Rukojeť kufříku, do kterého jí maminka přistrčila dvanáct krabiček s krémem, svírala čtyřiadvacetiletá černooká polská dívka v malé ruce. Měřila jen něco málo přes sto čtyřicet centimetrů, a tak si obula střevíce s podpatky i na loď.
Ta ji měla odvézt do Austrálie, daleko od svatby s ženichem, kterého jí domluvili rodiče. Útěku za oceán předcházela drsná hádka s rodiči. Ale zatímco otec, obchodník Horace Rubinstein z Krakova, zůstal neoblomný, s maminkou Gitel se ohnivá rozhodná žena stihla před kvapným odjezdem smířit.
Nebýt toho tuctu kelímků s krémem koupeným u lékárníka Jacoba Lykuskyho, který rodina používala celé roky na ochranu pleti před nepříjemným polským chladem, jedna z nejslavnějších kosmetických značek v historii by možná vůbec nevznikla.
Boj se sluncem
Jen co se totiž Helena Rubinsteinová v Austrálii porozhlédla, hned jí došlo, že co fungovalo proti mrazu, mohlo by se osvědčit také na ošetření pleti sužované žhnoucími slunečními paprsky. Následky nadměrného slunění viděla všude kolem sebe v podobě červených a spálených obličejů, a tak jí bylo jasné, že je bude komu prodávat. „Slunce je pro pleť největším nepřítelem,“ hlásala už v roce 1896.
Nechala se zaměstnat jako guvernantka a ve volném čase experimentovala na strýcově farmě s vlastní výrobou oblíbeného krému. Jeho základem byl lanolin, vedlejší produkt chovu ovcí. Měl ovšem jeden zásadní nedostatek – dlouho a intenzivně páchnul. Ale pak neúnavná Helena přišla na správnou technologii výroby a vybrala vhodné byliny. Pracovala s levandulí, borovou kůrou i lekníny.
Konečně byl krém na světě, dostal jméno Créme Valaze a Austrálie se do něj doslova zamilovala. Byl to teprve začátek pohádkového příběhu o chudé dívce, která nakonec ovlivnila spoustu žen na světě. Říká se, že před Helenou Rubinsteinovou o sebe ženy pečovaly, ale až díky ní se staly krásnějšími.
Helena Rubinsteinová v roce 1905
Reklama z roku 1920
Výhodný prodej firmy
Helena (Chaja) Rubinsteinová se narodila na první svátek vánoční, 25. prosince 1872. Měla sedm mladších sester, o které se musela starat. Ale nikdy si nestěžovala. Tvrdila, že díky nim pochopila ženskou duši. Dvě z nich se dokonce přistěhovaly do Austrálie, aby se staly vedoucími v rozrůstajícím se řetězci Heleniných kosmetických salonů.
Po pěti letech fenomenálního tažení s krémem Valaze a dalšími produkty nastal čas přesídlit do Londýna. Pro svůj první salon na starém kontinentu si Helena Rubinsteinová vybrala honosné sídlo, které kdysi patřilo Lordu Salisburymu. Přesně věděla, proč to dělá. Dobře odhadla, jak na zákaznice působí okázalý luxus, sázela také na dokonale oblečený půvabný a hlavně perfektně vyškolený personál.
S reklamní kampaní jí pomáhal první manžel, šikovný novinář a nakladatel polsko-amerického původu Edward William Titus. Svatba byla v roce 1908, záhy po sobě se pak narodili dva synové Roy a Horace.
Podle dochovaných svědectví měla postavou drobounká Helena Rubinsteinová neuvěřitelnou páru. Důkazem je i fakt, že si jako matka dvou malých synů otevřela salon v Paříži. Málokdo jí stačil. Nesnášela prázdné tlachání, byla prostořeká a firmu řídila pevnou rukou. Jediné oslovení, které připouštěla, bylo: Madam.
Laboratoře firmy Helena Rubinstein (konec 30. let)
Helena Rubinsteinová s hollywoodskou herečkou Mae Westovou (1934)
S permanentně nevěrným manželem ještě utekla v roce 1915 před první světovou válkou do New Yorku a začala obsazovat nový trh, ale brzy jí došla trpělivost a následoval rozvod. Velké hospodářské krizi čelila sama a jak jinak, úspěšně. Zní až neuvěřitelně, že napřed svou firmu prodala firmě Lehman Brothers, aby ji později koupila zpět za pětinu ceny a přivedla k mnohamilionovému zisku.
Klíčem k úspěchu takových rozměrů byla skvělá strategie, kterou si vytyčila, a novinky, s nimiž přicházela na trh v pravý čas a s patřičnou marketingovou podporou. Díky Heleně Rubinsteinové nosíme v kosmetických taštičkách řasenky obyčejné i voděodolné. Zavedla pojem „problematická pleť“ a rozdělila pleť na tři základní typy, ze kterých vychází kosmetický průmysl dodnes.
Zavedla také prodej na dobírku, neustále sledovala novinky v chemickém i lékařském odvětví. Razila heslo, že věda by měla být ve službách krásy, na kterou měla osobitý názor. „Nejsou ošklivé ženy. Jsou jen ženy líné,“ hlásala.
Konečně princeznou
Byla závratně bohatá, ale v kdysi velmi chudé dívce planula touha po společenském postavení. Cestu do vznešených kruhů mezi smetánku jí v roce 1938 přinesl sňatek s gruzínským šlechticem Artchilem Gourielli-Tchkoniou, který byl o třiadvacet let mladší. A také měl peníze a styky.
Helena Rubinsteinová se vrhla na sbírání obrazů a starožitností, vlastnila i šperky, které nosila ruská carevna Kateřina Veliká. I když měla spoustu peněz, byla spořivá, celý život si do kanceláře nosila obědy v papírovém sáčku. Za krásné věci jí však výdajů nikdy nebylo líto. Zemřela jako čtyřiadevadesátiletá 1. dubna 1965. Svou firmu řídila doslova do posledního dechu.
Helena Rubinsteinová s manželem, gruzínským šlechticem Artchilem Gourielli-Tchkoniou (1960)
Obálka britského časopisu Tatler s líčením od značky Helena Rubinstein (1960)
