Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh Petry: Tchyně proti mně navádí mého syna

  0:40aktualizováno  0:40
S dnes již bývalým manželem máme syna. Vymodleného. Dlouho jsem nemohla otěhotnět, až po několika letech léčení se to podařilo. Naše manželství ale nevydrželo, rozvedli jsme se a syn zůstal se mnou. Jenže pak došlo k tragédii a vinu za ni tchyně svaluje na mě. Nejvíc tím trpí můj syn, cítím, jak se mi vzdaluje.
Tchyně vykládá synovi, že prý za tatínkovu smrt můžu já.., píše čtenářka.

Tchyně vykládá synovi, že prý za tatínkovu smrt můžu já.., píše čtenářka.

Luďka jsem poznala hodně mladá, bylo mi 16 let. On byl o deset let starší. Já mladá naivní husička, on můj pravý opak. Vzhlížela jsem k němu, byl mým kamarádem, milencem i učitelem, má první láska.

Láska, manželství, dítě

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

Moje dětství za nic nestálo, naši se rozvedli, když jsem byla ještě hodně malá. Pamatuji si jen na věčné přetahování táty s mámou, nadávky, pomluvy a hlavně máminy milence, kteří se u nás střídali jak na běžícím pásu. Známost s Luďkem pro mě byla vysvobozením. Už od sedmnácti jsem s ním žila, mámě to bylo jedno a táta už o mě dávno nestál, měl novou ženu a nové děti.

V osmnácti jsem se vdávala a chtěla jsem mít co nejdřív dítě, jenže to nešlo, třikrát za sebou jsem potratila. Léčila jsem se, lékaři nám už nedávali velkou naději, proto když jsem otěhotněla počtvrté, brala jsem to jako zázrak. A zázrak to byl, ovšem těžce vykoupený. Celé těhotenství jsem strávila v nemocnici, porod byl císařským řezem, ale narodil se nám krásný zdravý kluk. Jmenuje se po mně Petr. Bylo mi už téměř 29 let.

Konečně jsme byli rodina. Oba jsme si dítě užívali, Luděk byl fantastický táta. Malému se věnoval, jak jen mu to čas dovolil. V týdnu sice méně, měl náročnou práci, ale mnohokrát k němu v noci vstával, abych se já mohla vyspat. A víkendy byly naše.

Náš Péťa měl akorát smůlu na prarodiče, měl jen jednu babičku, Luďkovu maminku. Se svou mámou jsem se prakticky nevídala, ji zajímali jen její chlapi. A táta taky neměl zájem, byli jsme si cizí. Ale Luďkova maminka byla fajn, v malém se viděla a snažila se nám hodně pomáhat. Měla jen nás, Luděk byl jedináček a táta mu umřel asi rok před Péťovým narozením.

Sázky, dluhy, konec manželství

Jenže tak za zhruba dva a půl, tři roky se to všechno začalo postupně kazit. Pozorovala jsem, že se s manželem něco děje, měnily se mu nálady, byl často podrážděný a měl chuť se hádat. Domů často přišel hodně pozdě, někdy se vymluvil i o víkendu, že něco má. Pak jsem zjistila, že nám z účtu mizí peníze. Sice nenápadně jen malé částky, ale dohromady to dalo dost. Také zmizel můj starožitný prstýnek po babičce a drahý servis, který jsme dostali od jedné pratety ke svatbě. Když jsem s tím přišla za Luďkem, snažil se mi to vymluvit. Nic jsem z něj nedostala, ale bylo mi jasné, že lže.

Nakonec to prasklo, Luděk sázel a prohrával, zadlužoval se a vyrážel klín klínem. Přišla jsem na to, když u nás zazvonili dva jeho kamarádi, kteří si přišli pro peníze. Málem se s Luďkem porvali, odmítli odejít, dokud jim peníze nevrátí. Jenže on peníze neměl. Vrátila jsem jim to já, vzala jsem si půjčku.

Pak už to s naším manželstvím šlo od desíti k pěti. Hádali jsme se, Luděk mi lhal, láska a důvěra se z našeho manželství vytratily. Když bylo Péťovi pět let, podala jsem žádost o rozvod. S manželem už jsem nedokázala být a taky jsem se bála, co mě s ním ještě bude čekat, kdy nám třeba u dveří zazvoní exekutoři.

Jeho maminka nic nevěděla. Luděk se styděl a mně jí bylo líto. Řekl jí, že už spolu nedokážeme být a že vina je na jeho straně. Odstěhoval se k ní a já zůstala se synem sama. S Luďkem jsme se občas vídali, nedokázala jsem ho úplně ze svého života vyškrtnout. Dokonce jsem tenkrát někde ve skrytu duše doufala, že snad někdy to mezi námi možná zase bude jako dřív. Ale to bych musela mít jistotu, že se sázením a s dluhy skončil.

Péťa se s ním a s babičkou vídal hodně často, neměli jsme úplně napevno dané dny. Luděk o syna stál, proto jsem se mu snažila vyhovět. A také jsem chtěla, aby malý byl co nejvíc s babičkou, která ho milovala.

Nový vztah, smrt, nenávist

Asi za rok jsem se seznámila s Markem. Dnes po dvou letech uvažujeme, že se vezmeme. I Péťa si mého nového přítele celkem brzy oblíbil. Ale Luděk to nedokázal přijmout. Naše vztahy velmi ochladly. A za několik měsíců spáchal sebevraždu. Oběsil se doma v pokoji. Naštěstí ho našel kamarád, ne jeho matka, pro ni by to byla smrt.

Nějakou dobu jsem si vyčítala, že to možná udělal kvůli mně, ale pak na něj praskly jeho dluhy. Dosahovaly mnoha set tisíc. Ale šok to byl především pro tchyni, netušila, že Luděk je zadlužený. Všechno jsem jí řekla, i důvod našeho rozvodu, ale ona mi nevěřila. Prý její syn by se takhle nikdy nechoval, určitě to na něj někdo nastrčil a kdoví, jestli jsem v tom neměla prsty já. Nedala si říct. Ale musím jí přičíst ke cti, že všechno za syna urovnala. Měla našetřené nějaké peníze, prodala několik starožitností, prý aby synova památka neutrpěla.

Péťa tátovým odchodem také trpěl, snažili jsme se mu to co nejvíc ulehčit. Chtěla jsem, aby také byl hodně s babičkou. Jenže brzy jsem zjistila, že je to velký problém. Tchyně totiž na mě začala házet špínu, Petrovi vykládá samé nesmysly, že prý za tatínkovu smrt můžu já, to kvůli mně a Markovi si sáhl na život. Petr je ještě malý kluk a neví, kde je pravda, neumí to sám rozlišit. Když je se mnou, věří mně, když s babičkou, věří jí. Tátu navíc poznal jinak než já, pochopitelně nic o jeho a našich problémech nevěděl. A já ani neměla a nemám chuť mu všechno prozrazovat. Je malý, ani by tomu nerozuměl. Jenže tchyně nemá zábrany. A kdykoliv od ní Petr přijde, chová se ke mně i Markovi hrozně. Dokonce nám řekl, že nás nemá rád a že by chtěl žít s babičkou a bydlet v tátově pokoji.

Nevím, co mám dělat, tchyně mi je líto, ale nenechám si zničit svoje dítě.

Petra

Názor odborníka: Nastavte synovi pevné mantinely

Vážená Petro, po tragickém úmrtí Péťova otce leží výchova syna pouze na vašich bedrech. Nový partner vám jistě může být oporou, na poli (náhradního) rodičovství jsou však jeho výchovné možnosti limitované. Prarodiče jsou sice pro dítko důležití, ale nenesou (a nemají nést) za jeho vývoj a výchovu zodpovědnost, ta leží na vás, na rodiči.

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.

Vidíte, že Péťa zažívá velký zmatek a nejistotu, když je vystaven diametrálně odlišným verzím toho, co prožil. Vaším úkolem je nyní nastavit Péťovu životnímu příběhu pevné mantinely. Lze tak učinit ve spolupráci s Petrovou babičkou, ale i bez ní. Každopádně však stojí za to požádat babičku o pomoc a spolupráci. Vysvětlete jí své pocity, obavy o Petra a pokuste se dát společně dohromady verzi přijatelnou pro všechny strany, zvláště však pro Péťu.

Zároveň oceňte, co babička pro Péťu znamená. Vždyť je to jediný předek na prarodičovské linii, se kterým se Petr stýká. Babička může vnukovi zprostředkovat kontakt s jeho kořeny, vysvětlit odkud pochází a kam patří. Dítě si zaslouží znát pravdu, avšak sdělenou s ohledem na jeho mentální úroveň.

Nebude-li Péťova babička ochotna spolupracovat, budete muset, byť třeba dočasně, kontakt Péti s ní limitovat. Třeba tím, že budete přítomna, když by s babičkou Péťa trávil čas.

PhDr. Magdalena Dostálová

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 1326

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 18. července 2016. Anketa je uzavřena.

1. Mám si s tchyní promluvit, že takto to dál nepůjde a pokud nepřestane Péťovi říkat takové věci, už se s ním nebude moci vídat? 1006
4. Mám Péťovi co nejsrozumitelněji říct celou pravdu, jak to byl s tatínkem, mnou, naším rozvodem i tátovou smrtí? 186
2. Mám rovnou zakázat veškeré styky syna s babičkou? 83
3. Mám povolit návštěvy syna u babičky, ale být vždy s nimi, aby nemohli zůstat sami? 51
Autoři:






Hlavní zprávy

Menzies Aviation (Czech), s.r.o.
Pracovník skladu

Menzies Aviation (Czech), s.r.o.
Hl. m. Praha, Středočeský kraj

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.