Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Příběh Rút: V obchodech jsem ve svém živlu. Prý jsem shopaholička

  3:20aktualizováno  3:20
Jmenuji se Rút a je mi 28 let. Pracuji v kreativním týmu v mezinárodní reklamní agentuře a příležitostně si přivydělávám jako modelka. Mám velmi slušné příjmy, a proto si můžu dovolit utrácet. Poslední dobou mi ale moje nákupy přerůstají přes hlavu.
(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Jsem z malého města na severu Moravy. Mám tři starší sestry a rodiče v důchodu.

Měla jsem docela hezké dětství, ale jako trauma jsem si odnesla prostředí, ve kterém jsem vyrůstala. Táta byl totiž kvůli úrazu od čtyřiceti let v invalidním důchodu a maminka pracovala jako kuchařka ve školní jídelně.

Peněz jsme měli málo a já to nejvíc vnímala hlavně u oblečení, které jsem musela nosit. Maminka nám šila a já jako čtvrtá v pořadí jsem prakticky nikdy neměla nic nového, vše jsem dědila po sestrách.

Jak jsem mohla, přivydělávala jsem si během gymplu na brigádách. Všechny peníze jsem utrácela za oblečení. S každou novou věcí jsem se chlubila mamce, ale ta byla vždycky naštvaná, že všechno utratím. Já si ale nemohla pomoct, kupovala jsem si stále nové a nové šaty, svetříky, boty i kabelky.

Nebydlela jsem doma, ale u matčiny mladší sestry, protože jsem do školy chodila v Ostravě. Měla jsem tam svůj pokoj, jenže dost často byl celý byt jen můj. Teta prakticky bydlela u svého přítele a jen občas mě přišla zkontrolovat. Ona byla první, s kým jsem vyrazila na nákupy a hlavně díky ní se v módě dokážu orientovat. Je úplně jiná než moje máma.

V Praze se moje vášeň rozjela naplno

Hned po škole jsem se dostala do Prahy. Na vysokou se mi nechtělo, mým snem bylo vydělávat a utrácet. Měla jsem štěstí, našla jsem si práci v reklamce, kde jsem dodnes. Nejdříve jsem šéfovi vařila kafe, ale po čase se mi díky nápadu, který jsem mu u jedné kampaně vnukla, dostala příležitost podílet se na další tvorbě reklam. Přiznám se, že mi to docela jde.

Díky jednomu klientovi jsem se dostala i k příležitostnému modelingu, prý jsem fotogenická, takže občas se moje tvář někde objeví. Peníze se mi sypou a já je obratem pouštím dál do světa. S kolegyní, kamarádkou, máme pronajatý malý byt. Potřebovaly bychom větší, protože moje věci se už do něj nevejdou.

Ilustrační foto

Za rodiči moc nejezdím, nemám si s nimi co říct. Mamka ani táta nechápou, o čem je moje práce, připadá jim dost nesmyslná. A sestry, které bydlí s rodinami blízko našich, jsou taky úplně jinde, řeší jen ty svoje nezaměstnané muže a malé děti. Radši o víkendech vyrážíme s kamarádkou po obchodech a kavárnách.

Stálého přítele nemám, jen sem tam nějakou krátkodobou známost. S posledním přítelem jsme se často hádali právě kvůli mému nakupování. Vadilo mu, že moc utrácím, tak jsem se s ním rozešla. Po tom, za co utratím své peníze, mu nic nebylo a já si do toho od nikoho mluvit nenechám. Občas mě štve, že už spolu nejsme, byl to jinak fajn kluk, ale když mi dal ultimátum - buď on, nebo moje nákupy – nebylo co řešit.

Začínám se zadlužovat

Před 14 dny nám domácí řekl, že mu už tři měsíce od nás nepřišly peníze za nájem. Jestli mu to v dalším měsíci nesrovnáme, tak nás vyhodí. Moje spolubydlící byla vyděšená, protože to netušila. Peníze dává vždycky mně a já to pak posílám ze svého účtu. Jenže jsem tam neměla dost, tak jsem si řekla, že domácí počká, o těch pár tisícovek nezchudne. No a takhle jsem to udělala ještě dvakrát.

Musela jsem si vzít další úvěr (už mám tři kreditky). Ale to nevadí, peníze si půjčuje kdekdo a já mám na to ho splatit. Uhradila jsem dlužný nájem a pozvala kamarádku na večeři. Cestou jsem si koupila pár nových hadříků, letní výprodeje jsou v plném proudu, tak toho musím využít.

Kamarádka mi ale řekla, že se chovám jako blázen, že to moje nakupování není normální. Že určitě ani nevím, kolik mám párů bot, kabelek a všech ostatních hadrů. Má pravdu, nevím.

Ale o to nejde, já nakupuji, protože mě to baví. Je to takový můj způsob odreagování. A taky chci vypadat hezky. A rozhodně nejsem lakomá, mockrát jsem koupila něco pěkného i jí. Taky když jedu občas za našimi a sestrami, všem vezu hromadu dárků.

Kamarádka ale tvrdí, že jsem nemocná a měla bych se léčit. Prý jsem shopaholik – něco jako alkoholik. Ten musí pít, já musím utrácet. No nevím, jestli nemá pravdu, když si jeden týden nic nekoupím, tak mám takový divný pocit, jsem nervózní, a připadá mi, že mi něco uteklo. Tak si to příště vynahradím.

Poslední dny stále myslím na kamarádčina slova , co když jsem fakt nemocná? Taky se bojím, kdyby se něco stalo a já přišla o práci, jak splatím všechny ty dluhy? Začínám mít noční můry, na jednu stranu cítím strach, jestli se dokážu vymotat z dluhů, na druhou stranu mě to každý den táhne do obchodů.

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 1296

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 13. září 2010. Anketa je uzavřena.

1. Mám vyhledat pomoc psychologa, aby mi poradil, jak se závislosti zbavit? 1160
4. Mám se na všechno vykašlat, peníze mám, splácet dluhy se mi zatím celkem daří, tak co – vždyť žijeme jen jednou? 75
2. Mám to zkusit raději sama, přemoci se a kolem obchodů chodit s "klapkami na očích"? 46
3. Mám si najít práci v jiném menším městě, kde nebude tolik lákadel a také levnější nájem? 15

Názor psychologa

Milá Rút, závislá zřejmě jste. A závislost by se rozhodně měla řešit.
Zdaleka nejlepší možností je najít si terapeuta zaměřeného na závislosti. Většinou se s těmito problémy problémy pracuje nejrůznějšími terapeutickými technikami. Z krátkodobého hlediska je třeba podpořit vaši snahu utrácet méně a dostat nákupy pod kontrolu - abyste kupovala jen to, co vás těší, co potřebujete a na co máte. Ne, aby bylo kupování nutností. Jak sama říkáte, když si týden nic nekoupíte, jste nervózní...

Z dlouhodobého hlediska je třeba pracovat na tom, co s nakupováním zřejmě souvisí na hlubších rovinách. Jak jinak si můžete udělat radost, jak jinak se můžete odměnit. Nakupování můžete mít spojené s láskou - mám se ráda = kupuji si věci, stejně tak s bezpečím. Každý týden si něco koupím - každý týden sama sobě dávám najevo, že jsem zajištěná, že nemusím nosit oblečení po sestrách.

A stejně jako u všech závislostí, součástí terapie by byl zřejmě hlubší pohled na vaši rodinu a dospívání. Pokud se na to vykašlete, zřejmě se to bude stupňovat. Pokud se odstěhujete na malé město, nic se nejspíš nestane, do velkého města to u nás není nikde daleko a když tak máte internet. A pokud se vám nakrásně podaří verze "klapky na očích", nevyřeší se to, co si nakupováním kompenzujete.
Tomáš Rektor, Psychologie.cz

Autor:




Nejčtenější

Houbové rizoto
Rostou? Tak honem do lesa! Tyhle recepty užijete nejen na chalupě

Uklidňující procházka lesem mnohdy vyústí ve sběračskou výpravu – zejména, když máte svoje tajná místečka a vezmete si s sebou košík. Co ale s houbovou úrodou?...  celý článek

Billie Piperová
Piperová: Ve třiceti po mně nemůžete chtít, abych vypadala na dvacet

Britské herečky Billie Piperová (34) se dotklo, že se do ní opřeli někteří novináři kvůli vráskám. Po třicítce očekávala, že se podobným článkům vyhne. Jak...  celý článek

Mozková mrtvice - ilustrační fotografie
Když udeří mrtvice, jde o čas. Jak ji poznáte?

Na mozku jsme závislí. To on rozhodne, zda si přečtete tento článek a napijete se u toho kávy. Vše probíhá automaticky. Ovšem jen do chvíle, než mozkovou tepnu...  celý článek

ilustrační snímek
Jak vybírat porodnici? Rozhoduje nabídka péče, zázemí i pocity rodičky

Pražské maminky to musí řešit relativně brzy a zapsat se do porodnice již v prvním trimestru, s výběrem porodnice si ovšem láme hlavu většina nastávajících...  celý článek

ilustrační snímek
Poradna: Pubertální dcera se chová, jako by se jí netýkala menstruace

Moje dcera se chová, jako by neměla žádnou menstruaci a vůbec se jí to netýkalo. Když se snažím zavést na to hovor, otočí hlavu a ignoruje mě. Čtenářka Ina...  celý článek

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Příběh Jana: Setkání s první láskou po dvaceti letech mi změnilo život

Vždy u mě rozum vítězil nad srdcem. Tvrdě jsem na sobě pracoval, abych se dostal tam, kde jsem teď. Zakolísal jsem jen jednou, je to už 20 let, ale ustál jsem...  celý článek

Sedět jen doma? Kdepak, stále víc seniorů i na Vysočině bude aktivních.
Ve stáří nebude jen hůř. Osm pozitiv, která nás s věkem čekají

Bude už jen hůř, hekáme s přibývajícím věkem. I když žijeme pořád stejně, najednou nás bolí záda, koleno, kyčel a písmenka u návodů jsou čím dál rozmazanější....  celý článek

(ilustrační snímek)
Partner Lucii surově mlátil. Vzala děti, odešla a začíná znovu žít

Ovlivnit budoucnost dětí znamená změnit budoucnost jejich matek. Pomáháme maminkám začít po odchodu z azylového domu nový život, naučit se plánovat, spravovat...  celý článek

Další nabídka

arome.cz

5 nejkontroverznějších parfémů: Opium i vůně pohřebního domu
5 nejkontroverznějších parfémů: Opium i vůně pohřebního domu

Jedni je milují, druzí se jim vyhýbají obloukem. Jsou parfémy, které vyvolaly tak ostrou reakci, že si jiné přízvisko než "kontroverzní" nezaslouží. A to ať už... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.