Potřeba hovořit je u každého dítěte jiná. Některé s vámi čile konverzuje ještě v kočárku, jiné si dává pěkně na čas. Marie Fraňková, matka čtyřleté Elišky říká: " Pohádky jsme jí četli od peřinky. Jako jediná vnučka dvou nadšených babiček byla pořád obklopená lidmi, kteří na ni mluvili."
Žvatlat začala Eliška brzy, což o to. "Na vyprávění reagovala a milovala, když jsme jí četli knížky. Sama však nemluvila. Někdy kolem druhého roku dokonce přestala i se žvatláním a jen sem tam vyřkla nějaké zkomolené slůvko, třeba bác," říká její maminka. "To ovšem neznamenalo, že něco padá, ale že chce chleba. Jednou jí totiž spadl na zem, my jsme volali bác a ona to od té doby řekla pokaždé, když měla hlad."
Ještě na tříleté prohlídce Marie s pediatričkou zoufale řešila, proč její dcera není schopná mluvit. Lékařka usoudila, že vývoj děvčátka je jinak zcela v pořádku, pročež je namístě ještě chvíli počkat. Ta "chvíle" trvala asi tři měsíce. "Najednou jako mávnutím kouzelného proutku se Ela rozpovídala. Ne ve slovech, ale ve větách. Slovní zásobu začala mít neuvěřitelnou. Měla jsem pocit, jakoby si to uvnitř někde pěkně všechno dávala dohromady, aby pak vplula do světa velkých jako suverén," vzpomíná její matka.
Podporujte komunikaci
Podle logopedky Jitky Pelikánové není podobná situace výjimkou. "Pokud jinak normálně vyvíjející se dítě nezačne do tří let mluvit, není to důvod k panice. Ten zásadní krok pravděpodobně udělá v období mezi třetím a čtvrtým rokem, kdy jde vývoj řeči prudce nahoru," říká.
Důležité je také si uvědomit, že i dítě otálející s řečí většinou slovní zásobu má, byť pasivní. Už v druhé polovině prvního roku bývá schopné reagovat na slova dospělého, při slovech "tik ťak" například obrátí hlavu k hodinám.
Měsíční přírůstek slovní zásoby, byť stále v pasivní podobě, rychle stoupá. Do prvního roku jde průměrně o pět až dvanáct slov, ale do třináctého měsíce už je to až pětačtyřicet slov. Období kolem roku a půl bývá označováno za stadium počátečního osvojování řeči, kdy se objevují první, většinou zkomolená slůvka. Je dobré na ně reagovat a snažit se pochopit, co má malý řečník na srdci. Často zde jedno nedokonalé slovo supluje celou větu, jíž byste se měli pokusit porozumět a dítěti ukázat, jak skvěle si dokážete společně popovídat. "Vzájemnou komunikaci je potřeba podporovat, čímž dítě motivujeme k dalšímu rozvoji řeči," tvrdí Jitka Pelikánová.
Řekni máma
Individuální bývá nejen okamžik, kdy dítě začne říkat první slova, ale též fakt, jaká slova zařadí do svého slovníku jako první. Většina z nás mívá představu, že tím prvním slůvkem bude "máma". Jaký div, když ona milující maminka přijde na řadu až za celým ostatním příbuzenstvem, hromadnými dopravními prostředky a balonem. Zklamání však není namístě. Oproti všeobecné představě je "máma" pro některé děti mnohdy o dost hůře vyslovitelná než třeba táta nebo bába.
Na první "maminkovské" oslovení si tak často musíme počkat mnohem déle, než bychom si mysleli. Ale o to větší radost nám tím drobeček nakonec může udělat. Třeba jako Lucii Zámečníkové, která vypráví: "Filípek mluví od roku a půl. První slovo byla bába, ačkoliv babička je ze Slovenska a do té doby ji viděl třikrát. Druhé slovo táta. Pak následovalo káka, což označovala plenku i její obsah. O něco později zdokonalil obsah plenky na oňo, to jak si tatínek moc nedával pozor na pusu. Tenkrát jsem už byla dost rozladěná, že oňo říká a máma ne. Poté si osvojil asi pět dalších slov, samozřejmě kromě mámy. Jednou, krátce před druhými narozeninami, seděl na nočníčku, já čekala, kdy řekne své tradiční oňo, abych mu vytřela zadek, když on najednou vstal, vítězně ukázal na svůj produkt, usmál se na mě a řekl: MÁMA. Celá rodina se mi dodnes směje, ale za ten okamžik radosti to stálo."
