S Vladem jsem se seznámila před pěti lety. Měla jsem krátce po maturitě a s kamarádem z dětství, nadšeným motorkářem, jsem vyrazila na víkendový sraz "rychlých strojů". V té době mi motorky sice nic neříkaly, ale svému dobrému kamarádovi Frantovi jsem to dlužila. Nejen, že mi byl po celé mé dospívání oporou, když jsem měla problémy s rodiči (je o pět let starší než já), ale hlavně jsem mu slíbila, že jakmile odmaturuji, strávím s ním víkend na motorce.
Dvakrát jsem se zamilovala
Sliby se musí plnit, a tak jsem s Frantou, i když bez velkého nadšení, odjela na víkend do kempu v jižních Čechách, kam se sjeli nadšenci na motorkách z celé republiky. A ten víkend jsem se dvakrát zamilovala. Poprvé do motorek a podruhé do Vlada.
Už první den, kdy jsem viděla tolik nádherných strojů pohromadě, mě zalil takový nádherný pocit a já věděla, že motorky dostaly i mě. Franta se mi smál a říkal, že to věděl, že podlehnu, že on před pár lety zažil něco podobného.
Vlada jsem poprvé viděla večer v hospodě. Seděl s partou svých kamarádů a bavil celou hospodu. Jakmile jsme s Frantou vešli, hned si nás všiml a na Frantu volal, ať si jdeme sednout k nim. Franta se s Vladem dobře znal, kdysi spolu pracovali v jedné hospodě a Vlado ho vlastně k motorkám přivedl. Když nás představil a Vlado mi dal pusu na tvář, myslela jsem, že se propadnu. Okamžitě jsem se zamilovala jak malá holka. Z Vlada vyzařovalo takové charisma a sebevědomí, kterým si každého okamžitě získal. A hlavně mě, devatenáctiletou holku.
Jenže Vlado si mě vůbec nevšímal, bavil se se mnou, ale stejně jako s každým jiným. Navíc jsem se dozvěděla, že je o deset let starší než já a hlavně že je ženatý. Víkend skončil a s Vladem jsme se rozloučili. Já byla zamilovaná až po uši a on to ani netušil. A kdyby ano, asi by mu to bylo jedno.
Za půl roku bylo všechno jinak
Skoro tři měsíce mi trvalo, než jsem na Vlada dokázala nemyslet 24 hodin denně. Když jsem se z toho pomalu dostala, potkali jsme se. Asi bych si ho nevšimla, ale on na mě zavolal. Protože byla pořádná zima, pozval mě na kafe. A až tam si prý teprve všiml, jaká jsem hezká holka. Nakonec mi řekl, že by mě rád viděl častěji a já to s nadšením přijala.
Začali jsme se stýkat. Po pár dnech jsme se spolu vyspali a po pár měsících zjistili, že bez sebe nemůžeme být. Už nám nestačilo vidět se jen občas a milovat se, když seženeme volný byt. Vlado požádal o rozvod, jeho žena mu naštěstí nedělala problémy, už si prý nějakou dobu nerozuměli. Po rozvodu mu zůstal byt a já se k němu hned nastěhovala.
Za dva roky jsem přibrala 20 kilo
První dva roky byly nádherné. Oba jsme byli zamilovaní až po uši, Vlado by mi snesl i modré z nebe a já byla šťastná, že mám skvělého chlapa. Propadla jsem i jeho motorkářské vášni, Vlado mi dokonce koupil vlastní stroj.
A protože láska prochází žaludkem, dokazoval mi ji svým kuchařským uměním. Tak dobře jsem se neměla ani u maminky. Jenže vydatné večeře a lednice plná dobrot si vybraly svou daň, za dva roky jsem přibrala 20 kilo. Byla jsem z toho nešťastná, ale Vlado mi říkal, že ty moje špeky miluje.
Poslední rok si držím stále stejnou váhu, sice pořád těch dvacet kilo navíc, aspoň se snažím víc nepřibrat. Ovšem dolů taky nic nejde. Ale co je nejhorší, Vlado má občas narážky na to, že bych mohla shodit. Když jsem mu řekla, že mu to ještě nedávno nevadilo a že vlastně má kila jsou díky němu, prohlásil, že on jí stejně jako já a nepřibral ani deko.
Navíc jsem si všimla, že Vlado začíná koukat i po jiných dívkách (pochopitelně těch krásných a štíhlých, kterých se našich motorkářských akcích sjede docela dost). Dříve, když jsme někam přijeli, pořád si mě držel u sebe, nespustil ze mě oči, i před kamarády mě objímal a choval se jako by okolní svět neexistoval. Poslední dobou je ale všechno jinak. Navíc se už i ke mně donesly zvěsti, že mi je Vlado nevěrný. Prý se i s jedním motorkářem kvůli jeho holce popral. Když jsem se na to Vlada zeptala, mlžil, že to jsou jen kecy, ale nepopřel to. Pohádali jsme se a on mi řekl, že se mu nemůžu divit, stačí, když se na sebe podívám a bude mi všechno jasné.
Před měsícem si mě na jedné akci vůbec nevšímal a dokonce jsem ho přistihla, že se líbal s jinou dívkou. Mám podezření, že se s ní poslední dobou stýká. Chová se ke mně odtažitě, ale když se ho zeptám, tak mi říká, že se mi jen něco zdá.
Můj krásný sen s bezvadným mužským se hroutí. Jsem nešťastná, podváděná a nevím jak dál. Bojím se, že už to nikdy nebude jako dřív.
Názor psychologa: O květinku je třeba pečovat
Milá Mariko, žádný vztah není po pár letech stejný jako na začátku. Vztah je práce, zejména práce na přijetí druhého, ale i sebe sama. Když spadnou růžové brýle, vidíme realitu. Realita je vždycky lepší než sen, byť je nepříjemná. Je dobré si ujasnit, na čem váš vztah stojí. Zeptejte se sama sebe, co očekáváte od muže. Co všechno s ním máte společného? Jsou to podstatné věci pro život?
Fyzická atraktivita je ve vztahu jistě důležitá. Můžete se rozhodnout zhubnout a uvidíte, co se změní. Je možné, že něco ano, možná však taky nic. Neb není jisté, zda v jeho případě jde pouze o vaše kila navíc. Čas rozejít se máte až do té doby, než spolu budete mít dítě. Pak je to sice možné, ale mnohem obtížnější a náročnější. Žít po svém si můžete, i když jste s ním. Vždy je dobré, když máte i svoje zájmy, kamarády atd. Nebojte se s ním opravdu mluvit o vašem vztahu, i když by to mohlo bolet. Aby květina rostla, je třeba o ni pečovat. Péče ve vztahu je komunikace.
Michal Petr, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 29. srpna 2011. Anketa je uzavřena.
