Tak moc se potřebuji svěřit někomu, kdo mě ani trochu nezná. A hlavně potřebuji radu. Nebo povzbuzení? Nevím, jsem opravdu zoufalá, jeden den jsem rozhodnutá, že to udělám takto, druhý den uvažuji o opaku.
Rozvod byl pro mě vysvobozením
Rozvedla jsem se před sedmi lety, s manželem to už bylo k nevydržení. Byl žárlivý, kontroloval moje soukromí, lezl mi do mobilu, několikrát denně dělal scény jak doma, tak později i v práci. Pracuji na velké pražské pobočce jedné z top bank. A právě zde jsem zažila největší ponížení svého života. S klientem (bohužel docela pohledným sympatickým mužem) jsem projednávala nějaký jeho požadavek a manžel za mnou přišel do práce. Když viděl, jak se na klienta dívám a usmívám, přiběhl k mému stolku a napadl jeho i mě. Incident nakonec řešila policie.
Ostuda to byla hrozná, naštěstí vedoucí měl pochopení, doporučil mi, ať si vezmu dovolenou, že se za pár dní na všechno zapomene. Manžel vyvázl s podmínkou. A já podala žádost o rozvod. Po dvou letech tahanic jsem byla svobodná. Děti zůstaly se mnou a já udělala za svým sedmnáctiletým manželstvím tlustou čáru.
Bylo mi pětatřicet, dceři 17 a synovi 15 let. Po mnoha a mnoha letech jsem zase konečně cítila, že začínám žít. Bez teroru bývalého manžela. Ten se naštěstí stáhl, musel absolvovat i nějakou léčbu. Dal mi pokoj, občas se viděl s dětmi, alimenty platil celkem pravidelně.
Děti se postavily na vlastní nohy
Po rozvodu jsem si opravdu užívala svobody. Děti už byly velké, nemusely mě mít každý den doma. Stačila jim plná lednice a fakt, že je nikdo neotravuje hloupými rodičovskými připomínkami (můj bývalý na to byl expert).
S kamarádkami jsem občas vyrazila za zábavou - do vinárny, na dámský víkend, do kina, na výstavu - a časem jsme chodily společně i s dcerou. Asi tím, že jsem ji měla hodně brzo, jsme si byly (vlastně jsme pořád) hodně blízké.
Dcera se docela brzy osamostatnila. Na vysoké škole poznala svého přítele, se kterým už dva roky žije. Syn vysokou školu ještě studuje, bydlí taky zhruba dva roky s partou kamarádů ve velkém bytě.
Přítel se objevil, když jsem byla připravená na vztah
Napište, co vás trápíPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
A já jsem zůstala sama. Dokud děti byly doma, nechtěla jsem o žádném chlapovi ani slyšet. Jenže pak mi začalo být smutno. Radka mi asi sneslo samo nebe. Najednou se přede mnou objevil na zastávce autobusu s dotazem, jak se dostane kamsi. Já to věděla a nabídla mu, ať nastoupí se mnou do autobusu, že mu ukážu, kde vystoupit.
Tak hezky jsme si povídali, že přejel. Nakonec mě pozval na kávu a náš vztah začal. Bylo mi tak krásně. Radek je velmi milý, galantní, prostě muž s velkým M. Je o tři roky starší než já. Ovšem je ženatý, má dnes již dvacetiletou dceru. Jenže tenkrát mi to ani trochu nevadilo. Říkala jsem si, že je to jeho věc. V žádném případě jsem ho nikdy nechtěla tlačit do rozvodu. Stačilo mi, že mám vedle sebe fajn muže.
Většinou jsme se scházeli u mě. Občas jsme vyrazili i ven - na večeři, do kina nebo divadla. Radek se ani nechtěl skrývat. Říkal, že se ženou už není šťastný a že by možná bylo fajn, kdyby se o nás dozvěděla. Mně to bylo celkem jedno.
Jsem těhotná
S Radkem jsme spolu už skoro dva roky. Před týdnem jsem zjistila, že jsem těhotná. Kvůli zdravotním problémům nemohu brát hormonální antikoncepci a já hloupá věřila, že jsem už na otěhotnění stará.
Vůbec nevím, co mám dělat. Na jednu stranu by se mi být znovu mámou docela líbilo. Obě starší děti jsem měla hodně mladá a nezkušená. Teď bych si to dokázala už mnohem víc vychutnat. Jenže spíš bych se měla těšit na vnoučátka. Dcera sama už mluvila o tom, že by chtěla mít brzy dítě. Až mi bude 60, syn nebo dcera bude sotva maturovat. Co když ho ani nedokážu uživit? Mám také strach mít ještě dítě, bojím se, aby bylo zdravé a také, abych já neměla nějaké komplikace.
Také nevím, jak zareaguje Radek. Navíc je stále ženatý, o rozvodu jsme nikdy nemluvili, náš současný vztah nám vyhovuje - jsme spolu docela často a taky máme své soukromí.
Markéta
Názor odborníka: V první řadě se svěřte Radkovi
Dobrý den, kladete dvě základní otázky. Zaprvé - zda si dítě nechat, zadruhé - zda to rozhodnutí udělat s Radkem, či sama. Netuším, v kolikátém jste týdnu, ale na rozhodnutí máte čas do týdne dvanáctého.
Co se týká obav ze zdravotních komplikací - ať u vás nebo u dítěte, s těmi by vám měl poradit a pomoci váš gynekolog. Pokud vám mám poradit, co dělat, tak ze všeho nejdříve vše řekněte Radkovi. To, jak se k situaci postaví, je totiž podstatnou částí skládačky, kterou se snažíte složit. Je možné, že jeho reakce všechna vaše dilemata vyřeší. A pokud ne a sama odpovědi nenajdete, vyhledejte místo internetové poradny skutečného psychologa. Pomůže vám utřídit si myšlenky a dospět rychleji k nějakému řešení. Držím palce.
Pavel Král, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 30. ledna 2012. Anketa je uzavřena.
