Jmenuji se Marta a je mi 65 let. S manželem jsme spolu už 45 let, brali jsme se velmi mladí, zamilovaní a moc jsme toužili po dítěti. Po pěti letech manželství se nám naše přání splnilo. Narodil se vymodlený syn Tomáš. Protože těhotenství i porod proběhly za velkých komplikací, další dítě jsme už mít nemohli.
Se synem nikdy problémy nebyly
Na Tomáše jsme se oba velmi upnuli. Snesli bychom mu modré z nebe. A syn nám naštěstí dělal jen samou radost. Ve škole se dobře učil, sportoval, měl fajn kamarády.
Pocházíme z malého města, spíše větší vesnice, a tak Tomáš navštěvoval gymnázium zhruba 20 kilometrů od domova. Denně musel dojíždět, kolikrát se vracel až večer, protože ze školy chodil několikrát týdně na trénink basketu. Byl časově natolik vytížený, že pubertou proplul, ani jsme nevěděli jak.
Po maturitě se Tomáš dostal do Prahy na práva. Úspěšně je vystudoval a v současnosti pracuje jako vedoucí právního oddělení na jednom z ministerstev. Ještě na vysoké škole se seznámil se svou ženou Hankou. Po roce se museli vzít a narodil se náš první vnuk Matěj. Za dva roky po něm následoval druhý vnuk Filip.
Mladí zůstali v Praze a jak mohli, navštěvovali nás. Také my s manželem jsme se jim snažili pomáhat, co to šlo.
Pro vnuky bychom udělali vše
Především jsme se soustředili na pomoc s vnuky. Tomáš i Hanka měli náročnou práci, takže kdykoliv potřebovali, hlídali jsme oba kluky. Hlavně o prázdninách jsme si společně hodně užívali, brali jsme je na dovolené po Česku, do ciziny k moři, velkou část prázdnin trávili i u nás na chalupě.
Dnes už je vnukům 17 a 15 let, stále nás často navštěvují. S manželem jsme se jim vždy velmi věnovali, až jsem někdy měla pocit, že jsou s námi raději než s rodiči. Tak trochu jsme si u nich kompenzovali to, že po Tomášovi jsme další děti už mít nemohli.
Maminko, tatínku, máte ročního vnuka
Před dvěma lety nás zničehonic Tomáš navštívil a prakticky mezi dveřmi nám nadšeným hlasem oznámil, že máme dalšího vnuka. Už prý ročního. S manželem jsme absolutně nic nechápali. Dělá si z nás legraci? Snad bychom si všimli, že je Hanka těhotná, že porodila a že vychovávají další dítě.
Skutečná pravda byla pro nás jako ledová sprcha. Tomáš se před dvěma lety zamiloval do asistentky svého oddělení. Po roce tajných schůzek otěhotněla a porodila syna Tomáška. Tomáš svůj vztah i syna dále tajil, ale v den, kdy přijel k nám, se rozhodl, že začne nový život s novou partnerkou Monikou. S Hankou si prý už dlouho nemá co říct, kluci jsou velcí a Monika se synem ho teď potřebují.
Napište příběhI váš příběh zveřejníme. Napište nám, co řešíte a co vás trápí. Nejzajímavější dopisy zveřejníme a oceníme. |
Jeho nadšení jsme s manželem nesdíleli. Skutečnost, že náš syn takto rozvrátil rodinu, podvedl manželku i své syny, jsme prostě nemohli přijmout. Také jsme mu to všechno řekli. Pro nás existuje pouze jeho první rodina. S druhou nechceme mít nic společného.
Syn nás navštěvuje jen s novou rodinou
Několik měsíců jsme se o situaci v Tomášově původní rodině dozvídali jen od vnuků a snachy. Tomáš se odstěhoval a zažádal o rozvod. Se syny je sice v kontaktu, ale jejich vzájemný vztah prý velmi ochladl. Kluci nás občas navštěvují, někdy sami, jindy společně se snachou.
Asi po osmi měsících, co jsme se s Tomášem neviděli, nečekaně přijel. S Monikou i s Tomáškem. Měl pár dní po rozvodu, chtěl se s námi usmířit a představit nám svou novou rodinu. Také chystali s Monikou svatbu, na kterou nás chtěli pozvat.
Měla jsem sto chutí jim zabouchnout dveře před nosem, ale místo toho jsme je s manželem pozvali dál. Zdrželi se u nás několik hodin. Monika je celkem milé děvče a Tomášek je opravdu roztomilý.
Mám jen dva vnuky
Od této návštěvy jsme se začali pravidelněji stýkat. Syn k nám však už jezdí pouze se svou druhou rodinou, velké kluky s sebou nebere. Manžel si Moniku oblíbil a z Tomáška je nadšený.
Se mnou je to však horší. Stále se nemohu smířit s tím, že Tomáš teď upřednostňuje třetího syna na úkor mých milovaných vnuků. A tyto pocity mají vliv i na mé chování a bohužel je přenáším na malého Tomáška.
Manžel mi má za zlé, jak se chovám. Vnitřně cítím, že malý Tomášek si nezaslouží můj chlad, ale nemohu si pomoci. Jednou jsem mužovi v hádce řekla, že mám jen dva vnuky. Jednou větou jsem shrnula to, co opravdu cítím. Vím, že bych se ale měla chovat jinak.
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 25. ledna 2010. Anketa je uzavřena.
