S milencem Karolína zažívá to, co jí s manželem chybí - vášeň a silné emoce...

S milencem Karolína zažívá to, co jí s manželem chybí - vášeň a silné emoce... | foto: Profimedia.cz

Příběh Karolíny: Manžel je bačkora. Nevadí mu ani můj milenec

  • 206
Z mého úžasného společenského muže se vyklubal pasivní nekňuba. Já chci jít občas do společnosti, on chce sedět doma. Nuda v našem vztahu mě vyprovokovala najít si milence. Ani to, že mu jsem nevěrná, manžela nepřimělo k jakékoliv akci.

Svého muže jsem si brala před patnácti lety. Byla jsem příliš mladá, sotva dvacetiletá a Jaromírovi bylo skoro o patnáct let víc. I přesto, že byl o dost starší, byl akční, plný nápadů a občas jsem i přes své mládí měla pocit, že mu nestačím. Imponoval mi ve všech směrech: chytrý, sečtělý, úspěšný, obletovaný ženami a hlavně skvělý milenec.

Brát jsme se museli

Naše milostné hrátky nezůstaly bez následků, otěhotněla jsem a i přes protesty matky jsem se vdala. Máma chtěla, abych šla na interrupci, že jsem ještě moc mladá a nevybouřená na to mít rodinu a hlavně: musela jsem nechat školy. Ovšem mně to bylo  jedno, Jaromír už byl provždy jen můj.

Narodila se nám Terezka. Naštěstí narození vnučky obměkčilo i mou matku, která na mě byla hodně naštvaná, že jsem ji tenkrát neposlechla. Máma je sama, táta mi umřel, když jsem byla ještě malá. Maminka nám hodně pomáhala, hlídala, když jsme si chtěli s Jaromírem někam vyrazit.

Manžel se mi začal měnit před očima

Po třech letech doma jsem se už do školy nevrátila, i když mě mamka přemlouvala, že mi pomůže, ale neměla jsem chuť se zase učit. Maturitu jsem měla a to mi stačilo. Nastoupila jsem jako asistentka ředitele hotelu. Práce mě bavila a časem jsem se slušně zapracovala.

Také doma jsem neměla žádné větší problémy. Terezka byla odjakživa bezproblémové dítě, ve školce a později ve škole se cítila jako ryba ve vodě. A pokud byla někdy nemocná, pomohla mi maminka, nebo jsem s ní zůstala doma. Uteklo to a po prázdninách už půjde na střední školu.

Jediná a to dost podstatná změna se stala s Jaromírem. Zatímco já jen kvetla, on uvadal. Čím dál víc odmítal večer nebo o víkendech kamkoliv chodit, nejraději sedí doma, čte noviny, dívá se na televizi. Někdy jsme ho s Terkou vytáhly na výlet, ale to bylo všechno.

Byl a je pasivní až hrůza. Postupně jsem s ním přestala počítat, už ani nemám chuť ho přesvědčovat, že si zajdeme na večeři, do kina, za přáteli, se kterými jsme se dříve často scházeli. Na dovolenou jedeme maximálně na chalupu a posledních několik let jezdím s mamkou a Terezkou alespoň na týden k moři. Někdy to vyřeším i společnou dovolenou s kamarádkami a jejich dětmi.

Už rok mám milence

Pokud jsem se chtěla večer odreagovat a vyrazit do společnosti, musela jsem jít sama bez Jaromíra. Když jsem šla poprvé s kamarádkou do vinárny, měla jsem dost hloupý pocit. Dokola jsem se ho ptala, jestli mu to nevadí, měla jsem výčitky svědomí, že ho nechávám doma. Ale vypadal, že mu to je jednou, nebo spíš, že je rád, že on nikam nemusí.

Po čase jsem to přestala řešit. Jeho pasivita mě neskutečně ubíjela. Pasivní začal být i náš sex. Nebudu se rozepisovat o podrobnostech, ale větší nudu jste určitě nezažily. Někdy jsem si při tom chtěla vzít knížku, abych ten čas smysluplně strávila. Kam se poděl ten úžasný milenec, kterým Jaromír kdysi byl?

Snad se nebude nikdo divit, že jsem si našla milence. V první chvíli, když jsem kývla na pozvání do vinárny od kolegy z hotelu, jsem myslela na to, že jednou a dost. Ovšem Ivo je naprosto úžasný, milý, zábavný, pozorný... Někdy mi připomíná Jaromíra před patnácti lety. Je o pár let starší než já, rozvedený a bez závazků. Scházíme se docela často.

Manželovi jsem o Ivovi řekla, nehnul brvou

Že mám milence, na mně moje kamarádky okamžitě poznaly, prý to musí praštit do očí i slepého. Jenom Jaromír si ničeho nevšiml. Nejdříve jsem byla ráda, že mi to prochází. Později mě to pochopitelně začalo štvát. Jak si může nevšimnout, že se se mnou něco děje, že jsem stále pryč, vracím se kolikrát až pozdě v noci? To jasně svědčí o tom, že mu je všechno jedno.

Přiznám se, že jsem manželovi o svém milenci řekla především proto, abych ho vyprovokovala k nějaké akci. Ani nehnul brvou. Jen mi řekl, že mě má rád, nechce mě ztratit, že mi ani nebude dávat nějaká ultimáta. Ať se prý rozhodnu, jak chci. Čekala jsem žárlivou scénu, výhrůžky, řev a já nevím, co ještě, ale nic z toho se nekonalo.

S Ivem se stýkám dál, už ani netajíme, že jsme spolu. Nedávno mi navrhl, abych od manžela odešla. Ale já pořád nevím. S Ivem mám pocit naplněného vztahu, s Jaromírem je to nuda. Ale mám ho pořád ráda, je to hodný člověk, co by jiná dala za takovýho chlapa, který sedí doma, na pivo nechodí, za ženskýma nelítá, celou výplatu jí odevzdá...

názor odborníka

Milá Karolíno,
vzala jste si o 15 let staršího partnera a on prostě stárne. A čekat, že se tato skutečnost na manželovi (a tím i na vašem manželství) nijak nepodepíše, by bylo trochu naivní.
V době, kdy jste manžela poznala, kdy vám imponoval, byl zhruba ve stejném věku, jako jste teď vy, že? Teď je mu ale okolo padesátky a to s sebou už nese první změny a projevy stárnutí: zpomaluje se psychické tempo, klesá originalita, aktivita i psychická pružnost a otevřenost novým věcem. Tento úbytek sil je sice většinou kompenzován nashromážděnou zkušeností, schopností odstupu a životní moudrostí, ale pokud nejste aktuálně naladěna ocenit tyto kvality, chápu, že vám manžel přijde apatický a nudný.
Ve svých potřebách jste teď každý trochu jinde a jak se zdá, nedokážete najít společnou základnu. Tento problém je řešitelný (třeba s pomocí dobrého manželského poradce). Vedle možnosti odejít k milenci je to ale ta obtížnější varianta, protože to znamená pracně hledat cestu k něčemu, co v mileneckém vztahu dostáváte bez úsilí.
Proč tedy vůbec zvažovat tuto obtížnější cestu? Dobrých důvodů mne napadá několik, ale zkuste si na ten pravý přijít sama. Pokud chcete, tak jej najdete. A když budete mít vlastní dobré důvody, proč s manželem zůstat a snažit se o změnu stávající situace, bude mít vaše rozhodnutí opravdovou sílu. V opačném případě přeji hodně štěstí vašemu novém vztahu a vám osobně přeji, abyste za pár let nemusela řešit podobnou situaci, v jaké jste teď.

Mgr. Michal Mynář, Psychologie.cz

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 2665

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 14. února 2011. Anketa je uzavřena.

4. Mám se poradit s psychologem, jak celou situaci řešit?
4. Mám se poradit s psychologem, jak celou situaci řešit? 1529
2. Mám se rozejít s Ivem?
2. Mám se rozejít s Ivem? 481
3. Mám to nechat tak, jak je to teď?
3. Mám to nechat tak, jak je to teď? 479
1. Mám podat žádost o rozvod?
1. Mám podat žádost o rozvod? 176