Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Proč holky nemají tah na bránu?

  0:25aktualizováno  0:25
Ve vysoké politice a ve vedení velkých firem je málo žen. To je fakt. Ale známe pravý důvod? Co když leží někde jinde než v oblíbeném argumentu "ti zlí muži nás nenechají postoupit dál". Třeba v nás samotných.
Proč ženy nemají tah na bránu? Ilustrační foto

Proč ženy nemají tah na bránu? Ilustrační foto

Pravda je, že celosvětový trend, alespoň ve velkých firmách, je dostat do vedení více žen. Firma má pak lepší pověst, je úspěšnější a láká to nové pracovnice. Jenže od určité pozice výš ženy povýšení a s ním spojený růst platu odmítají. Že bychom si vybojovaly něco, co vlastně nechceme, a dobrovolně se teď stahujeme do domácích pozic? V žádném případě nechceme zlehčovat nutnost další proměny v naší stále ještě patriarchální společnosti, jenom se pokusíme podívat na známý problém z jiné perspektivy.

"Skleněný strop jsem si nastavila sama!"

Pod tímto názvem proběhl britským tiskem před nedávnem příběh manažerky Elaine, která odmítla povýšení – nabídli jí třetí nejdůležitější pozici v podniku, který má 12 000 zaměstnanců v 60 zemích, a slíbili do tří let místo generální ředitelky. "Když jsem řekla ne, prezident firmy se mě zeptal, jestli jsem se nezbláznila. Můj tchán, velký byznysmen, se mnou nemluví. On kvůli své práci stěhoval svých pět dětí po celém světě!" Elaine má sice jen dvě, ale přesto je nehodlá přesouvat podle toho, kam ji firma právě vyšle, ani je vídat dva tři večery v týdnu.

Na jednom případu těžko stavět závěry, ale stejný výsledek vyplývá i z výzkumu, který na 2 443 ženách udělaly investiční analytička Carolyn Buck Luce a ekonomka Sylvia Ann Hewlett. Zjistily, že každá třetí Američanka s univerzitním vzděláním pracuje na zkrácený úvazek a že 38 % velmi úspěšných žen odmítlo někdy v životě povýšení a spokojily se s nižším platem. Mít v práci moc a vysokou pozici je totiž pro ženy až na posledním místě. Pro celých 85 % z dotázaných žen jsou důležitější jiné hodnoty – třeba možnost pracovat s lidmi, kterých si vážím, být v práci "sama sebou" a mít zkrácenou nebo pružnou pracovní dobu. A to všechno v zemi, kde je volno po porodu dítěte mnohem kratší než u nás.

První feministky, které razily názor, že muži a ženy jsou naprosto stejní, už ho zřejmě přehodnotily. Slovy jedné z nich, spisovatelky Susan Pinker: "Myslely jsme si, že kdyby ženy dokázaly překonat svoji staromódní sentimentalitu a muži častěji přebalovali a krmili děti, mohly by se rodičovské role prohodit."

Dnes už je jasné, že ženy i muži mají v určitých fázích života své jedinečné role, které by je měly uspokojovat, ale ne omezovat. A za všechno samozřejmě mohou hormony. Ty naplňují ženy uspokojením, když chovají své děti, a mužům vlévají do žil adrenalin, když se jim na poradě podařilo zdeptat nenáviděného protivníka.

Znamená to, že ženy nejsou schopné jít cílevědomě za svým? Hájit své názory a trvat na fér ohodnocení? Postupovat po kariérním žebříčku až do takové výšky, která je jim příjemná? Neznamená. Některé nemají tah na bránu prostě proto, že nechtějí. Ale co ty, které ambice mají a chtějí se v práci nebo třeba v politice výrazně prosadit?

Jedna za všechny, všechny proti jedné

Debra Condren, americká psycholožka, tvrdí, že ambiciózní ženy všechny nástrahy pracovní džungle zvládnou s přehledem, ale bohužel se předem bojí nálepky potvory, která jde tvrdě za svým. Pro muže by označení tvrďáka urážkou nebylo, u ženy je vnímáno jako pohana. "Díky kandidatuře Hillary Clinton na prezidentku USA se začalo mluvit o spoustě věcí týkajících se ženských ambicí. Pohrdavé vyjadřování o agresivních ženách, výsměch slzám na veřejnosti, přetřásání toho, jak se Hillary obléká – tohle všechno zaplnilo noviny i televizi a pracující ženy v tom poznávají problémy, se kterými se samy setkávají denně," říká psycholožka.

Paní Clinton slouží jako nejlepší příklad, vždyť se uchází o velmi mocnou pozici, která dosud nikdy v historii nepatřila ženě, a čelí přitom velmi specifickému tlaku i otázkám. Ptá se někdo Johna McCaina, jak peče čokoládové sušenky? Zkoumá někdo oblek Baracka Obamy? Neptá a nezkoumá, ale v rozhovorech a debatách s bývalou první dámou a dnešní senátorkou to není nic neobvyklého.

A bohužel takhle neporýpávají jen muži, ale i hodně žen. I pro ně je totiž těžké zpracovat obraz ambiciózní ženy, která tak zřetelně staví práci nad rodinný život. A to už má své jediné dítě dospělé a o vztahu s manželem si většina světa nedělá žádné iluze. Jak se potom má se svými ambicemi sžít "obyčejná" česká žena a maminka?

"Vy za to stojíte" není marný slogan

Jádro pudla leží, stejně jako v mnoha jiných problémech ženské psychiky, v nízkém sebevědomí. Nevěřím si, nevěřím tomu, že moje práce má nějakou cenu, nevěřím tedy tomu, že já sama mám nějakou cenu, nemá tedy smysl, abych v práci hájila své názory, snažila se o postup, nebo se třeba dokonce hádala se šéfem.

Co bychom se v tomto případě mohly naučit od mužů, je jejich nepřekonatelná sebedůvěra: jsem úžasný, moje myšlenky jsou úžasné, a tudíž si zasloužím zvednout plat i povýšit (nemluvě o tom, že můj šéf je vůl s inteligencí šanonu).

Když se podíváte na čtyři zlatá pravidla ambiciózní ženy v boxu dole, zjistíte, že základem je pracovat tam, kde vás to doopravdy baví. Proč byste se angažovala ve skladu žárovek, kde pracujete, když jste vždycky chtěla třeba učit výtvarnou výchovu nebo péct koláče?

Vaše cesta k naplnění zdravých ambicí pak bude delší. Budete muset začít tím, že konečně půjdete dělat to, co vás baví. Koneckonců v práci trávíte skoro polovinu života, a jestli vás ta polovina spíš otravuje a nudí než těší, funguje jako energetický upír.

Do cíle, který vidíte, snáze doběhnete

V diáři máte tři kolonky: do jedné píšete děti a co je pro ně potřeba zařídit, do druhé domácnost s nákupy a opravami a ve třetí jste vy – sem a tam cvičení (spíš plány než pravda), kino nebo káva s kamarádkou. Schází čtvrtá. Na pracovní nápady, sny a cíle.

Dokud nebudete vědět, kam to chcete dotáhnout, nedotáhnete to nikam. Ať už ten cíl bude otevřít si vlastní krámek s květinami nebo vymyslet lepší systém práce ve vaší účtárně, budete ho sama považovat za důležitější, když ho budete mít na očích spolu s novými kartáčky na zuby pro děti a filtry do domácího kávovaru.

Není nutné pro svou práci dýchat dnem i nocí, ale je dobré udržet si v hlavě perspektivu. Přiznat si, po čem toužím, nestydět se za to, bojovat o to, ale nechat si rezervy i na ostatní život. Schopnost soustředit se na víc věcí najednou a nepadnout zbytečně v cílové čáře vyčerpáním je zase mimochodem něco, co by se od nás v pracovní sféře mohli naučit muži.

Prosím, prosím, přidejte mi

Taky byste si radši ukousla vlastní patu, než vešla do šéfovy kanceláře a řekla si o přidání? Zřejmě je to tím, že jsme zvyklé spíš čekat na pochvalu, než si o ni říct. Jinak přece není nic zlého na tom, oznámit nadřízenému nebo nadřízené: "Poslední dobou se mi povedlo tohle a tohle, tak si myslím, že bych si zasloužila mimořádnou odměnu." Nebo: "Jsem tady už skoro tři roky, hodně jsem se toho naučila, jsem pro firmu mnohem užitečnější než dřív, proto bych si chtěla promluvit o případném zvýšení platu." V tomto případě sebechvála nesmrdí. Tady platí jiné pravidlo – hloupý, kdo si neřekne.

Proč se vyhýbáme konfrontacím?

Poslední bod kvarteta ambiciózní ženy se vám nemusí líbit. Ženy všeobecně v práci nerady chodí do konfliktů, vyhýbají se konfrontacím a špatně snáší napětí. Protože do práce nechodíme bojovat, ale komunikovat, a záleží nám na dobrých vztazích s ostatními, musíme si najít jiný způsob, jak dát najevo svůj názor. Muži si totiž po pracovní hádce klidně zajdou spolu na oběd, ale u žen je pravděpodobnější, že ji budou déle rozdýchávat a dusno se protáhne na několik dní.

Najděte si svůj způsob řešení konfliktů a toho se zuby nehty držte. Vyhýbat se jim nepomůže, neřešený problém bude narůstat. Buďte zdvořilá, ale rozhodná. Dejte najevo, že je to důležité, ale ne osobní. Pomůže-li vám to, napište dotyčnému mail či dopis, aspoň si při psaní uspořádáte své myšlenky a námitky.

Za pár let budeme výš (když budeme chtít)

Jednou bude žen ve vedoucích pozicích firem i v politice víc. Budou ambiciózní, i když po svém, a budou pracovat jinak než muži. Budou vedle své práce i žít a budou umět dělit čas mezi rodinu a kancelář tak, aby ony samy byly spokojené.

Chceme to někam dotáhnout, ale ne bojem. A hlavní cíl asi bude přiznat si, co nám přináší největší uspokojení, a jít za tím. Máte-li vy ten správný tah na bránu, třeba budete jednou z prvních kapitánek a přiberete si do týmu další.

Čtyři pravidla ambiciózní ženy

Debra Condren je psycholožka a pracovní poradkyně, která se zaměřuje na "povzbuzování žen ve světě, kde vládne dvojí míra". Ve své knize Ambice není sprosté slovo říká:
"Řekněme si to na rovinu, pro ambiciózní ženu existuje v naší kultuře jen jedno slovo – potvora."

Ve snaze ukázat i ženám "tah na bránu" jako dobrou vlastnost sestavila kvarteto zlatých pravidel ženy, která to chce v práci někam dotáhnout:

1. Milujte svou práci a neomlouvejte se za to
Můžete tvrdě prosazovat profesionální práci, za kterou vás platí, a využívat všech možností, které vás posunou dál.

2. Vytyčte si cíl, žádné kompromisy
Jediná cesta ke spokojenému životu je považovat svůj kariérní cíl za stejně důležitý jako všechny ostatní životní hodnoty včetně vašeho partnera, dětí a přátel.

3. Znejte svou cenu a právo na odměnu
Nesmíte se stydět říct si o odpovídající plat. Zjistěte si, jaká je cena vaší práce na trhu, platy ve vašem oboru, a trvejte na správném ohodnocení.

4. Dejte najevo svůj názor
Doma ani v práci nemáte čtenáře myšlenek. Své názory a postoje musíte vyjádřit nahlas – jasně, věcně, ale ne útočně ani emotivně. To není hádka, to je nezbytné pro úspěšnou komunikaci.

Ženy s ambicemi, které to dotáhly daleko

MARIE CURIE-SKŁODOWSKÁ, vědkyně
Byla první ženou, kterou na Sorbonně přijali na fakultu chemie a fyziky. Jak za fyziku, tak za chemii získala i Nobelovu cenu. A pro tento výrazně mužský obor se jí podařilo nadchnout i dceru – rovněž laureátku Nobelovy ceny. Jako první žena je pochována v pařížském Panthéonu.

COCO CHANEL, módní návrhářka
Přestože část dětství strávila v sirotčinci, celkem brzy se jí podařilo otevřít si vlastní butik. A to s pomocí bohatých milenců. Celý život dělala, jen co ji bavilo. Naučila ženy nosit věci dosud určené jen mužům. Přesto jejím mottem bylo: "Čím ženštější jsme, tím jsme i silnější."

JOANNE ROWLINGOVÁ, spisovatelka
Knihu nebo alespoň povídku má doma v šuplíku hodně z nás. Autorka Harryho Pottera to dovedla dál, nabízela rukopis tak dlouho, dokud nenašla vydavatele, a vidíte, jak to dopadlo. Dnes má možnost si sama diktovat podmínky při natáčení filmů podle svých knih.

HILLARY CLINTON, politička
Post první dámy jí nestačil. Přes ostudu, kterou si utrhl její manžel, si vybudovala svou vlastní, úspěšnou politickou kariéru. V době naší uzávěrky stále ještě bojovala o funkci první americké prezidentky. I kdyby to nevyšlo, za ambice zaslouží zlatou medaili. Naučte se od mužů jejich sebedůvěru: jsem úžasný a povýšení si zasloužím





Nejčtenější

Neuroložka prof. MUDr. Marcela Lippertová-Grünerová, ph. D. působila celou řadu...
Neuroložka: Mozkové buňky umí spáchat sebevraždu, ale to my nechceme

„Mozkové buňky mohou spáchat sebevraždu. Mají jakýsi,červený knoflík’, který buď stisknou, nebo ne. My se je snažíme přesvědčit, aby ho nemačkaly, protože je...  celý článek

MOJE ROZMARNÉ LÉTO
Moje rozmarné léto: Hlasujte, posílejte a soutěžte o ceny za tisíce

Moje rozmarné léto je téma fotosoutěže, kam můžete celé prázdniny posílat své aktuální fotografie. Soutěžit můžete v některém z osmi kol, z nichž vítězové...  celý článek

Nafukovací lehátko ve tvaru plameňáka je "must-have" sezony.
Plameňáci ovládli léto, ale ikonami jsou už šedesát let

Luxusní šaty a šperky, obyčejná trička z řetězců, neonové lampy a nafukovací lehátka mají letos jedno společné. Vládnou jim plameňáci. Kýčovití, přesto...  celý článek

Lake Bellová
Lake Bellová: Děti vychovávám tak, aby si vážily starých lidí

Herečka Lake Bellová (38) denně naráží na to, že si dnešní mládež neváží starších lidí. Své děti tak vede k tomu, aby ke starším lidem měly úctu. A hlavně po...  celý článek

Ilustrační fotografie
Aby dětská záda nebolela. Pohybová terapeutka odpovídá on-line

Nemoci pohybového aparátu v posledních letech netrápí pouze dospělé, ale čím dál více i školáky. Proč tomu tak je, a jak dětem ulevit při výběru školní aktovky...  celý článek

Další z rubriky

Sedět jen doma? Kdepak, stále víc seniorů i na Vysočině bude aktivních.
Ve stáří nebude jen hůř. Osm pozitiv, která nás s věkem čekají

Bude už jen hůř, hekáme s přibývajícím věkem. I když žijeme pořád stejně, najednou nás bolí záda, koleno, kyčel a písmenka u návodů jsou čím dál rozmazanější....  celý článek

Ilustrační fotografie
Příběh Hanky: S přítelem nejsme schopni vyřešit, jak platit nákupy

Jsem rozvedená, ale s bývalým manželem jsem nikdy nemusela řešit, co kdo zaplatí, kolik kdo z nás vydělává či utrácí. Teď žiji s přítelem a dohady o penězích...  celý článek

Klidnou dovolenou bychom si přáli všichni, někdy se ale promění v noční můru.
Slibovali ráj, bylo to peklo. Co dělat, když na dovolené přijde problém?

Jste na dovolené a místo odpočinku se každý den nervujete s tím, že je něco špatně? Na nedostatky upozorněte hned na místě. Když nedojde k nápravě, reklamaci...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

První pomoc při vypadávání vlasů: Tabletky i přípravky pro bohatou hřívu
První pomoc při vypadávání vlasů: Tabletky i přípravky pro bohatou hřívu

Zničehonic začínáte ztrácet svou jinak bohatou hřívu? Nepropadejte panice a podívejte se, jak vypadávání vlasů udělit st... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.