S Kájou jsme se do sebe zamilovali už ve škole. Bylo to v prváku na střední, byli jsme na dvoudenním školním výletě a tehdy mezi námi přeskočila ona pověstná jiskra. Od té doby jsme se od sebe nehnuli. Zpočátku jsme byli spíš jen kamarádi, sice jsme si sem tam dali pusu, ale to bylo asi tak všechno. Pamatuji si, že Kája by chtěl, ale já se moc styděla a hlavně bála.
Skoro celé dětství mě vychovávala přísná babička - táta mi totiž brzy zemřel a maminka pracovala v obchodě a po večerech uklízela, aby uživila nejen mě, ale i dva bráchy. No a já se babičky bála, protože se mi dlouho snažila namluvit, jak přijdu do pekla (byla navíc i silně nábožensky založená), jestli se s nějakým klukem zapletu ještě před svatbou. Když jsem začala chodit s Kájou, o sexu jsem už věděla své, ale přesto ve mně stále byl ten podvědomý strach.
Na svatbu jsme čekali deset let
Po škole jsem začala pracovat, Kája asi dva roky studoval vysokou, ale nebavilo ho to, našel si práci, která ho chytla a na školu si ani nevzpomněl. Pořád jsme spolu chodili a pochopitelně i spali. Bylo nám hezky a začali jsme plánovat, že se vezmeme. Jenže jsme neměli kde bydlet. Já žila s maminkou a bratry, vzali jsme si k sobě i babičku a o její byt jsme přišli. Doma mě potřebovali, protože jsem pomáhala rodinu živit.
Když nám bylo oběma 26 let, konečně jsme se vzali. Moje babička zemřela, bráchové se odstěhovali a Karel po svém dědovi zdědil byt. Konečně jsme mohli žít spolu. Během rekonstrukce bytu jsem otěhotněla a narodili se nám dva kluci - dvojčata Kája a Pája.
Něco se u nás pokazilo
Prvních pět let bylo nejkrásnějších v mém životě. Byla jsem s kluky doma, do práce jsem šla, až když nastoupili poslední rok školky. I s Karlem bylo všechno krásné, dokud nezačal pracovat pro jednu firmu jako její obchodní zástupce a byl pořád na cestách.
Příběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
V té době se nám to doma začalo kazit. Karel byl dost úspěšný, vydělával slušné peníze a zároveň mi občas dával najevo, že je trochu jinde, než jsem já. V tom měl pravdu, já byla zapřažená kolem domácnosti, dětí a toho, aby měl doma navařeno, uklizeno a čisté košile. A taky jsem o sebe tak trochu přestala dbát, k holiči jsem zašla třikrát do roka, přestala jsem se malovat jako dřív a ani s módními výstřelky jsem se příliš nekamarádila. Karel mi to občas taktně připomněl, ale já v tom nepoznala žádné varování.
Až jsem se dozvěděla, že má milenky, ne jednu, ale hned tři. Dozvěděla jsem se to od jeho kolegy na akci jejich firmy. Myslela jsem, že je to hloupost, ten kolega byl dost opilý, když mi říkal, že Karel má v každém městě, kde má své obchodní aktivity, ženskou. Jenže Karel se po pár vytáčkách přiznal. Zároveň mi ale slíbil, že s nimi skončí.
Skončil a pár let to mezi námi klapalo prakticky jako dřív. Dokonce jsme spolu tenkrát navštívili poradnu, kde s námi rozebrali, co jsme dělali špatně. Pochopila jsem, že i já na naší krizi měla podíl viny.
Před rokem měl zase milenku
Až jsem před rokem zjistila, že mi je opět nevěrný. Přitom jsme v té době měli moc hezký vztah. Vůbec nic jsem nepoznala. Jeho poměr se provalil hloupou náhodou. Zavolala mi kamarádka, jak se mi líbil film, na kterém jsem byla den předtím s manželem. Ona ho v kině viděla a než se k němu dostala, aby nás pozdravila, byl pryč. Já to ale nebyla a manžel měl být ten večer mimo naše město na obchodní schůzce.
Když přišel domů, hned jsem na něj uhodila. Opět se přiznal a opět sliboval, že to okamžitě skončí. Asi skončil, podle toho, jak se začal chovat, jenže ve mně něco umřelo. Už mu nedokážu věřit. A ani s ním nemůžu spát, vždycky si představuji, jak objímá nějakou jinou. Hnusí se mi, vadí mi i to, když mě obejme. Pořád se na něco vymlouvám, že dnes večer ne. Přesto to občas musím vydržet, ale je mi na zvracení.
Nevím, co mám dělat. Kdybych s ním nemusela spát, bylo by všechno v pořádku (pro mě). Přes ty jeho nevěry ho stále miluji. Vždycky se ke mně choval moc hezky, dokážu si s ním povídat o všem možném, ale nesmí na mě sáhnout. Zatím se před ním přetvařuji, tajím, co při dotycích prožívám, ale bojím se, že mu brzy dojde, že mi fyzický kontakt s ním je odporný.
Veronika
Názor odborníka: Zkoumejte, co ve vás odumřelo
Vážená Veroniko, váš příběh popisuje častou situaci párů v krizi, zažívajících opakovanou nevěru. Své přirozené tělesné pocity nechuti a odporu přemáháte a skrýváte, jako byste se za ně před manželem styděla. Zároveň k němu stále cítíte určitou blízkost, snad díky vaší společné historii a manželově zájmu o vás. Zkuste objevit, co ve vás po odhalení manželovy nevěry odumřelo: pocit důvěry, výlučnosti, bezpečného útočiště?
Nová nevěra také zřejmě vedla k narušení vaší vztahové intimity. I když se k manželovi teď vlastně chováte podobně, jako dříve on k vám (tím, že váš vztah zatěžujete tajemstvím a přetvářkou), jako byste jeho i sebe také trochu chránila před důsledky vašich činů.
Zdá se mi, že vztah s manželem pro vás stále představuje velikou životní hodnotu. Pak má určitě smysl poslouchat vlastní přirozenost a odlehčit už tak zatíženému vztahu od dalšího tajemství. Unese-li vztah a vy oba novou skutečnost (která teď spočívá ve vaší momentální nechuti k tělesnému kontaktu s manželem), pak máte šanci na novou společnou budoucnost.
Zbyšek Mohaupt, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 14. listopadu 2011. Anketa je uzavřena.
