Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh Žanety: Přítel nestojí o svého syna, musí se ale o něj starat

  0:28aktualizováno  0:28
Jmenuji se Žaneta, je mi 42 let a jsem rozvedená. Z prvního manželství mám dvě dospělé děti, dvojčata - dceru a syna. Už dva roky se scházím s přítelem, který je také rozvedený. Je otcem dospělé dcery a malého syna. Kdykoliv má syna na víkend, příliš si ho nevšímá a veškerá starost o kluka je na mně. Už toho mám plné zuby.
(Ilustrační snímek)

(Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

S manželem jsme se rozvedli, když byly děti ještě malé. My dva jsme si nerozuměli, ale o děti jsme se oba vzorně starali. Posledním a víceméně logickým vyvrcholením našich vzájemných neshod bylo to, že si našel jinou ženu. Děti zůstaly se mnou, ale za tátou mohly, kdykoliv chtěly. Naštěstí se skamarádily i s jeho novou ženou. Exmanžel byl vůči mně a dětem dost štědrý, posílal peníze nejen na děti, ale určitou dobu podporoval i mě.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

Tenkrát jsme žili v Praze. Před třemi lety, když děti dospěly a začaly studovat na vysoké škole, jsem prodala byt, který mi po rozvodu zůstal, a odstěhovala jsem se za rodiči na Moravu, kde jsem si nedaleko od nich koupila byt. Děti bydlí střídavě u svého otce – to hlavně přes týden a na víkendy jezdí za mnou. Všem nám to vyhovuje. Když jsem se s nimi nedávno bavila, jak syn, tak dcera mi shodně řekli, že nikdy nepocítili nějaké trauma z toho, že jsou z rozvedené rodiny. Naopak ocenili, jak jsme se s tátou dokázali domluvit i jak spolu vycházíme a uděláme pro ně první poslední.

Našla jsem nového muže

Po rozvodu jsem měla dvě delší známosti, ale nikdy to nedopadlo tak, že bychom spolu zůstali. Před dvěma lety jsem poznala Tomáše. Je otcem devatenáctileté dcery a devítiletého syna. Když jsme se seznámili, byl ještě ženatý, ale s manželkou už nežil. Tomáš bydlel a vlastně pořád bydlí v pronajatém bytě. Už je rozvedený, ženě a dětem nechal byt a jemu zůstala chata v Jeseníkách.

Většinou je Tomáš u mě, v mém bytě je nám líp a poslední dobou chodí ke mně i se svým malým synem. Dcera už je dospělá, často ji nevidím, s tátou se vídá většinou sama, zajdou spolu na oběd, na večeři. V létě byli jen oni dva na prodlouženém víkendu v Londýně. Tomáš se v ní vidí, je to jeho holčička a udělal by pro ni cokoliv. Někdy mám pocit, že ji až příliš rozmazluje, ale je to jeho věc.

Ovšem jeho vztah k synovi je úplně někde jinde. Kluka prakticky ignoruje, je s ním jen proto, že musí, že ho má každých 14 dní na víkend. Když jsem s nimi strávila první víkend a viděla, jak si ho prakticky vůbec nevšímá, kluk byl sám zavřený v pokoji, koukal na televizi a za námi přišel jen na jídlo, byla jsem v šoku. Táta se s ním skoro nebaví, tak jsem zkusila navrhnout, že bychom mohli třeba jít na procházku, ale oba se zatvářili, že ne, tak jsem to nechala být.

Přítel syna nechtěl

Tomáš se mi pak svěřil, že neví, co si s ním má počít. Prý si k němu nenašel žádný vztah. Už před jeho narozením to s jejich manželstvím nevypadalo dobře, se ženou si už tenkrát přestali rozumět. Uvažovali o rozchodu, pak ale ona prý přišla s tím, že by mohli mít ještě jedno dítě, že by to třeba pomohlo. On prý nechtěl, ale přemluvila ho. Věřil tomu, že se všechno zlepší. Ale opak byl pravdou. I přesto, že se mu narodil syn, žádné nadšení nepocítil. A tak to už zůstalo, kluka bere jako nutné zlo. Prý nemá chuť se mu věnovat, cokoliv s ním dělat. Když přišel domů z práce, šel si po svém, dítěti se věnovala jeho žena a babičky.

A nic se na tom nezměnilo ani po rozvodu. Ale teď se mu musí věnovat dvakrát do měsíce celý víkend. Jenže dopadá to tak, že na starost ho mám já. Zpočátku jsem si říkala, že to bude hračka, že mu vymyslím program, vždyť mám dvě děti a není to tak dávno, kdy byly malé a já se jim musela věnovat, chodit s nimi na výlety, dělat různé aktivity. Tak jsme si to vždycky všichni užili. Mám děti moc ráda a přiznám se, že jsem se na Tomášova syna docela těšila.

Ovšem víkend s Tomášem a jeho synem se pro mě čím dál víc stává utrpením. Kluk nemá o nic zájem, všechno dělá s odporem, nejradši je někde zalezlý s tabletem nebo se dívá na televizi. O dovolené, kdy jsme ho měli na týden, jsem dokonce Tomášovi řekla, že ještě jeden týden a já s nimi oběma končím. Byli jsme na Šumavě, plánovala jsem, že budeme chodit po výletech, ale nakonec jsme byli jen jednou a zbytek týdne jsem já přemlouvala trucujícího kluka, aby se zvedl a šel s námi ven. Tomáš to neřešil, řekl mi, že nemá nervy se s ním dohadovat.

Fakt nevím, co mám dělat. Tomáše mám jinak moc ráda, je moc milý, pozorný a je s mi s ním dobře, dokonce uvažujeme, že se sestěhujeme dohromady a jednou se třeba i vezmeme. Jenže každých 14 dní má na starost syna a to si říkám, že končím. Bohužel kluk to nemá jednoduché ani doma, Tomášova exmanželka si našla přítele, jezdí prý za ní taky jen o víkendech. A jejich syn se tak najednou nehodí nikomu, takže buď tráví víkend s tátou, který o něj nemá zájem a neví si s ním rady, nebo se starou babičkou, která se mu taky moc nevěnuje.
Žaneta

Názor odborníka: Nechte rozhodnout Tomáše

Milá Žaneto, chápu, že je tato situace pro vás komplikovaná. Všichni se společně cítíte nepříjemně. Tomáš nyní se synem rád, syn si přijde odstrčený a vy se na to všechno díváte a není vám z toho dobře.

Zkuste si uvědomit nejsilnější důvod, proč vám tato situace vadí. Pak možná naleznete i správné a nejlepší řešení pro vás i Tomáše. Čím vás to všechno nejvíce zatěžuje? Díváte se skrze tuto situaci špatně na Tomáše jako na otce? Bere vám to váš osobní čas, který chcete trávit s partnerem? Máte strach o budoucnost Tomášova syna? Cítíte se jako matka dvou dětí povinná dělat náhradní matku? Promyslete, čemu je váš tíživý pocit nejblíže.

Moje rada zní tak, že nechte rozhodnout Tomáše, neberte na sebe takovou zodpovědnost, že rozhodnete o vídání se s jeho synem. Můžete mu navrhnout všechny vámi popsané možnosti řešení s tím, ať se rozhodne on sám, co s tím udělá. Vaší povinností je pouze poukázat na své tíživé pocity a požádat ho o vyřešení situace.
Tereza Zahrádková, Psychologie.cz

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 2138

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 5. října 2015. Anketa je uzavřena.

2. Mám Tomášovi navrhnout, že o víkendech, kdy bude mít syna na starosti, bude trávit ve svém bytě a já budu tak mít tyto dny jen pro sebe? 1149
4. Mám Tomášovi navrhnout, že bychom vyhledali pomoc u odborníků, kteří by nám poradili, jak situaci se synem řešit? 670
1. Mám se snažit všechno překousnout a malému se věnovat, co to půjde a snažit se k tomu přesvědčit i Tomáše? 209
3. Mám Tomáše přesvědčit, aby se styku se synem vzdal, stejně o něj nestojí a takhle je to zbytečné trauma pro všechny? 110
Autoři:






Hlavní zprávy

Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.