S Pavlem jsme se vzali před pěti lety po roční známosti. Museli jsme, byla jsem ve třetím měsíci. Bohužel dítě jsem nedonosila, týden po svatbě jsem potratila. Náš vztah to nepoznamenalo. Dítě sice chceme, ale zatím o něj neusilujeme. A po posledních událostech, kdo ví, jestli ho budeme spolu mít.
Měli jsme právě páté výročí svatby
Je to už přes měsíc, kdy se spustila lavina mé žárlivosti. Ten den jsme měli páté výročí svatby. Pavel byl už několik dní na služební cestě (pracuje jako marketingový specialista ve firmě zabývající se prodejem elektroniky a celkem často jezdí po republice) a měl se vrátit až druhý den. Naplánovali jsme si tedy oslavu našeho výročí na víkend.
Seděla jsem večer u televize s naším kocourem na klíně, když mi pípla esemeska. Psal Pavel. Zaradovala jsem se, že mi blahopřeje k výročí a s nadšením jsem se vrhla na zprávu. „Miláčku, včerejší večer byl tím nejkrásnějším v mém životě. Miluji tě. Navždy jen Tvůj Pavel,“ četla jsem.
V prvním zlomku sekundy jsem si říkala, že se asi zbláznil, vždyť jsme včera spolu nebyli. Pak mi došla ta hrozná skutečnost. Zpráva nebyla určena mně, ale nějaké jiné. Krve by se ve mně nedořezal. Myslela jsem, že omdlím, prasknu, vybuchnu nebo začnu řvát. Byla jsem úplně mimo sebe. Uklidnila mě až půl lahve rumu, která mi v baru zůstala od vánočního pečení.
Pavel neví, že vím
Tu noc jsem toho moc nenaspala, bylo mi špatně z vypitého alkoholu, ale hlavně z toho, co jsem se dozvěděla. Vzala jsem si dovolenou, dala se trochu dohromady a čekala, až Pavel přijede. Žárlivostí jsem se užírala, byla jsem připravená na scénu, ale nakonec k ní nedošlo. Pavel přijel asi v pět, zazvonil, a když jsem mu otevřela, viděla jsem jen obrovskou kytici a za ní svého muže. Smál se a ještě ve dveřích mi blahopřál k našemu výročí. Chrlil na mě, jak je šťastný, že mě potkal, že jsem si ho vzala a že ho miluji. On si prý nedokáže představit, co by si beze mě počal.
Jeho slova mě naprosto vykolejila. Najednou jsem přestala věřit tomu, že by mi snad byl nevěrný. Doufala jsem, že to byl jen nějaký velký omyl.
Další dny se Pavel choval jako milující manžel, oslavili jsme naše výročí, dostala jsem krásný náramek. Pavel byl skvělý a já si zakázala myšlenky na jeho možnou nevěru. Dokud neodjel zase na pár dní na služebku. Na tři dny. Opět se ve mně probudily pochybnosti, opět jsem žárlila.
Druhý den jsem to nevydržela, zavolala jsem k němu do práce a chtěla ho k telefonu. Raději jsem se představila smyšleným jménem. Kolega mi řekl, že je Pavel s manželkou na dovolené, prý jeli k její nemocné matce. Šok! A to mi několik hodin předtím volal a líčil, co má práce, že zase dostal na starost takové úděsné klienty, ale že se na mě už moc těší.
Co mám dělat?
Opět uplynulo 14 dní a já bojuji sama se sebou. Mám mu říct, že všechno vím? Mám dělat jakoby nic a vypátrat tu neznámou? Mám se na to vykašlat? Co když mu to tím, že mu řeknu, co vím, všechno ulehčím a on mě opustí? Chci to vůbec?
Pavel mi to také neulehčuje. Nebýt té esemesky před pár týdny, tak by mě ani ve snu nenapadlo, že by snad mohl mít milenku. Chová se naprosto fantasticky, je ohleduplný, milý, prakticky nikam nechodí. Nemám žádný důvod k žárlivosti, když je doma, nedává mi k ní žádný důvod.
Svěřila jsem se své matce, vždycky byla mou důvěrnicí a Pavla má moc ráda. Věděla jsem tedy, že bude objektivní. Nezklamala mě, rozhodně mě nenutí do žádných unáhlených rozhodnutí. Řekla mi, ať tomu nechám čas, že ten všechno vyřeší. A zároveň mi vnukla myšlenku, že ta neznámá bude asi vdaná a může se s Pavlem scházet jen občas. Asi to tak bude a to by mi svým způsobem mohlo nahrát, oba by tak svůj vztah mohli brát jen jako nezávazný flirt.
Jenže jsou to jen dohady, které nemám ničím podložené. Já sama jsem hodně rozpolcená, na jednu stranu bych mu odpustila, na druhou představa, že se miluje s jinou, je pro mě hodně děsivá. Také se bojím toho, že i kdyby vše ukončil, já mu už nikdy nebudu věřit, za každou jeho služebkou uvidím nevěru.
Jedno ale vím jistě, už to musím konečně vyřešit, žít v takové nejistotě dlouho nevydržím. Co byste mi poradily, abych udělala?
Názor odborníka: Netlačte, ale svěřte se
Říkám si, že pokud by se váš muž opravdu rozhodl odejít, tak to udělá. To, že zatím neodešel, něco vypovídá. Hráli bychom si na jasnovidce, kdybychom spekulovali o jeho důvodech. Z nějakých důvodů tedy s vámi chce být. Nevíme prakticky nic o hloubce či délce jeho vedlejšího vztahu. Může jít o občasný úlet, pravidelné setkávání, náhlé vzplanutí, které opět rychle zanikne, vztah založený na stavu vzrušení, které s novým sexuálním partnerem vždy přichází. Nebo může jít o vztah založený na kompenzaci nějaké potřeby, která mu chybí ve vašem vztahu. Nebo oboje zároveň. Nevíme také, kdo je ona žena a jaké je její motivace a potřeby. Proto je velmi těžké radit či dělat závěry.
Někdy pomáhá vzájemná komunikace. To znamená prostý popis situace, ve které jste se ocitla a že si s ní nevíte rady. Je možné, že v první chvíli muž všechno popře (v duchu zaklínadla "zatloukat", které dr. Plzák nikdy neřekl). Nebo se vůbec nevyjádří. V tento moment však neřešíme jeho reakci. Jde jen o to, aby měl informaci, že vy tohle řešíte a jak se cítíte. Může být i důležité prvně ocenit vše, co pro vztah dělá a co se vám na něm líbí apod. Je také dobré najít pro takové sdělení dobrý čas, např. u vína, v klidu na začátku víkendu, ne hodinu před jeho odjezdem.
Následným a možných krokem pak může být společná návštěva poradny pro manželství nebo jiného odborníka.
Michal Petr, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 31. července 2011. Anketa je uzavřena.
