Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Příběh Martiny: Po dvaceti letech odešel od ženy, ale mně už je to jedno

  0:51aktualizováno  0:51
Ve svém životě jsme měla jen dva vážné vztahy. Ten první byl s manželem. Pár let po jeho smrti jsem si začala se ženatým mužem. Více než dvacet let jsem doufala, že se rozvede a bude se mnou. Když se k tomu konečně rozhoupal, mně už je to tak nějak jedno a vlastně o něj ani nestojím.
(Ilustrační snímek)

(Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Jmenuji se Martina, je mi 55 let. Od svých 30 let jsem vdova. Manžel byl moje první velká láska, poznali jsme se ještě na škole a od prvního dne byli pořád spolu. Už v patnácti jsme měli jasný plán - jednou se vezmeme a budeme mít plno dětí.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

Manžel byl skvělý, pracovitý člověk. Milovala jsem ho celým srdcem. Vlastně nebylo člověka, který by ho rád neměl, byl prostě úžasný. Jenže naše štěstí netrvalo dlouho. I když jsme se znali spoustu let, manželé jsme byli jen pět let. Nesplnil se nám ani sen o velké rodině. Narodil se nám jen jeden syn, víc dětí jsem už bohužel mít nemohla.

Nejhorším dnem mého života byl den manželovy smrti. Zabil se s kamarádem v autě, když jeli z práce. Nebýt syna, kterému tehdy byly čtyři roky, tak bych se snad dobrovolně vydala za ním. Ale musela jsem žít pro dítě. Když jsem se dostala z nejhoršího, prodala jsem domek, ve kterém jsme žili, všechno mi tam připomínalo manžela. Koupila jsem si ve městě byt a přestěhovali jsme se.

Nový život bez muže

Začala jsem nový život rozhodnutá se už nikdy nezamilovat, nevdát se, nemít kolem sebe žádného muže. Chtěla jsem žít jen se vzpomínkami na manžela. Jenže jsem byla mladá a jak se říká, čas všechno zahojí. I když jsem na manžela denně myslela, po několika letech od jeho smrti jsme se zamilovala.

Měla jsem fajn kamarádku v práci, kam jsem po manželově smrti a našem přestěhování do města nastoupila. Byla v mém věku, ale svobodná a bez známosti. Byla tak trochu do větru, s ničím si moc hlavu nedělala, byla veselá a hodně přátelská a nesobecká. Vlastně jí vděčím za to, že jsem jen nesmutnila doma a občas s ní někam vyrazila.

Asi čtyři roky po manželově smrti jsme spolu šly v pátek večer do kina, pak jsme chtěly jít na večeři a flámovat až do rána. Syn byl u mých rodičů na celý víkend a já měla před sebou konečně dva volné dny. Po dlouhé době jsem byla šťastná a těšila se, jak si užijeme dámskou jízdu. Jenže dlouho dámskou nezůstala, ve vinárně jsme potkaly dva muže. Přisedli si k nám, slovo dalo slovo a celý večer a kus noci jsme strávili spolu. Kamarádka s tím jedním (mimochodem svobodným a dnes jsou už dlouhou dobu manželé) odešli dřív a nechali nás s Jardou sami. Moc hezky jsme si povídali, nakonec mě vyprovodil domů, choval se slušně, ale domů jsem ho nepozvala. To přišlo až později.

Sliboval, že se rozvede

Začali jsme se scházet a asi na páté schůzce se mi svěřil, že je ženatý. Kdyby mi to řekl už v počátcích, ukončila bych to, jenže já už se do něj zamilovala. Bylo mi s ním dobře, byl milý, pozorný, tak trochu mi i připomínal mého muže. A mě potkalo přesně to, co většinu žen, které si začaly se ženáčem. Poslouchala jsem jeho stesky, jak mu žena nerozumí, jak je s ní jen kvůli dceři, která je ještě malá a těžce by nesla, že tam tatínek s nimi není. On ji prý má moc rád a ví, že by mu žena dělala problémy se s ní vídat.

Tak jsem všechno chápala a věřila jeho řečem, že se brzy rozvede a bude jen se mnou. Jenže roky šly a on pořád nic. Vymlouval se na to, že manželka je po operaci a nemůže jí přitížit rozvodem. Pak, že dcera má problémy na střední škole, pak že maturuje, a tak to šlo pořád dokola. Já si tak nějak už zvykla na to, že mám chlapa a sex maximálně jednou týdně, že se s ním nemůžu nikde ukazovat a že dovolené trávím se synem nebo s kamarádkou.

Nevím, čím to bylo, že jsem si nikoho jiného nenašla, že jsem se s Jardou nerozešla. I syn mi mockrát řekl, ať se na něj vykašlu, že se stejně nikdy nerozvede. Já vlastně ani nevím, jestli o nás věděla jeho žena, vůbec ji neznám, nezajímala mě, měla jsem vždycky tak trochu výčitky vůči ní, proto jsem o ní radši nechtěla nic vědět.

Rozvedl se, ale pozdě

A to, co se zdálo už prakticky nemožné, se stalo. Jarda se rozvedl. Mně tvrdil, že to udělal kvůli mně, protože mi to kdysi slíbil, ale já moc dobře vím, že je to jinak. O rozvod požádala manželka a prý Jardovi řekla, aby se odstěhoval z bytu. Je její po rodičích. Doneslo se mi to od jedné naší společné známé. A Jarda teď přišel s tím, že se ke mně nastěhuje. Já už delší dobu bydlím sama, syn se odstěhoval a žije s přítelkyní a malým synem nedaleko ode mě.

Jenže já Jardu ve svém bytě nechci, zvykla jsem si na svůj klid a na jeho občasné návštěvy. Tak nějak si nedovedu představit, že bych ho tam měla pořád. Já už ani nevím, jestli o něj vůbec stojím. Jenže už nejsem nejmladší a být úplně sama se mi taky nechce, a hledat jiného partnera už vůbec ne.
Martina

Názor odbornice: Distanc je nejvýhodnější

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu,...

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.

Vážená Martino! Popisujete peripetie svého dlouhotrvajícího mimomanželského vztahu. Ten však nikdy nepřekročil hranice mileneckého setkávání za zády Jardovy zákonité manželky. Nenaplnil atributy společného plánování budoucnosti, podílení se na výchově případných dětí, ani nespočíval ve finančním podílení se na společném životě.

Neměla jsme možnost se takříkajíc naučit na Jardu spoléhat jako na partnera. Vy jste tam pro něj byla, když on potřeboval. Fungovala jste jako jeho vrba, měl si kde postěžovat na svou manželku, spal s Vámi, když on chtěl. Tahle jednostrannost vlastně není s fungujícím partnerským vztahem slučitelná. Nyní je vztah opět jednostranně vychýlen. V momentě, kdy se s Jardou jeho manželka rozvedla, hledá u Vás útočiště. Domnívám se, že zachování současného distančního nastavení vztahu je pro Vás to nejvýhodnější. Jen budoucnost ukáže, bude-li Jarda schopen do vztahu s Vámi (poprvé) něco investovat.
PhDr. Magdalena Dostálová

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 2871

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 26. června 2017. Anketa je uzavřena.

2. Mám Jardovi říct, že ho u sebe doma nechci, ať si najde pronájem a náš vztah dál pojede v zajetých kolejích? 2480
4. Mám se s Jardou rozejít? 215
3. Mám Jardovi navrhnout, že spolu zkusíme žít na zkoušku, a když to nebude ono, že se odstěhuje? 120
1. Mám Jardovi nabídnout, ať se ke mně nastěhuje? 56
Autoři:




Nejčtenější

Zlatým hřebem 50. ročníku brněnského veletrhu módy Styl a Kabo se stala nedělní...
Vivien Westwood dorazila do Brna. Značka představila nejnovější kolekci

Zlatým hřebem 50. ročníku brněnského veletrhu módy Styl a Kabo se stala nedělní přehlídka Vivien Westwoodové. Bylo to vůbec poprvé, co britská návrhářka...  celý článek

Jít se koupat znamenalo vyjít ze vrat a k vodě urazit kus cesty. Se...
OBRAZEM: Koupání před 50 lety: s nubianem, kostkovanou dekou a matračkou

Jít se koupat znamenalo ještě před půl stoletím vyjít ze vrat a k vodě urazit kus cesty. Se srolovanou kostkovanou dekou v podpaží a taškou přes rameno. V ní...  celý článek

MOJE ROZMARNÉ LÉTO
Moje rozmarné léto: Hlasujte, posílejte a soutěžte o ceny za tisíce

Moje rozmarné léto je téma fotosoutěže, kam můžete celé prázdniny posílat své aktuální fotografie. Soutěžit můžete v některém z osmi kol, z nichž vítězové...  celý článek

Neuroložka prof. MUDr. Marcela Lippertová-Grünerová, ph. D. působila celou řadu...
Neuroložka: Mozkové buňky umí spáchat sebevraždu, ale to my nechceme

„Mozkové buňky mohou spáchat sebevraždu. Mají jakýsi,červený knoflík’, který buď stisknou, nebo ne. My se je snažíme přesvědčit, aby ho nemačkaly, protože je...  celý článek

Mozková mrtvice - ilustrační fotografie
Když udeří mrtvice, jde o čas. Jak ji poznáte?

Na mozku jsme závislí. To on rozhodne, zda si přečtete tento článek a napijete se u toho kávy. Vše probíhá automaticky. Ovšem jen do chvíle, než mozkovou tepnu...  celý článek

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Příběh Jana: Setkání s první láskou po dvaceti letech mi změnilo život

Vždy u mě rozum vítězil nad srdcem. Tvrdě jsem na sobě pracoval, abych se dostal tam, kde jsem teď. Zakolísal jsem jen jednou, je to už 20 let, ale ustál jsem...  celý článek

Sedět jen doma? Kdepak, stále víc seniorů i na Vysočině bude aktivních.
Ve stáří nebude jen hůř. Osm pozitiv, která nás s věkem čekají

Bude už jen hůř, hekáme s přibývajícím věkem. I když žijeme pořád stejně, najednou nás bolí záda, koleno, kyčel a písmenka u návodů jsou čím dál rozmazanější....  celý článek

ilustrační snímek
Když domek vyhořel, děti musely do ústavu. Pomozme jim k návratu domů

Děti, které vyrůstaly v rodinném prostředí, mají mnohem větší šanci na úspěch v životě a na vlastní spokojenou rodinu než ty, které vyrostly v ústavu. Pomozte...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Pleťové masky v podobě smajlíků: roztomilé, nebo děsivé?
Pleťové masky v podobě smajlíků: roztomilé, nebo děsivé?

Že už jste toho v kosmetickém průmyslu viděli hodně? Novinkou jsou nyní plátýnkové masky s potiskem facebookových smajlí... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.