Ona
Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Psychologové: Pro dítě je lepší neúplná rodina než špatně fungující

  • 305
Být svobodnou matkou už není stigma, přesto o toto označení ženy nestojí. Většina z nich si single styl nevybere. Mnohé ovšem potomka provedou dětstvím líp, než se to daří ve špatně fungující úplné rodině.

Lékařka Dana neměla na muže dvakrát štěstí, a když překročila třicítku, vzala mateřství do vlastních rukou. Rozhodla se "pořídit" si dítě a sama ho vychovat. Možná ji už poznáváte. Anestezioložka ze seriálu Nemocnice na kraji města v podání Jany Štěpánkové byla vzdělaná emancipovaná dáma, která dceru Elišku skutečně zdárně vychovala. Byť nikoliv bez slabých chvilek a problémů s "otci".

Kdo je kdo

SVOBODNÁ MATKA (slovo "svobodná" se nyní nahrazuje termínem "neprovdaná") není totéž, co osamělá matka. OSAMĚLOU MATKU zákon definuje jako ženu, která není provdaná nebo je rozvedená či z jiných důvodů osamělá, tedy nežije s druhem a pečuje o dítě. Jako taková má nárok na řadu sociálních dávek.
ZA DRUHA je považován muž žijící s matkou ve společné domácnosti po dobu přesahující tři měsíce.

Někdejší cejch, srážející svobodné matky a jejich potomky někam do suterénu společnosti, je dávno pryč. Řeklo by se, že finančně soběstačných svobodomyslných žen v podobné situaci máme u nás dnes už jako máku.

Překvapivě je tomu jinak. Alespoň podle některých sociologů prý není nic tak vzdálené pravdě jako rozšířená představa, že úspěšné emancipované vysokoškolačky přijaly západní liberální hodnoty a plánovitě otěhotní bez partnera.

Z posledních výzkumů vyplynulo, že 56 % svobodných matek v Česku do manželství nevstoupilo jen proto, že si je partner nechtěl vzít.

"S nižším vzděláním matky roste pravděpodobnost, že bude sama. Zatímco 80 % vysokoškolaček se chová tradičně a první dítě porodí se snubním prstýnkem na ruce, totéž se nedá říct o 80 % žen se základním vzděláním," popisuje Dana Hamplová ze Sociologického ústavu Akademie věd.

OSAMĚLOST NEBYLA VOLBA

Marie vyrostla v malé obci na Znojemsku. Odmalička se musela zapojovat do práce kolem hospodářství. Vlastního otce ani nepoznala a s otčímem si zrovna nepadli do noty. "Dokonce se mi posmíval. Nejvíc bolelo, že se mě matka ve vzájemných hádkách skoro nikdy nezastala," vzpomíná Marie. Na přání rodičů se Marie začala učit švadlenou. V den svých osmnáctin se odstěhovala do Znojma ke kamarádce, nechala učení a začala prodávat v nonstopu. Pak jí padl do oka Jirka ze sousední herny.

"Vypadal skoro jako Brad Pitt a byl hodný. Chválil moje vlasy a vůbec mi říkal pěkné věci, které jsem doma nikdy neslýchala," smutně se usmívá nyní třicetiletá žena. Když svému chlapci sdělila, že je těhotná, poprvé na ni vyjel. Tvrdil, že on rozhodně není otcem. Moc ji to zranilo a nakonec byla ráda, že se vypařil. Dítě si chtěla nechat, umanula si, že spolu vytvoří skvělý vztah, jaký sama nepoznala. Azyl našla v domově pro matky v tísni, zařízení charity.

Dnes je její dceři jedenáct let a Marie je stále sama. Připouští, že si všechno představovala jednodušší. Sen o pěkné rodině se rozplynul. "Nedoučila jsem se, takže uklízím za pár šupů kanceláře. Od města jsme sice dostaly maličký byt, nějaké příspěvky mám od sociálky, ale i tak žijeme od výplaty k výplatě. Lucka má v rodném listě prázdné místo. Vlastně ani nevím, jaké měl její otec příjmení," smutně bilancuje žena. Přestože dcera Marii dělá radost, dobře se učí a mají spolu pěkný vztah, vyčítá jí, že nemá žádného otce. "Jsem z toho strašně smutná, ale do inzerátů jít nechci. Bojím se dalšího zklamání," stýská si osamělá matka.

Pro sociology je Marie typickou ženou, které přivede na svět dítě mimo manželství. Žena se základním vzděláním z ekonomicky slabého regionu. Naopak například v Praze se počet těchto dětí pohybuje pod republikovým průměrem.

Matky v číslech

* Zhruba pětina dětí z celé populace se rodí osamělým matkám.
 * Loni činil podíl dětí narozených mimo manželství 34,5 %. Asi polovina se narodila osamělým ženám.
* Vysokoškolačky se chovají tradičně - 80 % z nich je při porodu prvního dítěte vdaných.
* Jen menšina žen se základním vzděláním má při porodu prvního dítěte manžela (20 %).
* U dětí narozených mimo manželství byl údaj o otci uveden u 71 %, u zbývajících 29 % nemanželských dětí zůstala fakta o otci neznámá.
* Tento podíl je vyšší u matek se základním vzděláním - jejich děti nemají v rodném listě otce v 44 % případů

Za uplynulý rok mimo manželství přišla na svět už více než třetina dětí. Z nich asi polovina se narodila skutečně osamělým ženám, které nežijí s druhem, uvádí se v publikaci Dany Hamplové Děti na psí knížku. "Znepokojující je, že podíl osamělých mezi těmi neprovdanými v posledním desetiletí stabilně stoupá. Nyní se už zhruba pětina dětí rodí do neúplné rodiny," doplňuje autorka.

NA CHLAPY MÁM SMŮLU

Matky, které své děti od začátku vychovávají samy, musí čelit kritice, že dítěti ze sobeckých důvodů zkomplikovaly dětství. Podle psychologů jsou však v nesrovnatelně horší situaci děti, které se po rozchodu stanou rukojmím rozvaděných rodičů.

"Když matka otevřeně sráží otce, ocitne se dítě ve skutečném konfliktu loajality," uvádí kanadský psycholog Guy Corneau v knize Anatomie lásky.

Četné výzkumy potvrdily klíčové pravidlo: je důležité, co matka říká o nepřítomném otci. Špatné je, když potomek z každého matčina gesta vidí prosakovat nenávist k bývalému partnerovi. Sirotci jsou na tom v tomto ohledu líp. 

Dítě nicméně potřebuje i předobraz druhého pohlaví, osvícené matky proto zapátrají po náhradních mužských vzorech. Psycholog Corneau ve své knížce popisuje příběh vdovy, která sama vychovala tři syny. Nejdřív si udělala seznam mužů ze své i manželovy rodiny, kteří by synům mohli být určitou náhradou za otce. Každé dítě mělo jakéhosi poručníka, s nímž se scházelo. "Uvítala jsem i vztahy, které synové navazovali s profesory, trenéry. Snažila jsem se podporovat jejich mužská přátelství a kolektivní aktivity, jako je skaut nebo basketbal. Dnes jsou synové ženatí a nemají v životě problémy," objasňuje matka.

Ilustrační foto

Jednačtyřicetiletá manažerka Jitka z Brna vsadila na podobnou strategii. Když se ambiciózní žena v osmadvaceti zamilovala do ženatého muže a otěhotněla, měla už pěkně našlápnuto na rozvoj své profesní kariéry. Novou situaci ale přijala jako výzvu. Vzala rozum do hrsti a realisticky zvážila všechna pro a proti.

"Dítě jsem vždycky chtěla a čekání na toho pravého, to znamená patřičně charizmatického, vzdělaného a hlavně volného muže, by se mi nemuselo vyplatit. Svého rozhodnutí jsem nikdy nelitovala. Šimonovi je dnes dvanáct a myslím, že v žádném ohledu nestrádá. Jsme správná dvojka a on by to chtěl měnit ještě méně než já," přiznává Jitka.

S biologickým otcem se syn nestýká, nahrazuje mu ho dědeček nebo strýc, Jitčin bratr. Sám má jenom dcery, tak si to dokonce užívá. Šimona s chutí doprovází na hokejové tréninky. Co se Jitky týče, během uplynulých let v jejím životě sice figurovalo pár mužů, ale nikdy to nebylo natolik ono, aby dotyčnému nabídla přistěhování. Ani současnou známost nehodnotí vysoko. Při jejím pracovním vytížení se vídají jen zřídka a Jitce to tak vyhovuje.

"Asi jsem smolařka. Pokud se v mém okolí objevil nějaký exemplář na úrovni, zaručeně šel po jiné straně ulice. Přitom si nemyslím, že mám přehnané nároky. Dřív jsem nad tím hodně hloubala, ale teď už se srovnávám. Hlavně že je v pohodě můj Šimon," říká Jitka.

TÁTA NENÍ VITAMIN

Označení svobodná matka se už moc nenosí. Zákon upřednostňuje termíny "neprovdaná matka" anebo v širším významu "osaměle žijící rodič", jelikož do této skupiny patří i vdovy nebo rozvedené ženy pečující o děti. Podle brněnské rodinné terapeutky Evy Rotreklové jde o fenomén moderní doby.

"Pokud se k mateřství rozhodne osobnostně zralá žena po třicítce, nevidím v tom problém. Je to zkrátka realita. Vyšší nároky na partnera, dosažený životní styl i profesní postavení snižují ženám šance na založení úplné rodiny. Změna životního stylu se promítá i do mezilidských vztahů a rodinného života," míní terapeutka.

Ženám, které zvládají rodičovskou roli hůř - třeba proto, že samy nevyrostly ve funkční rodině - mohou pomoci služby zaměřené na psychosociální dovednosti. Ty jsou u nás ovšem zatím málo rozšířené, kapacita v poradenských centrech zdaleka nestačí.

Tak jak to vlastně je - máme snad pohlížet na osamělé mateřství pozitivně? Jako na nový vítr, proudící ze svobodomyslného Západu či Severu? To sotva. Pro výchovu dětí ještě stále nikdo nevymyslel lepší prostředí než manželství. Svou stabilitou se mu nemohou rovnat ani nesezdané páry. Je to sice ohraná písnička, ale dítě potřebuje oba rodiče.

Ilustrační foto

Tohle všechno si osamělé matky obvykle uvědomují. Podle brněnského manželského psychologa Tomáše Nováka je jejich single styl až na výjimky poznaná nutnost. V Česku je kolem 120 tisíc žen s dětmi, které mají zájem o kvalitního partnera, a přesto zůstávají samy.

"Vždycky mi naskočí bonmot jedné mé klientky v poradně: Muž po čtyřicítce je buď ženatý, zadaný, mrtvý nebo psychopat. Kvalitní partner bude vždycky nedostatkovým zbožím, protože muži nejsou primárně zaměřeni na rodinu. A ještě méně na rodinu rekonstruovanou. Ti problematičtí se pak na seznamovací trh opakovaně vracejí a působí další maléry," míní psycholog.

Zajímavé výsledky přinesl průzkum, který loni uskutečnila agentura GfK u mládeže ve věku 14 až 18 let. Dotázaní měli oznámkovat jak otce, tak i matku. Puberťáci byli tvrdí - matky obdržely průměrných tři minus, otcové dopadli ještě o stupeň hůř. Matky lépe uspěly prakticky ve všech sférách - ochotněji naslouchají, mají větší snahu s dětmi trávit volný čas...

Možná jistý argument pro to, aby se ženy nenechaly traumatizovat vědomím, že neúplná rodina nikdy neposkytne potomkovi to, co úplná. Aby se nedaly decimovat "dobře míněnými" radami blízkých typu: "Nezůstávej sama, dítě potřebuje tátu."

"To je sice v zásadě pravda, ale táta není vitamin, který lze pořídit v lékárně, navíc se zárukou kvalitního působení," říká psycholog Novák.