Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Stres z práce si lidé vybíjejí doma, tvrdí režisérka Výměny manželek

  0:07aktualizováno  0:07
Už dvanáct let vchází lidem do jejich domovů, aby zachytila, jak se české rodiny na deset dní přizpůsobí jinému životnímu stylu. Režisérka Jana Rezková (51) má na svědomí Výměnu manželek, nejdéle vysílanou reality show u nás. O zákulisí natáčení se rozpovídala pro časopis Téma.

Jana Rezková | foto: Petra Pikkelová

Jana Rezková

  • Kreativní producentka a režisérka se narodila před 51 lety.
  • Při studiu gymnázia v roce 1983 dostala brigádu v Československé televizi a už v ní zůstala.
  • Od roku 1990 pracovala jako skriptka na volné noze.
  • Jako režisérka se podílela na projektech Milionový pár, SuperStar 3, Nevěsta pro milionáře, Dům snů, Ordinace v růžové zahradě. Momentálně režíruje seriál Přístav.
  • Jejím nejdelším projektem je reality show Výměna manželek, kde už dvanáct let funguje jako kreativní producentka, režisérka a kameramanka v jednom.

Jak dlouho vám trvá, než natočíte novou sérii?
Víceméně jí věnujeme rok života. Nejnáročnější je casting a pak zpracování. Možná si to lidé neuvědomují, ale jeden díl točíme jedenáct dnů. Jeden den vizitky a dalších deset samotnou výměnu v rodinách. Po jedenácti dnech máme kvanta materiálu, jsou to desítky hodin, které musíme poskládat do jedné hodiny. Tu pak předložíme divákovi.

Už vás někdo obvinil z toho, že jste díl špatně sestříhali?
Setkáváme se s tím vždy, když je výměna vyhrocená, ale situace a souvislé věty opravdu sestříhat nejdou. Je to vždy obrana lidí, kteří se najednou vidí jinak, než si představovali.

Kolik lidí se vám do castingu přibližně hlásí?
Řádově jsou to stovky.

Podle čeho si z přihlášených vybíráte?
Víceméně podle intuice. Jakmile se nám sejdou přihlášky, rozešleme všem přihlášeným dotazníky, které už máme za ty roky myslím dost vychytané. Na jejich základě se pak rozhodujeme, do jaké rodiny se pojedeme podívat, protože osobní setkání je asi nejdůležitější.

Čeho si v rodinách všímáte?
Musíme především zjistit, jestli je rodina schopná komunikovat nebo jestli některý z účastníků nemá nějakou zásadní vadu řeči, aby jim pak divák rozuměl.

Takže neberete každého?
To rozhodně ne.

Někteří účastníci, kteří už Výměnou prošli, měli násilné sklony. Máte někde schovanou ochranku?
Žádnou ochranku nemáme. Myslím, že už jsme za ty roky, co Výměnu točíme, vyškolení.

Takže byste případného agresora dokázala zpacifikovat?
Asi ano.

V jednom starším díle došlo mezi osmi očima k bitce. Tam ale ochranka zasáhla...
Ano, někdy si k setkání mezi osmi očima ochranku přizveme, ale pouze v případech, kdy víme, že může dojít k vyhrocené situaci.

Podle čeho to odhadnete?
Na každé straně je jeden štáb, který si několikrát denně volá a předává si informace. Zatím jsme to vždy poznali.

Fotogalerie

Opravdu lidé během natáčení zapomenou na štáb?
Z devadesáti procent nás druhý třetí den nevnímají, ale asi je to dané i tím, že je náš štáb velmi intimní. U každé rodiny je jeden režisér a kameraman v jedné osobě, technik, který je zároveň i řidičem a pak asistent pro všechno. Ten dělá asistenta režie i produkci. Jenom první a poslední den, kdy točíme vizitky a mezi osmi očima, přijede ještě pomocný štáb, abychom měli víc kamer.

Kolik hodin denně s nimi točíte?
Více méně nastupujeme, jak je potřeba. Prvních pár dnů chodíme těsně před probuzením, protože máme klíče a můžeme přijít, kdy chceme. A odcházíme, když jdou všichni spát.

Jíte u nich?
Chraňpánbůh! Pokud se s rodinou domluvíme, přineseme si svoje nápoje a kafe, ale rozhodně rodinu nijak nevyžíráme.

A to celý den nejíte?
Natáčení by se také mohlo jmenovat „Můj život s bagetou od pumpy“. Samozřejmě si občas na jídlo dojdeme, pokud to situace dovoluje.

Zjišťujete ráno, co se stalo v době, kdy tam kamery nebyly?
Ano, ptáme se, co se dělo, ale většinou odcházíme tak pozdě, že jsou lidi rádi, že se nás zbavili a můžou se vyspat. Samozřejmě se někdy stane, že se během noci snaží ti dva domluvit, že to spolu nějak těch deset dní přežijí, ale pak z toho většinou nevyjdou dobře. Musí se totiž přetvařovat a to dost dobře deset dnů nejde. Vždycky se to provalí.

Opravdu všem berete mobilní telefony, aby nemohli s druhou stranou komunikovat?
Ano, musí je odevzdat. Ve výjimečných případech povolíme telefonát, ale to musí mít třeba někdo z dětí narozeniny nebo už to musí být něco opravdu vážného.

A snažíte se lidem zamezit i v přístupu k sociálním sítím?
Samozřejmě, ale to už neohlídáme. Nejsme policajti a jestli to dodrží, nebo ne, je už na jejich slušnosti. Když nám dají slib, že takhle komunikovat nebudou, předpokládáme, že to dodrží, ale mohou nás podvést. Před těmi dvanácti lety takové riziko nebylo.

Snažíte se k sobě mixovat páry, u kterých konflikty hrozí?
To si všichni myslí, ale v zásadě to tak není, ostatně to dokazuje i druhý díl letošní série. Tam se k sobě oba páry chovaly slušně. Samozřejmě se to pak odráží na sledovanosti. Ve spoustě diskusí se píše, že jsou konflikty odporné a diváci se na ně nechtějí dívat. My pak ale vidíme, že jsou právě vyhrocené díly nejsledovanější, a já to chápu. Když někdo vidí, že je to jinde horší než u něj doma, pak je rád za to, co má.

Jak moc zasahujete do děje?
Vůbec. Ať si každý píše a plácá, co chce. My jsme pouze pozorovatelé.

Už jste se někdy bála?
Rozhodně už mi bylo nepříjemně.

Kdy?
Už je to hodně let zpátky, ale myslím, že bych neměla konkrétně jmenovat, aby se tatínek, jehož chování k dětem se mi vůbec nelíbilo, necítil dotčeně.

Řekla jste mu něco alespoň po natáčení?
Za těch dvanáct let jsem to udělala asi třikrát. To bylo ale pouze v situacích, kdy jsem měla pocit, že to udělat musím.

Jak pak ti lidé, kterým jste řekla svůj názor, reagovali?
Vesměs mi všichni tvrdili, že jsou jejich reakce naprosto běžné. Tady si ale musíme uvědomit, že má každý úplně jinou normu, kterou považuje za naprosto přirozenou. Když přijedeme do domácnosti a přilepíme se ponožkami k podlaze, je nám to nepříjemné, ale lidem, kteří v bytě žijí, na tom nic divného nepřijde. Jsou na to zvyklí a my nemáme právo jim jejich normu brát.

Losujete si, kdo pojede točit do rodiny s nestandardními hygienickými návyky?
Samozřejmě tam jisté dohady jsou (smích). Snažíme se to ale spravedlivě rozdělovat, aby někdo nevyžíral jenom ty špinavější rodiny.

Snažíte se lidem i pomáhat?
Několika rodinám jsem se snažila pomoct, a ne proto, že bych si chtěla hojit rány nebo svědomí. Spíš u nás všech ve štábu funguje jakási empatie, obzvlášť když se to týká dětí. Tam pak pomáháme.

A jak?
S jednou velmi chudou rodinou, která měla syna, jenž potřeboval doučování, jsem se domluvila, že jim ho na rok zaplatím. Některým dětem jsem třeba koupila zimní boty.

Někdy si vzájemně pomáhají i samotní účastníci. Letošní série začínala dílem, kde rodina mamince pomohla sehnat byt a kompletně jí ho vybavila. Stává se to často?
To byl ojedinělý případ a my jsme za to byli velice rádi. O to víc, že to byl nápad té mladé holčiny, které bylo dvaadvacet a byla opravdu úžasná. Jednak jak vydýchala Láďu na druhé straně a taky, že dodržela, co Monice slíbila. To bylo něco neuvěřitelného.

Sledujete osudy lidí, se kterými jste točila?
Samozřejmě jsem člověk. Někteří lidé jsou mi sympatičtí, jiní méně. Když mě jejich osud zaujme, pochopitelně se o něj zajímám. Ale jedná se opravdu o hrstku. Přece jenom si nemůžu zanášet svoje vědomí, podvědomí a nevědomí problémy jiných.

Už jste si zvykla nevnímat některé smutné osudy účastníků?
Na to si nezvyknu nikdy. Tohle mě zraňuje pořád. Pokud vidím, jak se chlap od rodiny válí na gauči u televize, do práce nikdy nepůjde a ještě mi argumentuje tím, že je to zbytečné, protože by měl jen o pár korun víc než na podpoře, pak si řeknu: Dobře ti tak. Ale když vidím lidi, kteří práci opravdu zoufale shánějí a žijí třeba v pohraničních oblastech, kde té práce tolik není, tak s nimi soucítím.

Týdeník TÉMA

Vychází v pátek

Týdeník TÉMA

Rozhovor s Janou Rezkovou vyšel 14.10. 2016 v časopise TÉMA.

Pomalu se stává pravidlem, že se jeden díl Výměny odehrává také v zahraničí. Bude nějaký takový i letos?
Ano a hodně mě překvapuje, kolik lidí žijících v cizině se nám hlásí. Jeden budeme teprve točit a druhý, kde je romská rodina z Irska, už natočený máme.

A? Poslali jste paní za někým s předsudky?
Neděláme to účelově, ale v jedné letošní Výměně jsme přivezli Romku k pánovi, který řekl, že Romy nesnáší. Druhý den už mu ale ta holčina natolik sedla, protože byla neskutečně pracovitá a šikovná, že nakonec pochopil, že není důvod k tomu být rasistou.

Co lidi, kteří se do Výměny hlásí, nejvíce motivuje? Finanční odměna?
V prvních třech řadách to tak určitě nebylo. Tam totiž lidé nevěděli, že za to něco dostanou. Pak to ale někde vyšťoural bulvár, takže teď už je to možné. Když to ale pro peníze udělají, řeknou to i ve vizitce.

Tenhle důvod často nezní. Není to tak, že jej pouze nepřiznají?
To si nemyslím. I divák z medailonku pozná, jestli se tam člověk hlásí proto, aby si přivydělal, vyřešil rodinnou krizi nebo se zviditelnil.

Opravdu věříte, že desetidenní odloučení vyřeší partnerskou krizi?
Ano. Ono se to nezdá, ale všichni ti účastníci jsou pod obrovským tlakem a spousta věcí jim dojde až tam. Některým rodinám jsme opravdu pomohli a s těmi třeba v kontaktu jsem.

V jednom ze starších dílů řekla jedna z účastnic svému partnerovi, že se chce rozvést.
Ano, na to si vzpomínám, ale nakonec to neudělala. Myslím, že ho ta chuděra nikdy nedokáže opustit, ale to je její problém.

Jak jste sama řekla, hlásí se také lidé, kteří se chtějí zviditelnit. Tak tomu bylo i v předposledním díle u gaye Lukáše, který ale Výměnu absolutně nezvládl a ukončil ji předčasně. Jak takové situace řešíte a jsou za to nějaké finanční sankce?
Finanční sankce tam samozřejmě jsou, ale je to individuální. Pokud se natočí materiál, který nám pokryje hodinu vysílacího času, což se nám zatím stalo vždycky, díl odvysíláme, protože nemáme před diváky co skrývat. U Lukáše jsem vůbec nepochopila, proč se hlásil do další reality show, když Výměnu nezvládl, protože ta byla točená dříve a už věděl, jak na tom před kamerou je.

Proč do Výměny manželek berete gaye?
Ve třetí řadě jsme vzali lesbický bezdětný pár, na kterém jsme si vlastně chtěli otestovat, jak to naši diváci přijmou, a taky jsme chtěli tuhle komunitu ukázat i lidem, kteří se s ní nestýkají. Protože naše společnost není úplně v pořádku v tom, jak na tuto komunitu nahlíží. Díl se povedl, měl skvělý ohlas, a proto jsme pak vzali ještě další lesbický pár, který už děti měl. A zkusili jsme vzít i dva kluky a dopadlo to výborně. Kluci jsou skvělí a jsem s nimi dodnes v kontaktu. Letos jsme se proto taky rozhodli pro gaye. Bohužel jsme ukázali tu odvrácenou stranu. Na rozdíl od těch prvních kluků, kterým bych dítě moc přála, tady doufám, že tihle dítě mít nebudou. Na druhou stranu ukazujeme i heterosexuální páry ve všech pozicích, tak proč ne gaye.

Vidíte za těch dvanáct let natáčení Výměny v rodinách nějaké změny?
Rodiny neskutečně změnily sociální sítě. Dřív to neexistovalo a teď se nám dost často stává, že jeden z rodičů na nich vyloženě ujíždí. Většinou je to problém matek v domácnosti. A pak mám taky čím dál tím větší pocit, že je stále více lidí frustrovaných ze své práce a pak si to vybíjejí doma. Na druhou stranu je ale potřeba si uvědomit, že to, co ve Výměně ukazujeme, zase tak veliké extrémy nejsou. Takhle žije spousta rodin v České republice a ať si každý udělá vlastní úsudek o tom, jestli je to dobře, nebo ne.

Křišťálová Lupa 2016




Hlavní zprávy

Grafton Recruitment Praha
LISAŘ ZLÍN

Grafton Recruitment Praha
Zlínský kraj
nabízený plat: 22 000 - 24 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.