Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: MF DNES

Příběh Blanky: Přítel neudrží korunu, skoro všechno financuji sama

  • 96
S přítelem žijeme v jedné domácnosti už skoro dva roky. Když jsem souhlasila s tím, že budeme spolu bydlet, nenapadlo mě, že toho budu jednou litovat. Přitom jsme se znali už pár let, ale společné bydlení mi teprve otevřelo oči a ukázalo přítele v pravém světle. Rád utrácí a vůbec nejradši peníze, které nejsou jeho.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

Jirku jsem poznala před čtyřmi lety. Před ním jsem už měla několik známostí, ale nikdy jsem s žádným mužem nebydlela. Když jsme se poznali, bylo mi dvaadvacet, jemu o dva roky víc.

Prakticky od maturity pracuji v jednom fitness centru jako recepční a osobní trenérka. Jirka k nám začal chodit, líbil se mi, a když mě pozval na rande, souhlasila jsem. Tenkrát jsem hodně dala na vzhled a Jirka je opravdu pěkný chlap, dbá o sebe, umí se i hezky oblíknout a to se mi moc líbilo. Začali jsme se pravidelně scházet a po dvou letech jsme si pronajali společný byt.

Návyky z dětství
Na rozdíl ode mě Jirka už vystřídal několik různých pozic, pracoval v reklamce, v call centru, jako realitní makléř a v současné době pomáhá kamarádovi s rozjezdem firmy. Jirka je takový střelec, nebojí se ničeho a do všeho se vrhá po hlavě. Já jsem jiná, raději si všechno několikrát promyslím, zvážím plusy a minusy, než se konečně rozhodnu. Jsem tak vychovaná, moji rodiče si vždycky zakládali na tom, že jsou zodpovědní a tuhle vlastnost vštípili i mně a sestře.

To u Jirky to bylo přesně opačně, vyrůstal bez táty, jeho máma ho měla za svobodna, je malířka a hlavně velký bohém. O Jirku se střídavě starala ona, její matka a sestra. Jirka nikdy nepoznal pořádnou výchovu k zodpovědnosti. A je to znát prakticky ve všem, především ale u jeho vztahu k penězům. Jirka není žádný sobec nebo škrt. Přiznám se, že mi to u něho zpočátku imponovalo. Neměl problém za mě platit kdekoliv a cokoliv, bránila jsem se, ale on jinak nedal.

Nezjišťovala jsem, kde bere peníze. Nevěděla jsem, že když mu dojdou, tak si prostě někde půjčí, pak si něco vydělá a splatí dluhy, a když peníze opět nestačí, tak si zase u někoho půjčí a tak pořád dokola. Jirka se s tím pochopitelně nechlubil a já se na nic neptala.

Společná domácnost
A pak jsme se jednoho dne rozhodli začít spolu žít. Najít vhodný byt nám netrvalo dlouho, navíc jsme neměli žádné velké nároky. Protože o rodině, manželství, dětech zatím neuvažujeme, stačil nám byt o dvou místnostech a maximálně kuchyňském koutu. Ani jeden vaření moc nedáme, raději jíme někde venku, nemuseli jsme tedy mít velkou kuchyň, tu si pořídím až ve vlastním bytě.

Právě při zařizování společné domácnosti a při každodenním spolužití začaly na povrch vyplouvat Jirkovy negativní vlastnosti, především jeho rozhazovačnost a nezodpovědnost. Nejdřív mi to nedocházelo, ale později jsem zjistila, jak na tom vlastně Jirka je. Tak třeba jsme se domluvili, že nájem budeme platit napůl, peníze majiteli bytu budu posílat já a on mi půlku každý měsíc pošle na účet. Ovšem pokaždé si mu musím o peníze říct, dohodli jsme se na pevném datu, ale ještě nikdy to nedodržel. Několikrát mi dokonce peníze celý měsíc i déle dlužil. On vůbec neřeší, že má nějaké povinnosti, že nejdřív se musí zaplatit nájem a až pak může utrácet za další věci. On prostě spoléhá, že já se o to postarám.

To samé je i s náklady na domácnost, na jídlo, drogerii a další věci. Domluvili jsme se, že dáme každý měsíc oba stejnou částku do obálky a z toho budeme nakupovat. Jenže už po půl roce to dopadlo úplně jinak, domácnost táhnu ze svého, protože já nakupuji. Je mi trapné to Jirkovi neustále připomínat, uklidňuju se tím, že on za nás, za mě, platí, když třeba někde venku jíme, nebo jdeme na pivo či víno. Ale když to tak spočítám, víc utratím já.

Sahám do svých úspor

Také jsem si za roky, co pracuji, dokázala něco naspořit. Proto mám kam sáhnout, když chci do bytu něco koupit, něco v něm předělat. Mám radost, když naše bydlení můžu zútulnit, jenže mě opět štvou finance. Všechno zase platím já. Také téměř všechno zařízení v bytě jsme dostali od mých rodičů. Naši nám dali starou pračku a ledničku, dvě křesla do obýváku a od babičky s dědou jsme dostali televizi. Postele jsem koupila ze svého, stejně tak další vybavení, jako je stůl a židle a taky oba používáme můj počítač.

Jirka to bere jako samozřejmost a já nemám odvahu mu říct, že by mi mohl dát nějaké peníze, když za vybavení nemusel dát ze svého ani korunu.

Nedávno začal Jirka mluvit o tom, že bychom si mohli koupit auto. Je fakt, že bychom ho docela potřebovali. Jenže na něj nemáme a museli bychom si vzít úvěr. Mně by v bance určitě půjčili, mám stálou práci i odpovídající příjem. Jirka je na tom ale jinak, on by půjčku rozhodně nedostal. Proto začal vymýšlet, že bych si tedy měla vzít úvěr na sebe a on by mi přispíval. Já mu ale nevěřím, bojím se, že bych z něj musela peníze tahat.

Jsem z toho dost unavená. Už mě ty věčné dohady o peníze ničí. Říkám si, jestli má vůbec cenu v našem vztahu pokračovat. Jirku mám ale ráda, on je jinak moc fajn.
Blanka

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.

Názor odbornice: Rozhodnutí bude na Vás

Vážená Blanko! Po rozhodnutí bydlet spolu zažíváte deziluzi z partnerovy finanční lehkovážnosti. Vlastně je dobře, že jste se pro společné bydlení rozhodli dříve, než by přišly děti. Máte tak možnost sledovat míru shody Vašeho a Jirkova přístupu k hospodaření. Shledáváte, že není veliká, vlastně se ocitáte na opačném konci pomyslného spektra. Vy jste ta zodpovědná, plánující, finančně zodpovědná. Jirka má nezralý přístup dítěte, za kterého to přeci vždycky někdo vyřeší.

Život nelení a chystá Vám další a další situace, ve kterých můžete zjistit, jak společné hospodaření prosperuje či spíše neprosperuje. Bude na Vás rozhodnout se, do kterého dalšího finančního závazku již nebudete ochotna vstoupit. Jako si financujete byt a s pomocí vaší rodiny jeho vybavení, je poměrně pravděpodobné, že byste si sama financovala společné auto. Někdy nám trvá delší dobu, než zjistíme, že kamna pálí, když se jich dotkneme. Ale Váš pomyslný spálený prst je pořád lepší varianta, než když byste zůstala bez prostředků s malým dítětem.
PhDr. Magdalena Dostálová

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 2012

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 31. října 2016. Anketa je uzavřena.

4. Mám se raději s Jirkou rozejít?
4. Mám se raději s Jirkou rozejít? 1624
3. Mám odmítnout možnost, že bych se kvůli autu zadlužila, pokud auto chce, musí se postarat o získání peněz sám?
3. Mám odmítnout možnost, že bych se kvůli autu zadlužila, pokud auto chce, musí se postarat o získání peněz sám? 302
2. Mám si s Jirkou domluvit pevnou měsíční částku, kterou mi bude přispívat a trvat na tom, aby si zřídil trvalý příkaz a peníze na můj účet posílal?
2. Mám si s Jirkou domluvit pevnou měsíční částku, kterou mi bude přispívat a trvat na tom, aby si zřídil trvalý příkaz a peníze na můj účet posílal? 52
1. Mám se s Jirkovým přístupem smířit a žít dál jako dosud?
1. Mám se s Jirkovým přístupem smířit a žít dál jako dosud? 34