Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Příběh Mirky: Manžel dceru hlídá na každém kroku

  2:41aktualizováno  2:41
Manžel se stal skvělým otcem mých dětí z předchozího vztahu. Jejich výchovu bral sportovně a i dnes, kdy jsou už dospělé, stále chodí za ním se svými starostmi. Ovšem vlastní dceru vychovává nemožně. Od malička jí nic nedovolí, přehnaně se o ni bojí a dcera ho za to nenávidí.
(Ilustrační snímek)

(Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Když jsem poznala manžela, byla jsem vdaná a měla dvě děti. Tomáš byl svobodný. Líbil se mi, ale vztahu jsem se snažila ubránit, navíc je mladší o pět let. Teď po 18 letech mi to ani nepřijde, ale tenkrát mi připadal jako ucho. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se rozvedla. Tolik mě uháněl, až jsem neodolala, zamilovala se, strávila s ním úžasný víkend a otěhotněla.

Tomáš se stal tátou i mým dětem

Mého bývalého manžela moje zrada natolik zranila, že zanevřel i na naše děti. Vyloženě se jich zřekl, prý by mu připomínaly, co jsem provedla já. Od rozvodu je už nikdy neviděl, odstěhoval se na Moravu k rodičům a jen pravidelně posílal peníze.

Tomáš se tak ze dne na den stal otcem a musím říci, že skvělým. Mým dětem bylo v době, kdy jsem se rozváděla, osm (synovi) a deset (dceři). Tomáše děti braly jako svého staršího kamaráda. On to s nimi opravdu uměl. I později, když dospívaly, chodily si pro radu za ním. Tak nám to vydrželo dodnes, kdy jsou už dávno dospělé a od dcery máme malého vnoučka.

Výchovu dcery vzal do svých rukou

Než se nám narodila dcera, stihla jsem se rozvést i znovu provdat. Ovšem svatba byla opravdu za minutu dvanáct, ještě ve svatebních šatech mě odváželi na porodní sál. Adélka se narodila o 10 dní dřív. Manžel byl z dítěte doslova nadšený, i když tenkrát to nebylo příliš zvykem, mohl zůstat u porodu. Nesl to statečně a dodnes tvrdí, že nic krásnějšího nezažil.

K Adélce se choval od malička úplně jinak než k dětem, které jsem měla z prvního manželství. Výchovu mých dětí bral sportovně a díky tomu z nich vyrostli samostatní lidé. S Adélou to bylo ale úplně jinak, snažil se ji vychovávat podle nejmodernějších trendů. Ovšem ty se často měnily.

Odmítal, aby šla do školky. Prý jí to citově ublíží a musí zůstat se mnou doma. Naštěstí jsem na volné noze, dělám z domova účetnictví, nebyl problém se o ni starat celý den. Přesto jsem cítila, že malá společnost dětí potřebuje. Snažila jsem se aspoň co nejvíce s ní navštěvovat dětská hřiště. Naštěstí jsem prosadila, aby šla do školky aspoň rok před školou. Jenže jsem ji po obědě musela brát domů, aby tam nemusela spát.

Nemělo cenu se s manželem hádat. Vždy si ve výchově Adély prosadil svou. Třeba ve školce měly děti kurz plavání, manžel odmítl, aby tam dcera chodila. Prý by se jí mohlo něco stát. Co když učitelky nebo plavčíci neuhlídají všechny děti a ona se utopí.

Když začala chodit do školy, manžel jí zakazoval chodit samotné ven, aby se jí opět něco nestalo. Přitom bydlíme na sídlišti plném dětí, dětské hřiště máme přímo pod okny. Mohli jsme na ni bez problémů z okna dohlížet, ale sama ven směla až někdy v deseti letech. Do té doby jsem buď já nebo starší sourozenci (když měli náladu) museli být s Adélkou venku a hlídat, co dělá.

Ráno nemohla chodit sama do školy, vždy s ní šel manžel. Po vyučování jsme pro ni opět museli dojít. A to měla školu necelých deset minut od domu a ani nemusela jít přes silnici. To trvalo skoro do jejích dvanácti let.

V pubertě se manželův dohled zpřísnil

Dokud byla Adélka malá, nevadilo jí, že jí jsme neustále v patách. Ovšem s nástupem puberty se všechno změnilo. Pochopitelně dceři vadilo, že jí dáváme tak málo prostoru. Tedy manžel, já jsem jí kolikrát (aby táta nevěděl) dovolila jít za kamarádkami domů nebo do kina.

Adéle bylo minulý týden sedmnáct. A manžel ji omezuje snad víc než kdy dřív. Hlídá její mobil, čte jí esemesky, kontroluje kabelku i její věci. Ona o tom neví a já mám často chuť jí to říct, protože manžel na mě nedá. Když mu říkám, že jí leze do soukromí, odbývá mě slovy, že je to pro její dobro. Když mu říkám, že jí musí věřit, odpoví - důvěřuj, ale prověřuj.

Pokud chce Adéla kamkoliv jít, manžel ji podrobí výslechu, kam jde, kdo tam bude, co budou dělat. Pak jí to nepovolí, nebo ano, ovšem desetkrát ji zkontroluje mobilem. A stejně musí být doma nejdéle do tmy.

Už mě to nebaví. Manžela chápu, má o ni strach, ale nevidí, že dcera ho začíná nenávidět. Bojím se ale toho, že holka se jednou rozhodne domů nevrátit, jak má, bude dělat všechno jemu natruc, chytne se nějaké party a pak bude pozdě. Zatím to neudělala, ale někdy z jejích řečí mám pocit, že se to klidně může brzy stát.
Mirka

Názor odborníka: Nebojujte, volte kompromis

Dobrý den Mirko, jak je z vašeho příběhu patrné, manžel k Adélce zaujímal velmi ochranitelský postoj už od jejího narození. Zdá se ale, že jeho záměr opravdu není z principu špatný. Za jeho narůstající kontrolou se patrně skrývá strach, aby se Adéle něco nestalo, ale možná i strach z vědomí, že se mu Adéla postupně vzdaluje, přestává být jeho "malou holčičkou". Čím více se Adéla osamostatňuje, tím jeho potřeba dozoru narůstá.

Napište svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

Věřím, že je současná situace nepříjemná vám, manželovi i Adéle. Kontrolování mobilu a prohlížení kabelky u sedmnáctileté dcery opravdu není na místě. Zcela vás tedy podporuji ve snaze nenechávat věci tak, jak jsou. Jak ale na to? Zkuste se při komunikaci s manželem vrátit od souboje, kdo umí děti vychovat lépe, k hledání společného kompromisu a vyjít z toho, v čem se shodujete.

Výčitky a přesvědčování o vlastní pravdě ale vedou k uzavření se před nabízenými alternativami.

Mnohem efektivnější proto může být, když manželovi v klidu a ve vhodné chvíli zkusíte sdělit, co cítíte, jak situaci vnímáte a čeho se obáváte. Cesta ke změně však asi nebude po tolika letech lehká. Využití neutrální půdy psychologické poradny proto mohu jen doporučit.
PhDr. Alena Řehulová, Psychologie.cz

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 3078

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 3. října 2011. Anketa je uzavřena.

3. Mám manželovi domluvit, že takhle to dál nejde, že musí dceři dát důvěru, vždyť takhle jí jen ubližuje a může ji ztratit? 1887
4. Mám manžela přesvědčit k návštěvě poradny, kde bychom s odborníky probrali naši situaci a získali rady, jak celou situaci řešit? 990
3. Mám manželovi říct na rovinu, že když on jí nedovolí to, co je vlastně úměrné jejímu věku, já jí to povolím? 132
1. Mám to nechat být, jak je to dosud a tajně dceru pouštět ven? 69
Autoři:




Nejčtenější

(Ilustrační snímek)
Příběh Mirky: Syn bude otcem, ale dítě nejspíš není jeho

Tak jsem se dočkala, budu babičkou. Mám skvělou snachu, bezvadného syna a další důvod k radosti je na cestě. Jenže snacha se mi přiznala, že dítě možná nebude...  celý článek

Neuroložka prof. MUDr. Marcela Lippertová-Grünerová, ph. D. působila celou řadu...
Neuroložka: Mozkové buňky umí spáchat sebevraždu, ale to my nechceme

„Mozkové buňky mohou spáchat sebevraždu. Mají jakýsi,červený knoflík’, který buď stisknou, nebo ne. My se je snažíme přesvědčit, aby ho nemačkaly, protože je...  celý článek

ilustrační snímek
Když domek vyhořel, děti musely do ústavu. Pomozme jim k návratu domů

Děti, které vyrůstaly v rodinném prostředí, mají mnohem větší šanci na úspěch v životě a na vlastní spokojenou rodinu než ty, které vyrostly v ústavu. Pomozte...  celý článek

MOJE ROZMARNÉ LÉTO
Moje rozmarné léto: Hlasujte, posílejte a soutěžte o ceny za tisíce

Moje rozmarné léto je téma fotosoutěže, kam můžete celé prázdniny posílat své aktuální fotografie. Soutěžit můžete v některém z osmi kol, z nichž vítězové...  celý článek

Lake Bellová
Lake Bellová: Děti vychovávám tak, aby si vážily starých lidí

Herečka Lake Bellová (38) denně naráží na to, že si dnešní mládež neváží starších lidí. Své děti tak vede k tomu, aby ke starším lidem měly úctu. A hlavně po...  celý článek

Další z rubriky

(ilustrační snímek)
Zapomeňte na hádky o penězích, najděte si svůj model hospodaření

V životě jsou daleko důležitější věci. Třeba charakter. S tím nelze než souhlasit, pravda je ovšem taky ta, že jsou to právě peníze, kvůli kterým se ve vztahu...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Příběh Jana: Setkání s první láskou po dvaceti letech mi změnilo život

Vždy u mě rozum vítězil nad srdcem. Tvrdě jsem na sobě pracoval, abych se dostal tam, kde jsem teď. Zakolísal jsem jen jednou, je to už 20 let, ale ustál jsem...  celý článek

Ilustrační fotografie
Typologie osobnosti: užitečná informace, nebo nesmysl?

Je to velmi lákavé: uděláte si test, zjistíte, jaká jste osobnost, a objasní se vám taje vašeho chování, kterým jste dosud nerozuměli – a současně se dozvíte,...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Glamour líčení jednoduše: Výrazného líčení se nemusíte bát
Glamour líčení jednoduše: Výrazného líčení se nemusíte bát

Glamour makeup je výrazný styl líčení. Používá se většinou při focení a má za cíl podtrhnout ženskou krásu a přitažlivos... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.