Napodruhé prý už synův prohřešek přejít nechtěla. "Oznámila jsem to na policii, potom byl soud, odvolací soud a skončilo to celkem mírně - třemi sty hodinami veřejných prací. To proto, že mi časem peníze vrátil, ale šlo mi o princip, na trestu jsem trvala," říká.
Někdo podobnou situaci řeší skleničkou, jiný cigaretou. "Já si šla koupit běžecké boty a v pět ráno, aby mě nikdo neviděl, jsem u nás v Ďáblicích vyrazila. Bylo to příšerné, ale pořád mi to něco říkalo. Kdysi jsem běhávala, jenže to jsem byla o deset kilo lehčí a o pětadvacet roků mladší," usmívá se rodačka z Prahy.
Běh viděla jako řešení. "Potřebovala jsem ze sebe dostat vztek, smutek, všechno se ve mně nahromadilo, připadala jsem si jako papiňák. Říkala jsem si, že mě syn buď strhne dolů, anebo budu bojovat. Je to sice můj syn, ale na kolena mě nedostane," říká odhodlaně.
Začátky prý byly hrozné. "Poprvé jsem vyběhla na lačno, takže mi nebylo úplně dobře a dva kilometry jsem zvládla indiánským během asi za dvacet minut. Ale v dalších dnech jsem si podle laviček a stromů přidávala a cítila se líp a líp," přibližuje.
V létě roku 2011 už si troufla na běžecký víkend Běhej.com na Vysočině. "Tam jsem dostala facku. Sešli se tam docela nadupaní běžci, já jim nestačila a instruktor mi řekl, že je zdržuju. Ať prý se vrátím k chalupě a běhám v jejím okolí. To jsem oplakala, ale pak jsem se kousla - počkejte, já vám ukážu. Toho pána jsem od té doby neviděla, ale třeba by byl překvapený."
Mým cílem je maraton
Hned v září se přihlásila na běh Nike Run v Praze. "Deset kilometrů jsem dala za hodinu dvacet, šla jsem pěškobusem," směje se.
"Ale loni jsem z toho času ubrala sedmnáct minut, to už jsem měla docela naběháno," pochlubí se dáma, která se loni přihlásila do programu Women´s Challenge 2013.
Ten každoročně vypisuje společnost Prague International Marathon pro ženy a dívky, jež si chtějí dokázat, že něco zvládnou. Vyvrcholením bude účast na dubnovém Pražském půlmaratonu, případně i na Pražském maratonu o měsíc později.
Vítězslava Drtinová poběží půlmaraton už podruhé. "Loni jsem si dala cíl dostat se pod dvě a půl hodiny a o několik vteřinek mi to vyšlo," usměje se. "To mě hodně povzbudilo, letos to musí být ještě lepší. Láká mě i maraton, jednou v životě by se to mělo zkusit," má jasno.
Před půldruhým rokem přišla o zaměstnání. "Není to žádná sláva, chodím na různé brigády a odepisuju na inzeráty. Jenže mezi deseti firmami se najde jedna slušná, co odepíše, že už mají plno. Zbylých devět se neozve," mrzí ji.
Běhá čtyřikrát až pětkrát v týdnu. "Poznávám přitom sama sebe. Vyčistím si hlavu, napadne mě řešení, které by mě bez pohybu nenapadlo. A jsem celkově silnější," přemítá. A pak se vrátí k synovi. "Bydlí jinde a nejsem si jistá, jestli si občas něco nevezme, ale pořád je to můj syn a já vždycky věřím v to lepší."
Mezi ostatními ženami a dívkami z programu Women´s Challenge 2013 se při společném tréninku v Praze baví, občas se i zasměje, nicméně je vidět, že ji synova situace trápí pořád. "Ale díky běhání to zvládám líp."
