Svého bývalého muže jsem poznala na jednom skvělém večírku, který se bohužel zvrhnul. Skončili jsme spolu v posteli a já otěhotněla. Byl to tenkrát šok, protože jsme se prakticky vůbec neznali. Sice se mi líbil a já jemu, pravděpodobně bychom spolu i začali chodit, ale dítě na cestě vše uspíšilo.
Vdávat jsem se nechtěla
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Když jsem otěhotněla, bylo mi 27 let. Sice jsem si na dítě připadala ještě moc mladá, plánovala jsem ho až o pár let později, ale o tom, že bych měla jít na interrupci, jsem nepřemýšlela ani minutu. Otec dítěte to naštěstí viděl stejně.
Ale o svatbě jsme nepřemýšleli. Říkali jsme si, že čas ukáže, vždyť jsme se vlastně vůbec neznali. Jenže to neznáte mé rodiče a hlavně mámu, tak dlouho do nás hučela, až jsme se měsíc před porodem vzali. I když dnes bydlím ve větším městě, pocházím z vesnice, kde se všechno stále posuzuje trochu jinak. Máma by nepřenesla přes srdce a prý by mezi místními drbnami ani nevydržela, kdyby její dcera měla nemanželské dítě.
Manželství bylo nesnesitelné
Zpočátku nám to s manželem klapalo. Měli jsme se rádi, docela jsme si rozuměli. Byli jsme hodně spolu. Jenže po porodu se náš vztah i společný život začal rapidně měnit. Narodil se nám syn, jmenuje se Franta po tátovi. Prvních pár týdnů mi manžel hodně pomáhal, byl z malého nadšený. Koupal ho, chodil s ním ven, vařil a uklízel, když já nestíhala. Dlouho mu to ale nevydrželo. Náš život se s příchodem dítěte natolik změnil – už nic nepřipomínalo ten klid a pohodu, ve které jsme žili do porodu.
Po prvotním nadšení začal manželův zájem o mě i syna opadávat. Čím dál tím častěji se zdržoval všude jinde jen ne doma. Často přišel domů, když už jsme spali, kolikrát byl i opilý. Hádky na sebe nenechaly dlouho čekat. Vyčítala jsem mu, že jsem na všechno sama, máme málo peněz, protože on je utratí.
Takhle to trvalo dalších pět dlouhých let. Mezitím jsem nastoupila do práce, peněz jsme už sice měli více, ale jinak se nic nezměnilo. Manžel už alkoholu propadl natolik, že začal mít i problémy v práci. Přesvědčovala jsem ho, ať se začne léčit, ale on to prý měl pod kontrolou. Život s ním už byl nesnesitelný. Požádala jsem o rozvod, ale trvalo ještě dlouho, než jsme šli konečně od sebe. Naštěstí se mezitím manžel dal dohromady se ženou, se kterou se znal z hospody a odstěhoval se k ní. O syna neměl vůbec zájem, což bylo jen dobře. Franta z něj měl někdy docela strach. Ani jsem po něm nechtěla žádné peníze, hlavně že nám dal pokoj a my můžeme žít v klidu.
Poznala jsem Pavla
Asi rok před rozvodem jsem se trochu blíž poznala s kolegou z práce Pavlem. Je ženatý a má dvě děti. Občas jsme společně i s dalšími kolegy chodili na oběd či po práci na skleničku (když se mi podařilo sehnat hlídání). Už ani nevím, jak se to semlelo, ale stali se z nás občasní milenci. Vídáme se několikrát do měsíce. Jeden druhému nic neslibujeme, vyhovuje nám, když jsme sami dva (většinou u mě, mám skvělou sousedku, která mi syna pohlídá).
Náš vztah je hlavně o sexu. Pavel se rozvádět nechce a já to ani po něm nevyžaduji. Jsem teď moc spokojená, mám klid, bezva syna, fajn přítele, který mou potřebu po tělesném kontaktu dokonale uspokojí. Žádné hádky a nervy. Jsem zkrátka šťastná. Tedy byla bych ještě mnohem víc, kdyby do toho opět nemluvila moje matka. O Pavlovi ví, nemám důvod to před ní tajit. Ovšem musela jsem si vyslechnout, jak jsem nezodpovědná, že beru tátu jeho dětem a ubližuji jeho ženě. Nemohla pochopit, že tak to vůbec není. Já ho od rodiny netahám a on by své rodině dal vždy přednost přede mnou.
Máma mi vybrala ženicha
Už jsem tři roky rozvedená, synovi je osm let a vidí se v mém kamarádovi z dětství. Je to náš soused, se kterým jsem chodila do školy, a on mě vždy platonicky miloval. Nikdy se neoženil, žije sám jen s matkou na velkém statku. Honza je moc šikovný chlap, celé dny dře, aby hospodářství udržel v chodu.
Franta s ním poslední dobou tráví hodně času, kdykoliv je u mých rodičů, běží hned za Honzou, pomáhá mu se zvířaty, jezdí s ním na traktoru. I na Honzovi je vidět, že si mého syna oblíbil. Zkrátka Franta si našel mužský vzor a to mi máma neustále předhazuje. Dokola od ní slyším, že kluk potřebuje tátu a Honza mě miluje, má rád i mého syna. Ale já jsem prý sobec, myslím jen na sebe a Franta vyroste bez táty.
Je zbytečné se s matkou hádat, nemá smysl jí vysvětlovat, že já na venkov nepatřím, se svým životem, který je mimochodem můj, si hodlám naložit po svém. Jenže poslední dobou podobná slova začínám slýchat i od Franty. Prý by chtěl, aby Honza byl jeho táta (už to i Honzovi řekl, že by s ním chtěl na statku bydlet a pomáhat mu) a abychom odešli z města a bydleli na vesnici.
Před týdnem, když jsem byla za našima se za Frantou podívat (je teď u rodičů na prázdninách), mluvila jsem i s Honzou. Šli jsme spolu na pivo a on mi řekl, že mě má pořád rád, že by byl šťastný, kdyby měl kluka jako je Franta a navrhl mi, jestli bychom to spolu zkusili. Třeba by nám to klapalo. Já mu na to neřekla ani ano, ani ne. Já totiž najednou nevím, Honza je fajn chlap, vím, že by o nás bylo postaráno, ale nemiluji ho, a vesnice a statek to není nic pro mě. Jenže Franta je tam šťastný...
Věra
Názor odborníka: Záleží na vás, na nikom jiném
Dobrý den, myslím si, že byste se měla rozhodnout podle toho, co sama chcete. Ať to s vámi myslí kdokoli jakkoli dobře, vy jediná máte právo rozhodnout se, co budete dělat. Zkuste si odpovědět na otázku, jak asi budete spokojená, budete-li žít s Honzou. Pokud totiž budete nespokojená, těžko budete přispívat k harmonii nového vztahu a domova, takže nakonec budou nespokojení všichni. Koneckonců s jedním vztahem, kdy jste také poslechla, co máte udělat, už máte zkušenost. Zní to možná sobecky, ale ani vaše matka, ani váš syn tu nejsou od toho, aby vám určovali, s kým máte žít. Držím vám palce.
Pavel Král, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 19. srpna 2012. Anketa je uzavřena.
