Máma se nám maximálně věnovala, chtěla nám nahradit oba rodiče. Nikdy se znovu nevdala, a pokud vím, ani žádnou delší známost neměla. Občas měla nějakého nápadníka, ale většinou se to omezilo jen na pár schůzek. Když jsem se jí na to, proč zůstala sama, před pár lety zeptala, řekla, že jí s námi bylo dobře a nechtěla nám i sobě komplikovat život. A pak si už tak nějak zvykla, že žije sama. Jenže teď už je všechno jinak, maminka má přítele a tvrdí, že je moc šťastná.
Nápadná shoda
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Mamince je 51 let, je to pořád moc hezká ženská, hodně o sebe dbá. Vždycky říkala, že má proti jiným ženským tu výhodu, že to může dělat kvůli sobě a ne kvůli chlapovi. Máma zůstala v našem bytě, kde jsme se sestrou vyrostly, sama. I sestra se před rokem odstěhovala ke svému příteli. Naštěstí všechny bydlíme blízko sebe.
A teď k tomu, proč jsem se rozhodla napsat svůj (tedy spíš maminčin) příběh. Nedávno jsem v televizi viděla film Sebemilenec podle knížky Simony Monyové. Otřesný příběh ženy, která se nechala svým přítelem vmanipulovat do natolik podřízené role, že mu trpěla i to, jak ji zneužíval, okrádal a fyzicky i psychicky týral. No a mně se chvílemi zatmívalo před očima, protože mi chování hlavní hrdinky občas připomnělo chování mámy z poslední doby. Jako by mi ten film otevřel oči. Jenže sestra i manžel mají jiný názor, prý jsem blázen, naše máma by přece nikdy nenaletěla takovému člověku a nechala se dobrovolně týrat.
Matka se s Jindřichem (tak se ten její přítel jmenuje) seznámila ve svém obchůdku. Je to taková malinká čajo-kavárna s pár stolky, součástí je i prodej kávy a sypaných čajů. Patří to mamce a její kamarádce, střídají se tam. Jedna prodává a obsluhuje a druhá peče doma štrúdly, bábovky, perník či připravuje obložené bagety. To vše pak prodávají k čaji či kávě. Oblíbily si to tam hlavně maminky s dětmi, protože tam je i malinký dětský koutek, a taky důchodkyně, které si sem zaskočí na kávičku a domácí bábovku. No a právě sem přišel asi tak před rokem i Jindřich, doprovázel svou matku, která byla vedle na poliklinice na vyšetření. Dal se s mámou do řeči a druhý den za ní přišel zase a pak zase a nakonec spolu začali randit (to je matčin výraz).
Maminka se zamilovala, sestře i mně se svěřila, že si nemyslela, že ještě někdy prožije to, co kdysi dávno v mládí s naším tatínkem. Moc jsme jí to přály. Asi po měsíci nás s Jindřichem seznámila, přiznávám, moc se nám líbil, je to takový charizmatický člověk s příjemným úsměvem. Půl roku trvalo, než maminka vzala Jindřicha k sobě domů. Do té doby prý spolu jen chodili po procházkách, do kina, divadla a občas i do vináren. Pak mu zemřela maminka a on to těžce nesl, po pohřbu u naší mámy zůstal přes noc. A od toho dne se od ní nehnul. Mamce řekl, že byt, kde bydlel se svou maminkou, pronajal. Mamka byla zaskočená, když se u ní objevil s kufry, ale pryč ho neposlala, bála se, že by o něj přišla.
Maminka se změnila
Už je to půl roku, co Jindřich u maminky bydlí. Jak se zpočátku choval k mé rodině i k sestře mile, je teď nepříjemný, až neurvalý. Maminka mi často pomáhala s dcerou, teď se ale nápadně často vymlouvá, že nemá čas. Vlastně ho nemá skoro na nic, stěžovala si i její kamarádka, co spolu mají obchůdek, že je teď máma taková jiná. Jako kdyby z ní něco vysávalo dobrou náladu, je nervózní, pořád se vymlouvá, že nemá na nic čas. Její společnice skoro sama vede obchod, musela vzít brigádnici, aby na to stačila a podnik neztratil zákazníky.
Maminka nás i přestala zvát k sobě. Dřív jsme u ní byly se sestrou každou chvíli a teď se brání, abychom přišly, že prý Jindra má rád svůj klid. Taky je pořád taková neupravená, má kruhy pod očima, je divná, jako kdyby v noci nespala a plakala. Ale když jsem se jí zeptala, jestli se něco neděje, tak říkala, že je všechno v pořádku, že jen mají takové špatné období, Jindra přišel o práci a z pronájmu prý platí alimenty na dceru. To taky nevěděla, když se s Jindřichem seznámila, řekl jí to, až když u ní bydlel, že byl kdysi ženatý.
Možná maluji čerta na zeď, ale prostě mi to nedá, myslím si, že Jindřich maminku využívá, nechá se jí živit, nejspíš ji i psychicky deptá. Když jsem se jí ptala, jestli je šťastná, rozplakala se, že prý nejlépe jí bylo se mnou a se sestrou, ale to se už nevrátí a ona teď má, co chtěla. Řekla jsem jí, ať Jindřichovi sbalí kufry, ale ona ho bránila, že nemá kam jít, byt pronajal, je bez práce a nemá žádné peníze, nemohl by tak platit ty alimenty.
Sestra i můj manžel mi řekli, že si dělám zbytečné starosti, v životě to tak prostě je, jsou dobrá a špatná období, ale máma je dospělá a musí se z toho dostat sama. Navíc naši pomoc odmítá, kdyby chtěla, tak si o ni přeci řekne. Jediný člověk, který to cítí jako já, je mámina kamarádka, taky má pocit, že musíme něco udělat. Jenže co s tím, jak mámě pomoct?
Táňa
Názor odborníka: Zkuste v klidu s matkou promluvit
Dobrý den, z vašeho dotazu je vidět, že máte maminku moc ráda, záleží vám na ní a děláte si o ní velké obavy. Zatím se ale jedná pouze o domněnky, nemáte žádné důkazy, vaše matka odmítá, že by se něco takového dělo. Pokuste se s matkou v klidu a otevřeně promluvit, zjistit, co ji opravdu trápí. Řekněte ji o změnách v jejím chování, které pozorujete, a zeptejte se, co je způsobuje. Povězte ji o tom, že si o ni děláte velké starosti a nabídněte svou pomoc a podporu. To je však vše, co pro ni nyní můžete udělat.
Není ve vaší moci pomoci někomu, kdo pomoc odmítá. Přestože v takové chvíli můžete cítit bezmoc, zklamání, vztek. Vaše sestra má pravdu v tom, že je matka dospělá, vy jí můžete nabídnout porozumění a pomoc, ale pouze pokud o ni bude sama stát. Přeji hodně pohody a spokojenosti.
Mgr. Martina Frintová, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 13. ledna 2014. Anketa je uzavřena.
