Ve dvaceti jsem otěhotněla se svým tehdejším přítelem. Když jsem za devět měsíců porodila, byla jsem už sama jen se synem. Přítel neunesl tu předpokládanou ztrátu svobody a budoucí zodpovědnost za rodinu a radši se vypařil z našeho života. Byla jsem hodně nešťastná, ale nepátrala jsem po něm. Nechtěla jsem prosit o jeho lásku a ani o peníze.
S Kubíkem mi pomáhala máma
Peněz jsem měla opravdu málo, proto jsem šla brzy do práce. O malého se starala moje mamka. Nevím, jak bych všechno zvládala, nebýt její pomoci. Pracuji jako cukrářka v jednom pražském hotelu. Naštěstí mi vyšli vstříc a mohla jsem si občas domlouvat směny, jak jsem potřebovala.
Kuba vyrůstal jen se ženskými, mojí matkou a mnou, a bylo to na něm brzy znát. Občas by se mužská ruka hodila. Ovšem já jsem žádného chlapa nehledala, po své poslední zkušenosti jsem jim nevěřila.
Ve třech letech jsem dala syna do školky a brzy mě začal zpovídat, proč nemáme tátu ani dědu. S dědou bylo vysvětlení jednoduché, ještě před jeho narozením zemřel, ale o tátovi jsem mlžila. Tehdy jsem si poprvé uvědomila, že alespoň kvůli Kubovi by se nějaký ten taťka hodil.
Zamilovala jsem se na první pohled
Asi po půl roce, kdy Kubík přišel poprvé s dotazem na tátu, se u nás v hotelu objevil ON, tedy nový kuchař. Když se mi představoval a podíval se na mě, cítila jsem, jak se mi podlamují nohy. Úplně jsem se vyděsila, myslela jsem, že tento pocit už nikdy nezažiji. Na první pohled jsem se do něj zamilovala.
Martin byl rozvedený, ale bezdětný. Asi po týdnu mě pozval po práci na kafe. Po prvním rande šlo všechno strašně rychle – dalších několik schůzek, prakticky denně jsme se viděli v práci a nakonec přišlo seznámení s mým synem. Toho jsem se bála nejvíc, ale chlapi si padli do oka a od té doby jsem od Martina pořád slyšela, co dělá Kuba a od Kuby, kdy zas přijde Martin na návštěvu.
Těhotenství a pak svatba
názor psycholožkyOcitla jste se Ivo v situaci, která je velmi citlivá a ožehavá pro všechny zúčastněné strany. Jak jste hezky popsala, každý člen rodiny s tou situací nakládá po svém. Vy jste biologická matka obou chlapců, snažíte se svou pozornost a lásku rozdělovat spravedlivě a tak je to dobře. Váš manžel je biologickým otcem jen Martina. V něm se vidí, je to jeho krev. S Kubou to je komplikovanější. Možná, že jde taky manželovi hlavou, jaký byl asi Kubův otec, jaké geny mu předal. A tak si ty své syny asi porovnává a vyhrává jeho vlastní krev. Možná si to upřednostňování manžel trochu uvědomuje, stydí se za to a odmítá se o tom raději bavit. Mezi Martinem a Kubou to opravdu může začít dělat problémy, mohou začít nepřiměřeně rivalizovat. Bylo by fajn, kdybyste si o tom s manželem zašli popovídat do poradny nebo k psychoterapeutovi, než si pořídíte třetí dítě. Leona Prokopcová, Psychologie.cz |
Narodil se mi další syn, Martínek po tátovi. Manžel byl hrozně šťastný, že má kluka. Jenže prakticky již od narození vlastního syna se Martin začal měnit, na Kubu měl čím dál tím míň času. Z Martínka byl úplně na větvi a Kubovi se přestával věnovat tolik jako dřív.
Dokonce začal uvažovat, že by mě vystřídal na rodičovské. Tomu jsem se ale ubránila, Kubu jsem si tenkrát příliš neužila, šla jsem brzy do práce. Tak alespoň s Martínkem jsem chtěla být alespoň tři roky doma.
Manžel chce další dítě
Dnes je Kubovi deset a Martínkovi necelých pět let. Manžel je fajn táta, ale stále upřednostňuje našeho společného syna. Ke Kubovi se nechová špatně, neubližuje mu, ale je znát, že Martin mu je milejší.
Například, když kluci dávají tipy, kam pojedeme o víkendu na výlet, vždy se jede tam, kam chce Martínek. Když kluci něco provedou, vynadáno dostane vždycky Kuba. Manžel se schovává za to, že je Kuba starší a rozumnější. Ovšem já sama jsem si několikrát všimla, že malý Martin toho začíná zneužívat, bráchu provokuje a má radost, když se táta pak na něj zlobí.
Chvílemi je manželovo upřednostňování mladšího syna až do očí bijící. Všimla si toho už i moje mamka a také Kubík dělá všechno možné, aby se tátovi zavděčil. Je mi z toho hrozně smutno. Kuby je mi líto, když vidím, jak za tátou chodí jako ocásek a ten ho často odbude slovy, že nemá čas. Ovšem na Martínka si ho udělá vždycky.
Snažila jsem se si s ním o tom promluvit, ale "utřel" mě, že se mi to jen zdá, že má Kubu rád stejně jako Martina. Přece by ho neadoptoval, kdyby o něj nestál.
Poslední dobou manžel mluví o tom, že by chtěl další dítě, nejraději holčičku. Mně to také není proti mysli, ale bojím se jeho dalšího chování. Co když bude třetí dítě opět upřednostňovat na úkor těch starších, nebo ještě hůř, co když pro něj budou existovat jen "jeho děti" a Kuba se rázem ocitne někde hodně vzadu? Třeba se ale bojím zbytečně. Prosím, poraďte mi.
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 19. července 2010. Anketa je uzavřena.
