Reklama

Příběh Jitky: S bratrem se nemůžeme dohodnout, kdo se postará o maminku

Jsem rozvedená a žiju sama. Děti jsou již dospělé a bydlí se svými rodinami kousek od mě. Mám pětaosmdesátiletou maminku, ale bydlí hodně daleko. Nezvládám za ní jezdit každý týden a jí se z domova nechce. Bratr, který bydlí v sousední vesnici, nechává všechnu starost na mně.
(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto: isifa.com

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

Jmenuji se Jitka a je mi 57 let. Mám dvě děti, dceru a syna. Mají už své rodiny a já jsem trojnásobnou babičkou. Manželství mi nevyšlo, před 15 lety jsme se rozvedli. Manžel si našel jinou ženu se třemi dětmi a opustil nás. Nic o něm nevím, ani děti se s ním nestýkají. Tenkrát jsem byla hodně nešťastná, ale všechno už dávno přebolelo.

Žiju sama v třípokojovém bytě, který mi po rozvodu zůstal. Je sice pro mě velký, ale když mi děti dají na hlídání vnoučata, jsem ráda, že máme dost prostoru. Už dva roky mám přítele, vdovce. Je o několik let starší, už nepracuje a je v důchodu. Žijeme každý ve svém a navštěvujeme se. Zatím ani nemáme v plánu žít společně, času ale spolu trávíme hodně. Přítel má v chatařské kolonii chatku se zahrádkou, a když je hezky, tráví tam hodně času. V létě tam i spí.

Maminka žije daleko ode mě

Vyrostla jsem v menším městě, zhruba 170 kilometrů od města, kde dnes žiju. Tenkrát jsem se přestěhovala kvůli manželovi. Tatínka už nemám, zemřel před deseti lety, ale maminka ještě žije. Je jí 85 let a bydlí sama v bytě, kde jsme s bratrem vyrůstali. Je zatím celkem soběstačná, ale u tak starého člověka se to může kdykoliv změnit. Snažím se ji často navštěvovat, jenže pracuji, do toho mám přítele, pak taky děti a vnoučata, zkrátka to honím, jak se dá.

Reklama

Zajistila jsem mamince, aby jí vozili obědy. Ona toho už moc nesní, takže jí často oběd pokryje i večeři. Jednou za měsíc jí udělám velký nákup, pro něco drobného si ještě dojde sama, nebo poprosí sousedku. Ovšem horší to je s doktory, nebo když maminka onemocní. Už mockrát jsem si musela ze dne na den vzít dovolenou a jet za maminkou, abych se o ni postarala. Naštěstí má hodnou a ochotnou obvodní lékařku, která se za ní občas zastaví doma, aby si ji poslechla, zkontrolovala její zdravotní stav.

Beru to tak, jak to je. Je to moje máma, mám ji moc ráda a bez řečí se o ni postarám. Kolikrát jsem jí už nabízela, že se může přestěhovat ke mně, měla by tam své pohodlí a já větší klid, jenže ona nechce. Tolik lpí na místě, kde strávila celý život. Chápu ji, ale bojím se, jak to bude dál.

Bratr nemá zájem

Ale co mě opravdu štve, je to, že jen pár kilometrů od mámy v sousední vesnici bydlí můj starší bratr. Žije s manželkou v rodinném domě. Děti se od nich odstěhovaly, a i když je dům dvougenerační, žádné s nimi nezůstalo. Od maminky vím, že s ním by možná byla ochotná bydlet, zůstala by prý v místech, kde strávila celý život. Jenže jeho to nikdy ani nenapadlo jí to nabídnout. Za maminkou občas jezdí, ale ne tak často jako já. Já jsem u ní aspoň jednou za 14 dní, on tak maximálně jednou do měsíce. Já k mamince přijedu aspoň od pátku do neděle. On přijde na půl hodiny.

Když byla maminka v zimě nemocná, byla jsem to já, kdo si vzal dovolenou a byl s ní, než se uzdraví. Jeho ani nenapadlo zavolat, jestli něco nepotřebuje. Přitom bratr má spoustu času, do práce už nechodí. Odešel do předčasného důchodu a sem tam si přivydělá různými výpomocemi u sousedů nebo chalupářů. Možná by se choval jinak, kdyby nebylo jeho ženy. Ona je opravdu hrozná, zlá, závistivá osoba. My dvě se vůbec nemusíme. Ale o mě nejde, jde o mou maminku a já moc dobře vím, že ona má u nich doma poslední slovo a jí by se vůbec nelíbilo, kdyby měla maminku u sebe doma. Bratr mi to svým způsobem naznačil, vypadlo z něj, že jeho žena řekla něco v tom smyslu, že by se mi hodilo jim maminku hodit na krk a užívat si. Oni by všechno oddřeli a já bych měla po starostech.

Jenže to je naprostý nesmysl, já se chci o maminku starat i nadále, ale nechci, aby to bylo jen na mně. Vždyť já za ní jedu takovou dálku i kvůli „maličkostem“, které by mohl během chvilky vyřešit bratr. To ani nemluvím, kolik mě to stojí peněz, kolik benzinu projedu. Já to pro mámu dělám ráda, ale i brácha by se mohl zapojit.
Jitka

Názor odbornice: Bratra nezměníte

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu,...

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.

Vážená Jitko! Líčíte svou nelehkou situaci. Máte kolem sebe své dobře fungující dospělé děti, vnoučátka a dokonce i přítele, o které se sice můžete opřít, ale většina práce, také z důvodu vzdálenosti maminky, stejně zůstane na Vás. Je obdivuhodné, jak se staráte o svou maminku, děláte, co jen můžete.

A v tom tkví i odpověď na Váš dotaz. Není ve Vašich silách změnit přístup bratra. Samozřejmě můžete s ním promluvit, navrhnout například rozdělení „služeb“ u maminky, avšak bude ve finále na něm, zda bude ochoten spolupracovat. Vaše kapacita není neomezená. Jelikož ještě pracujete, zřejmě nebudete mít už o moc více časových rezerv se mamince věnovat. Stálo by za zkoušku s mámou promluvit. Navrhnout jí, že kdyby v budoucnu potřebovala intenzivnější péči, vezmete si ji k sobě.

Abyste Vy sama měla ve svém důchodovém věku z čeho žít, bude ještě zřejmě potřeba, abyste pár let do práce chodila. Potvrďte mamince, že víte, že by chtěla raději bydlet u bratra. To však Vy zařídit nemůžete. Můžete se však o ni jednou postarat u sebe doma.
PhDr. Magdalena Dostálová

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 1926

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 24. dubna 2017. Anketa je uzavřena.

2. Mám „přitvrdit“ v přesvědčování maminky, aby se ke mně přestěhovala? 853
4. Mám si promluvit se švagrovou, říct jí, že se o maminku chci starat, ale občas by mě taky mohli zastoupit oni dva? 655
3. Mám bratrovi pořádně vynadat, jak se chová a že se nestydí, když na maminku vlastně „kašle“? 265
1. Mám nad vším mávnout rukou, ať je bratr, jaký je, proč si kazit těch pár let, co tady s námi ještě maminka bude? 153
Reklama
Sdílet článek Facebook Twitter Google Plus
Reklama

154 příspěvků v diskusi

Reklama