Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh Ireny: Vydělávám víc než manžel, on si připadá méněcenný

  0:38aktualizováno  0:38
Jmenuji se Irena a je mi 33 let. Už téměř deset let žiji se stejně starým manželem Honzou a společně vychováváme jeho dvě báječné dcery z prvního manželství (15 a 13 let), které beru, jako by byly moje vlastní. Byli bychom šťastná rodina, kdyby se Honza konečně smířil s tím, že vydělávám víc než on.
(Ilustrační snímek)

(Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

S Honzou se známe už od základní školy. Byli jsme parta pěti nerozlučných kamarádů, kteří nechyběli u žádné akce. Jednou z nás byla i Marika, Honzova první žena. Ti dva se do sebe zamilovali už v devítce, chodili spolu další tři roky, pak Marika otěhotněla a vzali se. Po narození dcery jsem se s nimi už příliš často nevídala. Marika byla doma s dětmi (dva roky po Majdě se narodila Gábinka), Honza střídavě pracoval, studoval peďák a staral se o rodinu. Já jsem také studovala, vrhla jsem se na jazyky, které mi vždycky šly dobře.

Když byly holčičkám tři a jeden rok, Marika zemřela. Srazil ji opilý řidič. Honza zůstal s dcerami sám. Na Maričině pohřbu jsem mu nabídla pomoc, často jsem ho navštěvovala, pomáhala mu s holčičkami a domácností. Honza bohužel nikoho jiného neměl, jeho rodiče žijí daleko od nás a Maričina maminka se po dceřině smrti zhroutila, dodnes ji navštěvujeme v sanatoriu.

Netrvalo dlouho a dali jsme se s Honzou dohromady. Nebylo to z nějaké nouze či povinnosti, oba jsme se do sebe zamilovali. Za další rok jsme se vzali a stala se z nás úplná rodina. Holky mě brzy začaly brát jako svou mámu. Vlastní dítě zatím nemáme, ale není všem dnům konec.

Honza mě podporoval na studiích

V současné době pracuji jako překladatelka a tlumočnice do dálněvýchodního jazyka. Zakázek a tím pádem i peněz mám hodně. Ovšem ne vždy tomu tak bylo. Hlavně v době, kdy jsem se starala o Honzu a holčičky. Tenkrát nás všechny Honza živil, já přerušila studium a plně jsem se věnovala rodině. Jen sem tam jsem si přivydělala nějakým překladem. Chtěla jsem, aby naše holky byly co nejvíce spokojené a brzy se dostaly z toho, že jim zemřela maminka.

Když se situace trochu zlepšila, pokračovala jsem ve studiích a opět to byl Honza, kdo mě podporoval. Dokonce si bral i doučování, aby si nějakou tu korunu přivydělal. Bez jeho finanční pomoci bych to nezvládla. Mí rodiče dali od nás ruce pryč. Podle nich jsem si zkazila život tím, že jsem si namluvila vdovce s dvěma dětmi. Mysleli si, že to dotáhnu daleko, viděli mě někde v cizině, přinejmenším jako ženu velvyslance. Nikdy mi nevěřili, že jsem šťastná.

Teď živím rodinu já

Po studiích jsem našla fajn místo a finanční situace se u nás změnila. Jenže před dvěma lety Honza přišel o práci učitele. Nějakou dobu byl na podpoře a nakonec začal pracovat rukama. A mně se naopak začalo dařit, vydělávám minimálně šest až sedmkrát více než Honza, a v tom je problém. Dává mi najevo, že jsou to moje peníze, za které žijeme, že jsem to já, kdo celou rodinu táhne.

Jenže mně je úplně jedno, kdo nosí víc peněz, jsou to naše peníze. Také mně byly dobré ty, co vydělal on, i já jsem žila z jeho peněz. A nikdy jsem se necítila blbě, že mě snad živí. Jenže Honzovi to nevysvětlím. Můj argument, že on mi pomohl, když jsem byla dole, na něj nijak nepůsobí.

Honza se začal neuvěřitelně měnit, vyhýbá se mi, z práce chodí čím dál později. Dokonce jsem zjistila, že občas vysedává i v blízké hospůdce. Je mi jasné, že tam do něj chlapi šijí, co je za mužskýho, který se nechá živit od ženské.

Jsou to tvoje peníze

Rozhodla jsem se, že zaplatím dovolenou pro celou naši rodinu. Podařilo se mi našetřit docela dost peněz a těšila se, jakou tím Honzovi a holkám udělám radost.

Když jsem to nejdřív řekla Honzovi a chtěla se s ním poradit, jak to řekneme holkám, Honza prohlásil, že on nikam nepojede. A když na tom trvám, ať si jedu sama, nebo s dcerami, když budou chtít. On ale zůstane doma. Na moji jednoduchou otázku, proč nepojede, mi dal odpověď, ze které jsem málem spadla pod stůl. Prý na takovou dovolenou nemá peníze. Snad půl minuty jsem na něj beze slova jen zírala. Když jsem se vzpamatovala, pustila jsem se do něj, co to povídá, vždyť peníze máme. A on mě dorazil svou odpovědí: Ty máš, já ne. Dovolenou jsem rezervovala i tak, ale bojím se, že Honzu nikam nedostanu.

Bohužel podobné situace, kdy mi Honza předhazuje, že moje peníze nejsou společné, ale jen moje, se začínají dost množit. Navíc manžel se odmítá se mnou na toto téma bavit. Když o tom chci mluvit, mlčí, nebo se sebere a jde pryč.

Začátkem března jsem koupila nové auto, velké SUV. Ani jednou v něm se mnou nejel. Raději bude chodit pěšky, nebo jezdit městskou dopravou.
Irena

Názor odborníka: Bez odborné pomoci se neobejdete

Ireno, situace, kterou popisujete, musí být opravdu těžká pro vás pro oba. Zdá se, že je pro vás obtížné porozumět tomu, co se v manželovi odehrává. On zřejmě prožívá dlouhodobou frustraci v důsledku ztráty zaměstnání a možná i toho, že nenašel zaměstnání, které by odpovídalo jeho představám a kvalifikaci. Zároveň není možné o tom všem spolu mluvit a vzájemně se odcizujete. Tato partnerská krize už trvá poměrně dlouho a zdá se, že bez odborné pomoci se zřejmě nepodaří z ní vystoupit. Je důležité si vzájemně říct a prozkoumat, co se to vlastně v každém z vás děje a co byste mohli zkusit dělat jinak. Finance a hospodaření s penězi jsou jednou z oblastí, která je důležitá pro dobré fungování manželství. Neváhejte a seberte odvahu k řešení této partnerské krize s pomocí odborníka.
Irena Teichmanová, Psychologie.cz

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 2132

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 7. července 2014. Anketa je uzavřena.

4. Mám Honzu přesvědčit k návštěvě odborné poradny, kde bychom naši situaci probrali s odborníky? 1823
2. Mám Honzu nechat být, ať se v tom plácá, a odjet s dcerami na dovolenou i bez něj? 167
3. Mám Honzu stále přesvědčovat, že se chová hloupě a že je přeci jedno, kdo víc vydělává? 105
1. Mám to nechat být a doufat, že Honza zmoudří a vezme časem "moje" peníze za společné? 37
Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.