Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh Mileny: Přítel je násilník, nikdo mi nechce pomoci

aktualizováno 
Jmenuji se Milena a jsem samoživitelka se dvěma dětmi (14 a 3 roky). Svou starší dceru jsem vychovávala sama s pomocí rodičů, protože její biologický otec se o ni nikdy nezajímal. Mladší dceru mám s expřítelem. S ním teď o malou bojuji, je to násilník.
ilustrační snímek

ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

S otcem své druhé dcery jsem se seznámila před pěti lety. Už v době, kdy jsem byla těhotná, docházelo mezi námi k vyhroceným konfliktům, týkajících se zejména mé starší dcery. Vulgárně jí nadával, ponižoval a došlo to tak daleko, že ji i fyzicky napadl, zezadu ji chytil za krk a smýkl s ní, že téměř upadla na zem. Bohužel jsem se to dověděla až s tříměsíčním zpožděním, protože se mi to dcera bála říct, aby se jí nepomstil.

Když byl mladší dceři rok a půl, expřítel napadl i mě. Nejdřív mě urážel a poté několikrát uhodil. Před tím se opět pustil do starší dcery, které jsem se zastala a to byl i důvod jeho útoku. U tohoto jednání byly jeho děti, které má z předchozího manželství (16 a 12 let), a obě moje děti. Podařilo se mi před ním zamknout v pokoji.

Po napadení jsem od přítele odešla
Druhý den jsem sbalila několik nejnutnějších věcí pro své dvě děti a pro sebe a od expřítele jsem odešla ke svým rodičům. Nebyla jsem nijak vážně zraněna, měla jsem pouze modřiny a oděrky. Proto jsem nešla k lékaři a ani na policii. Jak jsem časem zjistila, expřítel měl vždycky problémy se sebeovládáním a napadal kde koho.

Expříteli jsem vždycky umožňovala kontakt s dcerou, nějakou dobu jsem s ní k němu jezdila na víkendy, minulý rok v létě jsem tam strávila s dcerou týden v červenci a týden v srpnu. Jenže mě neustále napadal jak slovně, tak i fyzicky. Nakonec jsem k němu přestala jezdit.

Expřítel to vyřešil tím, že v září loňského roku přijel za dcerou, že ji vezme na procházku a kolem oběda se vrátí, avšak když jsem se za nimi podívala z okna, viděla jsem, jak nasedají do auta a odjíždějí pryč. Volala jsem mu, abych se zeptala, kam jedou, na což mi řekl, že změnil plány a že odjíždí s dcerami na Lipno, a vrátí se až druhý den večer. Malá dcera byla vybavena pouze na procházku, neměla s sebou žádné náhradní oblečení ani pleny na noc.

Kontaktovala jsem policii, která mi samozřejmě nepomohla, protože dceru nemám svěřenou do své péče, takže otec na ni má stejné právo jako já. Při sepisování protokolu jsem narazila na policistu, který mě měl zřejmě za hysterku bránící otci v kontaktu a také mi to dával patřičně najevo.

Nic na tom nezměnil ani fakt, že expřítel malou dceru vozil bez autosedačky, a tím ji ohrozil, že už dříve zavinil vážný úraz své starší dcery z prvního manželství, kdy ji motorovou pilou řízl do nártu, kde jí přeřízl čtyři šlachy, a dcera musela podstoupit několik operací včetně transplantace kůže. Nic na tom nezměnil ani fakt, že svou mladší dceru poslal se psem samotnou do lesa, kde narazila na „obnažovače“, z čehož má psychické problémy dodnes. Nic na tom nezměnil fakt, že v minulosti několikrát řídil opilý a přitom vezl své děti.

Od té doby, kdy si expřítel odvezl svévolně dceru na víkend, se dcera v noci budí, pláče a hledá mě. Snažím se styk s jejím otcem omezit, ale expřítel se se mnou soudil. Soud mu dal za pravdu, i když jsem argumentovala tím, jak je nespolehlivý a že se bojím, aby malé neublížil.

Expříteli soud vychází vstříc naprosto ve všem, dceru smí vídat každý druhý víkend (celý) i jednou týdně odpoledne. Nikdo nebere v potaz moje argumenty, které jsou, alespoň z části zdokumentované. Nikoho nezajímá, že se snažím pouze dceru ochránit.

Mediátorka je na straně otce
Paní z OSPODu neustále opakuje totéž a to, že máme využít služeb mediátora. Ve snaze se dohodnout jsem absolvovala návštěvu jedné paní mediátorky, která si nás nejprve pozvala zvlášť a poté na společnou schůzku. Když jsem tam byla sama, měla jsem ze schůzky dobrý pocit. Paní mediátorka mě vyslechla, uznala mé argumenty. Dost se podivovala, že jí expřítel neřekl, že vozil dceru bez autosedačky.

K mému překvapení při společné schůzce paní mediátorka otočila o 180 stupňů. On byl dokonalý otec, který by za své děti cedil krev (bez ohledu na to, že by určitě necedil svou vlastní krev) a já jsem byla matka, která mu brání v kontaktu. Ze schůzky jsem odcházela značně rozladěná. A jediné, čeho jsem dosáhla je to, že expřítel přislíbil, že bude navštěvovat psychologa, kvůli svým návalům vzteku a verbální a fyzické agresi.

Na argument, že vozil dceru bez autosedačky jsem se dověděla, že to nevadí, protože v současné době již autosedačku má. Na argument, že neumí vařit, mi bylo řečeno, že to nevadí, že se to naučí a na argument, že neumí zapnout pračku, mi paní mediátorka řekla, že to nevadí, protože když bude mít dceru na víkend, tak přece prát nemusí.

Je mi opravdu velmi nepříjemné, když mi má před dcerou nadávat do spousty velmi vulgárních jmen. Jednou od něj dcera přijela s tím, že maminka je debilní. Když jsem se jí ptala, kdo to říkal a že se to neříká, odpověděla, že to říkal táta. Ani na tohle však nikdo nebere zřetel. Expřítel mi i zasahuje do výchovy, neguje vše, co dceři řeknu.

Expřítel na mě posílá udání
Expřítel neustále obepisoval OSPOD, kdy tam oznamoval, že jsem alkoholička, že máme doma nepořádek, že je dcera zanedbaná a špinavá. Paní z OSPODu tady byla i na šetření a neshledala naprosto žádné závady. I proto mě udivuje, že jde na ruku spíše jemu. O každém konfliktu jsem paní z OSPODu psala e-mail.

Při posledním, kdy mi expřítel na dětském hřišti opět vulgárně před dcerou nadával i přes to, že jsem mu řekla, že když toho nenechá, tak s dcerou z hřiště odcházíme. Nepřestal, tak jsem vzala dceru na ruku, že odejdeme. Rval mi ji z ruky a pořád mi nadával. Bohužel než mi na lince 158 zvedli telefon, sebral se, vzal malou a odešel. Zavěsila jsem a šla za nimi. Měla jsem vydržet, ale nechtěla jsem, aby odešel s dcerou pryč.

Navíc mám špatnou zkušenost, nikdo mi nevěří, prý jsem zaujatá. Je to otec mé dcery a má na ni také právo. Jenže já ho znám a vím, čeho je schopen. Sama jsem několikrát byla svědkem toho, jak nevybíravě nadával své bývalé ženě před jejími dětmi, které z toho byly psychicky zdeptané. Jindy nadával i svým dcerám do hysterek a podobně.

Z vyprávění jeho dětí vím, jak fyzicky napadal jejich mámu, když se rozváděli. Nenapadl jen ji, ale i jejího otce, který jí přišel na pomoc.

V současné době mi expřítel vyhrožuje, že si zažádá o střídavou péči. Už nevím, co mám dělat. Uvažovala jsem o tom, že se odstěhuju i s dcerami na konec republiky, aby k nám měl co nejdál.
Milena

Názor odborníka: Sbírejte důkazy

Dobrý den, paní Mileno, chápu, že situace, které musíte čelit, je komplikovaná a krajně nepříjemná. Vezměme váš příběh popořadě.

Popisovala jste, jak vás a vaši dceru expřítel fyzicky napadl. Obecně je v takovém případě na místě zavolat policii. Po napadení je vhodné vyhledat odborné ošetření lékaře a nechat si zhotovit zprávu, která dokumentuje následky napadení, i když jde „jen“o modřiny a oděrky. Nepíši to z důvodu, abych ve vás vyvolal pocity viny, že jste tímto způsobem nepostupovala. Spíš abych vás povzbudil k tomu, abyste to udělala v případě, že by se podobná situace opakovala. Je v pořádku a nutné bránit sebe i své děti. Odchod od přítele bylo správné rozhodnutí.

Nevím, z jakého důvodu se staví lidé, které požádáte o pomoc na stranu expřítele, ale domnívám se, že nezbývá, než dál uchovávat jakékoli důkazy, které by podpořily vaše slova. Snad je expřítel výborný manipulant. Byl u některého z jeho excesů přítomen soused? Nebo někdo jiný? Pokud ano, požádejte je o pomoc, možná na vše nemusíte být sama.

Také bych zvážil psychologické vyšetření dcer. Obě byly svědkyněmi velmi nepříjemných událostí a fyzického násilí. Starší byla dokonce sama napadena. Podle projevů popsaných u mladší holčičky po návratu z Lipna, bych se obával traumatizace. Nepsala jste nic o chování starší dcery, ale i bez výraznějších projevů může být její psychika též událostmi poznamenána.
S přáním všeho dobrého,
Petr Jarolímek, Psychologie.cz

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 430

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 13. července 2015. Anketa je uzavřena.

2. Mám při každé příležitosti, kdy se nebude chovat, jak má, volat policii? 339
4. Mám se odstěhovat co nejdál od něho? 65
1. Mám se snažit s expřítelem vycházet, ať mám klid já i moje dcera? 19
3. Mám mu co nejvíce bránit ve styku s dcerou? 7
Autoři:






Hlavní zprávy

Cuketovo čokoládový chlebíček
Cuketovo čokoládový chlebíček

Potěšte rodinu rychlou dobrotou.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.