Příběh Veroniky: Tchyně a její pes mě vyštvali z domu

S Jirkou jsme bydleli společně v bytě v domku jeho rodičů. Matka mě sice ráda neměla, ale dalo se to zvládnout. Pak si pořídila psa a všechno je jinak. Mám alergii na psy a pod jednou střechou s nimi být nemůžu. Musela jsem se odstěhovat.

Už od první chvíle, kdy mě Jirka představil rodičům, jsem cítila, že s jeho matkou budu mít problém. | foto: Profimedia.cz

Jmenuji se Veronika a je mi téměř třicet let. Před necelým rokem jsem se nastěhovala k příteli, jeho rodiče nám uvolnili první patro domu, které jsme za společně našetřené peníze zrekonstruovali. Konečně jsme spolu začali bydlet a žít.

Bydlíme u Jirky

S Jirkou jsem se seznámila před dvěma lety. Po vzájemném oťukávání jsme spolu začali chodit, pak občas přespal on u mě, pak já u něj a nakonec jsme zvolili variantu žít společně ve svém. A pak třeba bude svatba...

S Jirkou máme společné to, že jsme jedináčci. A navíc jsme oba vyrostli v rodinném domku v malém městě pár desítek kilometrů od Prahy. Ovšem smůlu máme v tom, že on je na východ od Prahy a já na západ. Takže nás dělí dvojnásobná vzdálenost.

Navštivte Kavárničku u Oněnky

Pojďte se svěřit, poradit nebo si jen tak popovídat s ostatními čtenářkami.

Oněnka

Po střední škole jsem si našla práci v Praze a domů k rodičům každý den dojížděla. Jirka naopak má práci v městečku, ve kterém žije, pár desítek metrů od domova. Rozumně jsme se rozhodli, že bydlet budeme u něj. Já stejně každý den dojíždím, takže pro mě to nebude taková zátěž, jako kdyby denně dojížděl i Jirka.

S Jirkovou matkou jsme si do oka nepadly

Už od první chvíle, kdy mě Jirka představil rodičům, jsem cítila, že s jeho matkou budu mít problém. Sice se tvářila mile, usmívala se, ale její oči byly studené. Jako kdyby mi dávala najevo, že mě trpí jen proto, že mě Jirka miluje, ale jednoduché to s ní mít nebudu.

Vůbec jsem neměla v úmyslu s ní soupeřit, klidila bych se jí z cesty, ale ona mě v klidu nenechala. Každou chvíli, i když s milým úsměvem, mi radila, jak mám vařit, co má a nemá Jirka rád, jak mám uklízet, jak často prát a tak podobně. Nejdříve jsem ji poslouchala, přikyvovala, ale když už snad nebylo dne, aby za mnou nepřišla s nějakou dobře míněnou radou, řekla jsem jí, že děkuji, ale ať už za mnou nechodí, že vím, jak se o Jirku i domácnost starat.

Matka si pořídila psa

Po našem rozhovoru mi "tchyně" sice dala pokoj, přestala se ale na mě usmívat a celkem nepokrytě mi dávala najevo, že by byla nejradši, kdybych se odstěhovala. Což se jí ostatně splnilo. Pořídili si totiž psa, když prý nemáme zájem jim dát vnoučata. Pejsek je nádherný, zlatý retrívr. Ovšem má to jednu vadu, mám alergii na psy. A dost velkou. Stačí, abych přišla do místnosti, kde pes je, nebo byl a po pár minutách mě začnou pálit oči, smrkám, kýchám a někdy mám i vyrážku.

Jirka o mém problému ví dlouho, jednou mi totiž navrhl, že bychom si mohli psa pořídit a já mu o své alergii řekla. Nechci být paranoidní, ale podezřívám tchyni, že si psa pořídila schválně. Vím, že jí kdysi Jirka o mé alergii řekl.

Byla jsem u alergologa, napsal mi léky, ale bohužel má alergie je tak silná, že mi nepomáhají. Doporučil mi dát psa pryč. O tom já ale nerozhoduji. Když to Jirka řekl rodičům, matka mu odpověděla, že ji to moc mrzí, ale Sam je jejich miláček a pryč ho rozhodně nedají. Budu se mu prý muset vyhýbat. Nebo se odstěhovat.

Odstěhovala jsem se

Nakonec jsem odešla, bydlím opět u svých rodičů. S Jirkou jsme se nerozešli. On za nic nemůže, s matkou ale prý vůbec nemluví. Což by mě sice mohlo těšit, ale naši situaci to neřeší. Chceme spolu žít, ale nevíme, jak se rozhodnout. Oba máme k dispozici volný byt i u mých rodičů, ale Jirkovi nevyhovuje, protože by do práce dojížděl extrémně dlouho, vlastně kvůli spojení by to ani nebylo možné.

Nebo si můžeme něco pronajmout či na hypotéku koupit. To mi ale také nepřijde úplně ideální řešení, zadlužit se, když můžeme bydlet prakticky "zadarmo" ve svém. Jsem ze všeho tak zoufalá, že mě dokonce už napadla kacířská myšlenka, s Jirkou se rozejít...

Co byste na mém místě udělali vy? Prosím, poraďte mi.

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 4672

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 24. ledna 2011. Anketa je uzavřena.

3. Máme si s Jirkou pronajmout byt v Praze? 3840

4. Máme si koupit byt na hypotéku? 394

2. Mám Jirku přesvědčit, aby si našel práci v Praze a abychom se nastěhovali do bytu v domku mých rodičů? 247

1. Mám se s Jirkou rozejít? 191

názor psychologa

Doporučoval bych vám pojmenovat si věci pravými jmény a zamyslet se nad pravdivostí některých vašich předpokladů:
1. První otázkou je vztah s vaší tchyní. Je možné, že vás nemá ráda. Možná se to změní, možná ne. Pokud vás ale ráda nemá, přijde vám rozumné bydlet s ní pod jednou střechou?
2. Zadruhé se zdá, že Jirka stojí před volbou, zda dá přednost matce, nebo vám. Vcelku rozumím, že čekáte, že si vybere vás a chápu, že to, že s matkou pouze nemluví, pro vás není dost.
3. Ať už si tchyně pořídila psa vám natruc (nebo také ne), je její právo, aby si do svého domu přivedla zvíře, jaké se jí zlíbí.
4. Možnost bydlet "ve svém" nemáte. Máte snad možnost bydlet v domě vašich nebo Jirkových rodičů (se všemi možnými konflikty, které to s sebou může nést). Ve svém ale znamená, že se o bydlení postaráte sami.
5. Zadarmo zpravidla není nic. Za vlastní byt zaplatíte penězi, za bydlení u vašich rodičů zaplatí Jirka změnou práce či dlouhým dojížděním, cena za bydlení u Jirkových rodičů byla pro vás tak vysoká, že jste se musela odstěhovat.
PhDr. Pavel Král, Psychologie.cz