K našemu rozchodu přispělo i to, že mám velkého obdivovatele, který je mi neustále v patách. Přítel neunesl jeho posedlost mou osobou a označil ho za úchylného stalkera. Když jsem toho chlapce bránila, dal mi na vybranou – buď se ho zbavím, nebo je konec.
Přiznám se, že rozchod mě až tolik nebolel, stejně jsem měla jeho chování plné zuby, ale i kdybych si vybrala jeho, s pronásledováním toho mladíka bych asi moc neudělala. Vypadá to, že se mě nevzdá. Navíc je to syn mé kolegyně z práce, která mi řekla, že Kája mě moc obdivuje, líbím se mu a prý bych pro něj měla mít pochopení.
Firemní večírek
Pracuji v jedné velké mezinárodní PR agentuře. V kanceláři jsme samé ženské a nejvíce jsem se spřátelila s Majkou. Mohla by být mou mámou, je o 20 let starší, ale zároveň je to i hodně pohodová ženská, která si s ničím nedělá moc velkou hlavu. Jsme naladěné na stejné vlně, máme společný styl humoru, podobné názory i zájmy.
Imponuje mi na ní, že je pořád v pohodě a vím, že to je doopravdy, žádná póza. Prostě se šťastná a veselá už narodila. Přitom se s ní život nemazlil. Tři roky po svatbě se jí zabil manžel a ona zůstala sama na ročního syna. Nikdy se už nevdala, prý nemohla na svého muže zapomenout a nového stálého partnera by brala jako podraz vůči němu. Navíc před pěti lety jí zemřel otec a od té doby se stará o maminku, která se po smrti manžela zhroutila a dodnes se z toho nevzpamatovala.
Majčin syn Kája je zvláštní, jako by nebyl její, úplně jiná povaha, Majka je extrovert, on introvert. Je hodně zakřiknutý, nesmělý, zamindrákovaný. Přitom mu je už 24 let. Poznala jsem ho na předvánočním firemním večírku. Byla jsem tam tenkrát sama, příteli se to nehodilo, tak jsem strávila skoro celý večer s Majkou a jejím synem. Dokonce se mi podařilo ho přesvědčit, aby šel se mnou tancovat. Majka byla šťastná, že se Kája tak baví. Mockrát mi říkala, že si s ním neví rady, že si asi nikdy žádnou holku nenajde.
Byl to příjemný večer a druhý den mi Majka děkovala, jak jsem se Kájovi věnovala, že o mně celý večer i ráno mluvil a je přitom takový rozzářený a ne uzavřený do sebe jako dřív. Kvůli Majce jsem byla ráda.
Každý den na mě čekal
Pak byly Vánoce, Silvestr, Nový rok. Měla jsem dovolenou, byli jsme s přítelem na horách. První den, když jsme šly s Majkou společně z práce, čekal na nás Kája. Majka byla překvapená, ale on řekl, že čeká na mě a jestli by mě mohl doprovodit domů. Souhlasila jsem, ale řekla jsem mu, že máme s přítelem večer pozvanou návštěvu, takže ho ani nemohu pozvat na kafe.
A od toho dne na mě Kája čekal každý den. Když jsem se už asi popáté neměla na co vymluvit, řekla jsem mu, že by na mě čekat neměl, že se to mému příteli nelíbí. Majce jsem také řekla, že mám pocit, že se do mě Kája zamiloval a že mi to docela vadí. Ona to ale vzala na lehkou váhu, prý si z toho nemám nic dělat, Kájovi se líbím a chápe, že mám někoho jiného, ale musí mě vidět. Přesto mi slíbila, že mu domluví. Další den už na mě nečekal, ale viděla jsem ho u našeho domu, jak postává na ulici.
Dělala jsem, že o něm nevím, přeci jen mě nijak neobtěžoval, nedotíral a navíc je to syn mé kamarádky, tak jsem z toho nechtěla dělat nějaké drama. Jenže brzy si toho všiml můj přítel, udělal scénu a po měsíci už to nevydržel a dal mi na výběr. Hrozně jsme se tenkrát pohádali a byl konec, sbalil si pár svých věcí a odešel.
Od rozchodu se ale zintenzivnil Kájův zájem o mě, Majka mu určitě řekla, že jsem sama. Dokonce mi začal volat, že si jen chce se mnou povídat, nebo mi popřát hezký den nebo dobrou noc. Posílá mi esemesky, někdy i desítky za den. Majka se dušovala, že mu číslo na mě nedala, ale nebylo nic jednoduššího, než si ho opsat z jejího mobilu. A pořád ho brání, když už jsem jí řekla, že toho mám dost, slíbila, že si s ním promluví, ale nic se nestalo, pořád ho mám v patách.
Začínám být docela zoufalá. Mám pocit, že je všude, vidím ho i doma v koupelně, v ložnici. Někdy se v noci s hrůzou probudím, že mi stojí u postele. Na ulici se otáčím, jestli nejde za mnou. Uvažovala jsem, že půjdu i na policii, jenže on mi nijak neubližuje, tak mě nejspíš pošlou do háje. Taky se bojím, že přijdu o kamarádku.
Erika
Názor odborníka: Jedná se opravdu o stalking
Milá Eriko, nevinně vyhlížející zájem o vás se rozvinul až do podoby skutečně odpovídající definici stalkingu. Jedno ze základních doporučení pro oběti pronásledování je nereagovat na jakékoliv pokusy pronásledovatele o navázání kontaktu.
V žádném případě nepřistupujte na osobní setkání a rozhovor. Shromažďujte důkazy o neustálém kontaktování a obtěžování. Svěřte se někomu ze známých nebo rodiny, volte jiné trasy, časy a zvyky odlišné od těch, které pronásledovatel zná. Ve všech opatřeních vytrvejte, dokud projevy pronásledování neskončí. Bohužel pronásledování může trvat měsíce, někdy i roky. V případě, že by se ze strany pronásledovatele objevily nějaké výhrůžky nebo poškozování vašich věcí, okamžitě kontaktujte policii. Případně kontaktujte organizaci pomáhající obětem stalkingu.
Negativní dopad celé věci na váš vztah s kamarádkou se zdá bohužel nevyhnutelný. Je to velká zkouška vašeho přátelství. V první řadě však musíte myslet na sebe a na svoji psychickou pohodu a na vaše právo žít svůj život bez neustálého ohlížení přes rameno. Hodně štěstí.
Irena Teichmanová,Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 5. května 2014. Anketa je uzavřena.
