Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Příběh Dáši: Soupeřím s tchyní o své děti

  5:29aktualizováno  5:29
Mysleli jsme, že se nám bude dobře bydlet v domku se zahradou společně s rodiči. Oni v jednom bytě, my ve druhém. Opak je pravdou, tchyně se nám plete do života a na svou stranu už strhla i naše dcery.
(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Než jsem otěhotněla, bydleli jsme s manželem Jirkou v Praze v pronajaté garsonce. Po narození dcery Elišky nám brzy došlo, že tři se tam už nevejdeme.

Když byly dceři dva měsíce, odstěhovali jsme se k manželovým rodičům do rodinného domku. Bydlí kousek od Prahy, prakticky na jejím předměstí. Krátce po narození Elišky zemřela babička (maminka tchána) a zůstal po ní volný byt 2+1 v přízemí, rodiče bydleli v 1. patře v třípokojovém bytě.

Radost z bytu netrvala dlouho

Rodiče nám uvolnili svůj byt v patře a sami se přestěhovali do menšího po babičce. Pochopitelně bylo nutné byt vymalovat a dokoupit nábytek. Moc jsem se těšila, jak si to tam zařídím. Ale narazila jsem, tchyně měla už sama jasnou představu, jak bude byt vypadat.

Nejen, že nám tam nechala svou kuchyň, která se mi protivila a trvala na tom, že v bytě zůstane, ale mluvila nám i do barvy, jakou vymalujeme pokoje. Ještě že na nás nechala novou sedačku do obýváku.

Jirka se snažil s ní domluvit, ale bylo to marné. Prý máme být rádi, že máme kde bydlet. Jednou stejně bude celý barák náš (Jirka je jedináček) a pak, ať si ho zařídíme, jak budeme chtít. Tenkrát jsem měla sto chutí sbalit kufry a zmizet.

Bohužel nebylo kam, moji rodiče bydlí asi 200 kilometrů od Prahy, taky v domku, ale s rodinou mé sestry. Navíc mám v Praze práci, před mateřskou jsem pracovala v nemocnici jako zdravotní sestra. I manžel má velmi dobré vedoucí místo v pojišťovně.

Po čase se situace zklidnila, ale já jsem pochopila, že tchyně je generál. Odjakživa velela celé rodině, manželovi i synovi. A oni, aby měli klid, se podřídili. Bylo mi jasné, že jednoduché to s ní nebude.

Po šesti letech jsem se vrátila do práce

Za dva roky jsem opět otěhotněla a narodila se nám další dcera Katka. Jako babička a dědeček jsou rodiče docela fajn. Když jsme potřebovali, pohlídali nám a dětem by snesli modré z nebe. Já se sice snažila všechno zvládat sama a s rodiči přicházet do kontaktu co nejméně, ale ne vždy to šlo.

Tchyně mi zničila manželství

Rodičovská dovolená rychle utekla a já se vrátila do práce. Rodiče nám nabídli, když budeme potřebovat, že nám s holkami pomohou. Tak jsem od začátku brala i noční směny, abych se nemusela v práci s nikým dohadovat. Manžel během mého pobytu s dětmi doma v práci povýšil, takže taky často přišel z práce až večer a pomoc rodičů se nám velmi hodila.

Není pomoc jako pomoc

názor psychologa

Milá Dášo, správně jste si sama odpověděla, že tchýni nezměníte. Pokud situaci nebudete řešit, nejspíš se bude jen zhoršovat. A vaše pozice se bude zhoršovat už jen tím, jak budou vyrůstat děti. Ostatní možnosti jsou jen a jen na vaší domluvě s manželem. Nakolik je ochoten situaci řešit? Zatím nevypadá příliš aktivně, což je pochopitelné - je to jeho máma, její zásahy pro něj nejsou tak cizí. Navíc si na něj možná zdaleka tolik nedovolí. Měl by pochopit, že situace je pro vás vážná a že dokonce uvažujete o tom, že se s dětmi odstěhujete. Toto řešení by mělo být krajní, pro případ, že manželem nepohne nic. A námět k zamyšlení: nevzdávejte boj a nenechávejte řešení drobných problémů na dobu po odstěhování. Proč zůstaly jen varianty rodiče, výlet, babička, zoo? Proč, když jste viděli, jak na zvířátka chtějí, jste s nimi do zoo nešli vy?
Tomáš Rektor, Psychologie.cz

Ovšem už brzy jsem začala litovat, že jsem na pomoc hlavně tchyně přistoupila. Ve dnech, kdy vyzvedávala holky ze školy a školky, často pak s nimi byla odpoledne v našem bytě a já našla přerovnané věci v kuchyni, přeházené jídlo ve špajzu, přestavěné některé lehčí kusy nábytku v obývacím pokoji a podobně.

Poprvé jsem to přešla mlčky, ještě jsem poděkovala, i když se ve mně krev vařila. Ale podruhé, když jsem zjistila, že přerovnala moje osobní věci, tak jsem vybuchla a vynadala jí. Následovala velká hádka a jako už dříve jsem si vyslechla, ať jsme rádi, že máme kde bydlet.

Večer, když přišel manžel domů z práce, jsem mu řekla, že už s nimi dlouho nevydržím a že bych se chtěla odstěhovat. Byl při mně a matce řekl, ať náš byt nechá na pokoji. Ale mně odmítl vyhovět. Kam bychom šli? Je přeci hloupost si pronajímat nějaký byt za hromadu peněz, když máme možnost bydlet prakticky ve vlastním a jednou bude náš celý dům.

Holky jsou radši s babičkou

Nejhorší, co mě ale mohlo potkat, je to, že mi dcery řekly, že s babičkou jsou radši než s námi. Začalo to naprosto nevinně. Naplánovali jsme s manželem, že v sobotu s dcerami vyrazíme na výlet. Ovšem holky se vzbouřily, že se s babičkou domluvily na návštěvě zoologické a taky že půjdou do mekáče. My jsme s Jirkou o ničem nevěděli, tchyně nám nic neřekla.

Manžel za ní došel a ona mu řekla, že myslela, že budeme rádi, když budeme sami a budeme mít čas jen sami na sebe. Jenže my chtěli být společně i s holkami, když se přes týden celá rodina moc nevidíme, a to matka nemohla pochopit.

Urazila se, že se pro nás obětuje a my jsme nevděční. Dcery si pochopitelně vymohly, že chtějí jít s babičkou za zvířátky a ne s námi na výlet. Ustoupili jsme a zůstali doma.

Celou sobotu jsem do manžela hučela, že takhle už to dál nejde, že musíme něco udělat. Třeba si vezmeme hypotéku a koupíme si byt. Čekat na to, až budeme žít v domku sami, mi připadá jako nesmysl. To se dřív zblázním, nebo mu uteču.

Jirka se na to ale netváří, zadlužovat se na celý život se mu rozhodně nechce a jinou možnost, než zůstat doma, nevidí. Prý se to zase přežene a vlastně můžeme být rádi, že nám matka pomáhá. Já to ale vidím jinak. Poraďte mi, prosím, jak mám celou situaci řešit.

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 2733

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 20. září 2010. Anketa je uzavřena.

1. Mám manžela stále přesvědčovat, že se musíme odstěhovat? Buď si vezmeme hypotéku nebo si byt pronajmeme. 1988
3. Mám se s holkami odstěhovat sama třeba do pronájmu a nechat na manželovi, ať se podle toho sám rozhodne? 534
2. Mám se smířit s tím, že tchyně jiná nebude a dokud s ní budeme bydlet, do života se nám plést bude? 108
4. Mám nechat práce, zůstat doma, ať nás manžel živí a já tak nebudu muset využívat pomoci tchyně a i děti budu mít pod kontrolou? 103
Autor:




Nejčtenější

ilustrační snímek
Poradna: Syn po nás chce peníze na školu. Já jsem pro a manžel proti

Nemůžeme se s manželem dohodnout, jestli máme nebo nemáme přispět našemu osmnáctiletému synovi na jeho program. Já jsem pro, manžel je proti. Čtenářka Jitka...  celý článek

Zuzana Hejnová
Na první dítě nechci čekat do čtyřiceti, říká Zuzana Hejnová

Ve svých třiceti letech má před sebou srpnové mistrovství světa v Londýně, příští rok by ještě chtěla zkusit mistrovství Evropy, dál už se ve své kariéře moc...  celý článek

Exotické smoothie s mangem a marakujou
Takhle chutná léto nejlépe. Ve sklenici a třeba s troškou alkoholu

V tuto roční dobu si ovoce užívá i ten nejzapálenější fanoušek pečínky. Je všude kolem, někdy – třeba na zahradě – stačí jen natáhnout ruku a hodovat. Občas...  celý článek

Ilustrační fotografie
Pět tipů, jak zlepšit fyzickou kondici. Na začátku pomůže rychlá chůze

Uvědomujete si to pokaždé, když dobíháte autobus, protože se ještě několik zastávek snažíte maskovat své funění. Vaše fyzická kondice je na bodu mrazu. Chtěli...  celý článek

Není radno podceňovat obsah vaší kabelky. Může vás zachránit před spálením nebo...
Deset věcí, které by nám v létě neměly chybět v kabelce

Dámská kabelka je jako truhlice s pokladem. Vejde se do ní tolik věcí, že se občas nestačíme divit. Vedle nezbytností, jako jsou peněženka či klíče, by v ní...  celý článek

Další z rubriky

ilustrační snímek
Když matka své děti nemiluje stejně, poškodí to většinou i jejich vztah

Nemilující matky nejsou příliš častým námětem hovorů, protože přetrvává mýtus o tom, že každá žena je přirozeně pečující a láskyplná k dětem. Ve skutečnosti...  celý článek

Jedenáctiměsíční Charlie Gard trpí MDDS
Malý Charlie umírá, úřady volí smrt. Rodiče, papež i Trump chtějí léčbu

Charlie Gard je jedenáctiměsíční britský chlapec, který trpí vzácným genetickým onemocněním. Otázka jeho budoucnosti rozdělila britskou i světovou veřejnost:...  celý článek

Vysvědčení už dostaly i děti na pražské Základní škole Eden (30. června 2016).
Vysvědčení: jak ho prožívali úspěšní Češi a čím letos školáky odměnit?

Na konec školního roku čekají děti často se směsí nedočkavosti na prázdniny a obav z vysvědčení. Jaké známky se na něm objeví a jak na ně budou reagovat...  celý článek

Další nabídka

arome.cz

Nejsem přirozená blondýna a nestydím se za to
Nejsem přirozená blondýna a nestydím se za to

Blonďaté vlasy symbolizují jemný ženský půvab a smyslnost zároveň. Pokud nejste blondýna od přírody, i tak můžete získat plavý odstín vlasů. Jen na to jděte spr... celý článek

Děsivá nabídka módních řetězců
Děsivá nabídka módních řetězců

Kde najdete to nejhorší?

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.