Vždycky, když na jaře a na podzim dáme dohromady osm stran nových módních trendů, můžeme se těšit na tři druhy ohlasů. První je, že se to nedá nosit, druhý, proč ty holky nejedí, a třetí, proč se tváří, jako když jim právě někdo umřel.
Když to budete chvíli úmyslně sledovat, zjistíte, že čím dražší produkt, tím se modelka tváří povýšeněji. V ruce s lahví šamponu nebo krabičkou tamponů se děvčata smějí ostošest, ovšem na přehlídkovém mole v šatičkách za deset platů poštovní doručovatelky, to už je jiná. To nasadí masku šlechtičny s rodokmenem dlouhým jako Lovosice, která byla přinucena vynést si své vlastní odpadky.
V hlavní roli závist
Prý v tom hraje hlavní roli závist. Trochu složité, ale zajímavé – to si poslechněte. V knize Způsoby vidění, kterou podle vlastní série televizních dokumentů pro stanici BBC zpracoval John Berger, najdete esej o zobrazování ženy. A tam se dočtete, že: "Když vám někdo závidí, je to nejsilnější forma potvrzení vaší výjimečnosti."
Vlastníte něco, co s vámi ostatní nesdílejí. Oni vás pozorují se zájmem, ale vy na ně shlížíte shora. Čím víc ostatní ignorujete, tím víc vám budou závidět. A z toho se prý odvíjí povýšený, někdy arogantní, někdy jen přezíravý výraz děvčat, na která módní návrháři věší výtvory, kterých chtějí co nejvíce prodat. Předpokládají, že potenciální zákaznice bude po dotyčných šatech toužit, protože jejich pořízením se sama stává předmětem závisti.
Modelka, která vám má prodat šampon z lesních plodů, je veselá a milá, protože vám neprodává společenský status, ale "jen" prostředek na odmaštění vlasů. O jeho nákupu se rozhodujete pár desítek vteřin nad regálem v drogerii. Ovšem modelkám, které vám mají prodat oblečení, šperky nebo vůně s několikacifernou cenou, těm jejich šéfové úsměv přímo zakazují. Mají vypadat, že jsou dokonale otrávené svým naprosto skvělým vzhledem.
Přísný zákaz usměvu
"Dnes vám na přehlídce přímo přikáží, abyste neprojevovala žádné emoce," řekla supermodelka Claudia Schifferová agentuře Reuters, která trend zasmušilých modelek zaznamenala už na počátku nového tisíciletí. Sama Claudia si ještě ze své kariéry pamatuje doby a výrazy mnohem veselejší.
Na počátku 90. let byly modelky osobnosti, na molech se projevovaly, smály, mávaly a komunikovaly s publikem. Z těch nejúspěšnějších se potom stala svatá pětice. Ne pouhé modelky, ale supermodelky. Kromě Claudie k nim patřily ještě Naomi Campbellová, Cindy Crawfordová, Linda Evangelista a Christy Turlingtonová.
"Na molech teď hraje hlavní roli móda a holky jsou v pozadí. Na počátku devadesátých let chtěli lidi vidět naše emoce. Dnes je to ale úplně jiné. Mnohem náročnější a profesionálnější," krčí rameny Claudia.
Věšák na šaty nerozptyluje
Návrháři udělali z modelek opravdu jen pověstné věšáky na šaty. Po éře supermodelek přišly takzvané "it girls". Bezpohlavní stádečko zaměnitelných nevyvinutých žirafek. Nikterak nerozptylovaly pozornost zákazníka, modely na nich étericky vlály, a přesně takhle to návrháři chtěli. A chtějí dodnes. Tvrdí, že úsměv na tváři modelky automaticky přitáhne oči pozorovatele, který pak nemá čas pořádně se zamilovat do toho, co má děvče na sobě.
Jestli jste někdy sledovali televizní reality show America's Next Top Model, ve které hraje hlavní roli modelka Tyra Banksová, slyšeli jste několikrát její radu, že správná modelka se nesměje ústy, ale očima. O zubech už nemluvě.
Ale letos v únoru se na obálce časopisu Vogue neomezeně zubí kráska Arizona Muse. Podobně jako vévodkyně Kate na rovněž únorovém vydání Tatleru a Reese Witherspoonová na obálce Marie Claire. A nejde jen o titulní stránky. Revoluce zvednutých koutků pronikla i do tiskových reklam a na další stránky módních biblí.
Úsměv nic nestojí!
"Úsměv přece nic nestojí," odpověděla na otázky překvapených čtenářů editorka časopisu Vogue Alexandra Shulmanová. "Všude kolem nás je přebytek špatných zpráv. Myslím, že nejsem jediná, kdo vítá vše, co rozptýlí společenský pesimismus." Je to ale nezvyk.
Když se zmíněným únorovým číslem Vogue probírala britská novinářka Paula Cocozza, přepadl ji po chvíli pocit, že se všechny dámy nějak podezřele culí. "Měla jsem pocit, že vědí něco, co já ne, a dokonce mi to připomnělo horory v hlavní roli s vraždícími panenkami se strnulým úsměvem," píše Paula.
A na tom je celá situace s modelkami bez výrazu zobrazena v absurdní nahotě. Jestliže vás při prohlížení stránek módního magazínu úsměv vyděsí, je něco velmi špatně.
Bude zajímavé sledovat, jak rychle a jestli vůbec pronikne změna z velmi vlivných světových módních publikací mezi tvůrce, jejichž přehlídky pak ovlivňují to, co vidíte (nejenom) na našich stránkách každý podzim a jaro.
Jako domovnice po konzumaci kila citronů
Kdybyste tu s námi byli, když se proklikáváme tisícovkami fotek z přehlídek značek Emporio Armani, Yves Saint Laurent, Givenchy nebo Balenciaga, padla by na vás chandra. Módní redaktorka s grafičkou vybírají fotky, na kterých modelky vypadají jen jako domovnice po konzumaci kila citronů.
Přesto ta samá módní redaktorka říká, že ani ona nemá ráda na molech rozjuchané výrazy, protože to evokuje levné a masové značky. Je to jasné – úsměv jako komodita prošel devalvací, a dokud evokuje módu z tržnice, na důležité přehlídky zřejmě nepronikne.
Móda je součást kultury každého národa. Není o nic méně důležitá ani o nic méně vypovídající než malířství nebo literatura. A podle mého názoru způsob prezentace stylu oblékání silně ovlivňuje to, jak zacházíme sami se sebou. Do čeho svoji tělesnou schránku navlékáme, co tím o sobě říkáme a v konečném důsledku i jaká je nálada ve společnosti.
Chápu, že teď zním jako diplomová práce, ale jsem vážně přesvědčená, že kdyby móda, jako součást nadstavby našich životů, byla hravější a veselejší a méně by z ní koukala prestiž a prachy, bylo by nám o něco líp.
Když se vrátím k teorii Johna Bergera, že modelky se tváří nadřazeně, aby jim zákaznice záviděly, podvědomě mě to nutí bránit se manipulaci. Nechci si vybírat oblečení pod vlivem negativní emoce, závisti. Chci si ho vybírat s radostí a potěšením. Holky, koukejte se smát!
