Škola - (c) profimedia.cz/corbis

Škola - (c) profimedia.cz/corbis - Ilustrační foto. | foto: Profimedia.cz

Rodiče by neměli přeceňovat známky

  • 8
"Na známky se mě nikdo ptát nebude, a co budu potřebovat, to se naučím." Na podobném tvrzení je možná velký kus pravdy. Přesto není dobře, když k tomuto zjištění dojde dítě příliš brzy.

Jedničky odshora až dolů ještě neznamenají, že si dítě dokáže najít své místo v životě.

Na abiturientských večírcích nezřídka vzbudí úžas, jak daleko to dopracoval kluk, který jen tak tak prolézal se čtyřkami, zatímco jedničkář, kterému učitelé předpovídali skvělou budoucnost, je zjevně nešťastný. 

Známky jako vodítko 
Znamená to tedy, že je lépe na školní výsledky rezignovat a spokojit se s tím, že se dítě ve škole cítí dobře? Ne úplně.

"Známky přece jen odrážejí výkon ve škole. Učitelé je nedávají úplně od oka. Jako určité orientační vodítko jsou užitečné," říká dětský psycholog Václav Mertin. "Ale není dobré je přeceňovat," dodává jedním dechem. 

Co tedy říci dítěti, které se začne řídit názorem, že na vysvědčení se ho v budoucnu nikdo ptát nebude? "Asi není rozumné v dítěti potvrzovat vědomí, že na známkách nezáleží, ale také by se kolem nich neměl točit život celé rodiny," říká psycholožka Vlasta Rezková. 

Někdy se dítě zaměří na jeden obor a už v deseti letech se rýsuje, že by to mohla pro něj být celoživotní cesta. Vše ostatní pak vypouští, a to včetně známek.

"Pokud je skutečně jednostranně výrazně nadané, je to pochopitelné. Ale jinak bych se přimlouval za co největší všestrannost. Minimálně na základní škole určitě. Dítě by prostě mělo vědět, kdo je Neruda a jak funguje elektrický obvod," říká Mertin. 

Na co dítě stačí?
Vždy je však třeba brát v úvahu, co je vůbec v možnostech dítěte. "Pílí lze leccos ovlivnit, ale ne vše. Nemá cenu tlačit do vyznamenání průměrně nadané dítě," uvádí Rezková.

Když si rodič není jist, co je a co už není přiměřený požadavek, může s dítětem navštívit odborníka v pedagogickopsychologické poradně, doporučuje Rezková. 

Jedním z argumentů, proč důsledně sledovat známky, je to, že školy zohledňují prospěch při přijímacím řízení. Ne však všechny. Například na prestižním Prvním obnoveném reálném gymnáziu ke známkám ze základní školy nepřihlížejí vůbec.

"Je to proto, že mezi školami jsou v požadavcích na děti, a tedy i v náročnosti hodnocení velké rozdíly. Není to příliš objektivní měřítko," říká ředitel gymnázia Václav Klaus. 

Dosud jsou školy, kde k přijetí stačí jen určitý průměr a zkoušky se nekonají. "Pak je škoda, pokud dítě o daný obor stojí, aby se na školu nedostalo jen proto, že mu výsledky byly lhostejné," říká Mertin.

Naučte potomka, jak se učit 

• Dětský zájem je svatý 
Je celkem jedno, jestli se dítě zajímá o brouky, hady nebo tramvaje. V každém jeho zájmu se ho snažte podpořit. Vaše nároky musí být přiměřené možnostem dítěte. 

• Pořiďte kvalitní knihy 
K tomu, aby se dítě naučilo pracovat s informacemi, musí mít dostupné jejich zdroje. Dobré encyklopedie se nikdy neztratí. Stejně tak internet, ale tam je třeba ohlídat, aby dítě jen bezduše nestahovalo již hotové texty. 

• Pochvalou nešetřete 
I když se zdá, že je všechno špatně, vždy je co pochválit. I kdyby to měl být hezký výkres nebo perfektně provedený kotoul vzad. 

Jděte příkladem 
Když dítě uvidí, že se sami zajímáte o svět kolem sebe, učíte se cizí jazyky a čtete odborné knihy, snáze i ono najde cestu ke zdrojům informací. 

• Dítě nikdy neodsuzujte 
I když vám jde dítě svým přístupem ke škole na nervy, nikdy je neodsuzujte jako osobu. Neříkejte: "Za nic nestojíš", ale konkrétněji: "Vadí mi, že jsi se již měsíc nepodíval na angličtinu." 

• Sežeňte doučování 
Může se stát, že byste rádi dítěti při učení pomohli, ale na učivo už nestačíte. Například středoškolskou chemii ovládá málokdo. Zkuste sehnat někoho, kdo látku zná, je schopný ji vysvětlit a je dostatečně trpělivý.