Vdávala jsem se těhotná a za svědka mi šla moje nejlepší kamarádka Míša. Známe se už mnoho let a naše přátelství se roky utužovalo. Prožily jsme spolu všechny naše lásky, smrt Míšina otce, moje těhotenství, Míšino nepodařené manželství, radosti i bolesti...
Míša se stala čtvrtým členem rodiny
Po svatbě jsem zůstala doma. Moje těhotenství bylo rizikové a doktor mi práci nedoporučil, pochopitelně jsem nemohla chodit ani na víno s kamarádkou. A tak začala chodit Míša k nám domů. Byla tenkrát ještě sama a po práci neměla občas co dělat. Často k nám chodila i potom, když se narodil Péťa. Neustále mu nosila nějaké hračky, rozmazlovala ho, ale taky ho pohlídala, když jsme si chtěli s manželem někam vyjít.
Pak Míša poznala Milana, zamilovala se a vzali se. A já jsem jí šla za svědka. Na rozdíl ode mě se ale vdávat nemusela. Myslím si, že Milana tak trochu uhnala, protože on o svatbu příliš nestál, byl rozvedený a z prvního manželství má dvě dcery.
Občas jsme se vídali všichni společně, když jsme sehnali hlídání pro Péťu. Pro manžela byla Míša člen rodiny a s Milanem taky našli společnou řeč. Mně ovšem Míšin manžel příliš neseděl, od začátku jsem měla pocit, že bude pěkný děvkař a bohužel jsem se nemýlila. První nevěru mu Míša odpustila, po té druhé od něj načas odešla a po té třetí se s ním rozvedla. Jejich manželství vydrželo sotva tři roky.
Míša byla mou rádkyní
Míša se z rozvodu docela rychle oklepala. V práci dala výpověď a odjela na dva měsíce ke známým do Španělska. Když se vrátila, byla jako vyměněná. Jinak se oblékala, česala a vůbec – já jsem si vedle ní připadala jak puťka domácí. Také začala podnikat, se španělskými přáteli si v Česku otevřela obchod španělských specialit a hned od začátku měla úspěch.
O mně se to ovšem říct nedalo. Moje manželství procházelo krizí. Byla jsem šťastná, že si o tom mám s kým popovídat, protože moje věrná kamarádka byla tady, aby mě poslouchala a radila mi, co mám dělat. Záviděla jsem jí její nadhled.
Manžel se dost často zdržoval mimo domov, jednou se vymluvil na práci, podruhé na kamarády a tak to šlo pořád dokola. Po nějaké době jsme spolu přestali spát. Ne, že by mi to nějak zvlášť vadilo, ale překvapilo mě to. Manžel se sexu dožadoval několikrát týdně a najednou uplynul měsíc, pak další a nic.
Míša měla ohledně našeho sexu jasno hned. Vynadala mi, že se vůbec nesnažím. Když jsem jí řekla, že mi nevadí, že spolu nespíme, protože mám na něj kvůli jeho chování vztek, řekla mi, že se naopak musím chovat úplně jinak. Stát se pro něj zase žádoucí. A hned mě zatáhla do prodejny s exkluzivním prádélkem, kde mě s prodavačkou přesvědčily k nákupu několika kousků. A navrch mi sama koupila dráždivý parfém jako dárek od ní.
Hned druhý den mi telefonovala, jak to zabralo. Musela jsem ji zklamat, nijak, manžel přišel po půlnoci, kdy jsem samým vyčerpáním usnula. A tak to pokračovalo několik dalších dní, až jsem to vzdala. Je pravda, že se mi jednou podařilo se mu v prádle předvést, ale zmohl se jen na: "Hm, pěkný."
Zanedlouho pravda vyšla najevo
Uplynulo dalších pár týdnů a krize v mém manželství dál pokračovala. Už jsme spolu nedokázali ani pořádně promluvit, buď jsme se pohádali, nebo jsme naopak jen mlčeli. Jednoho dne jsem si vzala dovolenou a manželovi jsem to neřekla. Nebyl důvod, proč se mu s tím svěřovat. Rozhodla jsem se, že strávím den nicneděláním, projdu se po obchodech, půjdu někam na oběd a odpoledne, než přijde syn ze školy, si třeba poležím, něco přečtu, zkrátka budu se věnovat jen sama sobě.
Venku jsem dostala nápad, že do svých plánů zatáhnu i Míšu. Vzhledem k tomu, že ven nevycházela dřív jak po obědě, dopoledne často vyřizovala objednávky, faktury a do obchodu chodila až později, byla jsem si jistá, že bude doma. Chtěla jsem ji překvapit, takže jsem se vydala k ní domů. Byl akorát čas na oběd, plánovala jsem, že půjdeme někam spolu. Zazvonila jsem a otevřel mi můj manžel s ručníkem kolem boků. Zůstal na mě zírat, já na něj a z koupelny se ozvalo: "Kdo je to, miláčku?" Zařvala jsem: "Já, Míšo." A manželovi jsem vlepila facku. Pak jsem utekla.
Rozvod a konec přátelství
S manželem jsme se pochopitelně rozvedli. Snažil se mi sice všechno vysvětlovat a možná bych mu časem i odpustila, ale protože se spustil s mou nejlepší kamarádkou, prostě to nešlo. Naštěstí brzy pochopil, že je to marné. S Míšou to bylo horší, od ní mě zrada bolela mnohem víc než od něj. Od manžela jsem se dozvěděla, že to mezi nimi byla naprostá náhoda. Potkali se ve městě, zašli na skleničku a skončili u ní doma v posteli. No a pak si to ještě několikrát zopakovali. Ovšem nejhorší pro mě bylo, že ve dnech, kdy mě účastně poslouchala, kupovala se mnou sexy prádlo a radila mi, jak na něj, byla jeho milenkou...
S Míšou jsem už rok nemluvila, neviděla ji, ani o ní neslyšela. Před pár dny jsem potkala exmanžela s nějakou dívkou, na první pohled bylo zřejmé, že jsou milenci. Ani o něm jsem celý rok neslyšela, pravidelně posílá alimenty, ale o syna zájem nejeví. Zastavili jsme se a po pár větách, jak se mám a co Péťa, se mě zeptal na Míšu. Ještě než jsem stihla něco říct, mi řekl, že ji od té příhody, kdy jsem je načapala, neviděl, tenkrát se hned rozešli.
A v tu chvíli jsem zjistila, že mi Míša chybí. Najednou jsem byla schopná jí odpustit. Ale nevím, jestli to má smysl, co když budou mezi námi bariéry, které nikdy nebudu schopná překročit? A třeba ani ona nebude mít zájem se se mnou vidět...Co mi radíte?
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 15. listopadu 2010. Anketa je uzavřena.
Názor psychologaMilá Noro, váš příběh je dost smutný a bohužel docela častý. Každé manželství si časem prochází krizí a snadným "řešením" je utéct k někomu jinému. Většinou se nabízí náruč nejlepší kamarádky nebo nejlepšího kamaráda. Co mi na vašem příběhu připadá hrozné, je to, že vaše kamarádka s vámi hrála hru, radila vám ve vaší manželské krizi, přitom se na ní zdatně podílela. Abych pravdu řekla, při čtení vašeho příběhu jsem k ní žádné sympatie necítila. Nedokážu si představit, že by se vám podařilo obnovit přátelskou důvěru. Snažila se vám potom Míša alespoň omluvit? Vysvětlila vám to, kontaktovala vás, vychází nějaká aktivita od ní? Noro, jak jste na tom teď aktuálně s kamarádkami? Je vám teď některá blízká? Není to spíš tak, že se vám obecně stýská po nějaké spřízněné duši? Zkuste v sobě pojmenovat motivy toho, proč se s ní chcete setkat. Já bych v tom byla opatrná. Držím vám pěsti a přeji šťastné rozhodování. |
