak se v konkrétní situaci zachovat. Čekejte až se vás zeptá, co má dělat. Samozřejmě vyjma velmi vyhrocených situací. Čím víc vaše neteř bude zažívat sebejisté reakce okolí, tím spíš neteř bude nucena hledat cesty, jak dát najevo emoce přijatelným způsobem.

Píšete, že nemáte sílu ji něco odepřít, přesto si myslím, že na jednu věc lze nahlížet z různých úhlů pohledu. V tomto případě mě napadá, že ji dáváte šanci pochopit, že neumíte přijmout její chování, ale umíte přijímat ji samotnou.

Vnímám tu ještě další důležitý okruh problému, dokonce jej vidím jako zásadní, a to je vaše smýšlení o neteři. Z dotazu může vyplývat, že si myslíte, že život k vaší neteři nebyl a není spravedlivý. Jinými slovy, že by vám ji mohlo být líto. Pokud to tak je a okolnosti tomu nasvědčují, vaše neteř to cítí a sama o sobě jako o „chudáčkovi“ smýšlí a tím pádem v ostatních umí vytvářet pocit, že ji svět něco dluží. Život a nikdo ani vaši rodiče, vy, váš manžel nic neteři nedluží, je to holčička, která má v tom všem štěstí, že má Vás. Navrhnu vám experiment, zkuste si představit, že neteř se zítra stane vaší plnohodnotnou dcerou se všemi výhodami ale i povinnostmi. Pozorujte alespoň 14 dní, jak se k ní v ten moment chováte. Nikomu, o tom v tento moment neříkejte. Po uplynulém času vyhodnoťte, jak se váš vzájemný vztah změnil. 


Vyrovnat se s tím, že někdo z rodiny bere drogy není snadné. Možná ještě nemáte dořešenu i tuto otázku (sestra bere drogy), také může být náročné, že babička se stará o neteř a nezbývá ji již moc energie na další vnučku. Tady bych se opravdu přikláněla k tomu probrat to s odborníkem.


Doufám, že po přečtení těchto pár řádků najdete inspiraci jak jinak. Přeji vám i celé vaší rodině hodně zdraví a posílám podporu.


Srdečně, Katka

 

 

Poruchy spánku
Dobrý den mám dcerku 18 měsíců už od narození má špatný spánek usne a kolem 23.00 se začne budit nepláče spíš se jen vrtí, kroutí a strašně v postýlce cestuje hned je na té straně pak zase jinde je vidět že má neklidný spánek už si vůbec nevím rady a jsem strašně vyčerpaná a unavená moc vám předem děkuji za jakoukoliv radu s pozdravem Eva
Eva
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Evo,


chápu, že pokud se nevyspíte v noci a celý den ty kolotoče doma jste vyčerpaná.


My máme s rodiči v Akademii vyzkoušené, že funguje nehrát s dětmi hry, které hrát nechceme. Proč vás trápí neklidný spánek? Máte z něčeho strach? Co je to, co řešíte – proč vás to budí?  A co se děje dál v noci, když vás její vrtění vzbudí? Jak se cítíte – unavená? Nejistá? Naštvaná? Zmatená? Nervozní? Co se děje? Proč nespíš? Nebo naopak jste v klidu a v pohodě. Z toho, co píšete usuzuji, že to první.


Píšete, že dcera nepláče – jen se vrtí a cestuje…pro mě (jak tomu rozumím já) zpracovává vjemy za celý den, roste, učí se.  Je ve věku, kdy dochází k uvědomování vlastní identity a integrity. Začíná se projevovat separační úzkost (z odloučení) a strach z cizích lidí….atd…No ve zkratce není toho málo co má na práci. A k tomu potřebuje od vás jistotu a bezpečí, klid.


A tady mám ten pocit dochází mezi vámi k nedorozumění. Vy chcete, aby byla v pohodě a to znamená - spinkat klidně, ona od vás potřebuje, aby z vás vyzařoval klid a jistota.


Je to zlatíčko úžasný a moc dobře ví co dělá a proč to dělá. Potřebuje se v noci vrtět (třeba tím řeší potřebu tělesné aktivity, uvolňuje vnitřní napětí a když to neudělá bude se přes den vztekat) aby byla v pohodě. Věřte jí – dělá pro sebe to nejlepší. Čte vaše emoce a reaguje na ně – ač to zní možná zvláštně, ale jakmile ji dáte prostor (vrť se v noci pokud potřebuješ) a od vás ucítí klid – vše se změní.


Posílám mnoho energie do dalších dní.

Srdečně, Katka

Osobní vzkazy
Dobrý den, Katko. Dnes jsem prvně s velkým zájmem nahlédla do vaší poradny, chtěla bych se vám poklonit za to, jak nádherně odpovídáte, je to úžasné. Ráda bych se zeptala, zda je na vás kontakt pro možnost zasílání mých klientů k vám do vaší soukromé praxe. Zatím nabízím kontakt na Ilonu Špaňhelovou, a kdyby to bylo možné, nabízela bych i kontakt na vás. Je to fakt nádhera, jak se na věci díváte, co nabízíte interaktivně pro přemýšlení vašich tazatelů. Srdečně Jitka Douchová, vaše spolukolegyně na poradnách Ona Idnes :-)
Jitka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jitko,


velice vám děkuji – moc mě vaše ocenění potěšilo stejně tak nabídka předání kontaktu pro vaše klienty. Kontakt na mě najdete na stránkách Akademie rodičovství – buď přímo na mě zde nebo na stránce kontakty zde. Budu moc ráda, za vaše doporučení.


Všichni kolegové i já v Akademii rodičovství jsme systemici a pracujeme s rodinou jako systémem s unikátní formou komunikace. Nabídku kurzů pro rodiče i puberťáky, seminářů i individuálního poradenství najdete na našich stránkách.


Děkuji vám a přeji vše dobré.

Srdečně, Katka

Poruchy spánku
Dobrý den,ráda bych u vás dostala radu ohledne dcerina spani. Je ji 4,5 roku.Zhruba do pul roku spala krasne,pak se to zhorsilo,vstavali jsme treba 5x za noc. Ke druhym narozeninam se to zacalo lepsit,nekdy prospala i celou noc,pote jsme se asi na rok odstehovali k nasim kvuli stavbe domu,nyní již rok a pul bydlíme ve svém,ale dcera se stále v noci budí,někdy jednou,jindy 3x,jak kdy.Někdy mám pocit,že ani není vzhůru,že pláče ze spaní. Někdy říká,že měla špatný sen,jindy,že neví. Večer chodí do postele mezi 20:30-21 hodin,vetsinou chce,aby s ni byl chvili v posteli i manzel,pak si treba jeste po tme hraje nebo povida,usina kolem 21:30,vstava kolem 7me,ve skolce po obede jeste spi,o vikendech doma ne. Moc nevíme jak ji (a i sobe ) pomoct,nyni cekame druhe a predstava,ze budem za noc vstavat 3x k ni a x krat k druhe.... Asi chapete,ze nic moc,zkouseli jsme medunkovy caj,ale neprislo nam,ze by to bylo nejak lepsi.Cteni pohadek se neujalo,radeji si do posledni chvile hraje nebo si da pohadku na tabletu.
zuzka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Zuzko,


děkuji za vaši důvěru. Chápu, že je to náročné pro všechny. Také je mi jasné, že zkoušíte vše možné, aby se situace zlepšila. Já z vašich řádků nemám moc informací (ani moc možností s vámi vše probrat – což by mi v tomto případě přišlo fajn), tak budu zkoušet házet nápady a myšlenky. Když to budete chtít probrat – zastavte se u nás v Akademii rodičovství v poradně.


Začnu od začátku – "do půl roku spala krásně" – a to spala kde? S vámi v posteli? S vámi v ložnici? Sama v pokoji? Nedošlo zde k nějaké změně s ohledem na kojení a noční krmení? Co se změnilo okolo jejích druhých narozenin? Kdy je to trochu lepší? Co je jinak, když spí celou noc – kolikrát za měsíc se to stane? A co je jinak, když se vzbudí jen jednou za noc?


Ke spánku obecně – relativně mnoho dětí (uvádí se až 50%) se ve věku mezi 2. až 5. rokem v prvních hodinách spánku občas s křikem vyleká – přitom se většinou neprobudí zcela a za několik minut usnou – pak je již klid. Tomu se říká noční děs. Trochu starší děti 3 – 10 let často naopak trpí úzkostnými sny, které se objevují v druhé polovině noci. Probudí se zcela a kvůli strachu nemohou usnout – tady doporučujeme dítě utěšit, uklidnit.


Poruchy spánku však mohou být také výrazem trvajících rodinných konfliktů. A tady bych už si potřebovala s vámi trochu více povídat. Většinou je to silné zdůrazňování rozumu a výkonu. Jak to máte vy a manžel s dochvilností?


Také to může být touha dítěte zajistit si péči rodičů…


Někde jsem četla výzkum (bohužel už si nepamatuji kde – autoři prominou). Dělal se výzkum na žácích ve škole a zjistilo se, že 25% z nich trpí poruchy spánku. A hodně z nich (80 – 90%) více než rok, rodiče si mysleli, že na vině je škola, ale studenti uváděli jako důvod televizi. Máme s rodiči v Akademii vyzkoušeno, že takto malým dětem hodně pomáhá nedívat se po 19 hodině na tablety, televize atd… Zkrátka "tablítek do večerníčku v televizi". Tak bych doporučila toto držet a můžete dceři povídat a vyprávět – manžel může povídat o vesmíru, o tom, jak funguje lidské tělo, o dinosaurech, o…děti si sami umí říct co je zajímá (co je jich aktuální téma). Anebo jí zpívat před spaním (to funguje u dětí, které nechtějí číst lépe).


Sem se zase rozepsala - zkusím to shrnout

1. určitě omezit tablet/televizi a další elektroniku (po večerníčku žádný tablet)

2. zkoušet sledovat kdy je to lepší … viz mé otázky výše.

3. čas, kdy byla na tabletu nahradit časem stráveným hraním si, mazlením, blbnutím, povídáním, kreslením, šitím, vařením, cvičením, zpíváním…cokoliv co vás bude bavit

4. pokud se to nezlepší zajděte za odborníkem – ale POZOR – vy a manžel ne dcera!


Jak vidíte možností a variant je mnoho. Věřím, že pomohou již první kroky a když mi dáte vědět – kontakty najdete na stránkách Akademie rodičovství tak budu moc ráda.


Přeji hodně zdraví celé rodině a gratuluji a ať vše probíhá tak jak má.

Srdečně, Katka

Komunikace, odměny a tresty
Část 2: často jsem mu za to vše dala na zadek, ale vím, že to není ideální. Dnes to spíš řeším tak, že ho vykážu do svého pokoje, že s takovým klukem nechci být a až se uklidní, at prijde. Většinou hned volá a na otázku, zda se už uklidnil, odpovídá ne. Snažím se mu vždycky říct,m že ho mám ráda, že s ním jsem ráda, ale nechci, aby někomu ubližoval. Pak řekne, že jo, dá mi ruku a jdeme. Manžel už začal i s tresty. Nepůjdeme na vláčky, protože opět neposloucháš. A to je další, reakce "Nedelej to" vyvolá úplný opak, uděla to ještě aspoň 3x. Proč? Přijde mi jako provokatér, rád dělá naschvály. Nebo chce jen upoutat pozornost? Vím, mám ještě dceru, ale snažím se na oba stejně, ona totiž velice rychle přebírá jeho chování. Snažím se nepreferovat. Nebo bojuje o pozornost pro sebe? Ale byl takový vždycky. Poslouchání na štíru, vzteky už tu byly, pak přešly, ted opet..Rekla bych o sobě, že mám rada režim a pravidla. A i děti mají režim, ale tak normálně. Pravidelné jídlo, ukládání do postele.. - otázka upravena poradcem
Martina
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Martino,


z toho, co píšete slyším – snažím se syna pochopit, porozumět tomu, jak se chová, přemýšlíte nad tím. Myslím, že to je první krok k tomu, aby se vám to podařilo. Zkusím vám rozšířit váš pohled – věřím, že by to mohlo pomoci.


Syn komunikuje. Komunikace nejsou jen slova. Pláč, smích, klid, neklid, nemoci – rýmičky a teplůtky, štípání a bouchání, hlazení, bouchání dveřmi, courání se – to vše je komunikace. Jenom někdy ne vše jde vyjádřit slovy. Buď, že to dítě ještě neumí – bylo by hezké, kdyby jasně děti popisovaly své pocity a potřeby a definovaly své požadavky – ale to neumí ani většina nás dospěláků. Proto je Akademie rodičovství, abychom to naučili rodiče a ty pak modelem své děti. Nebo se děti bojí to říci, nebo mají pocit, že „to nejde vyslovit“…


Mé doporučení je – zkuste více než slovům zkoušet porozumět komunikaci která je za tím – té která se děje a tu zkuste rozklíčovat. Pozorujte ty situace. Ptejte se syna jak mu je a co potřebuje, jak se cítí a zkuste i vy mu popisovat své pocity a potřeby.


Děti se učí modelem. Tím myslím například, co se učí děti, které rodiče trestají – i to že jej vykážete do pokoje „že s takovým klukem nechci být“ je pro něj velký trest. Když vás bude někdo od sebe „odstrkovat“ a zároveň říkat mám tě rád – čemu budete více věřit? Slovům nebo činům?


Z toho co píšete čtu – že syn dělá přesně to samé co vy – jak popisujete syna: „Když někdo na něj nereaguje, jak chce, ubližuje.“ Vy s manželem mu také něco řeknete „nedělej to“ a když neposlechne (neudělá co vy chcete) přijde trest. Je jen otázka, kdo je v roli silnějšího ve vztahu vy a on jste to vy…tam prohrává, ale ve vztahu ona a mladší sestra…má navrch on. Navíc jsou okamžiky, kdy se mu daří situaci otočit a „mít navrch“ i ve vztahu k vám. Děti se učí modelem – takže kopírují vzorce které se naučí od nás rodičů. Jestli vás to zajímá více – mohu doporučit článek na našem blogu zabývající se otázkou odměn a trestů.


Budu ráda, když mi dáte vědět jak se vám daří měnit komunikaci s vašimi dětmi. Když se potkáme na kurzech Akademie rodičovství bude to prima.


Srdečně, Katka

Komunikace, odměny a tresty
Část 1: Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o pomoc. Máme syna, v březnu mu budou 4 roky. Od září chodí do školky a dlouho si zvykal, byl také často nemocný, nic vážného, rýma a kašel, teplota. Nechávala jsem si ho doma se vyzdravit, protože jsem stále na rodičovské s mladší dcerou (necelé 2 roky). Syn si už v lednu zvyknul, ale zacal ubližovat dětem. Paní učitelky říkají, že bezdůvodně. Jen k někomu přijde, štípne ho, bouchne, strčí. Ke své sestřičce se chová podobně, většinou jde ale o boj o hračku nebo když neudělá, co chce on. Mám pocit, že podobné to bude ve školce. Když někdo na něj nereaguje, jak chce, ubližuje. Do někoho něco "hustí", on nereaguje a pak to tak dopadne. Nebo nevím, sama se to snažím pořád rozklíčovat. Problém je, že stále nemluví, nebo jen málo, ve školce mu nikdo nerozumí. Možná ho štve, že mu nikdo nerozumi nebo neví, jak navázat kontakt. Na druhou stranu doma je to stejné a při vzteku bouchá i do nás rodičů a ještě vyplazuje jazyk. - otázka upravena poradcem
Martina
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Martino, moje postřehy a nápady jsou u druhé části vašeho dotazku. Katka
Hranice a důslednost
Dobrý den, jako matka dvou synů se zájmem čtu dotazy zde ve Vaší poradně a děkuji Vám za podnětné odpovědi. Chtěla bych Vás požádat, zda byste mi z nekonečné nabídky knih s rodičovskou/pedagogickou tématikou mohla nějaké tituly doporučit... A také bych moc potřebovala konkretizovat Vaši radu Hance: "A když zase příště bude testovat nastavené hranice a věřte, že bude, je třeba být jen laskavá a důsledná při jejich dodržování. " Co to prosím znamená? Jak tedy má rodič např. postupovat, když dítě překročí stanovené hranice .. předpokládám, že tresty nejsou správným výchovným nástrojem a vím, že univerzální nástroj neexistuje, protože každé dítě i každý rodič je jiný... Jak si tedy dodržování hranic prosadit? Jak být důsledný? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Viola
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Violo,


jé to je moc milé, dozvědět se, že čtete mé odpovědi a že jsou pro vás inspirací. Moc mě to povzbudilo - díky.


Osobně si myslím, že děti, výchova, rodiče, celé rodiny a jejich příběhy/životy jsou natolik rozmanité (nikdy mě nepřestávají fascinovat a zajímat), že je nelze snadno obsáhnout. Souhlasím s rodiči, kteří říkají, že oni jsou jedineční a jejich děti také a někdo cizí může jen těžko vědět co je pro ně nejlepší. Navíc známe to obě – těch situací kolem dětí je denně tolik a v čase se mění, že sice jednou radou pořešíme téma „xy“, ale zítra tu bude téma nové a čím více dětí tím je situace složitější a náročnější – proto v Akademii rodičovství neradíme rodičům jak vychovávat jejich děti.


Mohu za sebe říci, že mám ráda knížky s rodinnou tématikou od psychoterapeutky Insoo Kim Berg, zakladatelky rodinné terapie Virginii Satir, Betty Lou Bettner – Odvaha žít svůj život, ale i více známější mezi rodiči Naomi Aldortovou – Vychováváme děti a rosteme s nimi.


Co se týká důslednosti to je veliké téma. Nejenom v kurzech Akademie rodičovství (my tomu věnujeme celé 3 hodiny intenzivní práce a mohli bychom i více). Máte-li možnost přijít na kurzy – můžeme toto téma probrat do hloubky. Pro mě důsledná znamená takový přístup k dítěti, kdy dítě ví, co od nás může očekávat, jsme pro něj hodně transparentní, často s ním jednáme na základě domlouvání se. Jsme pro dítě spolehliví. Ono se může cítit bezpečně, přemýšlí o nás, že ho nepodrazíme. Vede to k důvěrným vztahům (o ty nám v Akademii jde - mít fajn vztahy s dětmi dnes i v budoucnu).


Důsledný rodič si uvědomuje, že on sám je vzorem, modelem, učitelem svému dítěti. Jestliže něco řekne, tak to také dodrží. Je tedy ve svém chování důsledný. Rodiče si často stěžují, že sami mají potíž býti důslednými, protože jim z pusy vyletí slova, která pak nejsou schopni dodržet. (do konce týdne se nebudeš dívat na večerníček) Tady pomůže jednoduché pravidlo. “Říkejte dětem jenom to, co jste schopni dodržet”. A není to vždy lehké, protože my k sobě také býváme častěji kritičtí/přísní nežli důslední a laskaví.


Co se týká trestů. V Akademii s rodiči řešíme otázku – co se dítě tresty učí. Jak má dítě pochopit slova „ne, ne bouchat se nesmí“ a zároveň dostane přes zadek/ručičku. Co si z toho vybere? Slova nebo činy?  Jestli vás zajímá, jaké modely se dítě učí odměnou a testem – doporučuji blog Akademie rodičovství. Zde jsou na toto téma zajímavé články.  Nebo můžete sledovat další příspěvky i přes náš Facebook.


Přeji vám, synům a celé vaší rodině vše dobré. A díky.

Srdečně, Katka

Agresivita dětí
Dobrý den,
ráda bych se s Vámi poradila. Mám syna 6 a půl roku, od září je v první třídě a hodně se změnil. Trápí mne, že mi poslední asi měsíc dává najevo, že mne nemá rád, dokonce mi to i někdy řekne. Co je ještě horší a dost mne to ničí je, že třeba řekne, že přemýšlí, že by mne srazilo auto, nebo vlak, apod. Když jsem se ho ptala, jestli chce, abych umřela, řekl, že neví ... Otce ani babičku, která s námi bydlí tímto neobtěžuje. Připadá mi, jakoby mi schválně ubližoval, ale nevím proč. Nutno podotknout, že otec by mu snesl modré z nebe, ale já jsem (musím být) ta tvrdá - občas něco zakázat, přinutit, prostě zastávám to nepopulární místo. Upřímně řečeno, jsem z toho hrozně smutná, celou dobu, co ho mám jsem se snažila do něj vkládat jen to nejlepší a teď trpím pocitem, že mě nenávidí. Nevím, jestli to mám se zaťatými zuby přecházet, jestli ho mám za to trestat nebo o tom donekočna vést debatu, aby si uvědomil, že mi ubližuje. Ve škole potíže nemá, s kamarády vycházi, paní učitelku má rád. Jediným černým bodem v jeho životě jsem momentálně já.
Hanka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Hanko,


podobný problém řešíme s rodiči často. Takže věřte tomu, nejste v tom sama.


Nástup do školy je pro děti náročná změna. Dítě musí zmobilizovat veškeré své adaptační mechanismy (přizpůsobit se). Nově se učí delšímu odloučení od rodiny, přijímá autoritu učitele, soustředí se na výuku, je hodnoceno a srovnáváno se spolužáky, ... To vše se podílí na utváření jeho identity. Nestalo se něco u vás v rodině? Nestalo se něco ve škole? Zkuste se syna ptát, jak mu ve škole je? S kým si hraje? Co se děje o přestávkách? Co by se mu líbilo změnit a proč? Syn řeší nějakou svoji potřebu a komunikuje to – pro vás je to náročné – tomu rozumím, ale zkuste zjistit co řeší – co ho trápí.


Není obvyklé, že by děti ve věku 6 let byly schopné konstrukcí, jak popisujete – tedy říkat rodičům něco s cílem schválně jim ubližovat. Pravděpodobnější bude, že váš syn hledá hranice. Zkuste mu jasně, otevřeně a laskavě tyto hranice nastavovat. Přes popisy, co se vám líbí, co vám vadí a proč. A i když se tyto hranice dětem v prvním momentu nelíbí, tak tím vytváříte mantinely, o které se vaše dítě může opřít. A když zase příště bude testovat nastavené hranice a věřte, že bude, je třeba být jen laskavá a důsledná při jejich dodržování.


Dítě si vytváří vztah individuálně k vám, tátovi, babičce, paní učitelce, kamarádům. Takže je přirozené, že s vámi komunikuje jinak (jim to neřekne a vám ano).


Jste báječná matka, milujete svého syna. A jsem si 100% jistá, že i váš syn miluje vás. Jste jeho nejvíc nejdůležitější člověk na světě. Nabízejte mu svoji jistotu v mateřské roli, a upřímně se zajímejte co řeší, a ne jak to řeší.


Kdybyste s tím chtěla ještě nějak pomoci – můžete přijít za námi do Akademie rodičovství a můžeme všechno probrat osobně v poradně nebo na kurzech.


Srdečně, Katka

Dětský vzdor
Dobrý den, chtěla bych Vás moc poprosit o radu, jak jednat s pětiletou dcerkou a vzdorem. Scény se začaly objevovat asi před rokem.Když se rozzlobí, utíká, odmítá komunikovat, nechce o tom vůbec hovořit, odvrací se. Čerstvý příklad:na autobusové zastávce jsem jí řekla, aby mladšímu bratrovi (3 roky)něco nedělala, protože se mu to nelíbilo a plakal. Neposlechla. Posadila jsem ji tedy na lavičku v budce. Vyběhla ven a běžela za zastávku. Řekla jsem jí, ať se hned vrátí, protože je to nebezpečné. Neposlechla, ani když jsem zakřičela.Když jsem ji odnesla do budky, lehla si na zem a já vůbec nevěděla, co s ní.Toto se děje cca rok a spíše to nabírá grády.Když má zlost, křičí na mě a mně to vadí,tím spíše před lidmi.Dávám jí, pokud je to možné,čas(chápu, že to nejde hned),ale ani později už to nechce rozebírat a zamlouvá téma.Povahově má sklony k hysterii a nikdy nebyla moc mazlivá. Ale vím, že uvnitř je citlivá hodně a zdá se mi, že je ze svých reakcí pak sama nešťastná.Jak jí mohu pomoci?
Janina
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Janino,
 

děkuji vám za vaši otevřenost. První, co mě napadlo – škoda, že se nemůžeme potkat a všechno v klidu probrat. Kdybyste měla možnost stavit se za námi v Akademii rodičovství – budu ráda. Vždycky přemýšlím, kolik toho napsat a jak. Moc bych vás chtěla podpořit a ujistit vás ve vaší mateřské roli. Milujete své děti a děláte pro ně to nejlepší co umíte. Ptáte se, zajímáte se a hledáte odpovědi na své otázky – to je báječné.


Ptáte se na radu. Zkusím pár svých postřehů a nápadů:


Jak asi intuitivně cítíte tresty narušují vztahy, poškozují oblast rozvoje osobnosti. Přes pocity nepochopení, zklamání, zlomení dítěte až ke ztrátě důvěry. Chápu to tak, že v naší společnosti jsou tresty součástí výchovy, na druhou stranu již víme, že mají negativní dopady na sebeúctu dětí. Děti vychovávané metodou „cukru a biče“ pak mohou být bojácné, ustrašené (jsou vnitřně nejisté), zažívají pocity bezmoci, bezvýznamnosti, snaží se vyhýbat chybám, případné chyby maskovat, mají tendence lhát a vinit za průšvihy cokoliv/kohokoliv.  


Doporučila bych vám co nejvíce dceru oceňovat – všímat si pozitivních věcí a o těch hodně hovořit. Jasně a popisně, aby věděla, co je dobře, co se vám líbí. Ona dělá všechno proto, abyste vy i manžel byli spokojení s jejími výsledky – snaží se vám vyhovět. Jen neví jak. „vidím, že si hraješ s bráchou a kostkami – to se mi moc líbí, jak ….“


Zaujalo mě, v tom, co píšete: „Neposlechla, ani když jsem zakřičela“ x „Když má zlost, křičí na mě a mně to vadí, tím spíše před lidmi.“ Mě to připadá dost podobné. Vy občas křičíte na dceru, když máte o ní strach, nebo zlost a ona křičí na vás. Vám to vadí – jí určitě také. Když byste se jí zeptala, jak se cítí, když na ní křičíte – věřím, že by odpověděla něco ve významu, že se bojí.


Má rada tedy je – změnit přístup k vaší dceři. Na váš současný přístup (myslím tím komunikaci, výchovu...) – dcera reaguje a když vy zvýšíte tlak (zákaz, neposlechne, vy ji posadíte na lavici, ona uteče, vy křičíte, ona si lehne…atd) ona také přidává (jak píšete nabírá to grády).  Nabízím – začít s ní komunikovat s respektem a laskavě/otevřeně nastavovat hranice.  V celém příběhu se ptám – jak vám v tom holky je? Jak se cítíte vy? A jak se cítí dcera? Co by potřebovala dcera od vás? A co by pomohlo vám?


Dcera určitě potřebuje hodně fyzického kontaktu – mazlení, blbnutí apod. Zkoušejte jí ho pomalu nabízet s rostoucí důvěrou věřím, že přijde i častější objetí, pohlazení a jiné projevy lásky.


Věřím, že jakákoliv malá změna může přinést další. Zkuste si více v roli mámy věřit – jste nejlepší máma na světě. Jste její všechno a dcera se o vaši sebejistotu bude moci opřít a vyrůst ve fajn holku.

Srdečně, Katka
Dětský vzdor
Ještě doplním: Dcerka je také neuvěřitelně náladová až neurotická. V kolektivu nejistá a submisivní. Když se po scéně k situaci vrátím a chci jí to vysvětlit, rychle vše jen tak mimoděk odkýve, ale hned mění téma. Udobříme se, ale příště se to samozřejmě opakuje. Ještě bych asi měla zmínit, že narození mladšího sourozence pro ní bylo velmi těžké a špatně zvládala ztrátu části pozornosti.Doposud cítím, že jsem situaci nezvládla dobře v tom, abych oběma dětem zajistila takovou míru pozornosti, jakou by si přály. Nástup do školky byl docela dobrý, po 3 měsících ale přišel odpor (důvod jsme neodhalili) a tak jsme docházku lehce zúžili, nyní už lepší, má tam kamarádky. Manžel by byl rád ve výchově přísnější,vyznává metodu "cukru a biče", já se ho trošku krotím, protože nevím, jestli je autoritativní výchova, jakou jsme měli my, správná, chtěla bych nějakou "zlatou střední cestu", ale když se potom odehraje nějaká ošklivá scéna, mám pocit, že to dělám špatně. Měla byste prosím nějakou radu? - otázka upravena poradcem
Janina
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, moji odpověď jsem připojila k první části vašeho dotazu. Katka
Vztah s dětmi
Dobrý den,
chtěl bych znát Váš názor a radu jak postupovat v situaci níže.
Bývalá partnerka měla z předchozího vztahu syna. V době kdy jsem ji poznal bylo synovi 6 měsíců. V rodném listě byl otec neznámý. Po dvou letech se nám narodila dcera. V mé naivitě a jejím nátlaku, aby měli obě děti stejná příjmení jsem si syna osvojil a v rodném listě jsem už otec já. Minulý rok si partnerka našla přítele nejdříve odešla sama a děti mě nechala pak si to rozmyslela a na OSPOD jsme se domluvili na střídavé péči nejdříve mě vydírala tím, že osloví genetického otce a mně styk se synem zakáže. Se synem máme normální vztah bohužel to ona nemůže vydýchat a tak chodí po úřadech a znepříjemňuje mi život, kromě jiného mě nutí, abych synovi 6 let řekl, že nejsem jeho genetický otec. Je mi jasné, že mu nemůžu lhát, ale nepřijde mi vhodné v době kdy se malé dítě vyrovnává se situací, že rodiče nejsou spolu a že každý týden je v jiné domácnosti mu ještě zatěžovat hlavu a vysvětlovat mu že jeho genetický otec o něj nejeví zájem nechce ho vidět a že nějaký cizí trouba ho má rád jako vlastního. Nedávno jsme byli v mediační poradně, když jsem jim řekl, že mi nepřijde správné mu motat hlavu a zbytečně mu přidělávat starosti tak ze mě udělali naprostého blba co brání tomu aby dítě znalo pravdu.

Samozřejmě, že mi jde o dobro malého dítěte a proto různě pátrám a zjisťuji názory nestranných osob co je nejlepší

děkuji
PATRIK
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Patriku,


upřímně – je to složitá situace. Mě osobně se moc líbí, že hledáte a zjišťujete názory a snažíte se pro syna zajistit to nejlepší a ochránit ho. To si myslím, že dělají otcové – a tím vy jste i legislativně. Dále dodáváte, že máte se synem dobrý vztah a myslím, že o to vám jde i do budoucna.


Vztahy jsou mimo jiné postaveny také na důvěře. Ta se lehko ztrácí těžko nabývá. Váš syn ve složité životní situaci (myslím, tím že se vyrovnává se situací, kdy rodiče nejsou spolu) potřebuje mít především někoho – komu může věřit a o koho se může „opřít“.


Přemýšlím nad tím, co by se stalo, kdyby se syn dozvěděl, že není váš biologický syn od někoho jiného nebo někdy později…. (Navíc se to syn může dozvědět v ten nejnevhodnější okamžik). Jak mu bude? Komu bude moci věřit? Na koho se bude moci obracet se svými „starostmi a trápeními“? Na otce? Na toho ne – ten je podrazák. Bude se zlobit na všechny strany, a nakonec zůstane sám. Co bude potom?


Myslím si, že když začnete vytvářet veliké téma/drama – ať je to cokoliv, časem jej vytvoříte. Být vůči synovi upřímný a pravdivý je myslím dobrý krok směrem k férovému vztahu mezi váma chlapama. A že život přináší mnohé, ale věci se dají řešit a vy jste tu pro něj. Milujete ho – chcete je vychovávat. A být otcem je hlavně o každodenních maličkostech.


Jak to říci? Jednoduše, bez zbytečných slov navíc (nemusíte mluvit o jeho biologickém otci, mluvte o sobě a jak to cítíte vy). Pokud bude syna cokoliv zajímat – zeptá se a vy mu v pohodě odpovíte - pokud to budete vědět. Kdybyste chtěl, můžete se obrátit na odborníky, kteří vám pomohou vše synovi sdělit - Akademie rodičovství třeba tuto službu nabízí.


Věřím však, že to chlapi zvládnete a součástí vašeho vztahu bude důvěra, bezpečí a otevřená komunikace.


Srdečně, Katka

Vztah s dětmi
Dobrý den, ráda bych se Vás na něco zeptala. Mám syna, bude mu 5. Je to moc šikovný, milý a společenský tvoreček. Řeším teď ale problém, který mne dřív vůbec nenapadl. Syn nemá otce. Rozhodla jsem se tenkrát, možná trochu sobecky, že to zvládnu vše sama. Na druhou stranu si říkám, že nebýt mé tvrdohlavosti, tak tu vůbec nechodí. Teď na Vánoce ve školce kreslili stromeček a pod ním tátu, mámu, děti, psa. Pořád se ptá, kde má tátu. Občas říká "táto" i mne. Chybí mu někoho takhle oslovovat.
Snažím se, aby mu chlapský vzor nechyběl, mám pár skvělých kamarádů, ke kterým chodíme na návštěvy. A mladej se vždy na jakýhokoliv chlapa nalepí a dovádí s ním. Poraďte prosím, jak mám malýmu vysvětlit, že tatínek není, že ho žádný neopustil, proč není, když ostatní děti ho mají. Žádného přítele nemám a po pravdě řečeno, ani nevím, kde bych o něj v tom kolotoči zakopla. Práce a malej, to je vše, co stíhám. Občas musím využít chůvu, abych stíhala práci. Ráda bych, aby byl malej spokojenej. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Amanita
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Amanito,


je krásné číst, že máte báječného syna a že vám to doma hezky funguje. Syn vyrůstá v prostředí, kde jsou maminky, tátové a sourozenci. Stejně jako všechny děti se postupně ptají na to, jak přišli na svět, co je to sex, časem přijdou otázky spojené se smrtí. Tím chci říci, že je to naprosto přirozené, děti se zajímají, ptají. Občas děti používají slovní obraty, kterým vůbec nerozumí. Nechápou jejich význam a nemají s tím nejmenší problém.


Proto nejjednodušší způsob, co s tím je – odpovědět, pokud se syn ptá. A to pravdivě. Pokud ho to bude zajímat – bude se ptát dál hned nebo se k tématu vrátí později. Důležité je nastavení ve vašem vztahu – můžeš za mnou kdykoliv přijít s čímkoliv co tě zajímá/trápí a můžeme se spolu o tom povídat.


„Mamí, kde je můj táta?“


„No víš já jsem hrozně moc chtěla miminko. A aby vzniklo miminko, tak je zapotřebí spojení mého vajíčka a mužských spermií. Jakmile se tyto dvě buňky spojí vytvoří zárodek, který u maminky v bříšku roste. A to jsi byl ty. Já jsem se rozhodla, že chci tebe a že tě budu vychovávat sama a že věřím, že to zvládnu. Zajímá tě ještě něco? Klidně se ptej.“ Samozřejmě si asi upravíte, dle vaší konkrétní situace a okolností, které neznám.


Dalším milníkem bude potřeba otcovské role pro syna. Děti si chybějí roli – jak mateřskou, tak otcovskou umí nahradit ve svém okolí – třeba u trenéra, učitele.


Věřím, že to se synem zvládnete, kdybyste to chtěla trochu více probrat detailně – klidně přijďte za námi do Akademie rodičovství na kurzy nebo na individuální setkání.


Přeji ať jste oba moc spokojení.

Srdečně, Katka

Vztah s dětmi
Dobrý den
Syn 9 let. Velmi hodný kluk, hodně sportujeme dobře se učí, ale nějakou dobu začal reagovat přehnaně na jakékoliv upozornění, žádost, popřípadě neúspěch. Obrácené oči v "sloup", odsekávání, a pláč a vztek. Ráno se probudí a je naštvaný. Hovoříme s ním, komunikujem, ale přijde mi, že je to ještě horší. V podstatě je schopen naštvat celou rodinu během několika minut svým chováním. Řekla bych puberta , ale na to mi přijde trochu malý.
Mohlo by to být spojeno i s narozením dcery 7 měsíců.Má ji ovšem velmi rád, projevuje ji city, stará se o ni. Mám časově náročné povolání, hodně cestuji, nebyla jsem nikdy příliš doma i ted už dělám na částečný úvazek.
Je možné,že pocitově se cítí odstrčen, najednou není jediný. Ale věnujeme se mu stále hodně. Zase ho ale nechci opečovávat. Děkuji velmi za názor. - otázka upravena poradcem
Lenka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Lenko,


děkuji za váš dotaz a sdílení části vašeho života. Dovolte mi pár mých postřehů k tomu, co píšete:


Co se týká puberty – u chlapců je první známkou puberty zvětšení varlat, přibližně ve věku 11- 12 let. Následně se postupně zvětšuje šourek a penis. Během prvního roku po zvětšení varlat, se objeví i ochlupení. Předčasným nástupem puberty se u kluků uvádí věk méně než 9 let. Časná puberta se označuje ve věku 9 – 9,5 roku.  Pokud pozorujete i další projevy, než co popisujete (odsekávání, vztek, oči v sloup atd..) můžete se obrátit na odborníka, aby toto posoudil.


„Syn je schopen naštvat celou rodinu během několika minut“ – vnímám to tak, že vy se naštvete a za své naštvání přehazujete zodpovědnost za 9 letého syna (za jeho chování). My v Akademii rodičovství začínáme kurz příběhem (zkrátím to) – máma něco po dítěti chce – dítě to neudělá – máma křičí a zlobí se a volá „to je děsný, jak ty zlobíš, nemůžeš si uklidit ten nepořádek v pokoji. Kdo za to může, že máma křičí? Dítě? Proč? Protože neposlechlo? Nebo ona? Proč?


Když se synovi v jeho letech narodí sourozenec je to veliká změna a zásah do jeho světa. Najednou je v nové roli. V rodině se hodně věcí mění. Klíčové bude pomoci mu zorientovat se v tom, přijmout své nové postavení a najít si v něm radost. Umožnit mu být naštvaný, říci, že se mu něco nelíbí, nebo ho dokonce něco štve, možná má strach. Zkuste se co nejvíce konkrétně ptát (Co se změnilo ve škole? Máš nové spolužáky? Co se změnilo doma? atd) a plánovat aktivity společně s ním.


Klíčovou roli v jeho životě nyní hraje otcovská role. Syn určitě ocení nějaké aktivity, které posílí jeho mužské vzory a modely.


Nevím, co má syn doma na zodpovědnost (nikdo mu do toho nemluví a má to na starosti), ale určitě mu pomůže, pokud se spolu domluvíte, o co by se chtěl starat? Jako třeba myčka, třídění odpadu apod.


Ještě přemýšlím nad tím, co to znamená, že hodně pracujete a cestujete a zároveň se hodně věnujete synovi. Co myslíte tím, že nechcete syna opečovávat – co se tím myšleno, máte z něčeho obavy?. Musely bychom si o tom chvíli povídat. Takže když budete mít cestu kolem Akademie rodičovství – ráda vás uvidím osobně.


Přeji krásné dny s dospívajícím synem a mnoho radosti s dcerou. Hodně zdraví celé vaší rodině.


Srdečně, Katka

Vztahy v rodině
Dobrý den, mám prosbu.. Má matka si našla nového muže, vzali se, teď spolu mají mého bratra, jsou spolu už 13 let. Táhne se to asi 8 let... za všechno můžu já, všechno dělám špatně, jsem kráva a nemožná, nic neumím, že nedám ani maturitu, protože jsem blbá.. když jsem jí dala s vyznamenáním na první pokus, našel si jinou záminku. Nemohu si pozvat domů ani kamarádku, aby na mě před ní nekřičel. Jakmile na něco zapomenu vybuchne vzteky a řve na mě, jak kdyby se zbláznil. Jednou za měsíc si vyslechnu všechny možné urážky a nadávky. Finálem je vždy vyhazov z domu. Protože nejsem jeho dcera musím všechno udělat okamžitě, nemůžu si ani dojít pro vodu, pokud jsem neuklidila nádobí od stolu, je jedno, že jsem nedojedla. Máma mě brání, jak může, ale už toho taky má dost, chce mít klid. Bratr naopak je rozmazlený miláček. Můj problém je spíš v tom, že nevím, co už mám dělat. Nemůžu se zavděčit, vždy si něco najde. Chci se odstěhovat, je to jeho byt a já nesmím nic, jen být uklízečka a hromosvod.
Blue
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Blue,


neznám celkově situaci u vás doma, ale vždycky můžete navštívit odborníka a vše s ním probrat. Já musím vycházet z těchto pár řádků, a věřte, že bych si s vámi moc ráda povídala o vašich starostech, možnostech, plánech a životních cílech. Pokud jste někde blízko můžete se stavit.


Píšete, že nevíte, co už máte dělat, že se nejde zavděčit. To mi zní tak – co mám ještě udělat, proto aby… A občas to bývá tak, že se někdo snaží a snaží a může se rozkrájet a na druhé straně slyší jen samou kritiku, negativní hodnocení, že všechno dělá špatně, že z něj nikdy nic nebude atd. Cestou, jak z tohoto začarovaného kruhu ven je začít si věřit, a postavit se na vlastní nohy. Převzít za svůj život zodpovědnost.


Myslím, že my lidé vždy vytváříme výsledky/rozhodnutí odpovídající našim zkušenostem a schopnostem. Všechno záleží na vás. Jak budete vnímat lidi kolem sebe. Nikdo neumí změnit okolnosti a lidi kolem sebe, ale co 100 % umíme všichni je měnit svůj postoj k těmto situacím. Zkuste vše, co se vám přihodí vnímat přes pozitivní optiku. Vnímejte a nasávejte zkušenosti, ne bolest a ztrátu. Učte se ze svých chyb. Myslím, že Oprah řekla, že loď se potopí jedině tehdy, když se do ní dostane voda. Nikdo vás nemůžete potopit, pokud to vy nedovolíte.


A každá věc, slovo se dá vnímat jak pozitivně, tak negativně. Drzost jako přímost, panovačnost jako schopnost vést druhé a to, že vás někdo „vyhazuje z domu“ jako příležitost postavit se na vlastní nohy.


Naším názorem (myslím, tím mě i kolegy v Akademii rodičovství) je, že pokud člověk dostuduje je žádoucí, aby se postavil na vlastní nohy a učil se zodpovědně se o sebe postarat. Zkuste si sepsat své cíle a co pro ně dnes můžete udělat. A začněte je ještě dnes naplňovat.


Další možností je otevřeně si vyjednat podmínky společného bydlení se všemi členy domácnosti.


Váš život je ve vašich rukou a já vám věřím, že to zvládnete.

Srdečně, Katka

Sourozenecké vztahy
Taky mi vadí, že jde o věci, které jsem si koupila za své vlastní peníze, zatímco sestra mi je obnošuje, ale svůj šatník si rozšiřovat nechce, i když tvrdí, že by se jí obdobná věc jako můj svetřík/kabelka/náhrdelník hodila.
V současné době je situace lepší. Pomohlo, že jsme více v kontaktu (už studuje taky a bydlíme spolu), takže ji mám víc pod dohledem a fakt se musí ptát. Zároveň jsou její dotazy v oznamovacím stylu "půjčím si kabelku" a na odmítnutí reaguje velmi podrážděně. Musím říct, že mi celkem pomohlo, že naše spolubydlící kopíruje určité prvky stylu moj sestry (malovátka, parfém), což ji vytáčí, takže se jí třeba podaří pochopit to, proč mi vadí, že on využívá můj šatník. Co se týče naschválů, na oba mé sourozence nepomohlo nic, prostě z toho vyrostli (sestra teda ještě vyrůstá...). - otázka upravena poradcem
Stela 2
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Stelo,


s tématem – sourozenec mi bere věci se setkáváme velmi často. Souhlasím s vámi, že nejde o puberťácké chování, je to spíše o hodnotách, a modelech chování, které se v rodinách žijí.


Velmi zjednodušeně – rodiče často říkají svým dětem: „rozděl se, půjč mu to, musíte se o tu věc střídat apod.“ ve snaze, aby děti nebyly lakomé. V čem je rozdíl, když v 5 letech to byly panenky, pak třeba sportovní vybavení a dnes je to oblečení? Dále to většinou bývá i tak, že mladší dítě (u mě doma je to stejné) dědí oblečení po straším sourozenci. A do určitého věku je to normální, žádoucí a pro rodinu ekonomicky výhodné.  Ve chvíli kdy začneme dospívat anebo jsme dospělí situace se změní. Je možné, že ten mladší si tuto změnu neuvědomí. Takže je to na vás starších mu to otevřeně vysvětlit. 15 let bylo něco normální – takže budete muset být trpělivé a opakovat změnu situace vícekrát. Páč zvyk je železná košile.


Na druhou stranu vše má své plusy i mínusy. Pokud jste se naučily sdílet – bude se vám to v dnešní době sdílení jistě hodit. Možná k tomu chybí další schopnosti a hodnoty jako je respekt, schopnost spolupracovat a komunikovat, úcta. Ty nám v dnešní společnosti chybí.


Někomu sdílení věcí může vyhovovat, ale někdo by rád měl své oblečení jen pro sebe. Že, holky?  Mělo by být přirozené, že požádáme sestru, aby mé oblečení nenosila a ona to bude respektovat. Místo toho častěji lidé volí zamykání skříní. Je to důvod, proč jsme s kolegyní založily Akademii rodičovství – abychom nabídly prostor těm, kteří se chtějí učit a následně i své děti dohodám, zodpovědnosti, respektu a úctě a z nějakého důvodu se to nemohli naučit dříve.


Nic z toho, co děláme nám sice nemůže zaručit, že naše děti budou přesně takové, jaké je chceme mít, přesto za pokus to vždycky stojí.

Věřím, že vaše generace to zvládne!

Srdečně, Katka

Sourozenecké vztahy
Reaguji na Anetu. Jsem taky starší sestra (23), které ta mladší (19) bere oblečení a bižuterii. Taky nerozumím, proč to dělá - začala s tím tak v 18, v podstatě v době, kdy zjistila, že jí jsou mé věci dobře, takže asi nejde jen o puberťácké chování.
Podle mě je to tím, že jsou pro ni ty věci dosažitelné (v mém případě využívala toho, že jsem byla přes týden ve městě, kde studuji) a prostě se jí hodí. Několikrát jsem to řešila přímo s ní a i s rodiči, ale její argumentace byla ve smyslu teď to nepotřebuješ, tak si to půjčím. Neptala se mě, protože by mě musela kontaktovat, a to se jí rpostě nechtělo. Na dotazování rodičů v lhávala, že jsem jí tu věc dovolila půjčit. Vadilo mi to především proto, že jsou to věci, které jsou prostě moje - přijde mi, jako by mi kradla mou identitu. Navíc jsou pak zpocené/špinavé, takže je pak nemohu nosit, i když počítám s tím, že mi budou k dispozici.
Stela 1
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Stelo,
moji odpověď jsem napsala do druhé části vašeho dotazu. 
Sourozenecké vztahy
Dobrý den, je mi 19 a jsem starší sestra, mladší sestře je 13 a mlátí s ní puberta. Mamka to moc neřeší, jenom jí občas okřikne. Ke mě se chová jako bych nic nebyla. Například dneska jsem zjistila, že mi zase vzala oblečení a ani se nezeptala. Šla jsem za ní s tím, že chci aby mi svetr vrátila a ona, že jestli ho chci tak ať si ho najdu, že jí se teď nechce a když jsem jí řekla, že ten svetr mi vzala ona a že ho chci zpátky, tak mi řekla, že si ho mám najít sama a ať vypadnu. Slyšel to táta a řekl jí ať mi ho vrátí, naštvaná a napučená se zvedla a začala po mě házet věci, že v pokoji ho nemá a že jí mám nechat být. Odešla jsem s tím, že mi ho má za chvilku donést. asi hodinu se nic nedělo a tak jsem vyšla ze svého pokoje a svetr ležel na chodbě u dveří, kde byla louže od bot od sněhu. Naštvaná jsem šla za mamkou, že se mi nelíbí jak se ke mě chová moje sestra a co udělala a ona řekla jen neřeš to. byla pak zlá ještě na mě, že nechápe, proč jsem naštvaná. Nechápu to a nevím co dál .
Aneta
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Aneto,


chápu, že je to složité. Ségra se chová, jak se chová (občas provokuje a prudí, možná žárlí, chce se vám podobat, obdivuje vás…) a rodiče situaci moc neřeší a nenastavují jasná pravidla a hranice. Z toho, co popisujete, to vypadá jako když u mámy nemáte žádné zastání. Na druhou stranu se s tímto problémem můžete potkat i později – například na vejšce na koleji vám holky budou brát oblečení nebo šminky. Co byste dělala potom?


Máte představu, jak by se měla máma v takové situaci zachovat (co by se vám líbilo)? Jít za ségrou a něco jí říct, zakázat? Nebo jí dát trest? A myslíte, že by příště se situace takováto nebo podobná nezopakovala? Obávám se že ne. Naopak by ségra mohla ještě „přitvrdit“, když vy si berete na pomoc maminku.


Myslím, že máte příležitost začít se o sebe a své věci starat. Jasně říkat co se vám líbí a co ne. A přinášet téma respektu a dohod do vaší rodiny.  V klidu, když bude doma pohodová atmosféra se sejít – ideálně všichni dohromady a říci, že si nepřejete, aby vám kdokoliv z rodiny – především sestra brala a nosila vaše oblečení. A zkuste popsat své pocity – „je mi nepříjemné, když mi někdo nosí mé oblečení, protože…“.  Můžeme se dohodnout na dodržování tohoto pravidla? Souhlasíte s tím? Co když zjistím, že jste to někdo nedodržel? Co se bude dít?


Pokud se na to necítíte, můžete se zkusit domluvit se sestrou – když bude klid a dopředu. Hle, chtěla bych se s tebou domluvit. Od teď si nebudeš půjčovat moje oblečení bez dovolení. Štve mě, když si bereš moje věci, protože…… A jasně nastavit hranice.


Můžete si s mámou nebo oběma rodiči promluvit o tom, jak oni vnímají pubertu své dcery. Jak to vidí oni a jaký je jich názor na řešení/neřešení situací, které vznikají. Jaké to bylo, když měli oni pubertu a co se změnilo? Jak vnímali tu vaši.


Puberta je o vymezování se proti autoritám. Ale lidé, kteří spolu žijí by se k sobě měli chovat s respektem. Je to i váš domov a všichni by se něm měli cítit dobře, a to jde těžko, když ségra dělá věci, které vám vadí.  


Věřím, že to zvládnete, kdybyste to ještě potřebovala probrat – kdykoliv se můžete obrátit na mě, Akademii rodičovství – to co je parta lidí, co pomáhá rodinám, aby se jim spolu dobře žilo a občas jezdíme i do bytů/domů a pomáháme tak všem najednou.


Srdečně, Katka

Pláč, strach a jiné úzkosti
Dobrý den, mám syna 11 let a dceru 8 let. Syn je trochu introvert, tvrdohlavý, docela stydlivý a velmi citlivý, když něco provede (není to často), a já mu vynadám nebo na něj křičím, někdy se začne obviňovat, že je hrozný a že je k ničemu, někdy se i mlátí do hlavy a naposled dokonce řekl, že se zabije, šel k oknu a otevřel ho. (lhal nám a nahrával se na tablet a dával to někam na internet, když jsem na to přišla lhal dál a jen plakal a zavřel se v pokoji, dostal trest učit se do školy, nechtěl, tak jsem začala křičet..). Mám o něj hrozný strach a nevím co dělat, jak to řešit, jestli jít k psychologovi.? Nevím jestli to není kvůli dceři, řekl mi že on nás jen trápí a dcera že ne. Nebo jestli už se přiblížila puberta a on si se sebou neví rady. Nedávno mi řekl, že nechce být dospělí, že dospělí mají moc starostí. Dcera je úplně jiná povaha, hned je s každým kamarád a s ničím se moc netrápí.
Děkuji za odpověď.
Jana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jano,


chápu, že máte o syna velký strach. Nikdo z nás nechce, aby se našim dětem něco stalo.


Já tomu rozumím tak, že na syna je toho moc. Má moc starostí se kterými si neumí poradit. Neumí je unést. Chtěl by něco dělat – něco změnit, ale neví jak. A tak zoufale volá o pomoc na všechny strany.


Neznám vašeho syna a nevím, jestli se mu blíží puberta, ale to, co popisujete nemá s pubertou jako takovou nic společného. Stejně tak to nebude jen o dceři.


Klíčové bude zjistit s čím se váš syn trápí, za co všechno převzal zodpovědnost a z čeho všeho se viní (děti se mohou vinit za hádky rodičů/rozvod, smrt prarodičů, cítí se zodpovědní, že rodina nemá peníze. Těch možností je mnoho). Z čeho má strach a s čím si neví rady. K tomu bych doporučovala osobní setkání s odborníkem. Můžete zajít za námi nebo jinými kolegy ve vašem bydlišti.


Důležité je, že problém nemá syn, ale týká se to všech členů rodiny. Věřím, že zkušený kolega systemik vám jistě poradí.


Zamyslete se prosím jaká témata v rodině řešíte? Jaké starosti v rodině/se synem sdílíte (syn nechce být dospělí, protože dospělí mají hodně starostí) a on nechce tyto problémy řešit, nechce být součástí těchto problémů. Určitě na začátek můžete zkusit ho těmito věcmi nezatěžovat – je to ještě dítě a neměl by řešit problémy rodičů. Rodiče občas (nemusí to být váš případ) v dobré víře dítě informovat o situaci, mít s ním kamarádský vztah zahltí informacemi, se kterými si neumí poradit a cítí za ně zodpovědnost.


Zkuste tak 14 dní cíleně oceňovat 3x denně. Co tím myslím – změňte komunikaci z popisů toho co je špatně (na syna nefunguje křičet, dávat mu za trest se učit a on vám to svým chováním říká), ale naopak popisovat to, co syn dělá dobře. Každý den najdete mnoho drobností, které my rodiče v běžném provozu často přehlédneme. Na ty se zaměřte. Nehledejte žádné velké výzvy/témata na všem lze většinou najít něco pozitivního – stačí když syn např. si uklidí po sobě věci, pomůže i s drobnostmi v domácnosti, nezapomene na úkol, včas si připraví věci do školy, spolupráce se sestrou apod.


Syn může být zmatený a potřebuje ujistit, že i když občas udělá chybu – máte ho ráda. Věnujte mu proto čas a povídejte si s ním, hrajte si s ním. Ze začátku nebude chtít – to je jasný. Bude mít určitou nedůvěru. Občas stačí například říci: “každé pondělí a čtvrtek večer (od 20 do 21 hodin) jsem doma a můžeš za mnou přijít si popovídat, pomazlit se, vypovídat, vyvztekat, můžeme hrát střílečky na kompu…cokoliv budeš chtít – bude to náš čas. Já budu moc ráda, když přijdeš.“ A nechat to na něm, jestli nabídku využije. A samozřejmě občas připomenout – „stále platí moje nabídka na každé pondělí…budu moc ráda, když…“ Buďte trpělivá a nabízejte tuto možnost a když ji syn využije a přijde – zkuste jej vyslechnout – ptejte se „co potřebuješ?“ „Jak ten náš čas spolu využijeme?“, buďte mu oporou a dejte mu najevo svoji lásku.


Budu moc ráda, když mi dáte vědět co se změnilo. Srdečně, Katka

Pláč, strach a jiné úzkosti
Dobrý den,
již jsem Vám psala ohledně syna 4,5 roku který má úzkost ze sebe prezentace. Odhadla jste správně že má mladšího sourozence. Ten půjde příští rok také do školky. Školka kterou by měli oba navštěvovat začala fungovat nově s nástupem všech dětí, nebyla tedy zaběhnutá a mám své podezření, že p učitelky děti nezvládaly a na ty akčnější/zlobivější dost tlačily.. Sebevědomí určitě zkusíme posílit aktivitami, ve kterých je dobrý a přenést je i tam, kde sebedůvěra momentálně chybí. Chtěla bych se zeptat na Váš názor ohledně změny školky. Chystám se do práce a přemýšlím nad možností školky nedaleko zaměstnání, kam by chodil od září i s bratrem. Myslíte že by mu to mohlo spíš uškodit? S dětmi nemá většinou problém a rychle se seznámí.

Děkuji za odpověd
Iva
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...