Ono to není o smlouvách a o majetku.. Alespoň mi připadá absurdní dohadovat se o dědictví a přepočítávat vše na peníze

Vám by opravdu nevadilo kdyby rodiče tajně dali veškerý majetek sourozenci a vy jediný jste se o ně naopak staral a sourozenec ještě fňukal a u rodičů byl na prvním místě? Samozřejmě se o rodiče postaráme, ale tohle je velká rána do vztahů.

Je to smutné.. Je nás pět sourozenců, a když maminka zůstala sama a nemocná, staraly jsme se o ni jenom dvě. Já a má sestra. Ostatní neměli čas. Ale nelituji toho a nic ostatním nevyčítám.. Dělala jsem to ráda a i když to nebylo jednoduché, mohu se na sebe kouknout do zrcadla a nestydět se. Maminka k nikomu jít nechtěla, nechtěla ani do domova. I když už nevycházela z domu a povídala si akorát s rádiem a nebo s televizí, chtěla zemřít doma. Péče o rodiče se nedá vynutit a musí jít od srdíčka.

Pokud tam není ten pocit odpovědnosti a smysl pro povinnost, nic se nedá dělat.. Já osobně bych nikdy nechtěla dětem působit takové problémy. To si raději opravdu zajistím odbornou péči. Život je krátký a složitý. A dnes je péče o rodiče složitější, než byla dříve, Jsme přetíženi prací a mnohdy to neumožňují podmínky. Nechtěla bych, aby se k vůli mě kdokoli omezoval.

"Jeden důchodce se dovede postarat například o 3 děti, ale 3 dospělé děti se nedovedou postarat o jednoho důchodce." To je děsivá a velmi častá realita. Bohužel i v naší rodině, kde bratr na naši maminku kašle, přijede jen 2x do roka nafasovat dárky na vánoce a na své narozeniny a tím to pro něj končí. Přitom bydlí 3 km daleko. Po smrti tatínka jsem si maminku vzal k sobě domů, aby nezůstala sama, bratr nesmí přes práh...Ale už se nezapoměl starat o to, co s jejím bytem a jaký má podíl....

Je mi na zvracení z lidí, kteří se ne že nemohou ale nechtějí starat o své staré rodiče.

A vždy k tomu najdou x "důvodů"....

Jsem moc ráda, že to je ve více rodinách. Tak nějak mne uklidnuje, že v tom nejsem sama. A myslím to vážně. Nemůžu totiž kolikrát vzteky ani usnout, při pomyšlení, jak se sourozenci chovají k rodičům.

Nebojte, až maminka umře a vy zaplatíte pohřeb, vše zajistíte, tak bude první u notáře a bude chtít prachy. Eventuálně matku pumpne o majetek před smrtí.

Pokud bude trochu chytrá, tak bráchu si notář ani nepozve.

Jak já té paní rozumím! Pět let jsme se s manželem starali o mou babičku, která s námi bydlela (nebo my s ní) v RD, zatímco ostatní příbuzní se několik let předtím odstěhovali. Babička nebyla vysloveně zlá, ale byla sobecký manipulátor a vždy muselo být po jejím. O DD nechtěla ani slyšet, i na pečovatelskou službu (od místní charity) jsme ji museli přesvědčovat velmi dlouho (a s odbornou pomocí - zaměstnankyní charity) ve chvíli, kdy se začínala pomočovat a odmítala to řešit. Nakonec zemřela doma v posteli. Ostatní příbuzní dorazili tak jednou za týden až dva a ona s nimi ani nechtěla mluvit, protože do ní hučeli, aby nebláznila a dala si pomoct od profesionálů (právě v tom DD) - v tu chvíli jako by je neslyšela a posílala je domů. My pro ni nikdy nebyli dost dobří, předváděla před námi hysterické plačtivé scény, jak ji nemáme rádi, přitom manžel byl natolik ochotný, že jí i píchal injekce nebo přebalil, když bylo třeba (charita chodila 3x denně). Bylo to pro mě utrpení a nebýt mého muže, který mj. vyběhal a nakonec i vysoudil náležitý příspěvek na péči, psychicky bych to neustála. A proč to všechno píšu? Protože prostě někdy pomoc neexistuje, člověk se musí kousnout a vydržet - nebo si bude celý zbytek života vyčítat, že něco mohl udělat a neudělal. A zkuste s něčím takovým žít...

Ty krááso.. dobře Vy! Jako prochází si tím samozřejmě tisíce lidí, ale stejně máte můj respěkt.

tak starý lidi patřej do domova důchodců, od toho tady jsou, já bych se jako takový senior musel hanbou propadnout, kdybych nutil někoho z rodiny, aby si nasadil samaritánskou čepici, dal v práci výpověď, rezignoval na zbytek života a každej den by 24 hodin pečoval o nemohoucího seniora s plenama se 4. stupněm péče....nedejbože, kdyby to bylo dokonce v malém panelákovém bytě - to by nedával ani Jan Hus .....

blbost.., je to dost situace od situace.. Napsat, že starý lidi patřej do DD je úlet...

Sobec se pozná i podle toho, že obviní že sobectví někoho na koho to vůbec nesedí - viz absurdní vyjádření švagrové při návrhu na změnu starosti o matku.

Odvádí tím pozornost od svého sobectví.

na těch 57 vypadá na té ilustrační fotce skvěle ....

Že jo. Taky koukám.

A k dovršení všeho se ještě může stát, že v závěti bude upřednostěn spíše vzácný syn než sedřená dcera.

Chce to s bratrem důrazně promluvit a ne čekat, že ho to snad napadne. A hlavně pokud to ještě jde tak i z maminky vymáčknout jak se na to dívá a jestli jí to není divné tahle jednostranná péče.

Ale pokud je bratr pod pantoflem své ženy tak to bude těžké.

No, není lepší se domluvit, vše si vyříkat s bratrem a neobtěžovat s břemenem, které si paní naložila sama a teď neví jak z toho ven? On je chlap a chlapi se nedovtipují. Prostě potřebují otázku, na kterou odpoví buď ano, nebo ne. S tím se pak dá pracovat.