Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Operovali mi nádor, žiju v azyláku. Kvůli synovi to nevzdám, říká Jana

  17:28aktualizováno  17:28
Jmenuji se Jana, je mi 38 let a již delší dobu pobývám v azylovém domě pro matky s dětmi v Oseku. Předem mého příběhu bych chtěla poděkovat zaměstnankyním azylového domu, které mi poskytly ubytování, díky kterému se mohu stýkat se svým pětiletým synem.

(Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Nevím, jak bych měla začít. Když se nad svým životem zamyslím, jsem na rozpacích a cítím stud, i přestože nejsem jediná, která se dostala do sociální tísně a musí žít v sociálním zařízení.

Kvůli nízkému finančnímu příjmu bydlím v azyláku již dva roky.

Pomozte Janě

Jsem velice ráda, že mám kde bydlet a mohu se vídat se svým synem, poněvadž si to bez něj neumím představit. Žiju jen pro něj a snažím se mu vynahradit to, že jako batole musel být nějaký čas v kojeneckém ústavu v Mostě. Nebylo to mou vinou, ale sociální pracovnice mi nedaly šanci. Dodnes si to vyčítám. Vzpomínám si, když jsem ho tam chodívala navštěvovat, jak plakal, když jsem od něj odcházela.

Několikrát jsem podala návrh na úpravu výchovy svého syna, bohužel neúspěšně. Vždy si soud našel něco, proč mi ho do péče nedali. Teprve asi před rokem mi pomohla jedna sociální pracovnice jej získat alespoň do střídavé péče.

Můj měsíční příjem činní 3 410 korun. Do toho pečuji a vyživuji Petra, když je se mnou v azylovém domě. Ráda se mu snažím udělat radost nějakou tou hračkou, kterou by chtěl. Jsem ráda, když v jeho očích vidím, že je šťastný. Chci mu dopřát jen to nejlepší, aby měl to, co mají ostatní děti.

Petra mám ve střídavé péči s mou maminkou, když je u ní, snažím se ho co nejčastěji navštěvovat. Jsem jí vděčná za pomoc a píli, kterou mu věnuje. Maminka je vdova a už je přece jen starší a nemocná. I když vím, že mi hodně pomáhá, chtěla bych se o syna postarat sama, ale k tomu si musím napřed zajistit vhodné zázemí a hlavně práci.

Dlouho jsem žádnou nemohla najít a navíc jsem byla vážně nemocná. Prodělala jsem několik operací, při nichž mi lékaři odstranili nádor. Syna měla u sebe v té době maminka. Snažila jsem se nedávat svůj strach najevo a hlavně kvůli synovi brala vše jako anginu.

Teď se na mě usmálo štěstí a od února jsem zaměstnaná, jako dělník při čištění města Oseka a za tu práci i za lidi kolem sebe jsem ráda. Díky zaměstnání a také díky výrobě a prodeji andělíčků a bačkor v projektu Nadace Terezy Maxové si mohu začít šetřit na byt. Přála bych si postavit se na vlastní nohy a začít i se synem všechno od začátku, té naděje se kvůli němu nikdy nevzdám, tak mi držte palce. 

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.