Svého muže jsem si vzala, protože mi, na rozdíl ode mě, přišel takový rozumný a vyrovnaný. Byla jsem střelená mladá holka, když jsem na něj narazila v jednom supermarketu. Stáli jsme za sebou u pokladny a mně chyběly při placení tři koruny. Hrozně jsem se styděla, ani kartu jsem použít nemohla, protože jsem byla na účtu pár korun v minusu, a do výplaty chyběly dva dny. Když Karel (tak se manžel jmenuje) uviděl, jak pod přísným zrakem pokladní střídavě červenám a blednu, koktám, ať mi tedy odečte ten litr mléka, tak mi nabídl, že mi ty tři koruny dá. S vděčností jsem si je od něj vzala.
Venku jsem mu řekla, že mu ty peníze vrátím, bránil se, ale já trvala na svém. Tak jsme se sešli, pak ještě jednou a pak zase… a za tři čtvrtě roku jsem čekala naše první dítě (kluka, pak máme ještě o tři roky mladší dceru). Karel byl úžasný, když jsem mu to řekla, hned naplánoval svatbu a všechno kolem ní zařídil. Bylo prostě znát, že mně bylo dvaadvacet a jemu téměř 35 let. Byl takový rozhodný, ve všem se vyznal, všechno uměl zařídit. No a před měsícem uplynulo už 15 let od našeho seznámení.
Daří se nám docela dobře
Karel má finanční vzdělání, léta pracoval v ekonomickém oddělení jednoho velkého podniku. Teď je šéfem účtárny. A protože se ve financích vyzná, nechala jsem vždycky všechno na něm. Já jsem jen "obyčejná" asistentka. Prosím, neberte to tak, že bych se snad někdy ve finančním světě nedokázala zorientovat, ale proč bych to dělala, když Karel tomu rozumí, navíc jsou finance jeho koníčkem. Takže všechno kolem peněz, účtů, pojištění, investic řeší on.
Máme jeden společný účet, kam chodí má i Karlova výplata. Pak někde spoříme, Karel taky zařídil spoření na důchod, nějaké pojistky a občas i někde investuje. Ale na podrobnosti se mě neptejte. Občas mi jen řekne, jak se nám peníze hezky zhodnocují, že by se jim nedařilo, jsem od něj ještě neslyšela. Ale Karel je šikovný, tak věřím, že si dokáže spočítat, co se nám vyplatí. A ještě máme jeden dluh, naštěstí není moc velký, s úvěrem od stavební spořitelny jsme rekonstruovali byt. Myslím, že za pět let budeme mít splaceno.
O financování chodu domácnosti se starám já, Karel mě nikdy neomezoval. Když jsem se před pár lety po rodičovské vrátila do práce, několik měsíců podrobně vedl rozpočet, sledoval, za co jsme utráceli a pak spočítal, kolik bychom měli zhruba dávat za potraviny, drogerii a další běžné věci. No a já se snažím tu částku dodržet. Samozřejmě ji průběžně aktualizuje. O ostatní pravidelné výdaje se už stará on.
Strach o budoucnost Karla úplně změnil
Když se před pár lety mluvilo o krizi, která nakonec přišla, Karel začal trojčit, co s námi bude. Začal vymýšlet katastrofické scénáře, že přijdeme o práci a nebudeme mít ani na chleba. O práci jsme nepřišli a na chleba jsme měli. Musím říct, že jsem nepozorovala, že by se nás ta krize tenkrát nějak dotkla.
Příběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Pak byl zhruba rok klid a někdy po létě Karel začal znovu bláznit. Denně od něj slyším, že musíme šetřit, že já zbytečně rozhazuji. Nechápu, kde bych měla zbytečně rozhazovat. Každý měsíc utrácím prakticky stejně. Sobě pochopitelně občas něco koupím, ale nejsou to boty za pět tisíc, většinou nakupuji ve slevách. Taky děti víc stojí a je šidit nechci. Ale to neznamená, že bych jim dopřávala nad poměry, jenže hrozně rychle rostou a jejich potřeby prostě něco stojí.
Karel stále sleduje zprávy o tom, co se děje s Evropou. Denně mě krmí názory analytiků. Občas je v klidu, když některý ekonom řekne, že to tak hrozné není. Pak stačí, aby jiný řekl, že do deseti let Česko zkrachuje a o Karla se pokouší infarkt. Aby ale předešel tomu, že budeme na mizině (to jsou poslední dobou jeho nejčastější slova), tak začal extrémně šetřit. Každý den mu musím předložit účtenky z obchodů a probírat s ním položku po položce. Většinou to pak schytám, proč jsem máslo koupila v obchodě XY, když v obchodě AB ho mají v akci o pět korun levnější. A tak je to i s mlékem, chlebem a spoustou dalších věcí.
Dětem přestal dávat kapesné, prý peníze na nic nepotřebují. Myslím si, že nás těch pár korun, kolik dostávaly, nevytrhne, ale nedal si říct. Věčně jsme doma téměř po tmě, pořád nám chodí zhasínat zbytečně svítící žárovky. Sleduje, kolik spotřebujeme vody. Když má pocit, že se děti dlouho sprchují, jde a na záchodě vodu zastaví.
Dříve jsme docela často (alespoň jednou měsíčně) chodili do divadla, občas do kina a také jsme si kupovali knížky. Tomu je ale podle Karla konec. Uznávám, že kultura dnes nestojí zrovna málo, ale my přece nejsme žádní chudáci, tak bychom si ji mohli občas dovolit. Navíc nám ani nehrozí, že bychom měli přijít o práci…
Přiznám se, že nemám daleko k nějakému radikálnímu kroku, Karel se vůbec nechce bavit o tom, že by měl ubrat na své současné přehnané šetřivosti. Uvažuji, že mu pohrozím, že seberu děti a půjdu s nimi k rodičům (naši mají volné patro v baráku), jenže to bych jim musela říct, co se u nás děje a zatím jsem k tomu odvahu nenašla.
Martina
Názor odborníka: Mluvte spolu, projděte rodinný rozpočet
Potenciální krize makroekonomická se projevuje již nyní ve formě krize manželské. V každé krizi stojí za to vyhledat pomoc odborníka. Navštivte ho oba, manželovo chování vyvolává reakce v celé rodině, a do jisté míry tak zasahuje do jejího harmonického fungování.
Někdy může být pro muže obtížné vidět, že jeho oprávněná potřeba zajistit rodinu před budoucím nebezpečím není nápomocná, ale ničící právě to, co se snaží chránit.
Pokud denně kontroluje účtenky, znovu s ním projděte, kolik měsíčně máte k dispozici. Setkal jsem se s případy, kdy si žena stěžovala na mužovy kontroly, ale pak z toho vyšlo, že měsíčně utratí přes 80 tisíc.
Zkuste také zpochybnit jeho představu, že více ušetřených peněz znamená větší šanci na přežití. Nikdo z nás totiž neví, zda krize bude, a pokud ano, tak jak bude vypadat. Někteří říkají, že ani peníze nebudou k ničemu. Jeden přední ekonom dokonce řekl, že dobrou přípravou je pevnost, studna, pozemky k pěstování a samopal. Jeho potřeba se zajistit je pochopitelná, zvláště, když na něm leží tíže zajištění rodiny. Ale naplňuje ji neadekvátním způsobem.
Držím palce, ať společně s odborníkem najdete řešení na uklidnění vaší situace.
Mgr. Michal Petr, www.michalpetr.com
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 23. ledna 2012. Anketa je uzavřena.
