Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Proč se vidíme ošklivější? Může za to mozek i primitivní pudy

  0:30aktualizováno  0:30
Odpověď na otázku, jak ženy vnímají samy sebe, je jednoduchá. Ve většině případů se vidíme méně hezké, než doopravdy jsme. Máme zvláštní dar hledat na sobě sebemenší chyby. Je za tím naše mozková kůra, ale i pověra, že nejvyšší hodnotou u ženy je krása.

Trávíte hodiny před zrcadlem a všímáte si sebemenší nedokonalosti? Nejste v tom sama. | foto: Profimedia.cz

Vědci z australské univerzity Flinders zjistili, že zkoušení plavek ženy rozrušuje a uvrhá je do depresí. Sedmdesát procent z nich se vidí silnější, než jsou. V jiném průzkumu, zpracovaném pro firmu Nivea, 45 procent oslovených žen prozradilo, že jsou úzkostné, když mají vyjít v plavkách na pláž či k bazénu a vystavit se cizím lidem. Cítí se dokonce hůř, než když se měly poprvé vysvléknout před partnerem.

Psychologové z Yale zase rozdělili ženy do dvou skupin – jedna si vyzkoušela plavky, druhá svetr a poté měly vypočítat příklad. Větší problém dobrat se správného výsledku měly ty, které byly pár minut předtím v plavkách. Věrohodnost tohoto testování narušuje fakt, že jsou mezi námi takové (a já se mezi ně hrdě hlásím), které by z matematiky byly rozhozené, i kdyby předtím zkoušely vaťák velikosti XXL.

Žena s váhou

Netuším, na kolik peněz tato bádání vyšla, ale "tajemství", že my ženy jsme k sobě velmi sebekritické, věčně se sebou nespokojené a do kabinky, kde zkoušíme plavky, bychom potřebovaly donášku panáků s alkoholem, by výzkumníkům prozradila zdarma jejich manželka či kamarádka.

S posledním důkazem nízkého ženského sebevědomí přišla na jaře značka Dove, která připravila experiment, kdy nejprve nechala vybrané ženy portrétovat policejním ilustrátorem na základě jejich vlastního popisu. Druhý portrét pak vznikal podle popisu od jiných lidí. Samozřejmě že na těch "svých" obrázcích byly ženy ošklivější. 

Zrcadlo, řekni, kdo je tady nejkrásnější?

Naprosto ty ženy chápu, i já bych kreslíře zasypala seznamem nedostatků. Přitom mohlo být mnohem líp, kdyby mi z vínku krásy neukradla Jennifer Anistonová vlasy, Keira Knightley postavu (s výjimkou prsou, ta "moje" občas nestydatě odhaluje Scarlett Johanssonová) a bezchybný panenkovsky jemný obličej mi vyfoukla Charlize Theronová. Ony jsou krásné a slavné a na mě zůstal velký nos a krátké nohy (na výpis dalších tělních nedostatků je mi líto papíru), které průběžně více či méně nesnáším.

Párkrát do roka se dostaví období, kdy získám pocit, že jsem ten nejošklivější tvor na světě. Partnerovi pokondoluji, že si se mnou vytáhl černého Petra, rezignuji na make-up, přemýšlení, co na sebe – proč, když jsem obludná? Před pár měsíci se mi ulevilo, že těmito pocity netrpím sama. To ráno jsme se sešly s kolegyněmi v redakci a začaly se trumfovat, která z nás je ta nejošklivější. Každá se považovala za favoritku, které by pro její hnusnost měli zakázat cestovat tramvají, aby neděsila ostatní lidi... 

Mindráky trpí skoro každá žena, devadesát procent z nás by chtělo něco změnit na svém vzhledu. I ta, kterou vy považujete za výjimečně hezkou a z fleku byste s ní měnila. A ona má s velkou pravděpodobností část těla či obličeje, kterou si po letech kritického zkoumání zošklivila a nesnáší ji. Ženy mnohem víc než muži studují svůj vzhled, porovnávají se navzájem a hlavně s ideálem krásy, který má každá doba, a my ho přijímáme coby mustr, jak má vypadat "správně" atraktivní žena. 

Žena zkoumá vrásky v zrcadle

A i když víme, že vzhled je povrchní, že důležitější je inteligence, vnitřní svět, stejně, která z nás netouží být obdivována pro svou krásnou vizáž? A když tušíme, že na ní je pár chyb, začneme sebekriticky svůj celkový vzhled podhodnocovat, rýpeme se v našich nedostatcích. A některé to dokonce přemění až v sebepohrdání.

"Často se setkávám s tím, že čím je žena krásnější a inteligentnější, tím vyšší má na sebe nároky," prozrazuje poznatky ze své praxe psycholožka Jitka Douchová. "Vadu na kráse, třeba jí přijde její nos málo elegantní, vnímá její okolí jako nicotnou, ale ona jako zásadní problém. K hlavním atributům sexuality a ženství patří vlasy, oči, ňadra, břicho, zadeček a nohy. Stačí v těchto místech malá pomyslná nedokonalost a sebevědomí klesá." 

Dejme teď prostor přímo těm, kterých se to týká. Reklamou na nízké sebevědomí je čtyřicetiletá Iveta, jejíž kamarádky si nad jejími výtkami k sobě klepou na čelo. I když je štíhlá, přesto není se sebou spokojená. "Kritickou partií mého těla bylo vždycky břicho, respektive neexistence pasu. Chtěla bych mít postavu ve tvaru přesýpacích hodin, zatímco jsem sud," pouští se do sebe Iveta.

"S rostoucím věkem počet kritizovaných lokalit na mém těle roste. Když už jsem si zvykla, že s vráskami a pigmentovými skvrnami nic neudělám, že zemskou přitažlivost musím kompenzovat kvalitním spodním prádlem, šok mi přivodil pohled do zrcadla zezadu. Mé nohy připomínají vodohospodářskou mapu se zakreslenými říčkami, potoky a velkými řekami. Teď nenávidím své křečové žíly." 

K pozitivnějšímu přístupu s věkem dospěla třiatřicetiletá Mirka, máma tří dětí, která rozhodně patří mezi pohledné ženy. I ona se ale dovedla nesnášet. "Když jsem byla malá, rodiče a jejich známí mě obdivovali, jak jsem krásná holčička, a tak jsem později na letních táborech suverénně nastupovala do soutěží krásy... No, a nikdy jsem žádnou nevyhrála. Vysvětlila jsem si to tak, že rodiče jsou zaujatí a objektivně jsem hnusná."

"Když se mi v pubertě začala měnit postava, nesnášela jsem se, přišla jsem si tlustá, ne moc chytrá, nezajímavá," vypráví Mirka, která prý částečně prozřela po narození prvního dítěte. "Říkala jsem si, kurňa, já jsem ale byla předtím kus! Rychle jsem se dala dohromady, do dalšího těhotenství jsem byla i dle mého názoru hubená a připadala jsem si super. Teď už to tak zase není, ale vždycky si říkám, že by mohlo být i hůř." 

Jsme moc kritické? Může za to ACC

Proč tak řešíme svůj vzhled a vidíme se hůře než muži? "V mozku máme oblast, která obstarává negativní myšlení," vysvětlila pro americký časopis Oprah neuropsychiatrička Louann Brizendine z Kalifornské univerzity a autorka knihy Ženský mozek. "Tato část mozku je náš soudce. Říká: Jsem moc tlustá, jsem příliš stará..."

Cingulární kůra (ACC) sídlí v přední části mozkové kůry a aktivují ji mezilidské vztahy a situace. Když zpětná vazba od ostatních není dobrá (a netýká se to jen vzhledu), spustí se v ní výstražná červená kontrolka. 

Tato oblast mozku je u žen větší a má větší vliv než u mužů (asi nejste překvapená). Kvůli ní si perfektně pamatujeme, co nám kdo kdy vytknul, klidně kdysi ve třetí třídě, kdy se vám Fanda vysmál kvůli velkým zubům. A vy si to budete pamatovat i po pětadvaceti letech. Dalším z důvodů, proč ženy tak úzkostlivě řeší svůj vzhled, je, že po dlouhá staletí to byla základní entita, podle které byly hodnocené. Byly doby, a není to tak dávno, kdy životním cílem ženy bylo vdát se, a to šlo snadněji těm hezkým. Krásná žena byla další formou mužského majetku – hezká dcera zaručovala výhodné provdání, hezká manželka byla důkazem, že muž na ni má. A i když se řada věcí změnila, v nás pořád zůstává pocit, že jednou z našich "povinností" je být hezká.

Žena na pláži s míčem

Také jsme v područí primitivních instinktů: muži si k pokračování rodu vybírají ženy podle vzhledu, tedy vypadající mladistvě, jejichž postavy evokují plodnost – plná prsa, útlý pas, širší boky… Z vědeckých výzkumů vzešlo, že lidé dávají přednost symetrickým a průměrně vypadajícím obličejům, což vědci vysvětlují tím, že absence odchylek, průměrnost nám ukazuje genetickou kvalitu. To byl signál, podle kterého se orientovali naši praprapředci, což potvrzuje, že když tento výzkum provedli mezi lovci v Hadze v Tanzánii, kteří jsou mimo jakýkoliv vliv masmédií, muži si mnohem víc potrpěli na souměrné obličeje u žen než jejich protějšci ve Velké Británii. 

Navíc každá kultura má jiné hodnoty toho, co je krásné. V Evropě okupují masmédia štíhlé modelky a celebrity, ženy v africké Mauritánii se musí vykrmit, protože jen ty pořádně kypré mají šanci se vdát. 

Jsme si vědomé, že krásní lidé působí na ostatní pozitivně. Je prokázáno, že fyzicky atraktivní jedinci jsou v kolektivu oblíbenější, snadněji získávají práci, jsou lépe placeni, řada věcí jím snáze projde. A tak možná i proto holčičky na rozdíl od kluků sní o tom, že budou princeznami, modelkami, herečkami, tedy pracovat v profesích, kde všichni budou užasle vzdychat nad jejich krásou. 

Mějte se ráda

Způsob, jakým na sebe nahlížíme a jak moc jsme k sobě kritické, se v nás formuje od dětství. "Pokud jsme byly konfrontovány s kritikou od otce a terčem posměchu staršího bratra (což jsou první důležití muži v našem životě), pokud jsme nebyly idolem spolužáků ve třídě, přestaly jsme si jako budoucí ženy věřit," komentuje vrtkavost sebedůvěry psycholožka Jitka Douchová, která upozorňuje na to, že často nám nepřidají příliš sebedůvěry ani matky.

"Dospívání je nesmírně křehké a citlivé období, a jestliže vám matka například řekne, 'Tohle ti stejně nebude slušet', 'No, co naplat, už to ničím moc nevylepšíme...', nebo poukáže na kamarádky, které vypadají lépe, je na dlouhou dobu vymalováno. Své udělají samozřejmě i úspěšné kamarádky, které jsou na rozdíl od nás magnetem pro chtivé oči spolužáků. To srovnání strašně bolí."

Jak máme tedy podle odbornice získat zpátky sebedůvěru? "Základem je mít se ráda, přijmout se taková, jaká jste, a těžit z jakékoliv přednosti," říká Jitka Douchová. Hlavně se naučte být k sobě laskavé a začněte si hýčkat i svoje nedokonalosti. Ty z vás dělají originál.





Hlavní zprávy

Recept: jablkovo–ořechový koláč
Recept: jablkovo–ořechový koláč

Zdravá rychlovka pro celou rodinu.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.