Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Příběh Táni: Kamarádce se daří úplně všechno a já jí závidím

  0:21aktualizováno  0:21
Markétu mám moc ráda, ale závidím jí někdy i nos mezi ušima. Se svými pocity bojuji už od dětství. Nikdy jsem se s nimi ale nikomu nesvěřila. Asi je nejvyšší čas to udělat.
(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) - ženy, žena, manažerka, závist, telefon, | foto: Profimedia.cz

S Markétou jsme kamarádky už od základní školy. V páté třídě k nám přišla nová a než jsem se zmohla na odpor, sedla si ke mně do lavice.

Zpočátku jsem ji ignorovala, ale ji to neodradilo a snažila se mě přimět k hovoru. Nakonec se ledy prolomily a z nás se brzy staly nerozlučné kamarádky.

Vydrželo nám to až do dospělosti. Dnes po téměř dvaceti letech, kdy máme obě své rodiny, se stále stýkáme a jedna na druhou nedá dopustit.

Pocházíme každá z jiného prostředí

Markéta je jedináček, narodila se už starším rodičům a ti ji patřičně rozmazlovali. Měla, na co si vzpomněla. Pamatuji si, že jsem jí už jako malá záviděla novou panenku i s kočárkem, vlastní pokoj, morče a taky to, že na ni rodiče měli vždycky čas. Po víkendu mi často vyprávěla, jak s nimi byla na výletě a co všechno viděli a hlavně, jak byli na obědě v restauraci a ona si mohla dát, co chtěla, i zmrzlinový pohár.

To já jsem vyrůstala se dvěma mladšími bratry, dvojčaty a protože u nás nikdy nebylo peněz nazbyt, o hodně "radostech", které zažívala Markéta, jsem si mohlo nechat jen zdát. Naši byli sice bezvadní, dětství jsem taky měla hezké, ale jako dítě v porovnání s Markétou jsem to viděla jinak.

Šly jsme spolu na gympl

Po základní škole jsme šly obě na gymnázium. Já se musela na zkoušky nadřít, Markéta se naopak učit nemusela, učení jí šlo samo. To byla další věc, kterou jsem jí záviděla. Mockrát jsem se přetvařovala, když jsem jí říkala, jak je skvělé, že má z něčeho za jedna a přitom jsem jí to nepřála, protože já tu jedničku neměla. Dodnes si pamatuji ten pocit štěstí, když někdy (ale opravdu minimálně) dostala horší známku než já.

Po gymplu jsme se rozdělily, já studovala pedagogickou fakultu a Markéta šla na medicínu. Se svými známkami se tam dostala bez problémů, já bohužel až na odvolání.

Po vysoké jsme se obě vdaly

Na vysoké jsme se občas viděly, tak dvakrát do měsíce, někdy ani to ne. Markéta se musela hodně učit a já se zamilovala. Chodila jsem s fajn klukem, kterého jsem si po škole vzala. Brát jsme se museli. Narodila se nám dcera a za dva roky syn. Manžel pracuje sám na sebe jako instalatér a často je v práci i o víkendech, takže na rodinu má málo času. Na nedostatek peněz si stěžovat nemůžu, i když pracuji ve školství jako učitelka na 1. stupni základní školy.

V porovnání s Markétou a její rodinou jsme ale chuďasi. Ke konci vysoké se seznámila se svým současným manželem, je o patnáct let starší a když se brali, dal jí jako svatební dar podíl ve své prosperující oční klinice. Markéta děti nemá a to je konečně něco, v čem mám já proti ní navrch. Někdy, když se sejdeme, se neudržím a s chutí jí vyprávím, jak jsou moje děti skvělé. Dávám jí najevo, že mám víc než ona, která má peníze, luxusní dům, drahé auto a každý rok tráví několik týdnů na exotických dovolených. Ale na druhou stranu jí opět ten luxus závidím.

Protivím se sama sobě

Velice dobře vím, že mé pocity nejsou správné, vždyť Markétu mám moc ráda. Ona sama je milá a hodná, ale nemůžu se své závisti zbavit.

Často se přetvařuji a mám strach, že to na mě pozná. Nikdy jsem nikomu neřekla, že mě každý Markétin úspěch štve a že se zbytečně užírám místo toho, abych byla šťastná, že má nejlepší kamarádka se má dobře a je spokojená. Ani manželovi jsem nic neřekla, i když by mě asi pochopil.

Ona sama se nade mě nikdy nevyvyšovala, nikdy mi nedala najevo, jak se má, že její rodiče jí mohli dát mnohem víc, než ti moji, že se učila lépe než já, že i teď nemusí přemýšlet, jestli si koupí další doplněk do svého šatníku, tak jako to někdy musím dělat já. Naopak byla vždycky připravená mi pomoci, když jsem ji potřebovala. Což já taky, ale často jsem přitom měla pocit zadostiučinění.

Sama před sebou se za své negativní pocity stydím, ale opravdu nevím, co mám dělat. Bojím se, že se někdy neudržím a budu na ni zlá, na druhou stranu se jí zdráhám přiznat, abych o ni nepřišla. Mám ji opravdu moc ráda. Prosím, poraďte mi.

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 1901

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 14. června 2010. Anketa je uzavřena.

4. Mám vyhledat pomoc odborníka – psychologa, který by mi poradil? 1476
2. Mám se Markétě se vším přiznat a požádat ji, aby mi pomohla s mými negativními pocity skoncovat? 199
1. Mám se, když zase budu Markétě něco závidět, tak jako dosud přetvařovat a nedat své skutečné pocity najevo? 113
3. Mám se svěřit manželovi, co někdy k Markétě cítím a poradit se s ním, co mám dělat? 113
Autor:




Nejčtenější

MOJE ROZMARNÉ LÉTO
Moje rozmarné léto: Hlasujte, posílejte a soutěžte o ceny za tisíce

Moje rozmarné léto je téma fotosoutěže, kam můžete celé prázdniny posílat své aktuální fotografie. Soutěžit můžete v některém z osmi kol, z nichž vítězové...  celý článek

Osvěžující salát s rajčaty, okurkou a čerstvou mátou
Rajčata nejsou jen na špagety a na pizzu. Co s červeným nadělením?

Konec prázdnin je ve znamení dozrávajících červených plodů, které v sobě během slunečných dnů akumulovaly všechnu krásu a sladkost léta. Pokud jste propadli...  celý článek

Jít se koupat znamenalo vyjít ze vrat a k vodě urazit kus cesty. Se...
OBRAZEM: Koupání před 50 lety: s nubianem, kostkovanou dekou a matračkou

Jít se koupat znamenalo ještě před půl stoletím vyjít ze vrat a k vodě urazit kus cesty. Se srolovanou kostkovanou dekou v podpaží a taškou přes rameno. V ní...  celý článek

ilustrační snímek
Když domek vyhořel, děti musely do ústavu. Pomozme jim k návratu domů

Děti, které vyrůstaly v rodinném prostředí, mají mnohem větší šanci na úspěch v životě a na vlastní spokojenou rodinu než ty, které vyrostly v ústavu. Pomozte...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Příběh Mirky: Syn bude otcem, ale dítě nejspíš není jeho

Tak jsem se dočkala, budu babičkou. Mám skvělou snachu, bezvadného syna a další důvod k radosti je na cestě. Jenže snacha se mi přiznala, že dítě možná nebude...  celý článek

Další z rubriky

Sedět jen doma? Kdepak, stále víc seniorů i na Vysočině bude aktivních.
Ve stáří nebude jen hůř. Osm pozitiv, která nás s věkem čekají

Bude už jen hůř, hekáme s přibývajícím věkem. I když žijeme pořád stejně, najednou nás bolí záda, koleno, kyčel a písmenka u návodů jsou čím dál rozmazanější....  celý článek

ilustrační snímek
Když domek vyhořel, děti musely do ústavu. Pomozme jim k návratu domů

Děti, které vyrůstaly v rodinném prostředí, mají mnohem větší šanci na úspěch v životě a na vlastní spokojenou rodinu než ty, které vyrostly v ústavu. Pomozte...  celý článek

(ilustrační snímek)
Partner Lucii surově mlátil. Vzala děti, odešla a začíná znovu žít

Ovlivnit budoucnost dětí znamená změnit budoucnost jejich matek. Pomáháme maminkám začít po odchodu z azylového domu nový život, naučit se plánovat, spravovat...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Na unavenou pleť i zvýraznění tváře. Rozjasňovač umí zázraky
Na unavenou pleť i zvýraznění tváře. Rozjasňovač umí zázraky

Pořídit je můžete v pudru, tubě i v peru a pokud víte, jak je správně nanášet, dokáží vaši tvář opravdu zkrásnět. Přesto... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.