Můj příběh začal před necelými 18 lety. Tehdy jsem dostala anonymní dopis. Milá duše, která ho napsala, mi sdělovala, že můj přítel se na firemním večírku vyspal se svou kolegyní. Prý se to ví už po celé firmě a já jsem asi jediná, kdo o tom nemá ponětí. Takže abych nebyla o nic ochuzena, musí mi to sdělit.
Zpočátku jsem nevěřila a doufala, že Ondřej všechno popře. Ale on se přiznal. Byla to taková potupa, že jsem se s ním okamžitě rozešla a to jsme plánovali svatbu. Přísahala jsem mu pomstu, vyspím se s prvním, kterého potkám. Skoro dva týdny mi trvalo, než jsem se vzpamatovala a pak jsme šly s kamarádkou pít na můj žal i vztek a po propitém večeru jsem se opravdu vyspala s klukem, který se k nám přidal. Byl fajn, hezký a docela milý, ale ráno jsem od něj utekla. Hrozně jsem se styděla, znali jsme se jen od vidění a nechtěla jsem se s ním už setkat.
Můj úlet zanechal následky
Názor psycholožkyMilá Marie, řekla bych, že jste se s manželem ocitli v pasti. Vychováváte dceru, na kterou jste zjevně velmi hrdí a máte ji rádi, ale ona žije ve lži. Každý člověk má právo na informace o svých biologických rodičích. Je to velmi důležité pro náš vnitřní sebeobraz, pro budování toho, jak sami sebe vnímáme. Manžel (a i vy to chápete) má pravdu v tom, že kdyby Markéta potřebovala pomoc od biologických příbuzných, celé by se to stejně provalilo - jistě mnohem traumatičtějším způsobem. Úplně chápu váš strach z toho, že to může v Markétě vyvolat obrovskou reakci - to se totiž s největší pravděpodobností stane. Není se jí co divit, 18 let jí tvrdíte, že je Ondřej její otec. Nechci být moc tvrdá a vyvolávat ve vás pocity viny, spíše bych vás chtěla podpořit k tomu, abyste jí to řekli. Psychologové doporučují například adoptivním rodičům, aby to, že nejsou biologickými rodiči, dítěti postupně říkala odmalička. Dítě to vezme přirozeněji, než když se to dozví naráz z čistého nebe po 18 letech. Marie, vyberte si prosím pro tento závažný rozhovor jiný den, než Markétiny narozeniny. Myslím, že si zaslouží mít hezké narozeniny, užít si je. Bude to těžké období, nebojte se využít podpory psychoterapeuta. Hodně odvahy. |
Jenže po pár týdnech jsem zjistila, že jsem těhotná a nebylo pochyb, že dítě je plodem "lásky" s mým jednorázovým milencem. Ondřejovi jsem všechno řekla. Nejprve byl v šoku, ale pak mi řekl, že mu je jedno, že čekám dítě s jiným, on mě chce i s ním. Zamlčela jsem mu, s kým vlastně dítě čekám a on se raději neptal. Řekl mi, že to nechce vědět, aby ho to netrápilo.
Ani minutu jsem neuvažovala o tom, že bych o dítěti řekla pravému otci, vždyť jsem ho prakticky vůbec neznala. Vrátila jsem se tedy k Ondřejovi a ještě před porodem jsme se vzali.
Máme jen Markétu
Porodila jsem krásnou holčičku Markétku. Manžel z ní byl úplně nadšený. Jenže řekl mi něco, co mě tenkrát vyděsilo. Prý až bude dospělá, řekne jí, že není její otec. Byla jsem pochopitelně proti, ale říkala jsem si, že ho to časem přejde. O svém nápadu manžel pak už nemluvil.
Pravého otce Markéty jsem občas potkala, jen jsme se pozdravili. O tom, že máme spolu dceru, jsem mu nikdy neřekla. I on má dnes rodinu, dva kluky.
My s Ondřejem další dítě nemáme. Sice jsme se o to pokoušeli, ale nakonec se zjistilo, že chyba je na Ondřejově straně. Bylo to asi pět let po narození Markéty a manžel mi tenkrát řekl, že je dobře, že mám dítě alespoň já. A opět se vrátil k tomu, že chce, aby Markéta věděla, že není její pokrevní otec. Ale ne dřív, než jí bude 18.
Snažím se mu jeho záměr rozmluvit
Během posledních několika let se Ondřej občas vrací ke svému záměru - říct Markétce pravdu. Pokaždé se pohádáme a já ho vždycky s pláčem prosím, ať to nedělá. Podle mého názoru k tomu nemá vůbec žádný důvod. Markéta na něm visí, on ji taky miluje, není tedy proč jí něco říkat. A také ten, díky kterému je na světě, vůbec o její existenci neví, tak proč dělat problémy tam, kde nejsou.
Ale manžel si stále vede svou, je to prý vůči dceři fér, aby věděla, kdo jsou její příbuzní. Vždyť má i dva bratry, o kterých zatím nemá ani tušení. A co kdyby se jí něco stalo, potřebovala by pomoc od svých pokrevních příbuzných a já bych nevyhovovala, tak by mohla být šance jinde.
Uznávám, že v některých argumentech má Ondřej pravdu, ale na druhou stranu se bojím Markétiny reakce. Co když nás zavrhne? On je ochoten to risknout, ale já ne. A také, jestli svého pravého otce vyhledá, co bude pak? Vždyť může ta pravda, kterou se manžel stále ohání, rozvrátit další rodinu. I když Ondřej sám neví, kdo je její otec, je mi jasné, že jí bych to říct musela.
Markétě bylo před několika dny 17 let. A já vím, že pokud si to manžel nerozmyslí, čeká mě krušný rok. Neustále přemýšlím, co mám dělat. Nemám se s kým poradit, protože pravdu známe jen my dva s manželem. Poradíte mi vy?
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 16. srpna 2010. Anketa je uzavřena.
