Rozhodla jsem se se sebou něco udělat a pod odborným dozorem jsem začala hubnout. Od základu jsem změnila image, vyházela celý šatník, podstoupila operaci očí. Chlapi se za mnou zase otáčeli. Jenže já si mezi všemi vybrala toho nejšílenějšího a věnovala mu celý dlouhý rok svého života. A stále nemám vztah s ním vyřešený.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Martin mě oslovil na jiném seznamovacím serveru, než se kterým jsem právě spolupracovala. Po mailu učiněný gentleman a lichotník. Když jsem ho poprvé viděla, propadla jsem jeho kouzlu docela. Veselý, vtipný, chytrý, svobodný… Prožívala jsem lásku se vším všudy. Divadla, kina, večeře, společné víkendy, skvělý sex. Zdálo se, že Martin je na tom podobně. Po třech měsících se v mé koupelně objevil jeho kartáček na zuby a já byla šťastná. Rozuměli jsme si možná až podezřele dokonale, ale v tu chvíli prostě věříte, že máte kliku.
Bez milosti pohřbil své nejbližší
Po nějaké době přišel Martin s tím, že mu vážně onemocněla matka. Vypravil se za ní do rodného města a tři týdny jsme si jen psali. Dokola mi děkoval za podporu, která ho drží nad vodou. Den před plánovanou oslavou mých narozenin mi volal, že maminka zemřela. Místo oslavy se chystal pohřeb. Já byla připravená o Martina po jeho návratu pečovat, aby se ze ztráty co nejrychleji vzpamatoval.
Jenže on se nevracel. Ani po týdnu, ani po dvou, ani po měsíci. Dokonce utichly i naše esemesky Netušila jsem, co se děje. Pak zavolal, že se jeho otec pokusil o sebevraždu. Převáží ho do sanatoria a musí mu být nablízku. Když se po dlouhé době z ničeho nic objevil u mých dveří, nevěřila jsem vlastním očím. Přivezl obrovskou kytku a celý den jsme nevylezli z postele. Večer se oblékl, zabouchl za sebou dveře a další měsíc tvrdil, jak o svého otce pečuje ve dne v noci. Utěšovala jsem se, že to musím vydržet. Na Martinovi mi přece tolik záleží. Když je tak obětavý a laskavý ke svým rodičům, bude se jednou takhle starat o mě a naše děti.
Otce pochoval za necelé dva měsíce. Říkala jsem si, že už je všechno zlé za námi. Jenže od pohřbu uplynulo dalších šest týdnů a Martin se nevracel. Neodpovídal na esemesky, nevolal. Tehdy mě poprvé napadlo, že bych se za ním do města, kde se o rodiče staral, rozjela. Když jsem mu nápad napsala, obratem volal zpět. Oznámil mi, že upadl do hluboké deprese a léčí se v nemocnici. Na doporučení lékaře za ním nikdo nesmí a má omezit i telefonickou komunikaci. Začaly mě opouštět síly. Cítila jsem, že do našeho vztahu investuji příliš mnoho a jen málo se mi vrací.
Tahal mě za nos
Zjevil se vždy, když už jsem myslela, že je konec. Ujistil mě, že se mezi námi nic nezměnilo a za pár dní budeme navždy spolu. Nechala jsem se uchlácholit jako už tisíckrát před tím. Ovládal mě. Naděje na společnou budoucnost, byť značně rozmazanou, mi postupně zatemňovala mozek. Začala jsem se hádat s rodinou, s přáteli, s kolegy v práci. Cítila jsem se hůř a hůř, přihlásily se stavy úzkosti. Dokonce jsem se obrátila na psychiatra a začala polykat antidepresiva. Nakonec jsem se rozhodla vypadnout z toho všeho. Nadechnout se, vyčistit hlavu a srovnat si myšlenky.
Cestou na letiště, jen pár bloků od mého domu, jsem ho uviděla. Stál před vchodem banky, veselý a v rušném hovoru s partou kolegů v době, kdy měl být v domě svých zesnulých rodičů. Jako ve snu jsem vzala telefon, zavolala na ústřednu té banky a chtěla ho k telefonu. "Je mi líto, právě odešel na oběd, zkuste to později."
Zhroutila jsem se a místo na dovolené jsem skončila u svého psychiatra. Když jsem se probrala z nejhoršího, rodina, která si zahrála na detektiva, mě krok za krokem seznamovala s mužem, se kterým jsem rok udržovala vztah. Martin bydlí v jedné z pražských čtvrtí, jen pár zastávek tramvají ode mě. Jeho rodiče žijí a navíc se oba těší pevnému zdraví, má dokonce i syna. I když ženatý není.
Je zase zpátky
Tenkrát jsem se rozhodla, že už mi Martin nesmí do života. Známost s ním jsem odnesla i zdravotně, začaly se mi lámat vlasy, mám zničené nehty a chytnu snad každý vir, co projde kolem. Snažila jsem se na něj zapomenout. On, jako by něco tušil, se tři měsíce neozval.
A pak se zničehonic objevil u mých dveří. Dělal jakoby nic. I když jsem mu napsala, že už ho nechci nikdy vidět, že mi svým chováním ukradl rok života. Opět jsem byla ta úžasná, děkoval mi za naše setkání, které ho nabije na dalších několik týdnů. A opět mi lhal, tentokrát o nemocné sestře, kterou vím, že nemá.
Zpočátku jsem cítila, že mám navrch, jenže on se na mě tak smutně a zamilovaně díval a já ztratila odvahu mu říct, že vím všechno. Dokonce jsem se neodhodlala ani k tomu, abych mu řekla, že už se s ním nechci nikdy vidět. Vím, že to nemá smysl, vím, že jde o patologického lháře, ale nejsem schopná udělat radikální řez. Asi stále věřím, že se změní. A navíc, když jsme spolu, je tak milý a něžný...
Mirka
Názor odborníka: Dívejte se dopředu
Milá Mirko, myslím, že řadu čtenářek po přečtení vaše příběhu napadne jednoduchá rada. A sice, že jste od začátku měla být víc opatrná a ve střehu. Navíc radikální a vztah s Martinem ukončit v okamžiku, kdy jste ucítila byť sebemenší pochybnost.
Z vašeho příběhu je však patrné, že ačkoliv jste společenská, aktivní a zodpovědná žena, vaše sebedůvěra utrpěla během života několik hlubokých ran. Mezi ty nejhlubší patří právě partnerské vztahy.
Martina jste potkala v době, kdy jste se po jednom z nevydařených vztahů narovnávala a s nadějí hleděla kupředu. Podstoupila jste zásadní změny a cítila se dobře. O to snadnější jste byla obětí. Věděl přesně, co říkat, aby vám to bylo příjemné a velmi rychle si získal vaši důvěru. V okamžiku, kdy přicházel s tragickými zprávami o své rodině, vaše ostražitost byla snížena na minimum. Namísto toho jste se rozhodla být Martinovi oporou, povzbuzovat ho a znovu postavit na nohy. Silná touha po naplnění vztahu vám znesnadnila vidět a správně vyhodnocovat varovné signály v chování Martina. Čelila jste velké frustraci a smutku.
Důležité je dívat se dopředu a nežít minulými vzpomínkami. V tom vám pomůže každá aktivita, která přinese zábavu či rozptýlení. Je důležité pravidelně sportovat a věnovat se tomu, co máte ráda. Můžete se cítit nejistě při myšlence na další vztah. Dejte tomu čas, a až se budete cítit připravená, rozmýšlejte, kdy a jak začnete s navazováním nových známostí.
Mohlo by být pro vás přínosné to probrat s někým, komu důvěřujete, případně s odborníkem.. Naše reakce ve vztazích bývají totiž mnohem víc iracionální, než si myslíme a uvědomujeme. Získáte tak určitý náhled a lepší porozumění sebe sama. I to vám umožní tuto kapitolu definitivně uzavřít a soustředit se na budoucnost. Do té budete vstupovat připravenější a zkušenější.
Mgr. Tomáš Morávek
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 30. června 2014. Anketa je uzavřena.
