Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh Ivy: Manžel je chronický nevěrník, děti jsou na jeho na straně

  0:01aktualizováno  0:01
Po téměř dvacetiletém manželství mi došla trpělivost s nevěrným manželem. První nevěru jsem mu odpustila, tu druhou už skousnout nedokážu. Chtěla jsem od něj i s dětmi odejít, jenže děti se postavily proti mně. Tatínek si je totiž „kupuje“, a tak jsou teď na jeho straně.
(Ilustrační snímek)

(Ilustrační snímek)

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

Už když jsem svého muže poznala, věděla jsem, že to s ním nebudu mít jednoduché. Bylo mi tenkrát sotva dvacet a jemu o pět víc. Poznali jsme se na jakémsi večírku. Zaujal mě na první pohled, ani ne tak on konkrétně, ale ten zástup dívek, který byl neustále kolem něho. S ženami to prostě uměl.

Možná proto, že jsem si ho na tom večírku nevšímala, oslovil on mne. Líbil se mi, byl, a vlastně stále je, hodně pohledný, charismatický, nejhezčí je na něm jeho úsměv. Jenže já taky nebyla (a stále nejsem) vůbec k zahození a rozhodně jsem mu nechtěla jako děvčata kolem nic usnadňovat. Byla jsem odměřená, ale nakonec jsem na pozvání na rande kývla. Dostal všechny, takže i mě. Ukecal mě a to je jeho další zbraň, dokáže vás svými řečmi odzbrojit. Je zábavný, chytrý a hodně sečtělý.

Já ho předělám

Po roce známosti jsme chystali svatbu, byla jsem zamilovaná, a i když se můj nastávající občas k opačnému pohlaví choval velmi vstřícně, věřila jsem, že ho předělám. Moje máma mě varovala a já ji neposlouchala. Říkala, že mu nevěra kouká z očí, má ho sice ráda, on to s ní pochopitelně taky umí, ale tenkrát by byla mnohem radši, kdybych si ho nebrala.

Narodily se nám dvě děti, nejdřív kluk (je mu 17), pak holka (13). Manžel děti zbožňuje, je na ně ale i dost přísný, je ve výchově důslednější než já. Mě děti utáhnou na vařené nudli, k tátovi si nic nedovolí. Když něco zakážu já, přemlouvají mě a kolikrát podlehnu. Táta houkne a děti jsou potichu jak pěny. Ale jako táta je opravdu skvělý. Hodně se jim už odmala věnoval, naučil je jezdit na kole, plavat, bruslit. Měl vždycky víc trpělivosti než já. Někdy mám ale pocit, že má přehnané nároky, je přesvědčený, že obě děti musí mít před jménem a nejlépe i za ním hromadu titulů. Neexistuje pro něj, že by nestudovaly vysokou. Kluk je na střední, učí se celkem dobře, ale musí tomu hodně dávat, někdy i na úkor fotbalu, který by si s kluky šel zahrát, nebo sezení nad hrami u počítače. Jenže táta zavelí, že nejdřív povinnosti a až potom zábava. Dcera je hodně po něm, chytrá, učení jí jde samo.

První nevěra

Naše manželství bylo takové normální, rozuměli jsme si, většinou jsme se na všem shodli. Když tak nad tím přemýšlím, tak jsme se vlastně ani moc nehádali. Ani jeden z nás to nemá v povaze. První velký otřes naše manželství zaznamenalo, když se provalila manželova první nevěra, je to víc než deset let. Bylo to pro mě strašné, zvlášť když jeho milenkou byla moje kamarádka. Vezl ji domů z návštěvy u nás, a tak začal jejich vztah. Ona to byla, kdo mi to prozradil. Tenkrát jsme to ustáli, manžel sliboval hory doly, přísahal, že to bylo poprvé a naposledy, a já ho vzala na milost. Rozhodla jsem se mu odpustit, to mi poradila psycholožka, ke které jsem tenkrát chodila. Nikdy jsem mu to nevyčetla, i když jsem to měla stokrát na jazyku.

Věřila jsem, že ulítl poprvé a věřila jsem, že to bylo naposled. Raději jsem nechtěla vědět, jestli byly jiné ženy i dřív, držela jsem se starého známého „co oči nevidí, to srdce nebolí“. Ruku do ohně bych za něj nedala, vždyť jsem byla mockrát svědkem, jak se k cizím ženám chová, kdybych byla žárlivá, tak bych se už dávno užárlila k smrti.

Nikdy jsem nikomu o jeho úletu neřekla. Máma by mi řekla: Máš, cos chtěla, vždyť jsem ti to říkala už tenkrát. Děti se pochopitelně také nic nedozvěděly a žádným svým kamarádkám jsem se svěřit nedokázala, styděla jsem se. Tak jsem to v sobě dusila a časem i překonala. Jeli jsme dál ve starých kolejích. A já se pokusila zapomenout.

Už mu neodpustím

Jenže uběhlo pár let a opět jsem byla postavena před skutečnost, že můj muž má milenku. Je to trapné klišé, ale já se o ní dozvěděla asi jako poslední. Někdo (byla to žena a mám podezření, že to byla ona) mi zavolal, že můj muž má už několik měsíců poměr s kolegyní z práce, rozvedenou matkou dvou dětí, a jestli prý mi to nevadí, že už je to dávno veřejné tajemství. Hned večer jsem na něj uhodila, nezapíral. Ale opět staré známé: Nic to pro mě neznamená, já to okamžitě skončím, jsem blbec, ona mě svedla...

Jenže na mě už to neplatilo, po několika probrečených nocích jsem mu řekla, že končím. Rozvedeme se, rozdělíme si majetek a děti pochopitelně budou se mnou. Přemlouval mě, prosil na kolenou, brečel, že jsem žena jeho života, ale mě to neobměkčilo. Já jsem se tak zklamala, že mám v sobě prázdno, nemiluju ho a nechci s ním být.

Ovšem manžel udělal tu největší sprosťárnu, co mohl. Přiznal dětem, že mi byl nevěrný, ale celou pravdu jim neřekl, prý to bylo jen jednou, takový malý úlet, že se cítí strašně, chtěl by to napravit, ale já mu prý nechci odpustit a chci i s nimi od něj odejít. Pro děti to pochopitelně byl velký šok. Nejdříve ho odsoudily, hlavně syn se s ním nechtěl vůbec bavit. Ale tatínek na to šel chytře – najednou jim všechno dovolí, odpustí i špatné známky, synovi koupil super mobil, dceři laptop a slíbil jí, že v létě pojede do Paříže, s ním, nebo se mnou, klidně s námi oběma, když se maminka umoudří. A syn, ten tedy může v létě jet s kamarády na tu chatu, co mu vloni zakázal.

A dětičky otočily, najednou chtějí zůstat s tátou. Prý bych mu taky měla odpustit, vždyť musím vidět, jak se snaží. On mi neustále nosí kytky, koupil mi kabelku, pořád se kolem mě motá, ale mně se to hnusí. Já ho mám plné zuby. Už mu nevěřím.
Iva

Názor odborníka: Nevěra je masivní krize důvěry

Vážená paní Ivo, prožíváte nelehké období krize důvěry v partnerský vztah. Váš příběh výstižně ilustruje roviny prolínající se v rodinném životě. Ta partnerská funguje mezi Vámi a Vaším manželem. Aktuálně tedy spíš nefunguje z důvodu manželovy nevěry.

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.

Rodičovská linie však důvod nefungovat nemá. Pomůže, když i Vy sama dokážete tyhle dvě roviny vnímat odděleně. Proč byste se měla zlobit na své děti, ony nejsou a nemohou být soudci vás dvou nebo prostředníky ve sporu Vás a manžela. Mají mámu a tátu a potřebují oba. Nevěra je masivní krize důvěry na linii partnerského vztahu. Vaše nelibé pocity jsou přirozené a pochopitelné. Není však šťastné směšovat rovinu partnerského vztahu a rodičovství.

Pakliže Vaše manželství nebude dále pokračovat, třeba proto, že už máte dost manželových nevěr, je třeba si uvědomit, že nadále, až bych řekla „do konce vašich dnů“, budete s manželem fungovat jako rodiče vašich společných dětí. Váš muž byl tradičně táta dobrý.

Píšete, že Váš muž o vztah s Vámi stojí, dává Vám to nyní všemožně najevo. Bude samozřejmě na Vás, zda v sobě ještě najdete odvahu ve vztahu pokračovat. Pomůže Vám k tomu větší soustředění se sama na sebe, na sycení svých potřeb – třeba potřeby dopřát si čas od času příjemnou aktivitu sama pro sebe. Nehleďte nyní na děti či na manžela, zkuste být sama se sebou a najít si radosti sama pro sebe. To Vám umožní se lépe rozhodnout, zda chcete být i nadále partnerka svého (ne vždy věrného) muže, či zda je tento vztah pro Vás natolik zraňující, že už v něm dále pokračovat nemůžete.
PhDr. Magdalena Dostálová

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 4123

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 9. května 2016. Anketa je uzavřena.

2. Mám dětem říct pravdu, jak to bylo s tátovou poslední nevěrou i s tou předchozí? 3253
1. Mám mu zase odpustit a před dětmi mu říct, že bude-li se to opakovat, je mezi námi definitivně konec? 560
4. Mám odejít sama bez dětí a doufat, že brzy přijdou za mnou? 221
3. Mám trvat na tom, že s dětmi odejdu a nepřipustit, aby s ním zůstaly? 89
Autoři:






Hlavní zprávy

Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí
Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí

Recenze si přečtěte na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.