Pavel je o pět let starší než já. Když jsme se seznámili, měla jsem krátce po maturitě a bezhlavě jsem se zamilovala. Imponoval mi jeho přístup k životu. Vše bral s nadhledem, z ničeho si nedělal velkou hlavu. Byl nezávislý rocker a motorkář. To já nad vším hodně přemýšlím, než udělám nějaké, i bezvýznamné, rozhodnutí, musím to v duchu probrat ze všech stran. Pavel se zamyslí, řekne, co bude, a je to. A většinou se neplete a skoro vše mu vychází podle jeho představ.
Stejně tak vždy přistupoval k našemu společnému životu. Když se rozhodl, že se vezmeme, rovnou mi to oznámil, ani nečekal, jestli budu souhlasit, prostě mi řekl datum a bylo to. Já byla šťastná, že to za nás oba vyřešil. Pak se narodily děti a z Pavla se stal fajn táta, dětem se maximálně věnoval. Jen na svůj největší koníček, motorky, si nedal sáhnout.
Stačilo málo a byla jsem vdova
A jeho vášeň se mu málem stala osudnou. I když už se léta na motorce choval jako zodpovědný otec, nedělal frajeřinky, tak tentokrát to přehnal. Pospíchal domů, pršelo a na mokré silnici dostal smyk. Dlouho byl jeho stav nejistý. Jeden čas to vypadalo, že zranění nepřežije, pak že se nebude hýbat a nakonec že skončí na vozíku.
Naštěstí přežil a dlouhá rekonvalescence a hlavně jeho vůle žít dokázaly nemožné. Pavel dnes chodí, sice o berlích, ale chodí. Po nemocnicích a rehabilitačních centrech strávil skoro rok a půl. Finančně jsme to naštěstí zvládli bez problémů, Pavel myslel na zadní kolečka a dobře se pojistil. Mohla jsem dokonce na čas nechat i zaměstnání a pomáhat mu při rehabilitacích.
"Vedlejší" účinky úrazu se brzy projevily
Jak se Pavel ze všeho dostal fyzicky, tak psychicky se úplně změnil. Už to nebyl ten pragmatik, který si se vším věděl rady a ke všemu přistupoval na základě rozumu. Postupem času se čím dál více řídí vírou.
Jeho proměna začala před rokem, kdy se v rehabilitačním centru, kde strávil několik měsíců, seznámil s jiným pacientem, spolubydlícím na pokoji. Tento člověk je velký stoupenec Svědků Jehovových a s manželem od rána do večera o své víře mluvil. Bohužel Pavel byl tenkrát ve stavu, kdy se s ním dalo lehce manipulovat a jeho spolubydlící to skutečně uměl. Zkoušel to i na mě, když jsem za manželem přijela na návštěvu. Ale nepochodil.
Marně jsem Pavlovi říkala, ať toho muže neposlouchá a zůstane tím člověkem, jakým byl ještě nedávno, ale bylo to marné. Neustále mi odpovídal, že pochopil, jak špatně dřív žil a tím, že přežil svou smrt, musí zbytek života žít jinak.
Už to není ten "starý" Pavel
Doufala jsem, že až se vrátí z rehabilitačního centra a bude zpět doma ve svém prostředí, že se vše změní, ale nestalo se tak. Manžel je někdo úplně jiný. Pomalu mluví, je takový klidný, neustále se usmívá. Někdy mám pocit, že mám doma robota. Všechna CD s rockovou muzikou odnesl do sklepa. Místo televize a hudby čte. Ale ne knihy s válečnou tematikou, které měl rád dříve, ale nějaké duchovní knížky a časopisy, které si mezi sebou s ostatními půjčují.
Manžel se se svými kolegy ve víře pravidelně stýká, když je ale přivedl k nám, dupla jsem si a zakázala to. Pavel se snaží přesvědčit i mě, abych prý prohlédla a společně s dětmi s ním navštěvovala setkání. Je v plném invalidním důchodu, nepracuje, ale aspoň jednou týdně chodí se svými přáteli a nabízí ten jejich časopis.
Děti se snažím chránit, ale bojím se, že je Pavel zviklá. Vždycky na něm hodně visely, jenže to se jim maximálně věnoval a byl to takový ten táta do nepohody, který s nimi jezdil na kole, na lyže, společně stanovali. A to už teď není. Táta mluví o věcech, kterým děti zatím nerozumí. A když se vloni odmítl zúčastnit vánočního veselí, byla to pro ně velká rána.
Už mám ale všeho plné zuby. Ten chlap, na kterého jsem se vždy mohla spolehnout, kterého jsem milovala, je pryč. A já mu už nerozumím a v žádném případě se s jeho vírou nehodlám ztotožnit. Někdy mám pocit, že Pavlovi je to i jedno, sice by chtěl, abychom s ním byli všichni na jedné lodi, ale když to zatím nejde, tak si prý počká, až prohlédneme a pochopíme, co je pro nás nejlepší.
Moji rodiče mi už několikrát nabízeli, abych se s dětmi k nim nastěhovala. Třeba budeme Pavlovi chybět a pochopí, co svým novým postojem způsobil. Opravdu nevím, co dělat. Stále ho moc miluji a nechci dětem brát otce, ale bojím se, že se blíží konec našeho manželství. Kdyby tak byla možnost, jak všechno vrátit, byla bych ten nejšťastnější člověk pod sluncem. Prosím, poraďte mi.
Názor odborníka:
Dobrý den Ivo, nedivím se, že se trápíte manželovou změnou. To, že se člověk změní po události, která se dotkne jeho zdraví či života, je přirozené a časté. Souvisí to se zastavením, zamyšlením se nad tím, jak žiji, co je pro mne v životě důležité. Dovedu si představit, že manžel, pragmatik, který si vždy se vším věděl rady, byl najednou v situaci, kterou rozumem ovlivnit nemohl. A to s člověkem může pohnout, může začít hledat oporu někde jinde, například ve víře. Líbí se mi vaše přání manželovi porozumět.
Chápu i to, že si přejete, aby se vše vrátilo do starých kolejí, aby byl jako dřív. Myslím ale, že to nebude možné. Domnívám se, že manžel prošel změnou, kterou pravděpodobně v situaci, ve které se ocitl, k něčemu potřeboval. Tato změna by nemusela být nutně negativní. Otázkou je, zda vy sama si dokážete představit život s Pavlem, který sice nebude ovládaný jehovisty, ale zároveň to nebude takový rozhodný a racionálně jednající člověk, jako byl dřív.
Pokud ano, doporučila bych vám tento postup. Nejprve se s manželem bavit o pocitech, které zažíval po nehodě, dávat mu najevo, čeho si na něm vážíte, najít i jiné věci než onu zmiňovanou racionalitu a pragmatismus. Vyjádřit pochopení a přijetí i jiných jeho stránek osobnosti: posílit podporu, kterou má ve vás a dětech. Jinými slovy, že ho berete i s jeho slabými místy, že nemusí podporu a porozumění hledat jinde. Pokud by se vám zdálo, že se to nedaří, doporučuji být otevřená a říct mu, co se vám nelíbí a jak to chcete změnit. Pak by bylo na místě to odloučení, abyste oba měli možnost se rozhodnout. Přeji vám hodně sil a držím pěsti!
Jana Brzkovská, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 25. července 2011. Anketa je uzavřena.
