S o dva roky starší sestrou jsme vyrůstaly v rodině, kde se měli všichni rádi. Maminka s námi byla dlouho doma, starala se o domácnost a taky o tátovu maminku, která s námi bydlela. Tatínek vydělával, a protože i na tehdejší dobu měl slušný plat, mohli jsme všichni žít jen z jeho příjmu a babiččina důchodu. Bydleli jsme ve velkém čtyřpokojovém bytě, který rodiče později privatizovali.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Babička zemřela před dvaceti lety, mně bylo tenkrát dvanáct let. Táta brzy po revoluci začal podnikat a během několika let vybudoval úspěšnou firmu. Ještě před smrtí babičky se maminka vrátila do práce. Na své dětství a dospívání se sestrou moc rády vzpomínáme. Asi i proto máme spolu krásný vztah, často se navštěvujeme a pomáháme si. Obě jsme vdané, já mám pětiletou dceru a sestra osmiletá dvojčata-kluky. Sestřin manžel investoval do otcovy firmy nějaké peníze a stal se tak jeho společníkem.
Našla si přítele
Náš táta nečekaně zemřel dva roky před narozením mé dcery, dostal těžký infarkt, upadl do kómatu a už se neprobral. Bylo mu jen 55 let. Máma ze dne na den zůstala sama. Sestra v té době už měla děti a s manželem žili ve vlastním. My jsme s manželem bydleli v podnájmu, nicméně jsme se s maminkou domluvili, že se k ní časem přestěhujeme. Dědictví po tátovi jsme se se sestrou vzdaly ve prospěch maminky. Šéfem tátovy firmy se stal švagr. Mamka nás tak chtěla podělit, mně s manželem jednou zůstane byt a sestře a švagrovi tátova firma.
Mamince bylo teprve 51 let, když táta zemřel. Nějakou dobu trvalo, než se z jeho smrti vzpamatovala, se sestrou jsme jí byly co nejvíce nablízku, také má fajn kamarádky. Časem se seznámila se sympatickým rozvedeným mužem, který žil sám v malém domku. Zpočátku se máma vážnější známosti s ním bránila, měla pocit, že je tátovi nevěrná, ale my jsme ji se sestrou přesvědčily, že je to nesmysl, táta by si určitě nepřál, aby po jeho smrti zůstala sama. Nakonec se zamilovala a se svým přítelem trávila veškerý volný čas.
Máma nás opustila
V té době jsme se s manželem chystali k mamince přestěhovat, měla jsem každou chvíli rodit a pronajatý byt už pro nás byl nevhodný. Jenže matka nás všechny překvapila, zničehonic nám oznámila, že se rozhodla byt prodat, přestěhovat se k příteli a přispět mu na rekonstrukci jeho domu. Byli jsme z toho všichni úplně mimo, měli jsme pocit, že se máma zbláznila. Ona nás ale ujistila, že to myslí vážně, přeci jsme jí říkali, ať si užívá života a ona se tedy rozhodla dát na nás.
Byt prodala, odstěhovala se a začala nový život. Jenže my se sestrou už do něj nepatřily. Najednou neměla na nás čas. Občas jsme si zavolaly, přišla se podívat na vnučku, ale rovnou mi řekla, ať nepočítám s tím, že by mi s dítětem pomáhala. Také sestře odmítla občas pohlídat, což dříve dělala moc ráda.
Máma se změnila, úplně otočila. Stal se z ní jiný člověk. Žila jen pro přítele, rekonstruovali dům, také cestovali. Se sestrou jsme se naučily žít bez mámy, o to víc jsme se jedna k druhé přimkly a pomáháme si navzájem.
My si nakonec s manželem pronajali větší byt a před rokem jsme si vzali hypotéku, abychom mohli žít ve vlastním.
Máma chce odpustit
Jenže matčin vztah se nevyvedl. Před časem nám zavolala, že se s přítelem rozešli a ona je zase sama. A navíc zůstala úplně bez peněz, všechno, co měla z prodeje bytu, je nenávratně pryč. Ani si neošetřila to, že část peněz vrazila do rekonstrukce přítelova domu. On vše popřel. Nevíme, co se mezi nimi stalo, ale myslíme si, že jakmile peníze utratili, přestala ho máma zajímat.
Nejste v tom samiJak řešili problémy s příbuznými jiní, si přečtete v jedné z diskuzí na eMimino.cz. |
Máma teď strašně stojí o to, abychom se s ní vídaly. Požádala sestru, jestli by se k nim mohla nastěhovat. Jenže narazila, sestra je neoblomná, nechce s ní mít nic společného. Řekla mi, že mámě nikdy neodpustí, jak nás vyškrtla ze svého života a teď, když je na tom špatně, jsme jí všichni dobří. Podobný postoj má i můj manžel. Já je oba chápu, taky mám na mámu vztek, ale na druhou stranu bych jí asi dokázala odpustit, i když nám ublížila. Jenže nechci přijít o sestru. Řekla mi, že pokud se s mámou začnu stýkat, je mezi námi konec.
Eliška
Názor odborníka: Matka je vždy důležitá
Dobrý den, paní Eliško, rozumím, že se ve vás snad perou protichůdné pocity. Rád bych se zeptal, které to jsou a jaká emoce převažuje. Je to lítost, že vás maminka odstřihla, když jste ji stále ještě potřebovala jako podporu třeba i ve startu do vlastního mateřství? Je to vztek, který pramení ze ztráty majetku, který by vám usnadnil život? Nebo naopak radost, že máte možnost zase s mámou navázat kontakt? Naděje, že opět budete kompletnější rodina? Psala jste, že když jste byly malé, maminka se o vás starala a měly jste šťastné dětství. Je její pozdější chování natolik závažné, abyste ji úplně odstřihla? Chcete to? Zkuste si odpovědět na těchto pár otázek.
U sestry evidentně převažuje rozhodnutí matku ignorovat. Máte právo zvolit si svůj postoj. Nikdo nemá nárok vás ultimáty nutit do rozhodnutí, která vám nejsou vlastní. Pokud se sestra rozhodne přerušit kontakt, bude to rozhodnutí, za které bude zodpovědná jen ona sama, ne vy tím, že matce umožníte návrat do rodiny.
Doporučil bych se sestrou promluvit o tom, jak je vám její ultimátum nepříjemné a nechcete své rozhodnutí stavět na něm. Je na vás, zda chcete další kroky ohledně matky řídit negativními pocity, či odpouštěním a radostí ze znovunavrácení důležité členky rodiny. Tou matka je vždy, ať je jakákoli a bez ohledu na to, jakých chyb se dopouští. S přáním všeho dobrého,
Petr Jarolímek, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 17. srpna 2015. Anketa je uzavřena.
