Nedávno provedený průzkum britské organizace YouGov mezi necelými čtyřmi tisíci Britů se ptal právě na to, po jak dlouhé době randění vysloví onu větu. Valná většina účastníků průzkumu nebyla moc užitečná, když odpověděla nevím. Dalších 22 % dotázaných už ale bylo sdílnějších a prozradilo na sebe, že se osmělí a sdělí onu větu, která posouvá vztah z pouhého randění do kategorie „láska“, přibližně po třech měsících. To už mají pocit, že svůj protějšek dostatečně poznali na to, aby se u nich mohly rozvinout vážné city.
Na druhém místě se se čtrnácti procenty se umístili milenci a milenky, kteří jsou trochu uvážlivější a své pocity vyjeví až po půl roce chození. Pomyslnou třetí příčku obsadili trochu emotivnější typy, které otevřou své nitro partnerovi nebo partnerce již po měsíci vztahu (13 % dotázaných).
Za týden, anebo nikdy?
Anketa ale narazila i na lidi, kteří jsou schopni se zamilovat a objektu svého zájmu to sdělit během jednoho týdne. Takto překotných milenců napočítal YouGov 3 % z oslovených osob.
Příliš štěstí v lásce si zřejmě neužilo 7 % dotázaných, kteří se podle svých slov nikdy nezamilovali. Podle získaných dat se naštěstí jedná zejména o mladší osoby mezi 18 a 24 lety, které mají snad většinu svého milostného života ještě před sebou. Taktiku vyčkávání pak volí 6 % ostýchavých žen a mužů, kteří mluví se svým partnerem o lásce teprve po roce společné známosti. Nejváhavější jsou pak tři procenta dotázaných, která se sice ve svém životě zamilovala, ale nikdy to svému protějšku nesdělila.
A kdy je tedy ten správný moment? Vyslovit se po týdnu, nebo naopak nikdy neříct své lásce o svých citech, jsou samozřejmě extrémy. V prvním případě se může objekt touhy vyděsit a vzít nohy na ramena, v tom druhém naopak unavit čekáním na vyznání a nabýt dojmu, že vám na něm nezáleží. Univerzální odpověď tedy zřejmě neexistuje, nejlepší je řídit se svými pocity a o lásce mluvit ve chvíli, kdy se tím nesnažíte nic získat ani dokázat. Prostě jenom dospějete do fáze, kdy to své lásce chcete říct.