Kdy jste se viděly naposledy?
Čtyřiadvacátého prosince. Pak Vendula odletěla na dovolenou, ale pořád jsme si volaly a psaly tak deset esemesek denně.
Schválně: co jste jí psala naposledy?
Že už jedete.
A ona vám?
"Boženo, jediná ty to pochopíš, mám sračku!" Ale to nevím, jestli můžete napsat.
Co jste od ní dostala pod stromeček?
Tenhle přívěšek z limitované série i s certifikátem (ukazuje ho na krku).
Co jste jí dala vy?
Rychlovarnou konvici, protože jí před svátky stará "odešla". A pak hafo krémů, na které měla ale blbý řeči. Najednou! Vždycky je chtěla, a teď měla problém, že jsou na vrásky, na celulitidu... Byla na zabití.
I Jakubovi kupujete dárky?
Miluje auta, a tak ode mě dostal garáže s autama. Má muzikální vlohy, takže mu kupuji i ozvučené hračky. I když... Kupuji je i proto, že je Vendula s oblibou dávala mému synovi i synovci. A už se těším, až jí oplatím ty kudličky, které od ní syn dostával v pubertě.
Popraly bychom se o Cage
Jak jste se vlastně seznámily?
Přišla do květinářství, kde jsem tehdy prodávala, a potřebovala na záchod. Tak jsem ji pustila, uvařila jí kafe a padly jsme si do noty. Bylo to někdy na jaře, protože kvetly pivoňky. Je to už 12 let, Klárce byl tehdy rok. Dneska by jí bylo třináct. Pak už Vendula jezdila víc za mnou než za kytkama. Ukázalo se, že jsme na stejné vlně, ale proč, to nevím.
Co vás k sobě táhlo?
Myslíte, že se to dá popsat? Pamatuji se pak až na podzim, kdy jsem si půjčila Klárku, abych se s ní mohla mazlit, a jela s ní k rodičům na zahradu, že jí dám švestky. Možná si rozumíme i proto, že ona je vodnář a já beran.
Věříte ve hvězdy?
Trochu určitě. Támhle leží jedny, tady druhé vykládací karty. Kubovi jsme například hledaly jméno podle toho, co která písmena znamenají, a snažily se vyčíst jeho osud. Vendula si moc přála, aby se syn jmenoval Kája, ale to Karel nechtěl. Když se Kuba narodil, hned volala, že prý je od Klárky k nerozeznání. "To je celej Klára," byla její první slova. A doufala, že Karel se nechá obměkčit a přistoupí na to, aby se jmenoval po něm. Ale my se ségrou jsme zjistily, že kdyby se jmenoval Karel, vycházel by mu nešťastný život a špatný konec, tak jsme Vendule Káju rozmlouvaly.
Znala jste ji předtím, jako celebritu?
Ne, ona pro mě nikdy nic takového nebyla a není. Takhle ji, ale vlastně nikoho ze šoubyznysu, vůbec nevnímám. Lidí si buď vážím, anebo ne. Obdivuji chytré lidi - těm to tedy závidím - ale automatický obdiv ke známým tvářím? S tím fakt problém nemám.
Pohádaly jste se někdy?
Fakt ne. Máme občas každá jiný názor - například na výchovu Jakuba, kdy je Vendula přece jen benevolentnější - řekneme si ho, přemýšlíme o verzi té druhé, ale to není důvod k hádce.
Ani kvůli chlapům se nehádáte?
Máme tak odlišný vkus, že není důvod. Popraly bychom se jedině snad o Nicolase Cage.
Potřebovala vaši pomoc, když umírala Klára?
Byla jsem na telefonu, jezdila za ní, když ji Karel na víkend v nemocnici střídal, trávily jsme dny spolu. Měla od ostatních maminek nakázáno se jít domů vyspat, protože tam jste 24 hodin v pohotovosti. Jenže to nešlo. Spíš jsme si otevřely víno, povídaly si o blbostech, aby si totálně vyčistila hlavu a mohla se tam vrátit.
Snažila jste se ji rozptýlit...
Ani ne, nechávala jsem to na ní. Stejně jsme se k nemocnici stále vracely. Zato Karel o Kláře mluvit nechtěl. Poprvé od její smrti o ní promluvil až tady u mě, když sem rozzářenej a šťastnej jak dvacetiletej kluk přinesl Kubovu fotku z ultrazvuku.
Nechtělo se mi bejt
Kdy jste vy potřebovala Vendulinu pomoc?
Pořád, i v drobnostech. Navzájem si třeba voláme, že stojíme v obchodě a co máme té druhé nakoupit. Hodně mi ale pomohla v době, kdy ode mě a od syna odešel jeho otec, můj přítel. Dozvěděla jsem se, že má paralelně jiný vztah a bude se ženit. Tehdy se mi nechtělo bejt. Stalo se to asi dva týdny předtím, než se Vendula dozvěděla, že má Klára leukémii. Jestli jsem se někdy styděla za to, že se mi nechtělo žít, tak tenkrát. Najednou mi došlo, jak je můj rozchod nicotný.
Měli jste se s Karlem rádi?
Karel zpočátku nebyl zvyklý, že by mohla mít manželka kamarádku. Vedl se mnou dlouhé rozhovory po telefonu, kdy už jsem si říkala, ať už se mi ten telefon konečně vybije! Byly to řeči o ničem. Myslím, že byl ovlivněný šoubyznysem a že si myslel, že se s nimi kamarádím jen proto, abych se někam dostala.
Kdy zjistil, že to tak není?
Po Klárčině smrti prožívalo jejich manželství krizi a Vendula u nás chvíli bydlela. Karel byl věčně v Praze a ona nechtěla být v Jevanech sama. Stejně jsme zjistily, že hlídá, jestli tu stojí její auto. Pak pochopil, že pláče na špatném hrobě a že Vendula má ve mně dobrého advokáta. Naše vztahy nebyly špatné, ale významně se zlepšily, když čekali Jakuba.
Tehdy jste si s Vendulou a se sestrou otevřely v Říčanech vlastní květinářství.
Tyhle prostory jsem nemohla odmítnout a Vendula mi pomohla. Občas si tu taky hrála na květinářku, ale teď už na to nemá čas.
Jak s odstupem jednoho roku vnímáte události po Karlově sebevraždě?
Karlova smrt byla drsná, ale co následovalo, to nás šokovalo.
Myslíte paparazzi?
Vendula přijela tu noc jen s kabelkou, a to se ještě naštěstí Pavlu Vítkovi podařilo těm zmijím z bulváru ujet. Sháněly jsme jí prášky na nervy. Dostala koňskou dávku, ale nezabíralo to. Stejně nespala. V pondělí nám volaly zákaznice z krámu, ať tam nechodíme, že květinářství je oblepeno těmi zmetky. Našli nás ale až v úterý. Pronásledování trvalo půl roku. Kdykoliv Vendula potřebovala někam jet, překládali jsme ji z auta do auta a konspirovali. A když se ji podařilo ukrýt, radovali jsme se v tom absurdním světě jako malé děti, stejně jako když jsme zjistili, že paparazzi nesnáší, když si je chcete vyfotit.
Co bylo ze všeho nejhorší?
Myslíte pro mě? Změna Petra Svobody. Ale já si to s ním jednou vyříkám.
Jak dlouho u vás Vendula zůstala?
Od 28. ledna do června? Ještě tam s námi ve 3+1 žil můj syn a jeho přítelkyně, Vendula, Kuba, já, kočka a ségra tam byla skoro denně.
Jaké měli manželství?
Milovali se. Vendula se o Karla vzorně starala. Tak, jako by se starala málokterá z nás.
Prý o něm tvrdila, že má problémy jako chlap.
Kdybychom pominuly, že to nebyla pravda, tak by to ani nikdy neřekla. Čistě hypoteticky: i kdyby to tak bylo, ukažte mi chlapa, kterému byste něco takového řekla a on by to šel vyprávět dál. Co je to za blábol? Fakt je, že ji trápily jeho milenky. Mockrát jsme je řešily a u kafe kuly pikle.
| * Karel ke mně nejraději jezdil na cmundu a čaj. * Vendula peče úžasnou kachnu na chilli a medu. * Naučila mě pít dobrá vína. * Ten večer po útoku na newyorská dvojčata jsme usínaly vedle sebe a držely se strachy za ruce. * Myslím, že Karel odchod plánoval. Předem dal pryč kočku, pak psy. * Obě milujeme procházky po lese a houbaření. * První jsem viděla dvě čárky na jejím gravitestu, když čekala Jakuba. |
Přiznal by raději nežit
Měla Vendula někdy deprese?
Ne, měla depky. Já naštěstí nevím, co jsou deprese, ale stačí, že vím, co jsou to depky, čili těžkej splín.
Na Karlovi jste pozorovala, že to už není jenom splín.
To tedy jo. I Vendula i máma, která u nich dělala hospodyni, i můj bývalý muž, který se staral o jejich psy, to říkali. Karel vstával třeba v jednu hodinu, přešel dolů do zimní zahrady v županu, dal si čepici na hlavu a ležel dál. Nebylo síly, která by s ním hnula.
Sama jste s ním o depresích někdy mluvila?
Ne, Karel by nikdy nepřipustil, že je psychicky nemocný. Hledal všechno možné, že mu je. Klidně by dal do novin, že má nežida na zadku, ale nikdy by tam nedal, že má psychické problémy. Před Vánocemi jel na nějaké vyšetření do nemocnice a stavoval se tu za mnou. Objímal mě, ať mu držím palce. Měl utkvělou představu, že má rakovinu. Kdyby mu tenkrát něco našli, tak je docela možný, že tu ještě byl. Býval by se soustředil na to, že má dejme tomu nemocnou slinivku. Ale když vás všechno bolí a řeknou, že jste naprosto v pořádku, tak jste ještě víc nad dně. Co se mnou tedy je? říkáte si v beznaději.
Věděla jste, že Vendula nebyla mezi Karlovými přáteli oblíbená?
Ani ona sama to nevěděla! Dozvěděla se to z novin. Když žil Karel, nedovolili si nic říct.
Zastala jste se jí?
Ne, protože proti bulváru jsem totálně bezmocná. Maximálně jsem na číhající fotografy řvala z balkonu či na ulici nebo jsem postavila auto tak, že nemohli projet. V jednu chvíli mi z toho sledování tak hráblo, že jsem se doma motala do takového malého koberečku. Nebo jsem vlítla na balkon, zvedla si tričko a křičela jsem na ně: tak si foťte!
Cítila jste bezmoc...
A bylo mi jí líto. Kde byli ti lidé, kterým prostřednictvím Kapky rozdala sto milionů? Proč se neozvali? Najednou byla hrozně sama. Nemocnice se za ni měly postavit. Ti, kterým nadace pomohla, ti se za ni měli postavit. Bulvár v zemi ovládl mínění většiny lidí, a to bylo strašný.
Chystáme se na disko
Máte teď nějaké společné plány?
Zrovna jsme si psaly, že hned jak se vrátí, půjdeme si jen my, baby, pořádně zatancovat a zapařit. Tady v Říčanech je úžasná diskotéka, věkový průměr kolem čtyřiceti, k tomu muzika Michala Davida a tak...
A společná dovolená?
O tom jsme se nebavily. Ani jedna z nás nemá ráda plánování. Ale je mi úplně jedno, kde jsem. Důležité je s kým, takže určitě zas někam pojedeme.
Potrpí si na peníze a luxus?
Peníze ji zajímají jen potud, aby přežila, ale že má někde luxusní obrazy? To ji fakt nebere. Paradoxně nejlíp jí snad bylo právě u mě v tom paneláku.
Změnily Vendulu tragédie, které ji potkaly?
Ne. Jen duševně zestárla. Ale to my obě. Ona má v sobě strašně dobra, jenže navenek to zakrývá, takže ji lidé mohou vnímají jako namyšlenou a drsnou. Je to její obrana a myslím, že to ví. Když se k ní však dostanete úplně nejblíž, zjistíte, že je to prachobyčejná citlivá ženská a především máma, co se taky strašně ráda baví a která má ale neuvěřitelný osud. A pak má ještě tu smůlu, že řekne, co si myslí. A na to teda dojíždí! Ale já nechci, aby se změnila, a myslím, že to ani nehrozí.
| Očima autorky Sešly jsme se skoro rok poté, co jsme spolu poprvé telefonovaly. Dvanáct měsíců rozhovor odmítala. A když jsme se konečně potkaly v jejím květinářství v Říčanech, pustila mě napřed na toaletu. Stejně jako Vendulu před 12 lety, kdy se obě seznámily. O několik minut později vyšlo najevo, že jsem, stejně jako Vendula i její sestra, taky vodnářka. "No vidíte! Kdo ví, jak my dopadneme!" Smála se. Bylo mi okamžitě jasné, proč si ty dvě rozumí. Jako by byly ze stejného těsta. Netrápí se zbytečně tím, co bylo, žádné přecitlivělé teoretičky. Žijí naplno, teď a tady. Srdce na dlani a co na dlani, to i na jazyku a sem tam klidně v drsném balení. |
