Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
S manželem jsme byli svoji 40 let, když mě nečekaně opustil. Jeden večer si šel lehnout a ráno už se neprobudil. Krásná smrt, ale přišla příliš brzy. Bylo mu jen pár dní po šedesátce. Zůstala jsem sama. Syn už byl v té době rozvedený a žil více než 150 kilometrů daleko.
Synův rozvod jsem hodně těžce nesla, jeho ženu jsem měla a vlastně mám pořád hodně ráda. Je milá, skromná, nekonfliktní. A můj syn si toho nevážil. Byl jí nevěrný a ne jednou a ona už to prostě odmítla dál snášet. Tenkrát jsem měla na syna hrozný vztek. Kvůli jeho pletkám jsme s manželem přišli o vnuka a vlastně i o ni. Snacha nás sice nějakou dobu po rozvodu navštěvovala, ale po roce si našla přítele a dnes je opět vdaná a můj vnuk má sestřičku.
Naštěstí nám a teď už jen mně nikdy nebránila ve styku s vnukem. Byl ještě hodně malý (byly mu sotva tři roky), když se jeho rodiče rozvedli. Mladí žili v našem městě v bytě, který měla snacha po babičce. Byl pro ně malý, tak jsme plánovali, že se časem, až vnuk povyroste, přestěhují do našeho domku a my s manželem půjdeme bydlet do jejich bytu. Jiné děti jsme neměli, takže dům by byl stejně jednou jejich.
Jenže po rozvodu bylo všechno jinak. Syn se z našeho města úplně odstěhoval, našel si práci daleko od nás a za námi jezdil jen občas. Dokonce i vlastního syna viděl tak jednou do měsíce. Moc mě to mrzelo, snažila jsem se vnukovi vše vynahradit. Dnes je mu deset let a je to moc fajn kluk, je tak podobný svému tátovi.
Syn se vrátil zpátky
Když manžel zemřel, bylo mi hodně smutno. Stýskalo se mi po něm a i syn mi dost chyběl. Asi po půl roce za mnou syn přišel s tím, že uvažuje, že by se brzy vrátil. Najde si práci u nás nebo někde poblíž, aby mi byl nablízku. I když jsem mu některé věci, které v životě udělal, těžko odpouštěla, přeci jen je to můj syn a vím, že je v něm hodně dobrého. Svého syna sice vídal málo, ale nikdy by nedopustil, aby strádal po finanční stránce. A posílal občas peníze i mně, staral se o dům, aby mi nespadl na hlavu.
Je to asi osm měsíců, kdy se syn vrátil natrvalo. Jenže nepřijel sám, přivezl si s sebou přítelkyni. Pronajali si menší byt ve městě. Byla jsem ráda, že za mnou nepřišel, jestli by u mě mohli bydlet. On by pochopitelně mohl, počítala jsem s tím, ale ji neznám. Navíc se mi od prvního pohledu vůbec nelíbila. Je v ní něco neupřímného, falešného. Chová se hrozně mile, až nepřirozeně afektovaně. Jsem z ní stále nesvá, kdykoliv se vidíme u mě, nebo u syna či se třeba jen tak potkáme.
Je sladká jak med a já z ní mám málem osypky. Jenže syn ji miluje, úplně se změnil. Je ze své nové lásky nadšený. Ona je o pět let mladší než syn, za měsíc jí bude třicet. Vdaná prý ještě nebyla a děti taky nemá. Ale pořád mluví o tom, že se těší, až je budou spolu mít.
Ztrácejí se mi věci
Nedávno se mi syn dokonce zmínil o svatbě. Prý si první manželství pokazil, tak chce v tom druhém obstát. Chtěl znát můj názor, také začal mluvit o tom, že by se třeba ke mně nastěhovali, abych nebyla sama, taky že by mohl udělat nějaké opravy na domě. Je i zbytečné, aby platili nájem, když je tady dům, který bude jednou jeho. Prý si říkal, že bych ho mohla na něj rovnou napsat, abychom se jednou vyhnuli dalším poplatkům, když už jsme je museli platit po smrti mého manžela.
Jenže já jsem z toho hodně rozpačitá. Nejen že mi synova přítelkyně nesedí, není mi sympatická a představa, že ji uvidím každý den, mi opravdu nedělá dobře. Zároveň mám podezření, že se mi doma ztrácí věci a že je za tím ona. Pozoruji to zatím jen pár týdnů, jedná se víceméně o „drobnosti“, ale pro mě mají velkou hodnotu a nejspíš i finanční. Tak třeba najednou zmizel manželův snubní prsten. Přišla jsem na to úplnou náhodou, byl v truhličce na mém nočním stolku, mám v ní i dopisy od manžela z vojny. Postrádám i nějaké šperky, památku na maminku. I ty jsem měla volně přístupné. Ještě mi zmizely dva starožitné hrnečky.
Je zvláštní, že dlouhá léta byly všechny věci, které postrádám, na svém místě a najednou po pár návštěvách synovy přítelkyně, jsou pryč. Jenže já nevím, jestli za tím stojí ona, za ruku jsem ji nechytila. A obvinit ji nemohu, všechno by popřela. A co když je všechno jinak a ona je v tom nevinně?
Nevím, co mám dělat. Syn pochopil, že z ní nejsem nadšená, ale je přesvědčený, že se všechno srovná, až budeme společně bydlet. Já se ale bojím, abych nepřišla o střechu nad hlavou i o své věci. Co já vím, jak se bude u mě chovat? A mám to synovi říct narovinu? On ji miluje, věří jí, urazilo by ho to a já bych ho nerada ztratila.
Lída
Názor odborníka: domov je váš, vztah synův
Milá Lído, to, o čem můžete rozhodovat, je váš domov, o čem rozhodovat nemůžete, je synův vztah. Pokud se necítíte dobře se synovou přítelkyní, nemuselo by být rozumné rozhodnutí, abyste bydleli všichni společně. Je to váš dům, a přestože bude jednou patřit synovi, máte právo v něm nyní bydlet sama. Na druhou stranu to neznamená, že musíte nutně zavrhovat i celý synův vztah. Je to dospělý muž, který momentálně touží po tom, aby jeho další vztah nedopadl stejně špatně jako minulý. Pokud se tedy bude snažit své chování v novém vztahu jakkoli napravit, tak je to skvělé. To nejlepší, co nyní můžete udělat, je, že synovi sdělíte, že se s jeho přítelkyní necítíte dobře a bydlet s ní nechcete. Za to se na vás syn nemůže zlobit, za své pocity nemůžete. Navíc máte stále blízký vztah s jeho první ženou, což vám může komplikovat přijmutí nové partnerky vašeho syna. Věřím, že když si ustojíte své samostatné bydlení a uvidíte, že vztah vašeho syna funguje, celá atmosféra se brzy uvolní.
Tereza Zahrádková, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 18. ledna 2016. Anketa je uzavřena.
