Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh Moniky: Láska na inzerát mě dovedla k tyranovi

aktualizováno 
Jmenuji se Monika a je mi 27 let. Po maturitě jsem se postavila na vlastní nohy a odjela na tři roky na Nový Zéland. Po návratu jsem si doma udělala státnici z angličtiny, autoškolu a další rok jsem strávila v Řecku. Rodiče mě ale přesvědčili, abych už zůstala v Česku a našla si tady práci. Šlo to celkem snadno, už tři roky pracuji v bance.
Zhruba po roce našeho vztahu mě Václav poprvé uhodil, píše čtenářka.

Zhruba po roce našeho vztahu mě Václav poprvé uhodil, píše čtenářka. | foto: Profimedia.cz

Neustále jsem ale poslouchala, že nemám žádného přítele. Na Zélandu jsem chodila s Američanem, který se mnou byl i v Řecku a taky za mnou párkrát přijel do Prahy, ale velká vzdálenost mezi námi měla na náš vztah špatný vliv. I když jsme se oficiálně nerozešli, bylo jasné, že to nebude dlouho trvat. Rodiče mě tlačili, abych si našla Čecha, báli se, že bych zase mohla někam odcestovat.

Láska na inzerát

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

Jen tak si najít přítele není až tak jednoduché, i když jsem celkem hezká, zkusila jsem si tedy podat inzerát. Během tří dnů jsem dostala desítky odpovědí. Jejich počet mě zděsil, ale nakonec mě opravdu zaujal jen jeden vzkaz. Byl od vzdělaného, pohledného muže, o dost staršího než já, mně bylo 25, jemu 40 let. Vyměnili jsme si telefonní čísla a u prvního telefonátu pak strávili několik hodin. Až mě šokovalo, jak moc jsme si rozuměli. Brzy jsme se poprvé setkali. Byla jsem jím naprosto oslněna, tak vybrané způsoby jsem u nikoho nezažila. Václav je inženýr, má vlastní dobře prosperující firmu. Žije jen s dětmi (11letou Lucií a 13letým Tomášem) v nádherné třípatrové vile. Je rozvedený, děti má ve vlastní péči.

Podle něj jeho žena nikdy nepracovala, byla pořád doma, také ho podváděla, a proto nakonec podal žádost o rozvod. Potkala jsem ho měsíc po rozchodu se ženou a po třech měsících od našeho seznámení jsem už žila v jeho domě na okraji Prahy. Začala jsem si zvykat na soužití se starším mužem, najednou jsem měla na starosti dvě děti. Praní, uklízení, vaření, a do toho jsem chodila do práce. Václavova firma byla již zaběhnutá, a tak měl hodně volna, do firmy chodil prakticky jen na skok. Čas trávil na golfu, tenise či s přáteli na večeři. Na rozdíl ode mě nebyl tak unavený. Asi po půl roce naštěstí najal paní na úklid, která k nám dvakrát do týdne docházela.

Láska dostávala trhliny

Naše láska byla nádherná a já slepá. Jak jsme mohli, byli jsme spolu. Jen jsem ráno odešla do práce, už mi volal, jak se mu stýská a jak mu chybím. Jenže to absolutní štěstí netrvalo dlouho. První velké rozčarování přišlo, když jsem zjistila, že děti má ve své péči jen proto, aby trýznil manželku, která své děti bezmezně milovala, denně se jim věnovala a doma zůstala, protože on nechtěl, aby pracovala. Když jsem slyšela, jak s ní mluvil po telefonu, pochopila jsem, jak moc se v něm pletu.

Když jsme spolu byli asi sedm měsíců, narodilo se mu nemanželské dítě. Prý to byl úlet jen na jednu noc, ta žena ho jen využila, chtěla dítě a on se jí náramně hodil. Pomalu mi docházelo, že jeho příběh o věrném a hodném manželovi není vůbec pravdivý. Postupně jsem se dozvídala o dalších ženách i mladých dívkách, se kterými své ženě zahýbal. Začal se mi tím chlubit, ukazoval mi fotky a smál se "hlouposti" své ženy, že na to nikdy nepřišla. Byla jsem v šoku.

Zároveň mě ujišťoval, že to je jeho dávná minulost. Teď když má mě, nepotřebuje žádnou jinou. Denně mi říkal, jak moc mě miluje, a ať ho netrestám za jeho minulost, že mě nepodvede a že si mě chce vzít a mít se mnou dítě. Prý by si ho konečně užil, už se nemusí honit za penězi jako u Lucky a Tomáše.

Bohužel jsem do práce odjížděla brzy ráno a vracela se vlakem v šest večer. Václav byl zvyklý, že jeho žena byla celé dny doma, bylo navařeno, naklizeno, s dětmi se nikdy učit nemusel. A každý den ji našel doma, čekala na něj. Jenže se mnou to bylo jiné, spoustu věcí jsem nestíhala, navíc jsem večer byla unavená a taky jsem zjistila, že nemám žádný čas na sebe. Večer jsem kolikrát usnula, aniž bych si s Václavem stihla chvíli promluvit.

Jemu se to pochopitelně nelíbilo, začaly výčitky, zákazy, ať nechodím ven a taky mě stále hlídal. Zpočátku se mi líbilo, že na mě žárlí, protože, jak on říkal, kdo nežárlí, nemiluje.

Jeho namátkové kontroly telefonu jsem nejdřív brala s humorem, pokud jsem byla venku s kamarádkou, tak se mě večer před usnutím naprosto vážně ptal, jestli mu jsem nevěrná i s ní. Také jsem se setkala i s jeho první ženou. Úplně se vymykala mým představám o ní, je to drobná blondýnka s uplakanýma očima, prosila mě, ať jí nebereme děti, že už to bez nich nemůže vydržet, že se klidně i zabije. Bylo mi hrozně, držela mě za ruku a já nevěděla, kam s očima.

Řekla mi, že dům, ve kterém teď s Václavem a dětmi žijeme, patřil jí a jejím rodičům. Donutil ji, aby ho na něj přepsala, on má velké známosti a může zařídit cokoliv, prý jí řekl, že taky nikdy nemusí děti vidět, on je klidně může sebrat a odjet se mnou i s nimi do zahraničí. Dům na něj přepsala jen kvůli dětem a stejně k nim nemůže, u soudu zařídil, aby je dostal jen do své péče.

Došlo na facky

Naše soužití se začalo zhoršovat. Václav se mi měnil před očima, utrhoval se na mě, nadával mi, že na něj nemám vůbec čas. Nutil mě, ať nechám práce, že mě klidně bude živit. Jenže to já nechtěla. Rozhodně jsem netoužila být stále doma a starat se o něj a dům. Takhle si to představuju, až budu mít vlastní dítě a budu s ním doma.

Zhruba po roce našeho vztahu mě Václav poprvé uhodil. Přijela jsem večer z práce a on mi dal jednu rovnou mezi dveřmi. A prý, kde jsem celý den byla, že mi snad stokrát volal a vždycky mu na recepci řekli, že to v kanceláři nikdo nebere a mobil jsem měla vypnutý. Měli jsme školení a já mu to zapomněla říct, vlastně to ani nebylo důležité. Jenže Václav mi to nevěřil. Byl hrozně agresivní a já zničehonic ležela na zemi, cloumal mnou, tahal mě za vlasy a sprostě mi nadával. Ještě že děti tenkrát nebyly doma.

Utekla jsem do pokoje pro hosty a zůstala tam až do rána. Pak jsem si šla sbalit své věci, že od něj odejdu. Tohle si nemohu nechat líbit. Jenže Václav mě přesvědčil, že mu jen ujely nervy, měl prý o mě hrozný strach, nevěděl, co se s ním děje. Prosil mě, a já mu odpustila.

Od té doby jsem ale byla pořád ve střehu, snažila jsem se chovat tak, abych mu nedala příčinu se na mě zase rozlítit. Nakonec jsem skončila u psychiatra a začala brát antidepresiva. Václav se uklidnil a doma to bylo celkem v normálu. Dokud mě nezmlátil znovu a opět kvůli prkotině. Byla jsem na návštěvě u nemocné kolegyně a domů mě hodil autem její manžel. Václav mi nevěřil, byl přesvědčený, že to je můj milenec.

Vyhrožuje mi

Mí rodiče, kteří jím byli zpočátku nadšení, mě teď přesvědčují, ať od něho odejdu. Že můžu bydlet u nich, oni se už o mě postarají. Jenže já se bojím, jednoho dne se pořezal na ruce a řekl mi, že jestli od něj odejdu, udá mě, že jsem mu to udělala já. Klidně se pořeže znovu a znovu. A prý si můžu být jistá, že mně nikdo věřit nebude. Jsem nevyrovnaná hysterka, která se léčí na psychiatrii a on je bohatý podnikatel se známostmi.

Když mě naposledy zmlátil, byla jsem u doktora a všechno mu řekla. Doporučil mi, ať jdu na policii a já ho poslechla. Tam jsem jim všechno řekla. Sepsali to se mnou, a že si mě prý ještě druhý den pozvou. Také že si budou muset promluvit s Václavem a případně i s nějakými svědky, kteří by mou výpověď potvrdili. Odešla jsem domů a Václav už na mě čekal a všechno věděl, jeden z policajtů je jeho kamarád a dopředu ho varoval. Druhý den jsem šla s Václavem na policii a všechno stáhla, pochopila jsem, že je to zbytečné.

Ještě jsem zkusila jednu možnost, byla jsem za sousedkou, která moc dobře ví, co se u nás děje, také ví, jak to bylo s jeho první ženou. Jenže ona mi vyhýbavě řekla, že Václav je hodný člověk a nikdy by proti němu neřekla nic špatného.

Vůbec nevím, co mám dělat. Uvažuji i o tom, že opět odjedu za hranice, abych mu unikla, ale pak si říkám, proč bych měla utíkat, vždyť jsem nic neudělala.
Monika

Názor odborníka: Je to ukázkový příklad domácího násilí

Moniko, to, co popisujete, je typický příklad postupně se rozvíjejícího domácího násilí až do jeho plné podoby. Také kruh ubližování a následného slibování a udobřování je jako z učebnice domácího násilí. Působíte na mě jako schopná mladá žena, která na celou situaci docela reálně nahlíží. K tomu, abyste od partnera odešla, však potřebujete překonat svůj vnitřní strach z toho, co by bylo potom. A to je vlastně to nejtěžší. Váš partner je zdatný manipulátor, který ví, jaké výhrůžky a argumenty vás udrží tam, kde jste. Také píšete, že máte podporu od svého okolí, vašich rodičů. Využijte ji. Případně navštivte jedno z Intervenčních center, která jsou v každém větším městě. Jejich hlavním cílem je pomáhat obětem domácího násilí. Vyřešte svou situaci dříve, než se ještě více zkomplikuje například těhotenstvím. Pokud by odjezd do zahraničí byl pro vás reálným řešením, zvažte ho. Bylo by to jistě lepší, než setrvávat ve vztahu s násilníkem a vystavovat se tak nebezpečí.

Irena Teichmanová, Psychologie.cz

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 3060

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 28. července 2014. Anketa je uzavřena.

4. Mám si najít advokáta a opět podat oznámení na policii, že mě Václav napadl a že mi vyhrožuje? 2284
2. Mám si sbalit věci a odejít k rodičům, kteří mi snad pomohou? 486
3. Mám odejít do ciziny a "zamést" za sebou stopy? 239
1. Mám to s Václavem vydržet, chovat se podle jeho představ a doufat, že bude klid? 51
Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.