Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh Markéty: Oslava mých osmnáctin se zvrhla, připadám si zneužitá

  0:26aktualizováno  0:26
Před několika dny jsem slavila osmnáctiny, rodiče odjeli a s kamarády jsme měli celý byt na víkend jen pro sebe. Jenže ráno jsem se probudila úplně nahá vedle kluka, kterého prakticky vůbec neznám. Spali jsme spolu a já prý byla iniciátorem. Nic si nepamatuji a hlavně si myslím, že to bylo jinak.

(Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

Jmenuji se Markéta, je mi osmnáct a studuji na gymplu. Příští rok budu maturovat. Žiju s rodiči a mladším bratrem v Brně. Mám hodně kamarádů, kamarádek, myslím, že jsem celkem oblíbená.

Jsem tak normálně ctižádostivá, po maturitě bych chtěla jít studovat do Prahy na vysokou. Ve škole mi to docela jde, nejsem ale žádná šprtka. Táta říká, že mám vrozenou inteligenci (po něm) a hezká jsem prý po mámě. Kéž by měl pravdu, táta je opravdu moc chytrý a máma moc hezká.

Už jsem měla i intimní známost

Zkušenosti s kluky nemám prakticky žádné, panna už ale nejsem. Chodila jsme rok s jedním klukem ze sousedství, znali jsme se odmalička, no a s ním jsem taky přišla o panenství. Spali jsme spolu jen párkrát a přiznám se, že mě to ani moc nebavilo. On byl takový moc hr, a když jsem mu to řekla, tak se urazil a že si mám prý najít jiného troubu.

Tak byl konec a od té doby jsem sama. Já vlastně ani nikoho nehledám, mám kolem sebe spoustu lidí, se kterými mi je fajn, a také hodně učení. A hlavně si říkám, že až potkám toho pravého, tak i ten sex bude o něčem jiném. Jedna moje kamarádka má docela vážnou známost a říkala, že s klukem, kterého budu hodně milovat, bude sex skvělý. A já jí věřím.

S rodiči mám taky fajn vztah. Nikdy moc neprudili, ani mě, ani bráchu. Jsou celkem mladí, měli nás hodně brzy, tak říkají, že si pamatují, jaké to bylo, když oni sami byli v pubertě. Vychovávají nás celkem volně a věří nám. S mámou jsme i tak trochu kamarádky, můžu za ní přijít se vším.

Víkendový mejdan

Tak když se blížily mé osmnáctiny, požádala jsem rodiče, jestli bych je mohla oslavit se svými kamarády u nás doma. Naši se nejdřív na to moc netvářili, ale když jsem je chvilku přemlouvala a slíbila, že bude všechno v pořádku, tak nakonec svolili a dokonce odjeli na celý víkend.

S holkami jsme všechno připravily, pozvala jsem i pár kluků ze třídy. Nakonec nás bylo osm. Jenže během večera přišli i další lidi, někdo pozval své kamarády. Nebyla jsem z toho nadšená, přeci jen jsem je až tak dobře neznala. Jenže bylo mi blbé je vyhodit, tak zůstali. Nakonec s nimi byla legrace.

Mejdan se docela rozjel, dokonce i naši sousedi byli o víkendu pryč, tak jsme se ani nemuseli krotit. Ale stejně se jen sedělo, popíjelo a pouštěli jsme si muziku. A to je asi tak všechno, co si pamatuji. Vím, že jsem pila víno, do toho nějaký ten panák. S pitím nemám moc zkušeností a je pravda, že jsem to - a nejen já - na večírku opravdu rozjela.

Nahá v posteli s cizím klukem

Kdy náš mejdan skončil, kdy kdo odešel a kdo zůstal, nevím, probudila jsem se ráno s třeštící hlavou ve své posteli úplně nahá a vedle mě ležel jeden z těch kluků, kteří přišli neohlášeně. On byl taky nahý. Bylo jasné, co se v noci stalo, všechno nasvědčovalo tomu, že jsme spolu spali. Jenže já si nic nepamatuji. Vůbec nevím, jak jsem se ocitla v posteli a proč zrovna s ním? Bavili jsme se večer spolu, to vím, ale naprosto normálně. Ani na mě nic nezkoušel.

Když jsem ho probudila, dal mi pusu a řekl, že jsem byla skvělá, že jsem ho prý svedla a je rád, že si to se mnou rozdal. Myslela jsem, že se studem propadnu. Já taková nejsem, to není možné, abych nějakého kluka sváděla.

Rychle jsem se oblékla a utekla jsem do koupelny, cestou jsem narazila na dva spolužáky a kamarádku, kteří u nás zůstali přes noc a spali v obýváku. Zrovna se oblékali, že jdou domů. Kamarádka mi řekla, že mi pomůže uklidit, až všichni odejdou. Když jsem se jí ptala, jestli neví, co jsem dělala a jak je možné, že jsem skončila s tím klukem v posteli, tak mi řekla, že jsem prý najednou byla hrozně divná a ten kluk mě odvedl, že si musím lehnout. Víc ale ona toho neví.

Uklidily jsme, a když přijeli naši, byla jsem už v pořádku. Nic jsem jim neřekla, k ničemu jsem se nepřiznala. Jenže den ode dne mi je hůř a hůř. Stydím se sama před sebou, připadám si zneužitá. Co když mě ten kluk znásilnil? Já nic nevím. Taky si říkám, vlastně mě na to navedla kamarádka, jestli mi nedal něco do pití, že jsem tak vytuhla Přece není možné, abych si vůbec nic nepamatovala.

Vůbec nevím, co mám dělat. I když se přesvědčuju, že bych to měla hodit za hlavu, tak to prostě asi nedokážu. Cítím se hrozně.
Markéta

Názor odborníka: Důležité je o vzpomínkách mluvit

Milá Markéto, mrzí mě, že Vaše oslava osmnáctin skončila takovou pachutí. Jelikož se trápení lépe zvládá ve dvou, určitě bych neváhala se s trápením někomu svěřit. Zde je otázka, zda by posluchač měla být Vaše máma, spíše bych se klonila na stranu odborníka - psychologa.

Výhoda psychologa je, že bude mít nadhled a profesionální přístup, nebudete jej muset ošetřovat z šoku. Máma se o Vás chtě nechtě bude bát, někdy jsou rodiče strachem o dítě pomyslně znehybněni. Psycholog Vás rovněž může navést, jak s mámou o nepříjemném zážitku promlouvat, budete-li mít k tomuto kroku odhodlání. Důležité pro Vás samotnou však v první řadě je o svých vzpomínkách mluvit, terapie po prožitém traumatu bývá během na dlouhou trať. Psycholog Vás přijme takovou, jaká jste, budete společně pracovat s informacemi, které mu svěříte.

Jestliže jste byla znásilněna, je důležité si uvědomit, že na Vás byl spáchán zločin, jehož jediným a definitivním viníkem je násilník. I když by však nedošlo k samotnému koitu, je možné, že i tak na Vás bylo spácháno násilí, hodil-li Vám násilník něco do pití. Odborná pomoc Vás bude provázet, abyste se zvládla poprat s běžnými emocemi doprovázejícími trauma způsobené násilím – sebeobviňováním a studem.

Někdy však obětem násilí trvá léta, než se odhodlají o svém traumatu mluvit. Čím dříve Vám půjde se na odbornou pomoc obrátit, tím lépe pro Vás samotnou a Vaše další fungování.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 6248

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 18. dubna 2016. Anketa je uzavřena.

1. Mám to nechat být, přestat se trápit a brát celou záležitost jako poučení propříště? 4607
3. Mám si s tím klukem promluvit, aby mi řekl, jak to ve skutečnosti všechno bylo, a když tam mu pohrozit i oznámením na policii? 1009
4. Mám jít rovnou na policii s podezřením, že mě ten kluk zneužil (dal mi nejspíš něco do pití a znásilnil mě)? 404
2. Mám se svěřit rodičům, nebo aspoň mámě? 228
Autoři:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.