Manželovi jsem řekla, že někoho mám a jsem s ním šťastná.

Manželovi jsem řekla, že někoho mám a jsem s ním šťastná. | foto: Profimedia.cz

Příběh Saši: Manžel se po roce s milenkou vrátil domů

  • 295
Po patnáctiletém manželství se manžel zbláznil do mnohem mladší ženy. Nejdříve se s ní skrýval, ale když to prasklo a já mu dala ultimátum, sbalil si kufry a odešel. Dlouho jsem se trápila. Pak jsem našla muže, kterého miluji. Ovšem manžel se vrátil domů a chce začít znovu.

O odchodu táty k jiné ženě jsem dětem (máme čtrnáctiletá dvojčata - kluka a holku) musela říct já. Nepatřím mezi ženské, které se mstí a na partnera hází špínu. Dětem jsem prostě řekla, že si s tatínkem už nerozumíme, tak se seznámil s jinou paní a s tou teď bude žít. Samozřejmě to neznamená, že by neměl rád je, na jejich vztahu se nic nemění.

Děti ho nejdříve nechtěly ani vidět, ale celkem brzy se hrany obrousily, tatínek se moc snažil a jejich vztah byl kolikrát lepší, než když jsme žili společně jako rodina. Rozvedení nejsme a zatím jsme to neřešili.

Dlouho jsem se trápila

Manžela jsem vždycky moc milovala. Brali jsme se z velké lásky a z té se nám i narodila naše dvojčata. Naše manželství bylo normální, takové, jaké asi prožívá většina lidí. Zpočátku bylo všechno dost náročné, vychovávat dvě děti najednou není žádná legrace. Navíc dvojčata byla často nemocná a já s nimi byla pořád doma. Do práce jsem šla, až když bylo dětem deset let.

Bohužel po čase se z našeho vztahu vytratilo všechno hezké a zbyla jen rutina. Manžel přišel večer z práce, já běhala kolem dvojčat a když byl konečně klid, byla jsem tak unavená, že jsem kolikrát usínala vestoje.

Ani se nedivím, že si našel milenku, mladou a krásnou, která na něho měla stále čas. Když jsem se to dozvěděla, chtěla jsem, aby si vybral, buď ona, nebo já. Dlouho neváhal, zvolil tu druhou a odešel. Měl kam, jeho nová přítelkyně bydlela v garsonce. Děti mu po pár týdnech odpustily a často ho navštěvovaly.

To já na tom byla mnohem hůř, trápila jsem se. Pořád dokola jsem probírala, kde jsem udělala chybu, co jsem měla udělat lépe. Ale k tomu, abych ho přemlouvala k návratu, jsem se nikdy nesnížila.

Poznala jsem skvělého muže

Když sebelitování a trápení trvalo asi čtvrt roku, moje nejlepší kamarádka, která byla často svědkem mých citových výlevů, mě vytáhla do vinárny. Je to jako z laciného románu, ale já hned ten první večer poznala Marka. I on si musel vytrpět můj monolog, jaká jsem opuštěná chudinka a světe div se, neodradil ho. Kamarádka se taktně vytratila, Marek mě taxíkem odvezl domů a druhý den stál před domem a čekal, až vyjdu ven.

Začali jsme se stýkat. Marek je rozvedený a bezdětný. Po půl roce jsem ho představila dětem. Bohužel nadšené nebyly, daly mi jasně najevo, že tátu mají a nového nechtějí. Na mé námitky, že i táta má jinou ženu, mi řekly, že je to něco jiného. S tátou ani s jeho přítelkyní nebydlí, ale se mnou ano a nechtějí, aby se Marek k nám přistěhoval.

S Markem jsme se domluvili, že to necháme zatím být, nebudeme tlačit na pilu. Byla jsem přesvědčená, že až ho děti blíž poznají, nebudou nic mít proti společnému bydlení. Také jsem se rozhodla, že si najdu právníka a za svým manželstvím udělám definitivní tečku.

Manžel se vrátil

Všechny mé plány a sny však překazil můj muž, po roce života s milenkou se objevil s kufry ve dveřích. Pochopil, že jeho místo je s námi a moc lituje toho, že se tenkrát rozhodl mě opustit. Prý mu moc chybím. Málem se přede mnou plazil, jak mě prosil o odpuštění.

Byla jsem naprosto konsternovaná, jeho návrat domů bych opravdu nečekala a už vůbec ne takovýmto způsobem. Měla jsem sto chutí ho vyhodit, ale jaksi to nešlo. Náš byt je i jeho a dosud jsme žádné majetkové vypořádání neřešili, stále jsme manželé a on má na byt stejný nárok jako já.

Jak já byla znechucená jeho návratem, tak děti byly nadšené. Stále dokola vykřikovaly, že jsme konečně zase rodina a tatínek jim musel slíbit, že už nikdy neodejde.

Manželovi jsem řekla, že někoho mám a jsem s ním šťastná. Vůbec mě neposlouchal, říkal, že to chápe, ale když je teď zpátky, tak už nikoho jiného nepotřebuji a on mi odpustí, že jsem mu byla nevěrná.

Ten večer jsem utekla k Markovi a zůstala u něj až do rána. Vůbec jsme nespali, celou noc jsme řešili, co budeme dělat. Tedy, co budu dělat já. Když jsem od něj odcházela, byla jsem přesvědčená, že hned podám návrh na rozvod.

Zatím jsem ho ale nepodala, nedovedu si představit, jak to bude dál. Manžel se snaží, děti jsou šťastné a Marek na mě začal tlačit...

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 10894

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 17. ledna 2011. Anketa je uzavřena.

2. Mám trvat na tom, aby se manžel odstěhoval a rozvedli jsme se?
2. Mám trvat na tom, aby se manžel odstěhoval a rozvedli jsme se? 8391
4. Mám se dál stýkat s Markem a nechat vše osudu? Třeba Marka přestane bavit, že je ten druhý a sám to ukončí, nebo se manžel zase zblázní do jiné...
4. Mám se dál stýkat s Markem a nechat vše osudu? Třeba Marka přestane bavit, že je ten druhý a sám to ukončí, nebo se manžel zase zblázní do jiné... 1097
3. Mám se rozejít s Markem, manželovi odpustit a snažit se na manželovu nevěru zapomenout?
3. Mám se rozejít s Markem, manželovi odpustit a snažit se na manželovu nevěru zapomenout? 774
1. Mám podat návrh na rozvod, přestěhovat se k Markovi a děti nechat u manžela?
1. Mám podat návrh na rozvod, přestěhovat se k Markovi a děti nechat u manžela? 632

Názor psycholožky

V první řadě mi dovolte, abych vám pogratulovala k tomu, že jste v sobě dokázala najít sílu vypořádat se s rozpadem tak dlouho trvajícího manželství, najít nový smysl života a zařídit si ho po svém. Z vašich řádek je zřejmé, že to vůbec nebylo jednoduché, vzhledem k tomu, že dlouhá léta byla těžištěm vašeho zájmu rodina a manželství a neměla jste čas věnovat se sama sobě.
A v tom je vlastně obsaženo i moje doporučení. Nalezení a znovuobnovení rovnováhy vás stálo mnoho sil. Bylo by škoda ničit to, co jste vybudovala a v čem se cítíte spokojená, kvůli tomu, že se váš manžel po roce rozhodl, že mu život s milenkou nevyhovuje. I když z toho vaše děti zřejmě nebudou nadšené, přece jen jsou již ve věku, kdy by měly pochopit, že plnohodnotný vztah nemůže být založen na sebeobětování. Zanedlouho samy založí vlastní rodinu a co zůstane vám? Život po boku muže, u kterého si nebudete moci být jistá, zda vás znovu neopustí kvůli nějaké jiné. A vzpomínky na slibně se rozvíjející vztah...
Mgr. Barbora Vajsejtlová, psycholožka a novinářka