Začalo to nevinně a hlavně moc krásně. Byl to kamarád mé kamarádky, poprvé jsem ho viděla na Facebooku. Líbily se mi jeho komentáře, byly rozumné, pravdivé, empatické a hlavně hodně podobné mým názorům. Když jsem se pak podívala na jeho profil a viděla fotku, bylo hned jasno. Zamilovala jsem se do něho jako malá holka. A to jsem ho ještě ani "naživo" neviděla.
Našla jsem si ho
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Od kamarádky jsem se dozvěděla, kde Josef bydlí a kam chodí. I to jsem brala jako dobré znamení, měli jsme oblíbená stejná místa. Tak jsem našemu prvnímu setkání trochu pomohla. Potkali jsme se a dali do řeči. Moc hezky se mi s ním povídalo, Josef je velmi bezprostřední, potřebuje se člověka dotýkat, několikrát mě objal.
A pak musel odejít, řekl mi, abych si ho přidala na sociální síti do přátel. Hned druhý den jsem to udělala. Začali jsme si psát, bylo to moc fajn. Netrvalo dlouho a domluvili jsme si první rande. Byla jsem nervózní, nesvá, chovala jsem se, jako by mi bylo 18 a ne o dvacet víc. Chtěla jsem se mu co nejvíce líbit. Ale ve chvíli, kdy jsem ho uviděla a pozdravili jsme se, okamžitě ze mě všechna nervozita odpadla. On byl tak přirozený, normální, spontánní, na nic si nehrál.
Povídali jsme si, jako bychom se znali roky, strašně jsme se spolu nasmáli a užili si příjemný večer i část noci. Když mě poprvé políbil pod noční oblohou, cítila jsem, že to je ono. Něco tak krásného jsem nikdy nepoznala, ani s manželem ne, a to jsem si tenkrát myslela, jak ho miluju, ale dnes vím, že to nebyla pravda. Pochopila jsem, že všechny dosavadní polibky od mých předchozích milenců byly spíš o fyzičnu, tohle bylo něco jiného, byly v tom city. Z mé strany opravdové a upřímné city.
Psali jsme si dál, scházeli se. Trávili jsme spolu pro mě naprosto neskutečné a nenahraditelné chvíle. Na každou jeho esemesku nebo telefonát jsem čekala jako poblázněná puberťačka. Kdykoliv mi napsal nebo řekl, že mě má moc rád, oslovil mě "zlato, lásko", hned byl můj den stokrát hezčí. Myslela jsem na něj, kudy jsem chodila, nejradši bych byla jen s ním.
Mezi nás vstoupila nejlepší kamarádka
Nikdy jsem mu ale neřekla, že ho miluju, a nikdy jsme spolu neměli sex. Všechno tedy nebylo tak ideální, jak se mně i ostatním zdálo. A takové, jaké jsem si to přála vidět a viděla. Měl sousedku. Tvrdil o ní, že je to pouze jeho nejlepší kamarádka, sousedka ale tvrdila, že jsou milenci. Znali se celý život. Často ji bral na naše schůzky a akce s sebou. Nejdřív jsem se tomu vyhýbala, když šla ona, nešla jsem já. Ale pak jsem si řekla, že to nemá cenu, navíc jsem si s tou jeho sousedkou jednou povídala a zdála se mi fajn, tak jsme chodili ve třech. Aby to nebylo tak blbý, ze zoufalství a nervozity, jak by to probíhalo, radši jsem s sebou brala i moji kamarádku. Takže jsme chodili ve čtyřech.
Někdy to bylo bezva, někdy už tolik ne. Já nechtěla vážný vztah, on docela jo, ale ne se mnou, to mi bylo jasné hned. Takže jsme se oba scházeli i s jinými. Někdy se stalo, že odešel s nějakou ženou a mě nechal ve vinárně s tou jeho "nej kámoškou". Nebo naše večery dopadaly tak, že já byla s nějakým mužem na baru, on s jinou ženou u stolu. Nebo já tančila s jiným mužem a on s jinou ženou. A tak pořád dokola. Já trpěla tím, že pro něj nejsem na prvním místě a on si zřejmě myslel, že mu nevěnuji dostatečnou pozornost.
Byl konec
Jednoho dne po další akci, kde jsme ale byli každý se "svými lidmi", mi napsal a vyčítal, že si ho nevšímám a chovám se k němu úplně jinak, když jsem se svými kamarády, než když jsem s ním. Já mu tvrdila, že je to nesmysl a pohádali jsme se. Skončili jsme spolu. První dny jsem chodila jako tělo bez duše, moc jsem ho milovala. Druhý den po našem konfliktu mi volal a psal, já ho naprosto ignorovala. Ale moje srdce křičelo: "Odepiš mu, jdi s ním na rande a užívej si jeho nádherných očí, rtů, jeho velké pozornosti a nejbáječnějších polibků!"
Jenže moje velká hrdost mi velela ho ignorovat. Stejně mě zval jen proto, že ta jeho hvězda měla jiný program, nebo se jí nikam nechtělo. Bohužel jsem člověk, který se celý život řídí rozumem a ne srdcem. Takže to mezi námi zhaslo. Po pár dnech jsme si psali na Facebooku, Josef mi napsal, že by si se mnou chtěl promluvit. Domluvili jsme se, že se brzy sejdeme a probereme to. Už k tomu nikdy nedošlo, já se mu radši neozvala a on si mě časem smazal z přátel. Nejspíš se urazil.
Nemohu na něj zapomenout
Už jsou to tři roky, pořád to trochu bolí a pořád se tak nějak nemůžu smířit s tím, že moje první a nejspíš i poslední láska je člověk, se kterým se nestýkám, a když se potkáme, beze slova okolo sebe projdeme. Moje hrdost mi nedovoluje se s ním usmířit. Rok poté, co jsme spolu byli v kontaktu naposledy, mi napsal, že často myslí na to, proč jsme vlastně spolu skončili. Já mu ale neodpověděla. A on už nepíše a já na to stále čekám.
Nevím, jak to mám v sobě vyřešit. Stále ho miluju. I po třech letech je to pořád čerstvé. Myslím na něj a říkám si, jak to bylo krásné.
Iva
Názor odborníka: Navažte komunikaci
Ivo, vztahy a emoce jsou často příčinou vnitřních zmatků. Ve vašem případě se zdá, že vnitřně bojujete s protichůdnými proudy. Touhou po kontaktu a případném vztahu s Josefem a nějakou překážkou, která vám brání udělat první krok, vy jí říkáte hrdost.
Každopádně se zdá, že tehdy ani teď jste si vlastně s Josefem neřekli, jaká jsou vaše očekávání, představy, pocity. Pracujete s představou o tom, co si asi Josef myslel, prožíval apod. On si zase může představovat, co se děje ve vás. Jistě to však nemůžete vědět, dokud si to neřeknete.
Můžete dál čekat, co se stane a jestli se vám třeba někdy Josef ještě ozve. Nebo můžete jako dospělá žena udělat první krok, který by vedl k navázání komunikace a vyjasnění všech zmatků. Přeji odvahu k tomu kroku. Ať už to dopadne jakkoliv, vy budete vědět, že jste vzala život do svých rukou.
Irena Teichmanová, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 9. června 2014. Anketa je uzavřena.
