Dobře si ale už sama vzpomíná, jak se zamilovala v pěti letech při svém pobytu v táborské nemocnici na krčním oddělení. "Můj ctitel se tentokrát jmenoval Arnošt. Nosili jsme bačkory s klouzavou podrážkou a on mě vozil po dlaždičkách. Z lásky ke mně dělal Arnošt koníka," usmála se poslankyně.
Ve svém životě prožila Vlasta Parkanová mnoho krásných okamžiků spojených s láskou a s velkým citem. "Zní to možná vznešeně, ale pokud by něco takového v mém životě nebylo, a kdybych si to neprožívala a neprociťovala, tak by se mi asi žilo strašně. Život někdy bolí a je těžký. Nevím, zda bych bez lásky uměla žít," přiznala se Parkanová.
Mezi její největší radosti patří okamžiky klidu strávené s rodinou. "Je to asi největší radost, lidé si v takových okamžicích ani nemusejí moc říkat a přitom vědí, na co myslí. Říkám tomu, že rezonujeme na stejném kmitočtu. A to se nám čas od času daří," prohlásila Parkanová.
